Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Každopádně z voleb, ať už v nich slíbíme cokoliv, vzešly naše mandáty. A náš mandát máme používat ke prospěchu lidí této země, ale určitě nesmí směřovat k porušování zákonů. Tady bych chtěl upozornit na pravidelně judikovaný princip legitimního očekávání a důvěru v právo. Podle tohoto principu nesmí zákonodárce svévolně měnit a tím méně obcházet právní řád. A ještě zde chci citovat jeden judikát, a to je to, že parlament, respektive jeho obě komory nemohou při přijímání zákonů postupovat libovolně, nýbrž jsou vázány právem.

Možná se mě ptáte, proč to říkám? Říkám to z jednoho prostého důvodu, a to je ten, že se můžeme bavit o všech pozměňovacích návrzích tohoto zákona. Ale je to vlastně úplně jedno, protože tento návrh zákona o státním rozpočtu porušuje zákon o státním rozpočtu a v případě peněz na obranu porušuje zákon, který jsme přijali a týká se výdaje na obranu České republiky.

Já zde přečtu ústavní slib ministrů a i poslanců. Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení." Stejně tak zní i slib poslance a senátora. Já vám ho tady ocituji: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

A tady je třeba říct, že zákon na rok 2026 je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. A je potřeba říct, že v případě členů vlády i poslanců se jedná o porušení ústavního slibu. Vy všichni, kteří pro tento zákon o státním rozpočtu budete hlasovat, tak zcela vědomě porušujete poslanecký slib, protože hlasujete v rozporu se zákonem. A je třeba říct, že přinejmenším v případě poslanců tento stav může mít důsledky ve vztahu k ústavnosti zákona o státním rozpočtu jako takovém. A je potřeba s tím případně i do budoucna počítat. To znamená, jestliže vy, poslankyně a poslanci podpoříte návrh tohoto zákona o státním rozpočtu, porušujete ústavní slib a může to pro vás mít, nebo pro Českou republiku, pro tuto vládu právní konsekvence.

O co se jedná? Ústavní slib zakládá právní povinnost a nikoliv pouhou veřejnou deklaraci. Když skládáte ústavní slib, není to, že říkáte některé věci do větru, ale je to ústavní slib. A poslanec je vázán všemi zákony včetně zákona o rozpočtové odpovědnosti. A vědomé hlasování pro zákon, o kterém je prokázáno, že porušuje již platný zákon, tak to představuje podle mě porušení čl. 23 odst. 3 ústavy. A skutečnost, že zákonodárci hlasovali nebo budete hlasovat pro zákon s vědomím jeho rozporu s platným právním řádem, může být relevantní okolností pro případné řízení před ústavním slibem. Možná to pro vás není až tak zásadní, ale porušení slibu zakládá politickou zodpovědnost poslance vůči jeho voličům.

Tedy pro vás všechny, kolegyně a kolegové, bez ohledu na to, jakým způsobem budou nebo nebudou přijaty pozměňovací návrhy, samotný vládní návrh zákona o státním rozpočtu zákon porušuje. Budete-li pro něj hlasovat, porušujete ústavní slib. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě paní poslankyně Lucie Bartošová. Připraví se Karel Haas, už je tady. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Lucie Bartošová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, dnes tedy nechci mluvit o tom, že rozpočet porušuje zákon o rozpočtové odpovědnosti, to už všichni víme. To je prostě holý fakt. Já se dneska chci ve svém projevu naopak věnovat oblasti kultury.

Včera jsme tady měli ve Sněmovně den lidových krojů. Byl to krásný úkaz toho, jak je Česká republika rozmanitá a že tradice a kultura v ní stále žijí, že jsou to hodnoty, které musíme zachovat i pro následující generace a máme na ně být patřičně pyšní a hrdí. Ve stejné budově hned o den později projednáváme návrh státního rozpočtu, který ale ukazuje, že strany vládní koalice tvrdí pravý opak.

Já dnes cítím nutnost na plénu Poslanecké sněmovny připomenout výňatek z programového prohlášení vlády k rezortu kultury. Ten je nejdůležitější právě dnes, kdy jednáme o státním rozpočtu na tento rok. Vláda v něm uvádí, cituji: "Budeme usilovat o posílení nezastupitelné role kultury, která nás činí jedinečnými v evropském i světovém kontextu." A já si k tomu kladu otázku, jestli opravdu je snižování peněz právě v rozpočtu kultury o více než 17,6 miliardy korun cesta k tomu posilování nezastupitelné role kultury, ke kterému se vláda zavázala.

Navíc se hned v dalším odstavci zavazuje ke zvyšování platu pracovníků v oblasti živé kultury, k podpoře, ochraně a obnově památek a podpoře institucí, které drží českou kulturu. Mimochodem toto není jenom výčet priorit vlády v oblasti kultury, ale shodou okolností také výčet všech oblastí v kultuře, kterých se zmíněné vládní škrty týkají úplně nejvíc. A právě tady je ten největší rozpor.

V původním návrhu, který předkládal můj kolega, bývalý pan ministr Baxa, bylo jasně řečeno, že stát má dlouhodobý dluh vůči svým kulturním institucím a že je potřeba postupně napravovat historické podfinancování. Týká se to 30 příspěvkových organizací Ministerstva kultury, tedy institucí, které tvoří skutečnou páteř české kulturní sféry - od Národního divadla, Národní galerie a Národního muzea přes Národní knihovnu a Národní památkový ústav až po památník Terezín, Muzeum romské kultury nebo Národní ústav pro lidovou kulturu. Tohle nejsou nezbytné výdaje. Tohle jsou instituce, které nesou naši paměť i naši vzdělanost.

Stejně tak je fér připomenout, že část meziročního poklesu, jak už pan bývalý ministr Baxa a dnes stínový ministr naší Občanské demokratické strany to také dnes zmiňoval, proti rekordnímu roku 2025 byla vysvětlována koncem Národního plánu obnovy a dočerpání mimořádných jednorázových výdajů. To znamená, že i tehdy bylo zřejmé, že některé mimořádné zdroje skončí. O to důležitější ale je držet stabilitu v klíčových oblastech kultury. A přesně to se teď neděje. A vláda místo toho posílá do kulturní obce signál nejistoty.

Dnes tady před budovou Sněmovny na Malostranském náměstí demonstrovali studenti, kteří nejsou spokojeni s tím, jak tato vláda právě ke kultuře přistoupila, s tím, že musíme sledovat, že politická kultura v této zemi není jedinou kulturou, která se stává terčem současné koalice. Já bych jim chtěla vyslat jasný vzkaz, že i v této budově stojí nejeden člověk, který není spokojený s tím, že posíláme kulturu na vedlejší kolej místo její ochrany a rozvoje.

A je úplně pochopitelné, že tato nejistota vyvolává odpor, protože kultura není jen součet čísel v rozpočtové kapitole. Za těmi čísly jsou konkrétní divadla, orchestry, sbory, muzea, galerie, festivaly, památky i lidé, kteří v těchto institucích pracují. Jsou za nimi také velké investice, které měly pokračovat, jako je rekonstrukce Nové scény Národního divadla, nový depozitář Národní galerie v Jinonicích, rekonstrukce Invalidovny nebo dostavba depozitáře Národní knihovny.

Stát na jedné straně říká, že chce kulturu rozvíjet, ale na druhé straně rozpočtem (nesrozumitelné) důvěru ve své závazky, jestli myslí opravdu vážně. Vyspělost společnosti se totiž pozná také právě podle toho, že neměří svoji vyspělost jenom růstem HDP, což je samozřejmě také důležité, ale vyspělá společnost se pozná také podle vzdělanosti, společných hodnot a schopnosti přemýšlet a diskutovat. Právě toto všechno jsou věci, které kultura v této zemi plní, a je to důvod, proč si zaslouží naši finanční podporu.

Opravdu mi záleží na tom, aby Česká republika byla řazena právě mezi tyto vyspělé země, které si připomínají prostřednictvím třeba kulturních památek a lidových tradic svou minulost, které jsou hrdé na svou kulturní scénu a umí ji podpořit i finančně a které podporují rozvoj, aby se mohla nadále rozvíjet a držet prst na tepu doby.

A právě proto považuji za správné podpořit pozměňovací návrhy Martina Baxy, konkrétně pozměňovací návrh číslo 484 ohledně digitalizace ČTK, pozměňovací návrhy číslo 485 a 486, které se týkají podpory kulturního dědictví, a pozměňovací návrhy číslo 487, 488, 489, které se týkají podpory živé kultury. Tyto návrhy, pokud budou podpořeny, vrátí peníze tam, kde mají skutečný smysl, ať do živé kultury, do péče o památky a do fungování institucí, které drží českou kulturu pohromadě. Protože jestli sama vláda ve svém programovém prohlášení říká, že kultura má nezastupitelnou roli, pak to musí být vidět i ve státním rozpočtu. Děkuju vám za pozornost. ***