Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Když se ekonomice bude dařit, tak ta fixní alokovaná částka, která teď horko těžko tedy - když se k tomu připočtou výdaje na Ministerstvu vnitra a na dopravě - asi nějaká ta 2 procenta dá, tak to je v aktuální hodnotě peněz s aktuální predikcí růstu ekonomiky České republiky. Bude-li se České republice dařit, samozřejmě ty plánované investice nesplní ten zákonný požadavek 2 procent. O tom mluvil americký velvyslanec, že není úplně dobrou vizitkou býti na konci tabulky a teď se nebavím o plnění cílů NATO, ale na konci tabulky zemí, které ten závazek - který už je dávný, ta 2 procenta, to není novinka - naplňují nejméně či vůbec. A tam v tuto chvíli s takovýmto rozpočtem míří Česká republika.

Ta agrese na Ukrajině nám s brutální jasností připomněla, že ten mír v Evropě nebyl a nebude zadarmo a že bychom neměli tu obranyschopnost podceňovat nebo bagatelizovat, protože pokud navenek budou zářit jednak nízké investice do obrany a pak i třeba deklarovaná nepřipravenost na čelení některým bezpečnostním výzvám, tak tím do budoucna potenciálního agresora rozhodně neodstrašíme. My zažíváme válku, která je v Evropě nově, nebo znovu zažíváme válku, která je v Evropě, která skutečně pustoší spojeneckou zemi a spojení mezi Českou republikou a Ukrajinou historicky není dáno tím, že Putin zaútočil na Ukrajinu, ale velké množství lidí z Ukrajiny tady žije roky, desetiletí, pracuje tady, je to země, která má ambice a měla ambici vstoupit do Evropské unie a i do NATO. Takže nelze tvrdit, že Ukrajina není náš strategický partner v regionu, ať už nějakým směřováním, byť třeba s korupcí na Ukrajině je to hodně divoké - je to země, která trpí korupcí. Nicméně v tuhle chvíli je obětí Putinovy agrese a my skutečně potřebujeme, aby Česká republika, zatímco Ukrajina válčí tuhletu bitvu o nové hranice Ruské federace, investovala do své připravenosti a podporovala Ukrajinu a podporovala snahy evropských zemí býti dostatečně připraveni v případě agresivní politiky Ruska.

Já si myslím... Národovci zde nebo možná někdy rádoby národovci, lidé, kteří se odvolávají na funkci státu, a i ti, co chtějí třeba štíhlý stát, tak se určitě shodneme na větě, která zaznívala, ostatně ji zopakoval, myslím, ve svém projevu i Petr Pavel: První povinností státu je zajistit bezpečí svých občanů. Když se podíváme do historie, kdy vznikaly první státy i státy třeba městské, tak to vždycky byla otázka nějaké obranyschopnosti - samozřejmě některé měly agresivní politiku - ale bylo to o tom, aby občané žili v bezpečí. Pak to byly ty otázky ekonomické a další. Je nutné si uvědomit - a já jsem proto zmínil naše partnery Dánsko, Finsko, pobaltské země - že my nemáme žádnou jinou alternativu - Česká republika se svou velikostí a s velikostí své armády - než se opírat o naše partnery v těch nejdůležitějších institucích - z pohledu České republiky je to Severoatlantická aliance a Evropská unie. A když chceme být spolehlivým spojencem, tak to nemůže být nějaká prázdná fráze - být spolehlivý spojenec rovná se národní zájem České republiky. A v té rychlosti málokterý politik má čas analyzovat si strategické plány, pokud jsou veřejné, o rozvoji armády, ale i třeba číslo na investice. To je to první, co na jakémkoliv jednání, na budoucím summitu NATO bude zářit jako problém - Česká republika, která dala nějaké závazky, ne vláda Petra Fialy, ne vláda Andreje Babiše - k současným 2 procentům, ale i k budoucím plnění do roku 2030 růst k těm 3 procentům a pak dále, tak to tam bude vidět. Tito nedrží své slovo, tito se v danou chvíli vezou.

Pokud chceme, aby nás spojenci chránili, abychom spolupracovali na tom projektu, tak k té společné obraně na našem území musíme přispívat. Piráti se několikrát vyjádřili, že jednoznačně podporují plnění našeho závazku postupně navýšit investice na minimálně 3 procenta do roku 2030, 1,5 procenta do souvisejících investic.

Já bych chtěl jenom připomenout, že v době ještě bývalé vlády - kdy Piráti byli stranou opoziční - když se o tomto závazku jednalo a i premiér Fiala tenkrát svolával ta jednání, i prezident se o to zajímal, tak byli Piráti jediná opoziční strana, která se těchto jednání účastnila. Pokud se nemýlím, SPD a ANO tato jednání bojkotovala. Na druhou stranu, u těch investic do obrany - a já se nebráním kritice, ne každá investice je dobře provedená - bývají výhrady efektivity těch nákupů a transparentnosti. Tak já myslím, že se shodneme na jedné věci - nedávno jsem byl, támhle vidím kolegy z hnutí ANO, v debatě na Primě, byl tam pan Koten, který možná trochu příjemně překvapil, byl takový nějaký extrémně krotký - opět nemluvím konkrétně k němu - ale bavili jsme se o tom a na tom jsme se shodli, že investice neznamenají slepé utrácení. To je o tom čísle, to je závazek, ale je to o té efektivitě a o tom, kam ty investice budou směřovat. Takže pokud se bavíme na jedné straně o důležitosti navyšování výdajů na obranu, tak pro nás musí být důležitá transparentnost armádních zakázek, zapojení domácího průmyslu, efektivita vynaložení prostředků a samozřejmě - a to si myslím, že teď bude důležitější než kdy jindy - velmi rychle zohledňovat ty nové poznatky z moderního bojiště a svižně absorbovat ty inovace.

Proč o tom mluvím? On s tím velmi souvisí ten pozměňovací návrh, který já už jsem zmiňoval a ještě jednou se v závěru své řeči k němu vrátím. My máme nějaké dlouhodobé strategické cíle, které jsou víceméně známé. Jsou to cíle budování těžké techniky, nákupy pancéřových vozů, tanky a další. Ale my musíme skutečně řešit problémy, které se na tom bojišti dějí dneska. Fyzicky to je skutečně nejenom motivovaná, dobře vycvičovaná armáda - tanky, dělostřelectvo - ale jsou to drony, jsou to autonomní zbraně. A naše bezpečnost se odehrává i v kybernetickém prostoru - ať už je to informační válka nebo útoky na kritickou infrastrukturu. V nedávné době jsme je zažili. I ten současný konflikt v Íránu - já nevím, pokud jste to zaznamenali, tak jedním z cílů se stalo i centrum cloudových služeb AWS. Kdy když máte data uložená v cloudu, tak samozřejmě on je distribuovaný na těch různých sitech, kdy došlo k významný ztrátě dat. Takže pozor, i tato datová centra a tyto, v tuhle chvíli možná chápané jako průmyslové facility, průmyslové objekty se stávají cílem pro tyhlety útoky a zase to vede k ochromení obranyschopnosti, ale třeba i ztrátě klíčových dat sekundárně, která podporují průmysl.

My musíme být v téhleté věci daleko dál, musíme být rychlejší, inovativnější a nestačí jenom chránit do budoucna naše území, ale chránit i ten kyberprostor, provozní strategická data státu, data našich občanů, jejich soukromí a bojovat s dezinformačními kampaněmi, protože když se ta společnost nechá rozložit zevnitř, tak pak nám ani ty sebemenší investice do armády nemůžou garantovat do budoucna to směřování České republiky.

Já se teď vrátím ještě k momentu, který patří na půdu Poslanecké sněmovny. Já jsem začal tedy o konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost. Pak jsem se snažil popsat trochu tu situaci, ve které se nacházíme, a proč je důležité investovat zejména do moderních prvků obrany, ale my jsme měli samozřejmě v souvislosti s rozpočtem jednání na výboru pro obranu, jehož jsem členem. Tam přišel pan ministr Zůna se svými náměstky obhajovat návrh toho státního rozpočtu a byť jsme jako opozice nepodpořili ty návrhy, protože ten škrt 21 miliard je skutečně dramatický a úplně nevěřím tomu, že se žádné projekty nezastavují, že se jedná o nějakou reprioritizaci a podobně, tak se nás tam snažil trošku uchlácholit, což my jsme tak nějak pocitově asi nakoupili, kdyby pak následně nevystoupil Andrej Babiš na nějaké tiskové konferenci po tom, co se byl podívat někde v nějaké nemocnici, a pan ministr Zůna říkal podívejte se, my jsme teď provedli nějakou změnu priorit, pokračujeme v tom plnění těch cílů, ačkoliv důvodová zpráva rozpočtu naprosto otevřeně říká, že naopak v plnění cílů nepokračujeme, ale já příští rok od pana Babiše nebo paní Schillerové dostanu ještě o 60 miliard navíc, takže my teď ty super projekty nastartujeme a příští rok ty peníze na to zaplacení tam budou. On to potom zopakoval i na krátkém tiskovém brífinku poté, co na něj čekali novináři. ***