Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji panu zpravodaji, že nás seznámil s pozměňovacími návrhy a přednesl návrh postupu při hlasování.

Teď už otevírám rozpravu ve třetím čtení i k navrženému postupu a o slovo se přihlásil nejprve s přednostním právem pan poslanec Matěj Ondřej Havel.

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, já v té obecné rozpravě přece jenom začnu ještě naléhavým apelem na vás všechny, který se týká nějakých návrhů, které TOP 09 předložila.

Začnu vzpomínkou na minulý týden na konferenci na Pražském hradě, kde zazněla mimo jiné tato slova, cituji: "Důležité však je, že taková úroveň výdajů znamená, že Česko riskuje nesplnění vlastních, jím samotným definovaných cílů v oblasti obranyschopnosti. Pokud Česko své závazky nesplní, má to dopad na celou Alianci. A není třeba připomínat vám, ani českým občanům, jak zásadní je, aby spojenci své závazky splnili." Poznáme vám je v tom samozřejmě slova amerického velvyslance Nicholase Merricka, při kterých, přiznám se, nejenom mě na tom Pražském hradě mrazilo.

Vaše vláda miluje tvrdá slova. Umíte dobře mluvit o národních zájmech, mluvíte o suverenitě, mluvíte i o bezpečnosti, umíte se tvářit, řekl bych, rozhodně, pokud jde o show před kamerami, ale když přijde chvíle, kdy se má skutečně projevit odvaha v reálném rozpočtu, v reálných schopnostech armády a v reálném plnění spojeneckých závazků, najednou slyšíme jen to staré známé ohrané: teď to nejde, promiňte, teď na to není doba, teď máme jiné priority, přece je to pochopitelné, teď to nějak odložíme. Jenže bezpečnost státu se nedá odkládat jako ledacos jiného.

Na té konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost zaznělo to, co jsem říkal, co námi přítomnými dost otřáslo, a myslím, že by to mělo otřást i celou vládou. Velvyslanec varoval, že Česká republika riskuje, že se ocitne mezi státy NATO s nejnižšími obrannými výdaji v poměru k HDP. Varoval, že riskujeme nesplnění vlastních aliančních závazků v budování obranyschopnosti armády. A dost tvrdě pronesená výstraha od představitele našeho klíčového nejzásadnějšího spojence to jistě byla. A když už Američané neříkají: děkujeme za spojenectví, ale pozor, riskujete, pak je něco v české obranné politice, já myslím, opravdu špatně. Nepomůže předstírání, že se vlastně nic neděje. Ono se něco opravdu děje. Děje se něco velmi vážného. Pod vaší vládou se začíná rozpadat důvěryhodnost České republiky v jedné z nejcitlivějších oblastí vůbec, v oblasti obrany a v oblasti spojenecké spolehlivosti.

Připomeňme si nějaká fakta. V březnu 2025 sama česká vláda schválila postupné navyšování obranných výdajů tak, aby v roce 2026 dosáhly nejméně 2,2 procenta HDP, v roce 2030 nejméně 3 procenta HDP a tak dále a tak dále. Ale situace se už od té doby v čase mění a my jako TOP 09 říkáme společně s našimi spojenci v Severoatlantické alianci, že 5 procent výdajů na obranu by měl být náš cíl - náš cíl dosažitelný v brzkých letech. Ano, je to spousta peněz, to si uvědomujeme, v současných číslech asi 400 miliard korun, ale pořád říkáme, že obrana státu je to hlavní, co má stát svým občanům zajistit.

Pro připomenutí, v letech soupeření Východu se Západem dávala tehdejší československá ekonomika naprosto běžně kolem 7 procent HDP na zbrojení a u těch západních zemí tam to nebylo jinak. Tam ty výdaje byly z hlediska procentuálního vyjádření k HDP obdobné. Čili 5 procent není nic, co bychom nějak nezvládli, když to bezpečnostní situace vyžaduje. Co dělá náš nepřítel? Co dělá Rusko? Rusko dávalo v loňském roce podle dostupných zdrojů téměř 8 procent HDP na zbrojení, a pokud chcete, dělalo asi 40 procent nebo necelých 40 procent státního rozpočtu Ruské federace.

Vláda nám předkládá návrh, ve kterém jsou celkové obranné výdaje podle Ministerstva obrany necelých 185 miliard korun, tedy 2,1 procenta HDP podle té starší predikce, respektive 2,06 procenta HDP podle novější. Ministerstvo obrany samo zároveň přiznává, že proti předchozímu návrhu minulé vlády je rozpočet nižší o 21 miliard korun a že část plánovaných projektů se přesouvá ještě na rok 2027, a to je přesně ten okamžik, kdy z velkých slov zůstává jen prach a z odpovědnosti bohužel papír. A prosím, nenechme se ukolébat tím, že jde jen o desetiny procenta. V obraně to jsou vojáci, infrastruktura, munice, protivzdušná obrana, logistika, výcvik, schopnost reagovat v krizi a hlavně, a to je důležité, důvěra spojenců, že to s bezpečností myslíme vážně. V obraně je někdy rozdíl mezi číslem a realitou rozdílem mezi slovem a mezi přežitím. Bezpečnost státu se prostě nedá ufinancovat z nějakých politických výmluv. A právě výmluvy od vás bohužel často slyšíme. Jednou je to prý maximum možného, jindy se dozvídáme, že všechno důležité stejně pokračuje. Pak zase, že se nic neruší, jen se to posouvá. Jenže odklad v obraně není neutrální rozhodnutí, to nikdy a v žádném případě. Odklad v obraně je oslabení obrany. Posunutý projekt, je zpožděná obranyschopnost. Je to další měsíc, další rok, kdy stát nemá to, co už mít mohl či co mít měl. A v době, kdy naše vlastní bezpečnostní strategie říká, že Česko není v bezpečí, že válka Ruska proti Ukrajině ukončila období míru v Evropě a že Rusko je zásadní hrozbou pro naši bezpečnost, proboha, vzpomeňme si, třeba na Vrbětice, je takové odkládání nejen krátkozraké, ale politicky nezodpovědné.

To je mimochodem další zásadní věc. Nemaluje čerta na zeď, kdo na nebezpečí upozorňuje. Česká bezpečnostní strategie z roku 2023 výslovně přece říká, že Česko není v bezpečí, že Rusko záměrně působí proti politické, ekonomické a společenské stabilitě v Česku, že je zásadní hrozbou pro naši bezpečnost a že stát musí být připraven i na možnost, že se stane součástí ozbrojeného konfliktu. To je oficiální bezpečnostní strategie této republiky. Já doufám, že se to nikdy nestane, a měli bychom všichni dělat všechno pro to, abychom toto nebezpečí pokud možno zahnali.

Vaše vláda se ráda tváří jako vláda pragmatická. Pragmatismus bez strategické odpovědnosti je ale jen jiné slovo pro nebezpečnou krátkozrakost. Opravdový pragmatismus by dnes znamenal říkat společně s námi: svět je nebezpečnější. Bohužel. Rusko je hrozba. NATO má nové, náročnější cíle. 2 procenta prostě nestačí a bezpečnost nás bude v budoucnu stát víc. A zdůrazňuji bezpečnost, nikoliv válka. To by byla nepříjemná, ale byla by to poctivá politika. Místo toho chce vaše vláda vypadat tvrdě, ale nechce platit cenu za ta tvrdá rozhodnutí. Chce budit dojem síly, ale nechce nést náklady síly. Chce být v NATO respektovaná, ale odmítá dát na stůl to, co respekt vyžaduje, co bylo dohodnuto. Jakoby snad Andrej Babiš chtěl bezpečnostní reputaci bez bezpečnostní odpovědnosti.

NATO v roce 2025 schválilo nové cíle výstavby schopností. Tyto cíle plně reagují na hrozbu, kterou pro NATO představuje Rusko, i na zkušenost - už tu zkušenost - z ruské války na Ukrajině. Pro Českou republiku to znamená mimo jiné vybudovat dvě brigády namísto jedné, zavést letouny páté generace, výrazně navýšit schopnosti protivzdušné obrany a posílit logistiku a tak dále. To prostě všichni dobře známe. A také víte, že náklady na plnění těchto cílů půjdou v příštích 10 letech do řádu několika stovek miliard korun nad rámec výdajů na úrovni 2 procent HDP. To je prostě realita. To je odpověď na všechny ty řeči, že vlastně není kam spěchat. To je naléhavá realita, která nás čeká v budoucnosti, v nejbližší budoucnosti. A bohužel zbraňové systémy, a to přece taky dobře víte, se nedají koupit ze dne na den. To jsou kontrakty na roky. Dvě procenta proto už nejsou cíl. Dvě procenta jsou minimum, pod které padá jen vláda, která podceňuje obranyschopnost budoucnosti České republiky. Kdo dnes i se znalostí těchto faktů dál tvrdí, že je všechno v pořádku, ten buď nečte materiály vlastního Ministerstva obrany, nebo záměrně mate veřejnost. A mně připadá mimořádně nebezpečné uplatňovat oblíbený princip: hlavně, aby to komunikačně prošlo. Jenže obrana se buduje dlouhodobým, finančně krytým a spojenecky důvěryhodným rozhodováním.

Dovolte mi ještě jednu věc. Babišova vláda se snaží vystupovat jako obránce českých zájmů. Bytostný český zájem je v tom, aby republika byla respektovaným a důvěryhodným členem v Severoatlantické alianci, aby měla moderní armádu, aby byla připravena na krize a aby její spojenci neměli důvod pochybovat, zda to s obranou myslí vážně. A jestli dnes od amerického velvyslance zaznívá veřejné varování, že Česko riskuje pád mezi státy s nejnižšími výdaji na obranu v alianci, pak už to není drobný diplomatický vzkaz, ale je to veřejné pojmenování blížícího se selhání České republiky, vlády České republiky. ***