Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Bartoše.

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuju za slovo, já jenom budu reagovat na pana poslance Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem historicky, než začal fenomén trollích farem a to, že někam prostě pošlete tabulku, zaplatíte 10 dolarů a chcete, aby na tom a tom profilu se vygenerovalo tolik a tolik negativních příspěvků, tak jsem byl k moderaci svých sociálních sítí řekněme velmi zdrženlivý. Třeba prvních 10 let mé existenci na sociální síti Facebook. A pak vlastně začaly fungovat tyhlety různé farmy a tohleto nahánění. A taky, pokud je někdo vulgární, dělá body shaming, píše tam nesmysly, je to whataboutismus, je to prokazatelně vygenerovaná věc. Někdo má 10 přátel a 70 000 příspěvků a podobně, tak samozřejmě si moderuju své sociální sítě, ale na druhou stranu jako nevyřvávám do světa, že každý má právo říkat svůj názor, protože ty v tomto způsobu u zrovna Tomia Okamury a pana Vávry, tak tam prostě ten nepohodlný názor bývá jako, tak buďto jsem ochránci demokracie a jdu se svým názorem do toho veřejného prostoru a chci tu konfrontaci. Anebo prostě, jo? Jako. A já třeba reaguju u některých i kolegů na sociálních sítích, jsem rád, že mě nebanují, jo, ale prostě reaguji na něco, kde jsem konfrontován, nemusí, tam být ani označen, ale prostě, když se to týká mne, někdo o mně píše, tak tam jdu jako zareagovat, jo.

A zrovna tihleti hrdinové moderní doby, což pan Vávra jako evidentně je, a ten, kdo spravuje Tomiův, účet pana Tomia Okamury pravděpodobně taky, tak oni jako vyvolají konfrontaci a vy si tam jdete teda, protože jste tím nějakým způsobem poškozen, ten člověk hovoří ve veřejném prostoru, tak tam jdete reagovat a v tu chvíli jste zabanován. A to si myslím, to já třeba na svém profilu nedělám. Mně tam občas někdo vletí i třeba z opačného spektra a tak můžeme se tam klidně zhádat, nesouhlasíme spolu, ale jako když do někoho šiju v onlinu, tak bych měl být takový hrdina, že jako vezmu, vezmu tu věc zpátky. A zrovna tyhlety profily jsou typické tím, že nesouhlasný názor, tak ať nemluví o svobodě slova, když neustojí vlastní konfrontaci s názorem.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Došlo k výměně, tak než dám dvě minuty panu poslanci Rajchlovi, máme zde dvě omluvy. Pan poslanec Libor Hoppe od 18 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Petr Sokol od 17 do 18.30 z osobních důvodů. A nyní vaše dvě minuty.

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuju mockrát. Já už nechci zdržovat, protože se těším na vystoupení paní kolegyně Sedláčkové, která k tomu určitě má spoustu co říct. Ale jenom navážu na kolegu Nachera, na to, co se tady rozvíjelo. Já totiž tenhleten příklad jsem používal dokonce i ve svých přednáškách na různých akademických půdách. Prostě ten rozdíl mezi tím, že někdo banuje na svém vlastním profilu a mezi nějakým jaksi claimem nebo tvrzením, že tím omezuje svobodu slova, je prostě v tom, že jde o nepochopení toho on-line prostoru. Ten on-line prostor má velmi podobné ukazatele nebo velmi podobné znaky jako offline prostor. To znamená, když někdo jako chce říct, že Rajchl je idiot, tak určitě má právo to říct ve svém obýváku, určitě to má právo říct na náměstí, ale nikdo mě nemůže nutit, abych ho pustil, aby mi to říkal u mě doma, v obýváku.

A v tom on-line prostoru je to úplně to samé. Pokud si to někdo myslí, ať si to napíše na svoji stránku, ať si to napíše na všechna možná fóra, která zde existují, ale rozhodně mě nikdo nemůže nutit, aby mě někdo prostě vulgárně napadal na mé vlastní stránce. Proto já jsem třeba kolegu Bartoše tam vítám rád u sebe na stránce, když tam diskutuje, protože to je vždycky zajímavé, hezky to rozproudí tam diskusi, nemám důvod ho ho banovat. Ale když tam prostě někdo bude psát nějaké urážky nebo prostě výkřiky, nesmysly, no, tak prostě já si ten prostor tímhle tím způsobem zaneřaďovat nenechám.

Takže z mého pohledu ten on-line prostor je velmi podobný k tomu offline prostoru. Pokud si chcete říkat, co chcete, říkejte si to na svojí stránce, říkejte si to na veřejných stránkách, ale nikdo nemůže být nucen k tomu, aby strpěl tyto urážky na své vlastní stránce. Je to stejné jako v tom ofline prostoru. Nikdo mě nemůže nutit, aby mně někdo mohl říct, že jsem idiot v mém vlastním obýváku. Takhle to prostě nefunguje. Děkuju.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A nyní tedy paní poslankyně Gabriela Sedláčková, máte slovo.

Poslankyně Gabriela Sedláčková: Já moc děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se přiznám, že bych tady mohla reagovat faktickými na spoustu mých předřečníků, ale cíleně jsem to neudělala, protože si nemyslím, že toto je prostor pro to, abychom to tady takto zdržovali, natahovali a neprojednali ani tento bod, ale ani ty body další. Samozřejmě bych chtěla reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana Bartoše, který tady mluvil o mém bývalém kolegovi Danu Vávrovi, který mluvil o tom v uvozovkách banování jeho na sociálních sítích. Mně se líbí, jak každý říká, že panuje všechny haterské, nebo jak se tomu říká, nebo negativní názory, ale když se podíváte na tu jeho stránku a na ty jeho komentáře, tak zjistíte, že jich tam má spoustu, takže asi to nedělá dost. Já bych možná doporučila v tomto si jenom nastudovat, jaký rozdíl mezi freedom to speech versus freedom to reach (?). A můžeme to probírat někdy jindy, třeba na výborech.

Samozřejmě bych mohla reagovat na paní kolegyni Langšádlovou prostřednictvím pana předsedajícího, která mluvila o velmi důležité určitě věci, a to společnosti, která musí být nějakým způsobem odolná vůči dezinformacím. Já s tím samozřejmě souhlasím. Ale rozhodně si nemyslím, že bychom to měli řešit zákazy, ale spíš nějakým vzděláváním té společnosti. Ale to jsou všechno velmi různé debaty, než ta, kterou tady řešíme a posouvali bychom se zase dál a dál, takže já už toto nebudu rozvádět. A klidně si to pak s kolegy můžeme říct třeba v předsálí.

A já se vrátím k tomu tématu, kvůli kterému tady jsme a kvůli kterému já jsem tady už od pátku přihlášená, a to . A to DSA. Digital Services Act, dále budu tedy používat DSA, je samozřejmě, jak víte, nařízení o digitálních službách, tedy právní předpis, který k nám přepadl z Evropské unie, který zvyšuje odpovědnost on-line platforem a sociálních sítí za obsah, má chránit uživatele a bojovat proti nezákonnému obsahu.

A já tady chci říct, možná i vůči opozici, i vůči koalici, že tak to je a já to uznávám. A tak by to mělo být a opravdu zde máme reálné případy a že jich není málo, kde se uživatel nemůže domoct žádné nápravy, i když by na ni měl mít reálný nárok. A to je věc, kterou DSA má a kterou DSA musí řešit. To by měl být důvod, proč ho chceme zavádět, že ano. Ovšem vězte, že s touto, řekněme, technokratickou částí legislativy, možná, jak zmiňoval pan Bartoš, prostřednictvím pana předsedajícího, této části legislativy, která se týká ochrany spotřebitele, tak já souhlasím. A je úplně jedno, která vláda to implementovala. Já tady plně uznávám, že ta minulá, minule tady o tom proběhly debaty, kolik bylo navrženo pozměňováků a tak podobně, kdy tady pan Jurečka, prostřednictvím pana předsedajícího, opravoval svoje předřečníky. Ale nemůžu prostě nezmínit, že vláda ji připravila tak, že v ní ponechala spoustu cenzurních pastí.

Víte, spousta obhájců DSA a pravděpodobně teď, když už na mě koukají u obrazovek, tak je slyším kvílet u obrazovek a vlastně je slyším kvílet zcela správně, kteří říkají, víš, ale možná ty cenzurní pasti nejsou zas tak strašné, když je porovnáváš s tím vším, co DSA přináší. No, možná, ale já je opravdu chápu, že už chtějí oni mít ošetřeny, vlastně chtějí mít ty nástroje, které třeba odhalují podvodný obsah, jak tady o tom mluvila spousta mých předřečníků. A chtějí mít vlastně takový, řekněme tomu reklamační řád směrem ku platformám. A já ho chci taky. I mně je velmi nepříjemné, že nemám kam platformě napsat: Hele, pozor, tady se vůči mně chováš nespravedlivě a já mám nějaký nárok to řešit.

Můžeme si sem postavit váhu, bohužel jsem ji nesehnala, abych ji přinesla s sebou, takovou tu hezkou starou socialistickou, a vážit. Můžeme si na jednu stranu dát jeden kamínek a říci, tohle uživatelům určitě pomůže, protože jim to dá nějakou možnost reklamace. Na druhou stranu dát druhý kamínek a říci, ale pozor, tady ta jedna část, která tam je, ta by mohla vést k cenzuře. A zase další kamínek na tu pravou část a říci tohle ale uživateli pomůže třeba rozpoznat podvodný produkt. A tak dále a tak dále. Takhle bychom tady mohli vážit donekonečna.

Ale víte, co vám řeknu? Mně je úplně fuk, jestli DSA obsahuje na té levé straně 99 procent správných věcí, protože pokud pouze jedno procento z těch správných věcí bude cenzurní kamínek, který umožní České republice, potažmo Evropské komisi, Evropské unii, aby zabránila svobodě slova, do té doby tady já budu vystupovat a hřímat a zasazovat se o to, abychom tento akt nepřijali.

A na obranu mých koaličních partnerů, když tady teď sice nesedí referent Marek Novák, ale já ho vidím tam, na obranu mých koaličních partnerů je třeba říct, že jsme v tom nalezli jasný souhlas a jasnou shodu. A vězte, že tohle nedělám kvůli jakémusi hloupému aktivismu právě proto, že jsem tady třeba čtyři roky prostřednictvím nějaké neziskové společnosti za svobodu slova bojovala. Tohle dělám kvůli čtyřem letům dřiny, kdy jsem DSA studovala, zkoumala, analyzovala, konzultovala s týmem na Ministerstvu průmyslu jeho implementaci. Seděla tady mimochodem v Poslanecké sněmovně, ve Státních aktech, seděla v Senátu u odborných stolů a diskutovala tento akt s právníky, s odborníky, s politiky, s úředníky, kteří DSA měli za úkol implementovat. ***