Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju pěkně za slovo. Já jsem se rozhodl využít přednostního práva, omlouvám se za to kolegům, nicméně měl bych za malý moment vystřídat pana předsedu Okamuru v řízení schůze, tak jsem si dovolil takto předběhnout.
Jsme ve druhém čtení zákona o státním rozpočtu. Já bych si dovolil představit jeden z pozměňovacích návrhů, které poslanci Občanské demokratické strany k tomuto bodu navrhují. V mém případě, respektive v případě mém, kolegy Havránka, Munzara a Turka si dovoluju představit pozměňovací návrh, který je v systému vložen pod číslem 579. A tímto se k němu také hlásím.
Tento pozměňovací návrh je návrhem, který reaguje na situaci, kdy podle našeho názoru je v současné ekonomické situaci, kdy se česká ekonomika nenachází pod svým potenciálem. Nepotřebuje umělými fiskálními impulsy pomáhat, ale naopak je to období poměrně silného ekonomického růstu tak, jak včera zveřejnil Český statistický úřad zpřesněný výsledek růstu za minulý rok ve výši 2,6 procent a příznivé jsou i predikce na ta období nadcházející, tak v takové chvíli by deficit rozpočtu rozhodně neměl růst oproti tomu původnímu návrhu, naopak by měl být ten schodek nižší, protože vláda i ve chvíli, kdy začala předělávat a přepracovávat návrh rozpočtu z dílny vlády Petra Fialy, tak dostala do vínku lepší ekonomickou prognózu, která jí samozřejmě přináší i více zdrojů na rozdělování.
Čili ten náš pozměňovací návrh pod číslem 579 přináší úspory ve výši 27 285 250 793 korun. Je to z různých kapitol, od kapitoly 312 Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu, Ministerstva vnitra, Ministerstva dopravy, Ministerstva zemědělství, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Digitální agentury. Z těchto kapitol se nám podařilo ušetřit více jak 27 miliard korun. A protože jsme ve druhém čtení a samozřejmě nejde měnit celkovou bilanci státního rozpočtu, tak v rámci toho pozměňovacího návrhu tyto prostředky směřujeme do specifického ukazatele, respektive do kapitoly 396 Státní dluh, do specifického ukazatele Výdaje na obsluhu státního dluhu.
Tak to je náš příspěvek k tomu, že skutečně si nejenom rétoricky stěžujeme, že ten deficit je vysoký nad a v neprospěch současné situace české ekonomiky, kdy bude znamenat to, že bude proinflačním rozpočtem, proinflačním deficitem. Ten deficit by měl možná smysl ve chvíli, kdy by se nějakým způsobem česká ekonomika dostala do recese, byla pod svým potenciálem a potřebovala by fiskálními impulsy pomoci, pak by mohli keynesiánští ekonomové, kterých je určitě v řadách hnutí ANO výrazná většina, argumentovat tím, že ta ekonomika potřebuje.
Ale i keynesiánec v době ekonomického růstu a nulové produkční mezery uzná, že zvyšovat deficit v takové chvíli je prostě ekonomický nesmysl a povede to pouze k přehřívání ekonomiky, respektive k větším proinflačním rizikům, což zase povede k tomu, že Česká národní banka bude mít svázanější ruce v tom, jak rychle nebo jak výrazně bude moci v budoucnu snižovat úrokové sazby, což zase samozřejmě bude mít dopad na naše firmy, které jsou na úvěrech závislí, ale i na domácnosti, které třeba financují své bydlení prostřednictvím hypoték, a touto politikou se jim ty náklady na hypotéky nebudou snižovat tak rychle, jak by mohly.
Já chci ještě zmínit rétoriku, kterou jsem zaslechl z úst pana premiéra v souvislosti s otázkou veřejných financí, kdy pan premiér vlastně ve srovnání se Spojenými státy, kde je míra státního dluhu ve výši 124 procent, nebo vlastně i Evropské unie, nemusíme chodit tak daleko, kde je průměr zadlužení 82 procent vůči hrubému domácímu produktu, v eurozóně je to pak 89 procent, vlastně zmiňuje, že Česká republika, která je zadlužena a odhad ke konci roku 2026 činí 46,2 procent hrubého domácího produktu, tak je zadlužena výrazně méně. A pan premiér to dává k úvaze ve srovnání právě s těmi Spojenými státy, že tu je prostor pro Evropskou unii, pro evropské ekonomiky, potažmo pro Českou republiku si na dluh půjčovat ty peníze, investovat, jak on říká, a na základě toho zajistit hospodářský růst, který bude generovat další zdroje příjmů do státního rozpočtu.
Ale dámy a pánové, takto ekonomika opravdu nefunguje. Perpetuum mobile nefunguje nejenom v tom fyzikálním slova smyslu, nejenom ve fyzice, ale nefunguje ani v ekonomice. Už jenom to, že se srovnává to zadlužení Spojených států a Evropské unie, popřípadě některých evropských zemí s Českou republikou, je samozřejmě ošidné, protože každý vám řekne, že jinou míru zadlužení si může dovolit malá Česká republika, jinou míru zadlužení si můžou dovolit Spojené státy americké a jiným způsobem hodnotí samozřejmě to riziko zadlužení investoři pro Českou republiku, jinak pro Francii, Německo a jinak pro Spojené státy.
Je tedy zřejmé, že pokud by chtěla Česká republika, já to ani nechci přivolávat a nechci tím varovat, následovat ten příklad, který opravdu není následováníhodný, Spojených států, aby se zadlužila do takové míry, tak pro Českou republiku by to znamenalo samozřejmě drasticky větší náklady na obsluhu státního dluhu než pro Spojené státy nebo ty větší evropské ekonomiky. A samozřejmě ta míra negativních důsledků pro samotnou českou ekonomiku by byla neskonale větší.
Věc je ještě komplikovanější v tom smyslu, že asi si těžko chceme představit, že se výdaje na obsluhu státního dluhu stanou jednou z nejvýraznějších položek ve státním rozpočtu, jako je tomu právě ve Spojených státech. Jestli mě zdroje neklamou, tak tam ty výdaje na obsluhu státního dluhu jsou třetí nejvyšší položkou federálního rozpočtu. To bychom určitě v České republice nechtěli - už jenom proto, že v České republice ze státního rozpočtu financujeme celou řadu politik, které ve Spojených státech si financují přímo spotřebitelé, konzumenti. Ať už se bavíme o zdravotnictví, které je tam samozřejmě výrazně zpoplatněno více než v České republice, ať už se bavíme o školství, ať už se bavíme o jiných veřejných politikách, které v České republice jsou výrazně financovány nebo dominantně financovány státním rozpočtem.
Takže to srovnání se Spojenými státy opravdu nedává jakoukoliv logiku, nedává jakýkoliv smysl. A hraní si s tím je podle mého názoru hraní si se sirkami v tom pověstném stohu, protože to jsou věci, které opravdu nejsou následováníhodné.
Navíc v České republice je potřeba si přiznat a zdůraznit, že to nízké zadlužení, v uvozovkách nízké zadlužení, ve výši 46,2 procent máme dnes, máme v roce 2026. Ale každý, kdo zná demografické predikce, každý, kdo vidí, jakým způsobem v následujících letech bude ubývat podíl ekonomicky aktivních obyvatel a naopak bude narůstat podíl seniorů, kteří budou muset být financováni prostřednictvím státního penzijního systému, tak tuší, že míra ohrožení našich veřejných financí je právě z titulu toho demografického trendu velmi závažná a že těch dnešních 46,2 procent nás nemůže nějakým způsobem nechat klidným, když vidíme ty predikce, zejména souvislosti s nástupem takzvaných Husákových dětí do důchodu, kdy ta zátěž na veřejné rozpočty bude drastická.
Samozřejmě ten podíl zadlužení bude růst z titulu toho, jak budeme nuceni v rámci mandatorních výdajů financovat nejenom důchody, ale třeba i sociální služby a zdravotnictví, které jsou na to stárnutí populace rovněž citlivé a které znovu v České republice jsou financovány dominantně prostřednictvím státního rozpočtu, nikoliv prostřednictvím plateb přímo těch klientů, kteří by ty služby využívali.
Takže z tohoto důvodu já opravdu prosím kolegy hnutí ANO, aby těmito čísly nějakým způsobem si neodůvodňovali to svoje, ten nástup v rámci toho hospodaření a už v prvním roce zvyšování výdajů nad zákonný limit schodku, který podle Národní rozpočtové rady je spočítán na 246 miliard korun. Čili bavíme se o překročení toho zákonného limitu o 64 miliard. ***
