Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jejich práce přitom není aktivismem. S tímto pojmem se podle mě často ale velice nespravedlivě setkávají. Je to praktická podpora veřejného zájmu a posilování transparentnosti, kterou sám stát, jak už jsem říkala v úvodu, na základě svých přijatých zákonů, a je tomu tak dobře, vyžaduje. Tento škrt přitom není jenom administrativní rozhodnutí, je to politická volba. Politická volba, která oslabuje nástroje boje proti korupci ve chvíli, kdy je jejich funkčnost naprosto klíčová. Podpora neziskových protikorupčních projektů přináší veřejnosti bezplatné právní poradenství. A já to zmiňuji právě proto, že pan premiér Babiš se často ptá, co z těch našich návrhů bude mít veřejnost.

Tak tedy mimo jiné bezplatné právní poradenství, osvětové aktivity a taky pomoc při nastavování vnitřních oznamovacích mechanismů. Čili pokud tuto kapacitu oslabíme, tak tím prostě oslabíme i schopnost korupci včas a hlavně efektivně řešit. Přitom doufám, že všichni víme, že korupce nepodkopává stát jen finančně, ale podkopává ji především hodnotově. Každý nevyřešený střet zájmů, každé netransparentní ovlivňování rozhodování, každé odvetné opatření vůči oznamovateli vysílá veřejnosti jasný signál, že pravidla v tomhle státě bohužel neplatí pro všechny stejně a právě rovnost před pravidly je základním kamenem důvěry v demokratický a fungující právní stát. V programovém prohlášení - a já už jsem to tu také připomínala, vláda explicitně slíbila, vytyčila si to jako jeden ze svých ústředních cílů, že bude postihovat korupci a obnovovat důvěru občanů ve spravedlnost a fungování státu. Čili já nabízím vstřícně tento svůj pozměňovací návrh jako právě možný konkrétní krok k naplnění tohoto vládního slibu občanům. Součástí toho mého návrhu, který je širší, tedy toho prvního pozměňovacího návrhu, ke kterému se tímto vracím, je také obnova prostředků na resocializační a probační programy, které snižují recidivu a podporují funkční trestní politiku, což znovu dále posiluje důvěru ve spravedlivou reakci státu, nikoliv jen v represivní aparát.

Celková částka v tom mém pozměňovacím návrhu činí 16 milionů korun a je plně kryta přesunem v rámci rozpočtu, a to zdůrazňuju zcela jaksi konkrétně právě proto, že zde padla pravdivá slova o tom, že ten současný návrh státního rozpočtu porušuje pravidla o rozpočtové odpovědnosti, tak já jsem se snažila o to, aby v rámci těch mých pozměňovacích návrhů k dalšímu prohlubování rozpočtového deficitu nedocházelo, čili v případě, že se rozhodnete podpořit tyto mé pozměňovací návrhy, tak nerozhodujeme o navýšení schodku, rozhodujeme o tom, čemu dáváme ve veřejné politice prioritu. Rozpočet je ostatně dokument hodnotový, nejen účetní, takže ukazujeme tím, co považujeme za opravdu důležité. Pokud chceme, aby regulace lobbování nebyla alibi, aby ochrana oznamovatelů nebyla pouze formální a aby opravdu postihování korupce mělo reálné a funkční nástroje, tak musíme těmto oblastem dát alespoň základní finanční rámec, protože bez něj ten boj proti korupci zůstane pouhým heslem ve vládním programovém prohlášení a přijatými zákony, které nebudou moct být plně aplikovány, zatímco tedy stát ztratí tu skutečnou šanci na důslednou politiku.

Hlásím se také ke třetímu pozměňovacímu návrhu, který už je z trochu jiné oblasti, ten je evidovaný jako sněmovní dokument číslo 578 a jde o pozměňovací návrh rovněž paní poslankyně Ireny Ferčíkové Konečné, paní poslankyně Gabriely Svárovské a poslance Ivana Bartoše, který navrhuje navýšit prostředky na dotační titul rozvoje služeb pro oběti trestné činnosti poskytovaný podle zákona o obětech trestných činů, a to o 7,1 milionu korun, tedy ze stávajících 7,9 milionu korun na 15 milionů korun. Podstata tohoto mého třetího pozměňovacího návrhu je jednoduchá. Stát má podle zákona povinnost zajistit zvlášť zranitelným obětem bezplatnou odbornou pomoc a znovu ten narativ i v tomto případě zůstává stejný. Nejde o dobrovolnou službu, jde o plnění zákonných povinností v té podobě, ve které ji přijala Poslanecká sněmovna. Jde především o oběti sexualizovaného násilí, dětské oběti a další oběti zvlášť závažných trestných činů, které mají především právě díky té své zranitelné roli právo na bezplatnou právní pomoc. Ta zahrnuje právní informace v rámci probíhajícího trestního řízení, ochranu před sekundární viktimizací, pomoc při uplatňování nároku na náhradu škody, ale i informace o možné pomoci při uplatňování peněžité pomoci.

Každý rok se tyto případy týkají alarmujícího počtu zhruba 18 tisíců osob, z čehož tvoří zhruba 5 000 dětí. V praxi tyto služby zajišťují akreditované a státem kontrolované organizace financované právě zejména prostřednictvím dotačního programu Ministerstva spravedlnosti. V roce 2025 činila ta podpora přibližně 15 milionů korun pro 23 subjektů. Nicméně i přesto pro rok 2026 je v návrhu rozpočtu alokováno pouze 7,9 milionu korun. V celostátním měřítku pro vaši představu to odpovídá přibližně osmi poradenským úvazkům pro celou republiku, pro tisíce obětí ročně. Důsledky jsou zřejmé a dlouhodobé. Jsou to čekací lhůty, regionální nerovnosti v dostupnosti pomoci, odchody kvalifikovaných odborníků ze sektoru. V situaci, kdy mluvíme o ochraně obětí násilí, o podpoře dětí, o citlivém zacházení se zvlášť zranitelnými osobami, je takové financování nejen neudržitelné, ale i v rozporu s duchem takového zákona.

To mnou navrhované navýšení o zhruba 7,1 milionu korun pouze vrací objem prostředků na minimální úroveň roku 2025, tedy znovu opakuji, na těch 15 milionů korun, tedy nejde o rozšiřování programu, ale o zachování toho nebo té základní dostupnosti právního a i odborného poradenství v jednotlivých regionech. Ta včasná pomoc je navíc i samozřejmě nákladově efektivní, protože pomáhá předcházet sekundární viktimizaci, snižuje dlouhodobé sociální a zdravotní dopady trestné činnosti a zvyšuje samozřejmě i šanci, že taková oběť bude schopná v trestním řízení svá práva hájit samostatně. Dovolte mi i v tomto případě ještě upozornit na jeden důležitý legislativní kontext. Zákon č. 269/2025 Sb., který je účinný od 1. ledna 2026 novelizoval mimo jiné zákon č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkové trestné činnosti, pardon, z majetkových trestních sankcí. Tato novela výslovně zakotvila nový účel použití těchto prostředků, a to právě poskytování dotací podle zákona o obětech trestných činů. Zároveň stanoví, že z prostředků zbývajících na zvláštním účtu po uspokojení majetkových nároků oprávněných osob náleží Ministerstvu spravedlnosti podíl určený právě na tento dotační účel. Jinými slovy, zákonodárce vytvořil nový zákonem předvídaný zdroj financování podpory organizací právě pracující s oběťmi trestných činů.

Navzdory tomu ale návrh rozpočtu Ministerstva spravedlnosti právě na rok 2026 tuto změnu nijak nepromítá. Ta alokace zůstává stále na úrovni 7,9 milionu korun a nereflektuje tak ten nově vytvořený zdroj financování, které má právě tyto služby posílit. To považuji za ten zásadní rozpor mezi zákonnou úpravou a rozpočtovou praxí. Tento pozměňovací návrh tedy nejen reaguje na to dlouhodobé podfinancování, ale také napravuje situaci, kdy rozpočet nereflektuje zákonem výslovně zakotvený účel použití prostředků z těch majetkových trestních sankcí. V tomto případě tedy rozhodujeme o tom, jestli budeme práva obětí trestných činů brát vážně i v naší sněmovní rozpočtové politice, tedy zda to právo na bezplatnou odbornou pomoc zůstane dál reálně dostupné nebo se stane pouze formální deklarací, kterou nebude možné v praxi uplatnit.

Částka 7,1 milionu korun v kontextu státního rozpočtu, jak asi vnímáte i vy, nepředstavuje žádný zásadní fiskální zásah, ale pro tisíce obětí násilných a sexuálních trestných činů představuje rozdíl, zásadní rozdíl mezi dostupnou pomocí a čekací lhůtou a mezi kvalifikovanou pomocí a bezradností v jejich už tak těžké situaci. Proto vás tedy žádám o podporu i tohoto mého třetího pozměňovacího návrhu. Děkuji vám.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s přednostním právem vystoupí místopředseda Sněmovny Jan Skopeček.

Přečtu dvě omluvy. Jan Bureš od 18 hodin ze zdravotních důvodů a Taťána Malá od 18.30 bez udání důvodů.

Prosím. ***