Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Výběr poplatků pro rok 2026 je předpokládán v částce 463 432 000, to jest překračuje výdaje Energetického regulačního úřadu i po navrhovaném navýšení. V praxi tak dochází k situaci, kdy je zákonem stanoven účelově určený poplatek, který je určený k financování nezávislého regulátora, ale prostředky vybrané na základě tohoto poplatku nejsou z velké části použity k jeho financování, ale využívají se k jinému účelu. Vzhledem k významu fungování regulátora nejen pro oblast energetiky, ale pro celou ekonomiku, je třeba zajistit prostředky na jeho efektivní činnost a investovat do jeho rozvoje a modernizace. Je nezbytné a žádoucí Energetický regulační úřad posílit po stránce technického zabezpečení, které povede především ke zefektivnění činnosti a digitalizaci procesu, včetně služeb poskytovaných veřejnosti. Klíčové je pak odborné personální zajištění Úřadu, které je při platovém srovnání se zaměstnavateli v energetice stále složitější. Navrhujeme proto nastavit rozpočet Úřadu tak, aby byla zajištěna jeho efektivní činnost a byl schopen plnit výkon svěřených pravomocí, což je v zájmu všech zákazníků i podnikatelů působících v oblasti energetiky.

Je třeba uvést, že několika posledními novelami energetického zákona od doby energetické krize dostal Energetický regulační úřad množství nových kompetencí, na jejichž výkon přitom nebyl navýšen počet služebních míst a které kladou další nároky na odbornost pracovníků Úřadu. Úřad musel připravit podmínky technické, cenové i právní regulace nových činností na energetickém trhu, vydat množství podzákonných předpisů, udělovat oprávnění dalším subjektům v oblasti energetiky, licence na ukládání elektřiny, vyřizovat z hlediska obsahu daňovou agendu odvodů z nadměrných zisků výrobců.

Vedle toho došlo k významnému navýšení úkolů Úřadu v oblasti monitoringu hospodářské soutěže, kybernetické bezpečnosti, nových schvalovacích a povolovacích procesů a v neposlední řadě musel Úřad řešit problematiku kompenzací dodavatelů energií ve vztahu k zastropování cen. V roce 2026 a pravděpodobné i dalších letech bude Úřad stát před úkolem zajištění energetické bezpečnosti a spolehlivosti české energetické soustavy prostřednictvím udělování povinností výroby elektřiny nad rámec licence v případě výrobců elektřiny, kteří z důvodu nerentability výroby hodlají skončit a provozovatel přenosové soustavy vyhodnotí jejich další pokračování jako nevyhnutelné pro zajištění bezpečnosti soustavy. Zajištění dodávek tepelné energie prostřednictvím uložení povinnosti nad rámec licence bude nutné i v případě dodavatelů v teplárenství, kteří taktéž z důvodu nerentability hodlají ukončit svou činnost.

Po významných změnách, které v poslední době probíhaly a stále probíhají v oblasti elektroenergetiky, čekají energetiku další výzvy i v oblasti plynárenství, kde se bude nastavovat regulace vodíku, s klíčovou rolí regulátora. Všechny tyto procesy budou velmi náročné časově a zejména personálně s obrovským důrazem na odbornost zaměstnanců Úřadu. S uvedenými hodnotami bude třeba dále počítat i ve střednědobém výhledu na roky 2027 a 2028. Děkuji za pozornost a prosím o podporu. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Stojanová a připraví se pan poslanec Vojáček.

Poslankyně Kateřina Stojanová: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se hlásím hned k třem pozměňovacím návrhům, takže je tady postupně uvedu. Jeden z nich je vedený jako sněmovní dokument číslo 513. Já už jsem jak při prvním čtení státního rozpočtu, tak i na ústavně-právním výboru svým kolegům a kolegyním avizovala, že jej předložím, takže tak tedy činím, přičemž ráda bych podotkla, protože vím, že v rámci státního rozpočtu těch úprav je předloženo několik, některé spíš technického charakteru, tak ta moje není úplně klasická technická úprava, ale spíš test toho, jestli bereme vážně své vlastní protikorupční závazky, které jsme navíc v minulosti na plénu Sněmovny, byť tedy bez mé přítomnosti, samozřejmě, přijali, nebo zda zůstávají jenom na papíře.

Tato Sněmovna přijala zákon o regulaci lobbování, přijala i zákon o ochraně oznamovatelů. Vznikl díky tomu registr lobbování jako jeden z ústředních nástrojů transparentnosti. Tato jednání a tyto zákony tak mají přinést světlo tam, kde se dříve rozhodovalo ve stínu. Jenže zákony bez vymahatelnosti - a právě k tomu směřuje můj pozměňovací návrh - zůstávají pouze na papíře. Ministerstvo spravedlnosti díky přijetí těchto dvou klíčových zákonů dnes nese zodpovědnost za dvě klíčové protikorupční agendy - je to jednak dohled nad regulací lobbování a také ochrana oznamovatelů, to znamená, kontrolu nad dodržováním pravidel, vyřizování podnětů, metodickou pomoc institucím, provoz a rozvoj registru, ale také reálná právní pomoc lidem, kteří na porušení práva upozorní.

Bez dostatečných kapacit ale vznikne pouze nebezpečná iluze té pravé, kýžené kontroly. Registr bude existovat, ale nebude jej mít kdo skutečně kontrolovat. Podněty sice přijdou, ale nebudou včas zpracovány a metodická pomoc, o které jsem hovořila, bude pouze formální. Lidé, kteří se pak rozhodnou korupci oznamovat, ztratí důvěru ve státní ochranu. Proto v rámci tohoto svého pozměňovacího návrhu navrhuji navýšení o 6,8 milionu korun na vznik příslušných šesti systematizovaných (?) míst právě na příslušném útvaru Ministerstva spravedlnosti. Tím příslušným orgánem je odbor střetu zájmů a boje proti korupci a já chci možná trošku preventivně předejít možnému argumentu, který by se mohl objevit, že personálně podhodnocený tento odbor není. Proto současně předkládám ještě druhý pozměňovací návrh, který je vedený jako sněmovní dokument číslo 581, který se týká výhradně financování právě těchto šesti systematizovaných (?) míst určených pro plnění této agendy. Ten důvod je úplně jednoduchý - považuji je za naprostý základ, bez nichž prostě nemůže fungovat reálné plnění těchto zákonných povinností. Nejde také o žádné rozšiřování úřednického aparátu - v uvozovkách - navíc, neboť z kapitolního sešitu Ministerstva spravedlnosti na straně 45 je zřejmé, že právě tyto pozice si vyžádal sám rezort a nebyly přitom v návrhu rozpočtu nijak zohledněny. Čili ministerstvo samo identifikovalo, že k plnění těchto svých zákonných povinností potřebuje personální kapacitu. Můj návrh tedy v tomto slova smyslu pouze reaguje právě na oficiální požadavek Ministerstva spravedlnosti, který je součástí těchto rozpočtových podkladů. Předkládám je (nesrozumitelné) samostatně právě proto, aby bylo zřejmé, že oddělujeme dvě věci, tedy jednak systémovou podporu služeb pro oběti a pak minimální personální zajištění agendy na straně státu. I kdyby zde tedy nebyla širší shoda na navýšení prostředků, byť by mě to mrzalo a jsem přesvědčená o tom, že by to mělo reálné dopady v oblasti protikorupční politiky, tak alespoň těchto šest systematizovaných (?) míst za mě představuje elementární podmínku, aby stát zkrátka dokázal plnit to, co mu ukládá zákon. Bez nich totiž zůstane protikorupční politika jenom na papíře.

Obecně pak samozřejmě ve vztahu k těmto oběma pozměňovacím návrhům platí, že protikorupční politika není pouze o postihu - poté, co jsme všichni svědky ve veřejném prostoru různých skandálů, které se probírají - je především o prevenci, kterou já vnímám jako vytváření prostředí, kde je korupce komplikovanější, méně výhodná a významně rizikovější právě pro ty pachatele, kteří konají. Právě k tomu mnou navrhované prostředky v rámci státního rozpočtu mají sloužit.

Současně mi, prosím, k tomu dovolte ještě stručný legislativní kontext, takové historické okénko, které je ale podle mě důležité pro pochopení toho, jak zde ve skutečnosti různé vládní garnitury přemýšlí dlouhodobě nad plněním právě protikorupčních závazků. Současný vládní návrh rozpočtu úplně vyškrtl dotační titul Prevence korupčního jednání, ale ve skutečnosti k tomu bohužel došlo již při přípravě státního rozpočtu v minulém roce, a to navzdory tomu, že ještě předtím vláda schválila strategie a koncepce, které právě s těmito dotacemi počítaly.

Je tedy zřejmé, že pokud tento návrh nyní přijmeme bez mnou vám nabízené změny, tak neziskové organizace, které právě v oblasti postihování korupce poskytovaly právní poradenství, přijímaly podněty a odborně pomáhaly oznamovatelům a institucím, přijdou o miliony korun. Přitom bych připomněla, že jde o organizace, které ročně obdrží stovky takových podnětů, a to právě často od lidí, kteří narazili na korupční jednání, ať už na lokální nebo regionální úrovni. ***