Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Petr Sokol: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, já bych na úvod svého projevu chtěl ocenit to, že ten návrh, který teď tady projednáváme, si osvojil návrh České vexilologické společnosti, což je odborná společnost zabývající se studiem a propagací vlajek. Česká vexilologická společnost navrhla zavedení Dne české vlajky už v roce 2017 a potom znovu to deklarovala v roce 2020.

Proto bych v zásadě chtěl vyjádřit podporu tomu návrhu. Já si samozřejmě myslím, že žádný státní symbol, ani státní vlajka by neměla být součástí politického boje, proto by možná bylo lepší, kdyby ten návrh byl předložen napříč politickými stranami, ale samozřejmě to je právo předkladatele. Bylo by to lepší, protože ta vlajka zase jako všechny ostatní státní symboly jsou symbolem identity všech občanů. My máme dlouhou historii, kdy ta vlajka hrála klíčovou roli; od první republiky je spojena pro nás negativně... Byla spojena s tou negativní situací s Mnichovem. Řada Čechů ji schovávala za druhé světové války, byla na Spitfirech, potom je spojena s rokem 1968, 1989.

Ta vlajka je nezpochybnitelně z vexilologického hlediska velmi podařilá (zdařilá?), i proto se vlastně nikdy nezměnila. Tak bych chtěl připomenout to, že ani komunistický režim, a to je jedna z mála zemí tady v tom našem regionu, kde vlajku nezměnili, protože to, jak ji toho 30. března 1920 schválilo Revoluční Národní shromáždění na základě návrhu Jaroslava Kursy a u úpravy Františka Kysely, tak je to zase z hlediska vexilologie velmi správně udělaný symbol, protože každý vexilolog vám řekne, že správnou vlajku namaluje dítě nebo někdo, kdo má tak slabý výtvarný cit, jako jsem já. To znamená, je to jednoduchá vlajka, zároveň silný symbol.

Na rozdíl od svého předřečníka, od ctěného předsedy podvýboru pro heraldiku a vexilologii, nemám pocit, že česká vlajka byla ukradena, nebo že jsme nějak porušili něco při dělení federace. Je třeba si říct, že ta vlajka je českým symbolem. Většina občanů této země a myslím, že všichni bych se nebál říct, vnímají tuhle vlajku, státní vlajku, jak je uvedena v ústavě, jako symbol našeho státu, našeho národa. To, že se Slovenská republika rozhodla ten společný stát opustit a zvolit si jiný symbol, to je realita. V tom zákoně je pravda, že stojí to, co pan předseda říkal, ale já myslím, že bychom neměli snižovat v Poslanecké sněmovně České republiky význam naší státní vlajky tím, že budeme říkat, že jsme ji snad někomu vzali, nebo že jsme porušili nějaký slib. To byla tehdy dohoda ve Federálním shromáždění, ale ta realita byla jiná.

Dovolil bych si i rozporovat v té debatě to, že není správný princip, že byl zvolen 30. březen 1920. Někdy slyšíme, že se ten den nic nestalo. Tak byla schválena ta vlajka a Den vlajky má celá řada dalších zemí a nejsou to jenom země mimoevropské, je to celá řada anglosaských zemí, má ji Polsko, má ji tady už v jiném bodě dneska zmiňovaná Itálie, má ji Slovinsko...

A také není pravda, že to vždycky jsou dny, které jsou spojené s nějakým jiným významným mezníkem v historii. Celá řada zemí má Den vlajky spojený přímo s tou vlajkou, někdy to je až trochu bizarní - to naštěstí není případ České republiky, protože se najde v Latinské Americe případ země, která slaví svůj Den státní vlajky v den, kdy její tvůrce zemřel. Tak to je trochu už zvláštní, ale u nás ta vlajka ten den oficiálně vznikla, takže mně se líbí i ten 30. březen.

Mám samozřejmě trochu problém s tím projednáním v rámci paragrafu 90. Rozumím tomu, že to datum se blíží, ale samozřejmě to, o čem by se dalo diskutovat je, jak přesně se ten den má jmenovat, protože už tady zaznělo, a s tím souhlasím - v ústavě, v tom paragrafu, který řeší státní symboly, tak je napsáno, že ten symbol se jmenuje státní vlajka. Takže kdyby to byl Den státní vlajky, tak by to bylo asi lepší. Ostatně i sama vláda ve stanovisku k tomuto tisku uvedla, že by se ta terminologie tady měla sjednotit. Leč i pokud se to neodstraní, tak já, a věřím, že i většina poslaneckého klubu ODS tuto předlohu podpoří. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců klubu ODS.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Marek Výborný a připraví se pan poslanec Petr Hladík. Tak prosím.

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, v tomto případě, pane předkladateli, vážená vládo, kolegyně, kolegové. Já jsem si vzal do ruky publikaci 100 let Československé ústavy (Ukazuje publikaci.). Byla vydána Poslaneckou sněmovnou v roce 2020 za předsedy Radka Vondráčka, tehdy skutečně k výročí 100 let Československé ústavy. Původně jsem vám tady chtěl přečíst i v rámci tohoto bodu poměrně zajímavý text, který se věnuje právě té parlamentní historii a státní vlajce. Nicméně myslím, že to je asi nadbytečné. Můžete si samozřejmě tu publikaci půjčit v parlamentní knihovně a podívat se tam, ty informace poměrně jasně jsou.

A já tady chci za sebe, a teď mluvím opravdu za sebe, vyjádřit to, že na rozdíl od ctěného kolegy, pana poslance Sokola, já spíše sdílím ten postoj, který tady, a nechci potom ty argumenty všechny opakovat, už vyslovil můj ctěný kolega Matěj Ondřej Havel a já si dovolím potom ocitovat na závěr některé významné osobnosti z naší české a z československé historie. A pak vlastně i na základě toho řeknu svoji pozici.

Nicméně děkuji panu předsedovi podvýboru pro heraldiku a vexilologii. Je určitě člověkem na svém místě, když tady tak velmi pregnantně rozebral ten návrh. Je skutečně otázkou, vážený pane premiére, jakým způsobem v případě, že to chceme projednávat v takto zrychleném režimu paragrafu 90 možná vás vzhledem k tomu, že máme už březen, tak je vysoce nepravděpodobné, že by se ten letošní termín stihl. Ale dávám na vaši uváženou jako předkladateli to, zda by nebylo na místě tak jak nakonec konstatovala i vaše vláda ve vyjádření, skutečně napravit tu terminologickou záležitost, která v situaci, kdy vy navrhujete termín, který nezná ústavní pořádek České republiky, který nehovoří o české vlajce, ale hovoří o státní vlajce. To je symbol tak, jak je definován ústavou, tak zda by nebylo skutečně na místě toto zpřesnit, pokud už tedy toto navrhujete.

Nicméně já jsem přesvědčen o tom, že ten návrh jako takový je zbytný a má pro mě podobu spíše než podtrhnutí toho, co uvádíte v tiskové zprávě, té hrdosti, kterou vůbec nerozporuji. Všechno to, co je napsané v důvodové zprávě, že ta vlajka je symbolem národní identity, samozřejmě, že je, hrdě se k ní hlásím já. Hlásíme se zvláště v některých okamžicích my sami. Je důležité tak, abychom dokázali potom v případě, že je například státní svátek tu vlajku vyvěsit, abychom se k ní dokázali přihlásit, a to si myslím, že je důležitější. A to nepodpoříme tím, že budeme mít významný den v kalendáři, ale to, že budeme vlajku brát skutečně jako státní symbol. Ano, je to symbol sounáležitosti občanů daného státu, sdílených hodnot, hrdosti na občanství státu. To všechno je samozřejmě pravda, ale já si myslím, že to, že vytvoříme jenom nový významný den, byť rozumím přání vexilologů a společnosti odborné, která se tomu věnuje, tak to tomu samotnému nepomůžeme.

Já si myslím, že to téma je zbytné a dovolte mi na závěr ocitovat tři významné osobnosti. Karel Havlíček Borovský napsal: Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil.

Karel Čapek, cituji: Není ošklivější věci, než dělá-li se z vlastenectví živnost. Je to podobná morální prostituce, jako kdyby se někdo chtěl živit svou ctností. Slušný člověk o sobě nevytrubuje, že je národně uvědomělý, jako o sobě neprohlašuje, že je poctivý. To se snad mezi neporušenými lidmi rozumí samo sebou. Karel Čapek.

A poslední citát: Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a k rodině. Pravá láska chrání, přináší oběti - a hlavně pracuje. A na tu práci pro národ a stát je třeba jasného rozumného programu politického a kulturního. Pouhé horování a rozčilování nestačí. Je přece rozdíl mezi vlastenectvím a vlastenčením, co se už Havlíček natrápil s tím jarmarečním vlastenčením, ale jako by ho pro mnohé nebylo bývalo. Tomáš Garrigue Masaryk.

Já k tomu nedám žádný svůj další vlastní komentář, jenom konstatuji, že předložený návrh zákona já osobně nepodpořím. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.) ***