Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.30 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Jako třeba přidat těch 250 milionů do toho programu, ze kterého čerpají ty velké agroholdingy, namísto toho, aby ta vláda řešila reálné problémy, které naši občané mají, jako například to, jak se dostat ze zemí Blízkého východu v době, kdy tam vypukl nějaký konflikt, protože to je reálná práce, kterou by naši občané momentálně, zejména tedy ti, kteří na tom Blízkém východě uvízli z libovolných důvodů a jejich blízcí skutečně ocenili. Tady tohoto ale naše vláda není schopná, proto místo toho, aby dělala tyto věci, přichází do této Sněmovny s návrhy tohoto typu, které, jak jsem zmínil, vlastně nikomu nevadí, vlastně se na nich můžeme klidně shodnout, ale jejich společný rys je také ten, že vůbec nikomu život v naší zemi nezlepší a našim občanům nějak s jejich problémy nepomohou. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Vojáček a připraví se pan poslanec Petr Sokol.
Poslanec Jiří Vojáček: Tak ještě jednou, vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, vážený pane předkladateli. Já chci na úvod říct, že jsem velice rád a pyšný na to, že naše Poslanecká sněmovna je složená z mužů a žen, kteří považují Českou republiku za velice důležitou ve svém životě a že v našem parlamentě není žádná strana ani hnutí, které by zpochybňovalo hodnotu České republiky, anebo které by usilovalo o nějakou její destrukci. V jiných zemích to třeba je, ale u nás to není. A na úvod si říct, že se sám cítím velkým vlastencem a že si vážím symbolů našich státních. A chci taky vyjádřit svým způsobem obdiv panu překladateli, že se dokázal identifikovat s naší státností, byť je rodem Slovák, a to myslím v tom dobrém slova smyslu.
Nicméně když o tom bude člověk chvilinku přemýšlet, o předloženém, o téhle té novele, tak mu vyvstane na mysl řada otázek, které vedou k tomu, jestli bychom to takto a v této podobě měli přijmout. Takže já jsem si na... Asi takových šest bodů tady mám napsaných, tak je zkusím říct. Za prvé. Dne 30. března 1920 až po dvouletých debatách o tom, jak československá státní vlajka má vypadat, byla nakonec parlamentem Československa přijata naše vlajka jako státní symbol pro celé Československo, tedy včetně Podkarpatské Rusi, Slovenska, Moravy a Česka. Takže to, o čem dneska mluvíme, je státní symbol vlastně původně jiné země.
Za druhé, při dělení federace jsme se spolu s našimi bratry Slováky ještě ve Federálním shromáždění shodli na ústavním zákonu, zákonu 542, kde se v čl. 3 odst. 2 píše, cituji: "Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky". Do dnešních dní považuje řada slovenských občanů i ústavních činitelů používání tohoto symbolu českou stranou za porušení dohod, a proto by bylo rozumné se vyhnout takto formulovanému významnému dni. Protože jestli Slováci cítí něco jako podvod nebo zradu ze strany české strany, tak jedna z těch věcí je zcela určitě užívání původně federálního symbolu jen českou stranou, a to navzdory dohodám, které jsme učinili. A určitě neplatí nějaký dovětek, že to je federální zákon, který již neplatí. Je to jenom elementární neúcta v dodržování zákonů a dohod.
Další zásadní problém vidím v tom, že se jedná o velice nevhodnou formulační nejasnost, která vzniká tím, že se tento zákon nebo tento významný den by měl jmenovat Den české vlajky. Protože kdo víte, jak vypadá česká vlajka, tak vám to rád připomenu, kdo nevíte, tak vám to rád sdělím. Česká vlajka je složena jenom ze dvou částí, a sice červené a bílé a není v ní vůbec ten modrý klín.
Navíc zanedlouho budeme projednávat zákon, který navrhuje pro změnu pan poslanec Vondráček, který by se měl týkat zemských symbolů, kde je shodou okolností navržena vlajka Čech právě v této podobě. Takže ve výsledku nám pak ve svém stanovisku parlamentní institut píše: navržené označení významného dne nerespektuje ústavně zakotvené označení jednoho ze státních symbolů České republiky jako státní vlajky. Kromě toho označení státního symbolu jako české vlajky může vyvolávat dojem opomenutí skutečností, že území České republiky tvořily tři historické země: Čechy, Morava a Slezsko. A dále pak tam ještě píšou, že vlastně dochází k naprostému zmatečnému pojetí, a sice, že třemi různými názvy, jeden název je státní vlajka, druhý název je česká vlajka a třetí název je vlajka Čech, se označují dvě různé vlajky a přitom vlastně není jasné, kterou tu vlajku má předkladatel na mysli.
Dál je možné ještě uvést, že ve většině zemí je takovýto svátek svázán s nějakým dnem, který vyzdvihuje tu jednotlivou státnost. Mám na mysli - třeba Francie má den státních symbolů určený jako den, kdy byla dobyta Bastila, tedy den, při kterém nastává nějaký konstituční svátek, který podtrhuje tu podstatu té státnosti, kdežto 30. března mám za to, že kromě toho, že následující den je apríl, a kromě toho, že byla vlastně zavedená nebo schválená vlajka československá, tak kromě toho žádný takový konstituční význam nenese.
Proto navrhuji vrátit tuto novelu k dopracování, protože vykazuje zásadní a v této podobě neodstranitelné chyby. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Jasně, děkuji. Jenom upozorňuji, že protože nebylo vzneseno v tuto chvíli veto, tak o tomto návrhu rozhodneme v případě, že za prvé, nebude vysloven souhlas s(?) pokračováním podle § 90 nebo nebude vysloven souhlas se zákonem jako takovým, s návrhem jako takovým.
Nyní tedy pan poslanec Sokol a připraví se pan poslanec Výborný. ***
