Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Zase, bavme se ze zkušenosti, která tady bude, jestli tři roky je dostatečně dlouhá doba, nebo není, jo. Jako já jsem tomu určitě otevřen. To znamená, to nebylo nastaveno dogmaticky, že to je ten nejlepší model majetkového testu, jaký známe. Jsou státy kolem nás, Německo, Rakousko, které mají přísnější majetkové testy. Takže to jsou věci, které prostě je potřeba analyzovat, doladit. Já jsem se snažil udělat tu reformu během svého čtyřletého mandátu, včetně do určité míry rizikového kroku jít a spustit to, protože mi přišlo důležité, aby se to opravdu rozeběhlo, aby to nebyl stav, kdy se to připraví legislativně a pak se to bude odkládat z roku na rok . A máme tady zkušenosti z mnoha zákonů, které se odkládaly. A některé z nich se odkládaly doteď, to je další část.

Pak je tam samozřejmě ta motivace pro ty rodiče, prostě za mě je normální rodičovská a občanská povinnost, že se řádně všichni staráme o své děti, že děti chodí do školy, že plní povinnou školní docházku. A myslím si, že nejvíc trestá děti ten nezodpovědný rodič, který toto nedělá. Já jsem v loňském roce poslouchal, že já chci trestat ty děti. Ne, já chci motivovat rodiče, proto jsme do superdávky tuto motivaci dali a myslím si, že je potřeba, aby tady opravdu toto začalo fungovat a bylo vymáháno. A aby byla daleko užší provazba mezi školami, oerpéčky a úřady práce v této věci.

Pak se chci dotknout té nejpodstatnější věci, která vlastně mění úplně jeden z klíčových principů, a to je, že z úřadu práce se stává organizace, která opravdu s tím klientem bude daleko více pracovat, individuálně pracovat. Protože doteď vlastně ten stát v tom klidu přistupoval tak: ukažte nám vaše příjmy, vaše výdaje, my vám to spočítáme a pošleme vám nějaké peníze. Já jsem chtěl, ať se toto změní, ať je tady opravdu nějaký charakter sociální práce s tím klientem, kdy v okamžiku, kdy vidíme, že ten klient má nějaké výraznější problémy v té domácnosti, třeba to, že je déle než půl roku bez práce, tak že tam nastavíme nějaký podpůrný plán, že se s tím klientem intenzivně bavíme a říkáme: co jsou tam za další problémy? Nemáte práci? Je v té domácnosti někdo, kdo má nějaký typ závislosti? Je potřeba řešit léčbu? Je potřeba řešit dluhovou poradnu, oddlužení, exekuce, insolvence? Je potřeba řešit bydlení? To jsou všechno věci, které teď nově začne také úřad práce s těmi klienty, kteří toto budou potřebovat, ne se všemi, ale s těmi, kteří to budou potřebovat, tak toto začne dělat. A to je obrovská kvalitativní změna, to není ten kvantitativní parametr: děláme to rychleji, děláme to efektivně, dokážeme něco ušetřit. Ale pracujeme s tím klientem proto, aby ta síť fungovala opravdu jako trampolína, sociální trampolína. Ten člověk se nám dostal do nějaké složité situace a my jako stát tady máme říct ne, že my tě tady necháváme nějakým způsobem přežít, my tě nenecháme umřít. Ne, ten systém se má chovat tak: my ti pomůžeme, aby ses mohl vrátit zase zpátky, abys mohl důstojně žít ty, tvoje rodina, nejbližší, manžel, manželka, partnerka, partner, děti. Aby ta rodina opravdu mohla znovu začít dýchat.

Ano, ta cesta k tomu je někdy složitá, ale vlastně teď jsme dostali ten prvek do toho zákona, že se toto začne systematicky opravdu dít. A já netvrdím, že to je jednoduchá změna. To, co se děje na úřadech práce za poslední čtyři roky je obrovská revoluce. Kdybych byl v korporátu, kdyby to byla, jak tady se někdy říká, moje firma, tak řeknu, že ty změny, které se odehrály, si rozložím na osm let. Ale já jsem přišel jako politik před těmi čtyřmi roky a měl jsem zadání, kdy můj akcionář a občan této země chce vidět výsledek za čtyři roky. A snažil jsem se takto udělat ty změny, které jsme tam prováděli v případě zaměstnanosti, v případě podpor zaměstnanosti, v případě revize dávek, v případě změny práce s mimořádnou okamžitou pomocí, a doručit to tomu klientovi.

Ano, tady říkám, předal jsem tu štafetu ve dvou třetinách toho příběhu a já moc fandím panu ministrovi Aleši Juchelkovi, jeho týmu na MPSV, lidem na úřadech práce, aby se toto podařilo dotáhnout do toho, co jsme měli na začátku, ten cíl, úřad práce jako největší pomáhající organizace v této zemi. Kdy, když přišel Dan Kryštof na úřad práce, tak vlastně tuto myšlenku nastavil nejenom jako nějaký vzletný cíl, ale něco, co chceme opravdu v dennodenní praxi vůči klientům, občanům této země prostě naplňovat. To je to poslání, úřad práce, který pomáhá, který je tou sociální trampolínou, který dokáže ty lidi vracet do důstojného života, plnohodnotného života v oblasti vzdělávání, rekvalifikací, pracovního trhu, tíživé sociální situace, všech jiných aspektů, které v lidském životě mohou přijít, s kterými nepočítáme, povodně, tornádo a podobně.

Za ty čtyři roky se ten posun fakt podařil a já chci za to poděkovat, protože mnohokrát jsme seděli se zaměstnankyněmi, zaměstnanci, představiteli odborů, úřadu práce a řešili jsme celou řadu složitých úloh. A na co jsem hrdý, tak, že úřad práce, třeba když přišly povodně na Moravě, tak ta povodňová vlna ještě protékala Kroměříží, Uherským Hradištěm, a na Jesenicku jsme vypláceli v úterý a ve středu už finanční podporu domácnostem, které to potřebovaly. Takhle rychle jsme to nikdy v životě ještě nezvládli. A ten Úřad práce se takhle posunul, posunul se k nejrychleji vyplácejícím termínům v historii toho úřadu, má dneska prostě data, kdy každý týden vidíme přesně, kolik žádosti je zaevidováno, zadministrováno, v jaký lhůtách, komu je vyplácíme. A vidíme ten trend, jak se to zrychluje. Nastavili jsme na to kápéíčka, dlouhá debata s odbory, jestli to je správné nebo není. A já tvrdím, prostě máme především odměňovat lidi ve státní správě za výkon, za kvalitní práci, nejenom za rychlost, ale za kvalitu, a jsem hrdý na to, že úřad práce je jedna z prvních institucí státu v této zemi, která má už třetím rokem, teď vlastně čtvrtým odměňování na základě kápéíček. Nejenom pro ten management, ale i pro další lidi v té struktuře.

Tak, já už budu končit. Ještě chci říct jenom něco krátce k tisku 88. Myslím si, že s tímto posunem, který nastává, je logické, aby se to posunulo na 1. července taktéž, aby se to dvakrát nepřepočítávalo, nedělala se zbytečně dvojí práce. Takže v zásadě já jsem rád, že vlastně tady je shoda, která je ve prospěch klientů, je bezpečná, fandím a přeji si, aby se podařil ten systém doladit.

Možná poslední můj apel. Nevím, jak to má pan ministr namyšleno, ale já třeba bych docela stál o to, kdyby mohl vzniknout nějaký širší tým, kde by třeba i opoziční strany mohly mít třeba po jednom z expertů právě k té debatě vyhodnocení výstupů ze super dávky a hledání dobrých parametrů, jak ten systém vyladit, protože to zase skončí tady. Budeme to muset tady i legislativně projednat, kdyby tady byla vůle, ochota se o těch věcech bavit společně, já bych to určitě uvítal.

Děkuju panu ministrovi a děkuju vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, s přednostním právem pan ministr, prosím. Připraví se potom poslanci s tím stanoviskem klubů. Prosím.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji a budu jenom rychlý. Já odpovím panu poslanci Jurečkovi. Do konce dubna by měla být data ze superdávky, my je budeme vyhodnocovat a vlastně od dubna se začne diskutovat o tom, koho ta superdávka buď poškodila, nebo naopak, jakým způsobem ji ještě doladit. A rozhodně to plánujeme samozřejmě udělat i s opozicí tak, abychom se na tom co nejlépe shodli. To znamená, že žádný expertní tým nebude, ale budeme samozřejmě chodit za vámi a budeme s vámi o tom jednat, o těch jednotlivých věcech, které by ta superdávka měla doladit. Ať už je to otázka bydlení, ať už je to otázka životního existenčního minima, nějakého pracovního bonusu, prostě celé té super dávky, tak jak byla koncipována. Takže ta odpověď je, že určitě ano.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní se zeptám předsedkyně klubu Pirátů, zdali chce vystoupit, protože má přednostní právo před těmi stanovisky klubu, která je mají taky. (Domluva mimo mikrofon.) Jo, dobře, takže s přednostním právem se stanoviskem klubu paní poslankyně Pivoňka Vaňková, a připraví se se stanoviskem klubu poslankyně Pirátů Hana Ančicová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi za Starosty okomentovat tyto dva tisky, které dnes projednáváme a které přicházejí do Poslanecké sněmovny ve zrychleném projednání.

Když jsme v minulém volebním období připravovali reformu dávkového systému téměř po třiceti letech, všichni jsme věděli, že to nebude jednoduché. Věděli jsme, že měníme systém, který byl roztříštěný, nepřehledný, administrativně náročný. A věděli jsme i to, že chceme méně papírování, více digitalizace a individuálnější a cílený přístup ke klientovi. A byla to právě naše vláda, která to odstartovala, která připravila nový rámec, takzvanou superdávku jako základ moderního systému pomoci.

Dnes jsme v situaci, kdy Babišova vláda navrhuje prodloužit přechodné období o tři měsíce. Ne proto, že by se měnil samotný princip reformy, ale proto, že zavedení tak rozsáhlé změny je organizačně a technicky náročnější, než se původně očekávalo. ***