Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.30 hodin)
(pokračuje Lucie Bartošová)
Tohle je jednání, které se nakonec jednou může obrátit proti nám všem, protože pokud lidé nevěří ve spravedlnost této země, jaká je jejich motivace tedy žít, pracovat nebo platit daně? Pokud je pro vás Česká republika na prvním místě, tak prosím přestaňte kopat do pilířů, na kterých stojí tento stát už 33 let. Pro dobro nejen nás všech v tomto sále, ale také všech občanů tam venku a těch, kteří přijdou po nás. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní pozvu k řečnickému pultíku pana poslance Baxu. Připraví se pan poslanec Lipavský. Prosím.
Poslanec Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já jsem k dnešnímu jednání o vyslovení nedůvěry vládě chtěl vystoupit s krátkým příspěvkem, který se týká tématu médií veřejné služby. Chtěl bych poukázat na věc, která se s časem stále prohlubuje. Je poměrně krátká doba od přijetí důvěry vládě Andreje Babiše. Návrh programového prohlášení, nástin, byl zveřejněn už na podzim loňského roku. Tam se poprvé objevilo to, že by měly být poplatky zrušeny, včetně toho zvláštního ustanovení o legislativních změnách, které se mohou uskutečnit. Tento bod se potom propsal i do samotného závazného znění programového prohlášení vlády.
Od té doby uplynul další měsíc. Ten požadavek, ten programový bod, je napsaný stále černé na bílém, ale chybí jakékoliv informace k němu. Já před tím varuji. Je to pro mě také závažný důvod, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, protože pokud vláda deklaruje, že by měly být změny v systému financování médií veřejné služby účinné od 1. ledna 2027, tak každý den, každý týden, který se ukrajuje času letošního roku, znamená rostoucí riziko.
Jenom připomenu, že slovenský model, o kterém hovořila paní ministryně Šimkovičová s panem ministrem Klempířem, byl projednán ve zrychleném režimu ve Slovenské národní radě v řádu týdnů, měsíce, ve velmi krátké době, a znamenal opravdu velké a vážné riziko pro fungování médií veřejné služby. Došlo ke sloučení obou médií, velmi kvapnému. Vláda jej využila k tomu, aby se snížilo financování médií veřejné služby, a z kdysi stanic, které hrály významnou roli na slovenském mediálním trhu, tak dnes Slovenská televizia a rozhlas jsou jenom odleskem slávy, kterou kdysi měly.
Nechci vládu a priori podezírat - záměrně používám toto sousloví - z toho, že chce média veřejné služby, Českou televizi a Český rozhlas, zestátnit, aby je ovládla. To, že stále držím naději, že tomu tak není, jsou opakovaná slova pana ministra kultury Ota Klempíře, naposledy při včerejším jednání, kde hovoří o zachování nezávislosti médií veřejné služby, cituje části kodexu médií, kde jsou definovány jednotlivé služby, které veřejnoprávní média poskytují. To mi dává trošku naději, že by to tak být nemuselo. Ale bohužel ta naděje je velmi malá, protože už jsme na začátku druhého měsíce a na opakované výzvy a opakované požadavky, aby vláda zveřejnila, jaký způsob financování chce po zrušení koncesionářských poplatků zavést, zaznívá mlčení.
Záměrně říkám vláda. Není to jenom věc samotného Ministerstva kultury. Ministerstvo má v gesci mediální legislativu. Lze snadno provést zásadní změny, lze zrušit zákon o televizních a rozhlasových poplatcích, ale jakýkoliv jiný způsob financování, vyjma toho čistě slovenského modelu financování ze státního rozpočtu, by vlastně vyžadoval velké legislativní změny. Pokud se takové legislativní změny nedějí, tak to prostě znamená ve vzduchu visící otazník či spíše vykřičník nebo i dohromady, prostě obavu z toho, co se může stát.
Chci podotknout jednu zásadní záležitost. Neexistuje v Česku v současné době objektivní důvod k tomu, proč by měly být prováděny nějaké zásadní změny ve způsobu financování médií veřejné služby. Mohl bych uvést - určitě k tomu potom bude příležitost v debatě v následujících měsících - příklady zemí, kde se ustoupilo od systému poplatků, protože k tomu existovaly nějaké objektivní důvody. Jeden příklad je ten, že třeba byl velmi nízký výběr těch poplatků, jiný, že ta média začala ztrácet relevanci. Nic takového se v Česku neděje.
Po velké mediální novele, která byla přijata za vlády Petra Fialy, kterou jsem připravil se svým týmem na Ministerstvu kultury a která byla - to chci zdůraznit - projednávána napříč mediálním trhem, stojí média veřejné služby, Česká televize a Český rozhlas, na pevných nohou. Není důvod v současné době měnit nejenom systém financování, není žádný důvod ani měnit systém fungování veřejnoprávních médií.
Jenom chci podtrhnout ještě jednu věc. Často se mluví o tom, že není definováno, co má být veřejnoprávní službou a zda ta média nekombinují to, co mají dělat média soukromá, komerční a tak podobně. Přičítám to možná tomu, že už se tyto změny odehrávaly na sklonku našeho funkčního období, uprostřed běžících kampaní, na které se upínala pozornost. Byla přijata memoranda - Česká televize i Český rozhlas - ve kterých se obě tato média zavázala k řadě kroků, kterými nejenom objasňují nebo detailněji popisují to, co jsou jejich služby, ale také se zavazují ke konkrétním krokům vůči soukromým médiím, nakládání s archivy, procenta jednotlivých žánrů, která se budou vysílat v obou médiích. Takže i k tomu došlo. Chci tím jenom tedy podtrhnout to, že neexistuje podle názoru našeho, ale i názorů expertních, objektivní důvod k tomu, proč měnit financování a fungování médií veřejné služby.
Je velmi varovné, že vláda stále trvá na zrušení koncesionářských poplatků. Je velmi varovné, že v programovém prohlášení vlády je taková ta divná věta o tom, že se mohou hledat další legislativní změny. Já před tím varuji, dámy a pánové, já před tím varuji! Česká média veřejné služby poskytují velmi kvalitní obsah pro lidi napříč věkovými kategoriemi, napříč sociálními skupinami, napříč jednotlivými oblastmi veřejného života. Ta média hovoří ke všem. Média hovoří ke všem a poskytují služby, které jsou vlastně nenahraditelné.
Tak moje vystoupení je trošku apelem. Apelem na to, aby vláda odkryla karty, aby vláda řekla, jak to s médii veřejné služby myslí a co konkrétního s nimi plánuje. Současně - to chci podtrhnout - vládu vyzývám k tomu, aby ustoupila od tohoto programového bodu, aby nedocházelo k zásadní změně, natož pak ke zrušení koncesionářských poplatků. Jsem přesvědčený o tom, že celá česká společnost na tom v posledku vydělá, protože fungující veřejnoprávní média jsou užitečná pro všechny. Děkuju. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Lipavský.
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, schůze k vyjádření nedůvěry vlády probíhá v rekordním čase. Dnes je to pouhých 58 dnů od jmenování vlády Andreje Babiše a Tomia Okamury. Skutečně, klobouk dolů, to se tady v dějinách moderní České republiky ještě nikomu nepovedlo.
Tou poslední kapkou, která vedla k vyvolání této schůze, je skandál s vyděračskými zprávami, které Petr Macinka adresoval prezidentu České republiky Petru Pavlovi. K obsahu vyděračských zpráv již zaznělo hodně, tak si dovolím věnovat trochu širšímu kontextu celé situace. Proč slyšíme výroky jako: Teď bohužel budeme muset bojovat proti prezidentovi, či spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Či - tady se omlouvám za ten výraz, který použiju, ale prasárny, které jsou již vysloveně osobními útoky jako dnes, když pan ministr Macinka mluvil o temné stránce osobnosti.
Mně by se na to chtělo reagovat výrazem - kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje. Proč jsme svědky nekonečné série poťouchlých výroků a arogantních tiskových konferencí? Proč zažíváme tak bezprecedentní chování, že se po celé republice téměř 100 000 lidí na poslední chvíli zvedlo a šlo v mrazu demonstrovat na podporu prezidenta České republiky? ***
