Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.40 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Já myslím, že ta odpověď je nabíledni. Jsme svědky špinavé kampaně Petra Macinky a cíl této špinavé kampaně není nic jiného než snaha o zakrytí vlastního politického selhání. Motoristé, kteří se před volbami prezentovali jako pravicově populistické protestní hnutí, které usiluje o malý stát s důrazem na bezpečnost a třeba vyrovnaný rozpočet. Motoristé vstoupili do holportu s Andrejem Babišem, a Tomiem Okamurou, dvěma socialisty, jejichž volební program stojí na zadlužování a rozhazování. Takže mi nezbývá nic jiného, než konstatovat, že se Motoristé stali otroky Andreje Babiše a Tomia Okamury.
Umožňují jim vládnout bez kontroly a nestali se tou slibovanou pojistkou, tou kontrolou, nestali se tím, co slibovali i na billboardech, že budou hlídat Andreje Babiše. Tvoří jim alibi. A dnes tím pádem nesou plnou zodpovědnost za chaos, zadlužování a oslabování bezpečnosti České republiky. Motoristé u toho svítí, Motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí. A já bych řekl, stali se z nich takoví rudí Motoristé. Dám příklad. Motoristé ve svém předvolebním programu slibovali, díky námi navrhovaným krokům dosáhne Česká republika do čtyř let vyrovnaného až přebytkového rozpočtu. A co máme dneska na stole za návrh státního rozpočtu? Ten původní návrh, který po vašem nátlaku zcela zbytečném ještě dokonce dvakrát do Sněmovny tedy poslala vláda, počítal se schodkem zhruba 286 miliard korun českých a nový kabinet pod vedením Andreje Babiše ten návrh logicky, a já tomu rozumím, odmítl. No, ale máme schodek 310 miliard korun. A tomu Motoristé svítí, Motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí a já bych řekl, stali se z nich takoví rudí Motoristé. A říkám, buďme rádi za rozpočtové provizorium Zbyňka Stanjury. To je dneska ta poslední bariéra, která brání Andreji Babišovi, Tomio Okamurovi a nově tedy i Petrovi Macinkovi v bezhlavém rozhazování. A jak vidíme, stát stále funguje. Přitom jsme si vyslechli tolik zbytečných řečí o tom, jak máme jako končící vláda znovu poslat rozpočet do Sněmovny. Bylo to zbytečné mediální divadlo, stejně jako celá řada dalších věcí, kterou dnes a denně děláte. A nejenom, že jste v tom rozpočtu navýšili státní dluh o 24 miliard, ale zároveň jste škrtli opravdu důležitých 20 miliard na obranu. Zároveň pozorujeme škrcení muniční iniciativy, problematizování nákupu letadel F-35, špinavé SMS hry s letouny L-159, umlčování ministra obrany či neodpovědné personální změny na Ministerstvu zahraničních věcí. V době zhoršené bezpečnostní situace v Evropě a jasného závazku zemí NATO dávat pět procent HDP na obranu a rozumíme tomu rozdělení tvrdých a měkkých výdajů. Omezování podpory bránící se Ukrajině pak zásadně podkopává mezinárodní reputaci naší země. Motoristé u toho svítí, motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí. A já bych řekl, rudí Motoristé. Prohráli tak svůj boj o program, voliče i personálie, a to vše pod vedením Petra Macinky. Já uznávám, že to chce silný žaludek být ve vládě Andreje Babiše a Tomia Okamury, zjevně ho máte, gratuluji, protože já jsem si vytáhl tři výroky, které vám Andrej Babiš věnoval, a to se vracíme ke kauze Filipa Turka, tak první byla, ty informace jsou závažné a že to určitě bude řešit. To je někdy ze začátku podzimu. Hodně se mi líbil výrok: A už nechceme slyšet v televizi jméno Turek, to bylo skvělý, to bylo 12. ledna 2026 poté, co byl Filip Turek jmenován vládním zmocněncem pro klimatickou změnu a Green Deal. Zdálo by se, že to mohl být konec toho příběhu, ale dneska pan premiér Babiš pronesl: Turek ministrem nebude. To je vidět, jak za vás bojuje, to je vidět, jak si vás váží, to je vidět, jak s vámi zachází, to je vidět, jaké onuce se z vás stali.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, toto jednání o nedůvěře vládě není o jedné esemesce, o jednom ministrovi, o tom konfliktu, o té špinavé kampani Petra Macinky, kterou můžeme pozorovat, aby zakryla tato všechna politická selhání, ale skutečně je to o tom, jestli připustíme my jako Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, aby se tato země řídila chaosem, osobními útoky a nekonečnou improvizací. Samozřejmě je to o tom, jestli budeme tolerovat vládu, která rozhazuje veřejné peníze, oslabuje naši obranu, útočí na prezidenta republiky a ztrácí respekt našich spojenců v zahraničí. Takže problémem není prezident republiky. Problémem je vláda, která nezvládá moc, neumí nést odpovědnost a problémem je špinavá kampaň Petra Macinky. Já samozřejmě nebudu hlasovat pro důvěru této vlády, vyjádřím se pro návrh, vyjádřím se proto, aby byla vyjádřena nedůvěra této vládě. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Langšádlová, připraví se pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Hezký večer, dámy a pánové. Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, jsme tady opravdu po krátké době a já bych mohla opakovat to, co jsem tady říkala minule v oblasti bezpečnosti. Pro mě tato vláda opravdu není zárukou, že nás provede zhoršující se bezpečnostní situací, protože rizika podceňuje, na hrozby se nepřipravuje, a to všechno platí. Proč zde však dnes vystupuji, je věc o neméně závažná.
Naše vláda během několika týdnů destruuje základní pilíře a principy, na kterých stát stojí. Já zmíním některé z těchto principů, a to tři. Vládu práva v právní stát, situaci s institucí a ochranu veřejného zájmu. Co se týče vlády práva, je zkrátka naprosto nepřijatelné, aby sama vláda nedodržovala zákony.
A předložení státního rozpočtu, který je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, je právě takovým narušením tohoto principu. Samozřejmě zvyšování rozpočtu je problém, je to problém, který zaplatí i budoucí generace, ale narušení principu vlády práva právního řádu, nedodržování zákonů i ze strany vlády je zkrátka nepřijatelné.
Druhý princip, na kterém stojí každá demokratická země, jsou silné instituce. Každá demokratická země stojí na silných institucích, které se budují desetiletí a silné demokratické instituce jsou touto vládou ohroženy, jsou ohroženy proto, že se škrtá v rozpočtu, mnohde, mnohde naprosto bez ohledu na agendy těch rezortů nebo institucí a můžeme si říkat celou řadu příkladů, ohroženy i proto, že vláda přichází se služebním zákonem, který jde proti všem principům, které tady doposud byly, kde byla snaha o depolitizaci veřejné správy, kontinuitu, profesionalizaci a takto bych mohla pokračovat. Určitě jedním z příkladů je i přístup například k Národní rozpočtové radě, i to je instituce státu. A zpochybňování jejich stanovisek? Ano, i to je jeden z kroků vlastně ohrožování principu silných institucí. Takhle jednoduché to je, takto postupuje naše vláda.
A třetí příklad, který uvedu, tak je destrukce veřejného zájmu. Ono to vypadá v tuto chvíli populárně. Všechno zrychlíme, všechno bude jednodušší. No, a veřejný zájem, ten vynecháme. Ale ono to tak jednoduchý není, protože ten veřejný zájem a jeho ochrana mají své místo, musí být vyváženy a v konečném dopadu, pokud tato vláda, tak, jak navrhuje v zákonech, nebo dokonce, jak členové vlády a členové koalice říkají, bude ignorovat, tak to bude mít dopady a může to mít i velké ztráty v oblasti životního prostředí, památek, nebo nakonec i v ochraně zdraví úplně konkrétních lidí. ***
