Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

My můžeme úkolovat, vyzývat orgán výkonné moci, který je od nás odvozen, a to je vláda - včera získala důvěru. My můžeme takto přijímat usnesení k vám, jednotlivým ministrům. My můžeme přijímat takto usnesení k premiérovi, panu premiérovi. Takže pokud chcete, pane ministře, aby Parlament sehrál nějakou logickou roli, logickou roli ve sporu o výklad usnesení ústavy, zda prezident musí či nemusí jmenovat každého kandidáta na ministra, tak navrhněte logické usnesení, které přísluší Poslanecké sněmovně. A to usnesení bude, že Poslanecká sněmovna vyzývá premiéra, aby podal kompetenční žalobu. Toto je jediné logické usnesení, které, když přijme Poslanecká sněmovna, tak zapadá do struktury veřejné moci v České republice, my můžeme vyzývat premiéra a pan premiér se pak rozhodne, samozřejmě je to jeho právo, ale pokud tak učiní, tak my konečně po letech debat, které se furt opakují - já jsem těchhle debat jako dneska tu zažil x za posledních 30 let v různé podobě - tak my konečně budeme vědět autoritativně nálezem Ústavního soudu, jaká tedy ta pozice prezidenta je a zda vůbec nějakou diskreční pravomoc má či nemá - zda je automat na podpisy, anebo spolutvůrce, řekněme, personální podoby vlády. Jinak se to nedozvíme. Takže já to nabízím jako radu, berte to jako radu od starého právníka, pojďme přijmout usnesení, které má logiku, (nesrozumitelné) za pana premiéra, ať podá tuto žalobu. Vy se jí z mě neznámého důvodu vyhýbáte. Já to nevidím jako útok na pana prezidenta, já bych naopak byl také rád, kdyby se permanentní téma, které naplňuje naše debaty - v ústavní rovině - právníků zde ve Sněmovně posledních 30 let, kdyby se vyložilo a byl zde nějaký výklad, třeba jako zaujal Ústavní soud k zákonu o střetu zájmů. Takže ano, klidně můžeme to usnesení, které vy navrhujete, přijmout, ale chci tím konstatovat, že trošku - promiňte - alibisticky nahrazujete nález, rozhodnutí Ústavního soudu vůlí většiny v Poslanecké sněmovně. Chci říci ale, že to možná bude znít hezky před (médii), před občany, ale fakticky to nemá žádný dopad z pohledu české ústavy a českého ústavního pořádku a je to pouze nějaká politická, možná pro někoho nátlaková akce. Takže pojďme to řešit tak, jak to má logiku a přijmout usnesení, které odpovídá nám jako parlamentní republice, Parlamentu, od něhož je odvozena jenom ta část moci výkonné, která se týká vlády, premiéra a jednotlivých poslanců.

Takže tolik tedy můj návrh, já ho předložím v podrobné rozpravě a opakuji, nejsme Ústavní soud, Poslanecká sněmovna nemá tuto roli a nemůže rozhodnutí Ústavního soudu nějak suplovat, ani nahrazovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní v pořadí vystoupí pan poslanec Jurečka.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane premiére, dámy a pánové, já se trošku ještě vrátím také i ke včerejší diskusi na téma právě jmenování a nominace Filipa Turka na člena vlády, ale také ještě dám určitou i konkrétní historickou zkušenost tím, co jsem prožil já u tohoto tématu s prezidentem Zemanem. Tenkrát jsem dával návrh na jmenování Petra Hladíka jakožto předseda koaliční strany premiérovi Petru Fialovi, ten (ho) odeslal na Pražský hrad Miloši Zemanovi, aby byl Petr Hladík jmenován ministrem životního prostředí. Dokonce jsem toto i předjednával, původně mi to bylo přislíbeno a pan prezident se potom rozhodl, že je nebude jmenovat, aniž by dal nějaké písemné oficiální zdůvodnění, proč tak neučiní. Tenkrát - ano - jsme i nějakou krátkou debatu o možnosti podat kompetenční žalobu vedli, ale nicméně s ohledem na to, že vlastně byly v lednu prezidentské volby a velmi brzy nastupoval nový prezident Petr Pavel, tak jsme se rozhodli, že kompetenční žalobu podávat nebudeme, protože než by se o ní vůbec stihlo rozhodnout, tak si myslím, že by ty tři měsíce už byly uplynuté.

Nicméně je tady jedna podstatná rozdílnost a chci na ni upozornit, protože někteří, především zástupci současné vládní koalice, v médiích na to poukazují, ale ty dva příklady nejsou srovnatelné. Často jsem slyšel, že jsem tedy byl ministrem životního prostředí a reálně ten rezort vedl Petr Hladík. Já jsem Petra Hladíka jmenoval náměstkem od 1. ledna 2023 a zákon - a to je plně v souladu se zákonem - umožňuje, aby ministr nějakou část agendy, kterou jasně definuje ten ministr v rozhodnutí, dal do kompetencí danému náměstkovi. Takto jsem to učinil, nicméně stále jsem pravidelně chodil na jednak porady a na jednání, která souvisela s rozhodováním, s agendou, s řízením Ministerstva životního prostředí. To znamená, je tady podstatný rozdíl v tom, že Petr Hladík nebyl poslancem, nebyl členem Parlamentu České republiky, ale byl plně člověkem, který dělal na full time práci náměstka ministra životního prostředí. Tak já jenom poprosím, aby kolegyně, kolegové, kteří to v médiích občas používají, aby si tuto výraznou rozdílnost uvědomili.

Zpátky teď k tomu, oč tu běží poté, co vláda tento týden přijala své usnesení o jmenování Filipa Turka zmocněncem pro klimatickou změnu a pro Green Deal. To je prostě něco, co je neslučitelné s legislativou a právním řádem České republiky. Není možné, aby poslanec nebo senátor byl v rozporu se zákonem o střetu zájmů zaměstnáván na jakémkoliv ministerstvu nebo jiném ústředním orgánu a aby měl vyplácené finanční prostředky v rámci zaměstnaneckého poměru nebo v nějaké formě dohody. To prostě není možné. Já se písemně obrátím také i na ministra spravedlnosti, aby v té věci Ministerstvo spravedlnosti dalo také jasný výklad, protože tady v ten okamžik otvíráte bezprecedentní situaci jednak z pohledu porušování zákona a můžeme tady ty věci do budoucna také případně řetězit v jiných situacích.

A já se samozřejmě budu ptát velmi rychle na Ministerstvu životního prostředí podle zákona 106 o tom, jestli tedy takovýto právní vztah byl uzavřen, jestli jsou vyplácené finanční prostředky nebo nikoliv. A já jsem se tedy v té věci ještě rozhodl, byť včera bylo hlasováno o návrhu usnesení, to usnesení upravit, zestručnit a k tomuto bodu bych požádal znovu Poslaneckou sněmovnu, aby o tom návrhu usnesení hlasovala s tím, že vlastně především odkazuji na zákon o střetu zájmů, cituji konkrétní paragraf, který to jasně říká. Nikdo nikdy si nedovolil ho v minulosti překročit, tato vláda přichází a vlastně říká - nám je to úplně šumák, jaký je tady zákon, co říká ten zákon, my ho jdeme porušovat a chceme to takovým způsobem, tady vytvořit politickou trafiku pro Filipa Turka. V podrobné rozpravě ten návrh usnesení ještě načtu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí v pořadí pan poslanec Sokol v obecné rozpravě a připraví se pan poslanec Rajchl. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Petr Sokol: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, my tady projednáváme takový docela plačtivý bod, plačtivé usnesení, o kterém všichni víme, že až bude schváleno, že bude úplně k ničemu, vede to k tomu, že tady probíhají celé dopoledne politické přestřelky. Já chápu, že někdo se tady chce přihlásit ke kamarádce Bašára Asada, jak to udělal pan poslanec Rajchl, ale na konci dne zjistíme, že jsme prodiskutovali celé dopoledne a nic se vůbec v ústavním systému nezmění.

Podstatné je třeba říct, že Sněmovna nemůže v žádném případě vykládat ústavu. V Ústavě České republiky je jasná dělba moci a to, co se tady snaží koaliční strana Motoristé sobě dneska vyřešit, tak je přece věc, která má mířit k soudu. Bod, na který to míří v ústavě, tak ten samozřejmě sporný. Máme tady tři výklady: Dva jakoby pólové, na jedné straně, že prezident je tím pověstným automatem na podpisy, na druhé straně to, že by si prezident mohl jako v nějakém poloprezidentském systému vybírat ministry jako z jídelního lístku, a pak je tady varianta, kterou dnes vybral prezident Petr Pavel.

Já osobně si dokážu představit - a je mi možná nejbližší varianta, že by prezident měl skutečně tu nominaci přijmout, ale my jsme tady poslanci a nemůžeme ovlivnit rozhodnutí prezidenta. Je jediné řešení, to je kompetenční žaloba. Ona v podstatě už byla jednou vyřešená nebo byla jednou použita a ministr předcházející vlády Jan Lipavský byl vlastně jmenován v situaci, kdy premiér předcházející koalice Petr Fiala chystal kompetenční žalobu. A na základě toho došlo k tomu, že prezidentem zpochybňovaný ministr byl potom jmenován. Samozřejmě, že kompetenční žaloba není všelék, ona by byla pro jeden případ a v budoucnu by Ústavní soud mohl rozhodnout zase jinak, ale bylo by to jasné - a rozhodčí, který tady na hřišti je, by to posoudil. ***