Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.10 hodin)
(pokračuje Petr Sokol)
Takže neztrácejme tady čas, pojďme řešit problémy téhle země a rychle to usnesení odmítněme. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A další přihlášený v obecné rozpravě je pan poslanec Rajchl. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát, pane předsedající, za slovo. Pokud by to tady ještě někdo nevěděl v sále, tak já jsem právník. Jsem rád, že to pan Hladík připomněl, možná trošku závidí, ale to ještě uvidíme.
Dámy a pánové, já tady dnes chci vystoupit na podporu Filipa Turka, ale nejenom na podporu jeho jakožto člověka, který získal největší počet preferenčních hlasů co do procentuálního zastoupení v rámci všech našich kandidátů, kteří tady sedíme, ale zároveň a zejména na podporu Ústavy České republiky a jejího dodržování. My tady dnes nejednáme o Filipovi Turkovi kvůli Motoristům, ani kvůli Filipovi Turkovi. My tady jednáme kvůli tomu, že prezident republiky odmítá splnit svou ústavní povinnost a jmenovat jej ministrem. Ústava je v tomto ohledu poměrně jednoznačná, jasná a snaha ji jakkoliv ohnout nebo dokonce zlomit, je podle mého názoru velmi nedůstojná a je motivována jednou jedinou snahou, a to je prostě zabránit Filipovi Turkovi v tom, aby se mohl stát ministrem a je motivována a vedena vaší antipatií. A to je za mě, dámy a pánové, velkou ostudou. Měli bychom zachovávat ústavu, ať už se nám to líbí nebo ne.
Já jsem tady v předchozím období nebyl, ale musím říct, že i když bych stokrát nesouhlasil se jmenováním Jana Lipavského ministrem zahraničí, protože si prostě myslím, že na tu funkci neměl předpoklady a protože coby pirát rád citoval Lenina, tak bych nikdy za žádnou cenu nesouhlasil s tím, aby prezident odepřel tento požadavek tehdejšího premiéra a jmenoval jej ministrem. Kdybyste, vážení kolegové prostřednictvím pana předsedajícího, tady vystoupili a řekli: máme problém s Filipem Turkem, nelíbí se nám jeho názory, nelíbí se nám, co dělá a jakým způsobem vystupuje, ale musíme ctít Ústavu a musíme apelovat na prezidenta, aby jej jmenoval ministrem, neřekl bych ani slovo. Bohužel toho nejste schopní a musím říct, že tím porušujete svůj slib, který jste tady před nedávnem složili.
Ústava rozlišuje v mnoha článcích, mohl bych ji tady citovat, nebudu se tím úplně dlouho zabývat, ale v momentě, kdy Ústava dává právo, pravomoc, jakoukoliv diskreci, tak používá sloveso může. Článek 30 odst. 1: pro vyšetření veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací parlamentní komisi. Článek 34 odst. 3: v době přerušení zasedání může předseda Poslanecké sněmovny nebo Senátu svolat komoru ke schůzi. Článek 35 odst. 1: Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky. Naopak ve všech situacích, kdy Ústava používá právě toho tvaru: poslanec složí slib, senátor složí slib, Senát projedná návrh zákona a vyjádří se k němu do třiceti dnů, tak to neznamená, že dává možnost nám slib složit nebo nesložit. To neznamená, že dává možnost Senátu projednat nebo neprojednat. To znamená, že ukládá povinnost ten slib složit, respektive Senátu takový zákon projednat. A dokonce se to týká i prezidenta. V článku 50 odst. 1 najdeme: prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon. Kdyby zákonodárce zamýšlel možnost jmenovat či nejmenovat, dát právo prezidentovi jmenovat či nejmenovat, určitě by článek 68 odst. 2 formuloval jinak, konkrétně tak, že prezident má právo jmenovat ministra. Tak to tam ale není, je tam napsáno: prezident jmenuje ministra na návrh předsedy vlády. To znamená, že prezident v tuto chvíli porušuje Ústavu a dělá to zcela svévolně jenom z důvodu antipatie vůči konkrétnímu kandidátovi.
Bohužel si ve své krátkozrakosti neuvědomujete, že podporou tohoto jednání, které rozhodně není v souladu s Ústavou, vytváříte precedent, vytváříte precedent do budoucna, kdy jakýkoliv další prezident si bude ukazovat prstem na toho či onoho ministra, možná i vícero ministrů, a bude si rozhodovat, zdali ho do vlády jmenuje nebo nikoliv. To je prostě věc, kterou snad nikdo v České republice nechce a nemá v úmyslu, aby byla zaváděna. Reálně tím přestupujeme od parlamentní republiky k prezidentskému systému a to je skutečně naprosto zásadní změna, naprosto zásadní posun, který byste měli mít na mysli v momentě, kdy jednáte tak, jak jednáte, a měli byste si uvědomit dopady svého jednání.
Víte, veškeré ty citace, které tady byly z hlediska dopisu toho prezidenta, jsou z mého pohledu jenom prázdnými floskulemi, protože jsme neslyšeli jeden jediný konkrétní právní důvod. Filip Turek v současné době není obviněn z žádného trestného činu, Filip Turek není podezřelý ze špionáže pro nepřátelskou moc, tudíž v dané situaci neexistuje jediný právní důvod pro jeho nejmenování. Nějaké pochybnosti a nějaké vývody a subjektivní závěry prezidenta z jeho postu na sociálních sítích já považuji za naprosto nerelevantní a rozhodně se nejedná o právní důvody. Mimochodem, řada z těch postů je velmi pochybných a musím říct, že tak, jak jsem Filipa tady poznal osobně, tak jsem si jist, že řadu z nich rozhodně nepsal. (Výkřiky vpravo.)
Tedy závěrem, dámy a pánové, chci říci, že z mého pohledu je situace naprosto jednoznačná. To, čeho se tady dopouštíte, to, že legitimizujete svévolné jednání prezidenta, jenž se vzepřel Ústavě a dal přednost svým antipatiím před tím, aby ctil nejvyšší zákon této země, je věc vašeho svědomí, stejně tak, jako je věc vašeho svědomí, abyste si porovnali, kdo koho tady soudí. Protože ruku na srdce, a pojďme se zeptat, pojďme si tu otázku položit, co je více morálně odsouzeníhodné? To, že si někdo dělá nějaké vtípky na sociálních sítích, nebo to, že někdo zcela vážně adoroval a schvaloval okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy, která stála životy několik desítek našich spoluobčanů, jenom proto, aby se na kariérním žebříčku v totalitním státě posunul o příčku výš. Dejte si ruku na srdce a odpovězte si na tuto otázku. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první vystoupí paní poslankyně Válková, připraví se pan poslanec Jurečka. Než paní Válková dorazí k řečnickému pultíku, načtu omluvu. Omlouvá se pan ministr Tejc od 11 hodin z pracovních důvodů. Tak paní poslankyně, vaše dvě minuty, prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo, po těch silných slovech se pokusím o klidnější tón a doufám také věcný. Paradoxně budu navazovat jak na projev pana poslance Pospíšila vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, tak na pana poslance Reichla také vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ač se to zdá teď celkem nepředstavitelné. Ale mně tam v obou projevech něco chybělo, společný jmenovatel. My tedy se snažíme posunout to buď, abychom zavázali premiéra, aby podal kompetenční žalobu, nebo tady budeme deklarovat, že prezident neplní svoje povinnosti. V obou případech si najdeme argumentaci pro a proti. Ale my máme jako poslanci, a o tom jsme přece, pane kolego Pospíšile vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, hovořili i v tom našem televizním duelu a shodli jsme se, aspoň já jsem to tak pochopila, že tady je i úloha Sněmovny, byť vy jste říkal, že je to obtížné a že si, dovoluji si to tedy parafrázovat, těžko dovedete představit, že se nám to podaří, ale v zásadě jste souhlasil. My můžeme to znění toho článku 68 odst. 2, o kterém tak přesvědčivě hovořil pan poslanec Reichl, že je jednoznačné, ale jak vidíme, tak v praxi vzbuzuje pochybnosti a různé formy v závorce ústavního a neústavního řešení napravit. V únoru se má sejít stálá komise pro Ústavu jako první a já tam navrhnu, abychom otevřeli i znění tohoto článku 68 odst. 2 a pokusili se my, kteří jsme dostali mandát od občanů, o tak jednoznačné znění, které už v budoucnosti nebude dávat možnost k takovýmhle diskusím a pochybnostem a prezident bude muset konat tak či onak. Děkuji. ***
