Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.50 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
Odůvodnil ho písemnou formou a svoje argumenty shrnul a jsou všem známé. Já se omlouvám, možná všichni poslanci a poslankyně ho nečetli. Tak já ho tady přečtu, protože si myslím, že je potřeba znát argumenty, které pan prezident dal na stůl. "Jsem naprosto přesvědčen" - a cituji pana prezidenta - "že na straně magistra Filipa Turka existuje množství okolností, které mnohdy jednotlivě, ale především ve svém souhrnu jeho loajalitu vůči fundamentálním principům a hodnotám ústavního řádu důvodně zpochybňují. Ve svých různých vyjádřeních, v jednáních opakovaně adoroval či přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo, které mělo na svědomí nejhorší válku v lidských dějinách, genocidu milionů nevinných lidí a trýznivou okupaci mimo jiné i českých zemí. Svými výroky vážně zpochybňoval důstojnost a rovnost žen a příslušníků různých menšin. Minimálně zlehčoval násilné činy z nenávisti, a to i spáchané vůči malým dětem. Různými svými kroky opakovaně prokazoval nedostatek respektu vůči základní hodnotě právního státu, vůli k dodržování právního řádu našeho státu. Počet, intenzita a dlouhodobý charakter svědčí o tom, že v jeho případě nejde o jednorázové excesy, kupříkladu z mladické nerozvážnosti. Nemám též pochybnosti, že lze takto jednání magistru Filipu Turkovi přičíst natolik, aby u veřejnosti dlouhodobě vyvolala pochybnosti o jeho loajalitě vůči ústavnímu řádu našeho demokratického právního státu, jak se o tom Ústavní soud zmiňuje především ve svém nálezu z 5. 12. 2001, který byl v tomto pohledu potvrzen též nálezem z 11. 2. 2020. Konečně považuji celou situaci týkající se členství magistra Filipa Turka ve vládě za ojedinělou, od přijetí ústavy zcela bezprecedentní, naprosto nesrovnatelnou s jakýmkoliv předchozím případem uplatňování výhrad či odmítnutí jmenování ve vztahu k navrhovaným členům vlády ze strany minulých prezidentů republiky.
Z výše uvedených důvodů proto považuji ústavně přípustné důvody pro nevyhovění vašemu návrhu na jmenování magistra Filipa Turka členem vlády a pověření jej řízením Ministerstva životního prostředí za naplněné a své jednání za souladné s ústavním pořádkem." Konec citace.
Já chci zdůraznit, že nejmenování člena vlády po návrhu premiéra země je závažná věc, ale zároveň na rozdíl od všech předchozích případů, tak v tomto ojedinělém případu tak, jak pan prezident zdůvodnil, musím říct, že se s ním ztotožňuji. Proto to usnesení, které v obecné formuli tak, jak jej pan poslanec ministr Boris Šťastný prostřednictvím pana předsedajícího navrhl, podporuji. Tak v případu, o kterém tady konkrétně jednáme, podporuji pana prezidenta republiky, protože na rozdíl od všech předchozích případů svoje jednání zdůvodnil písemně, podložil rozhodnutím Ústavního soudu, jasně veřejnosti v souladu s ústavou dal najevo, proč tak učinil. Není to ani vrtoch starce, ani vyřizování si účtů, ani žádné osobní jednání. Kdyby tomu tak bylo, tak by pan prezident republiky totiž nemohl jmenovat některé ze současných ctěných členů vlády, protože on by měl dost drobného si s některými z členů vlády vyřizovat své účty. Neučinil to a jednal tak konkrétně jenom v jednom jediném návrhu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Žáčka, tak ho poprosím, aby ji šel přednést. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Dobrý den, vážení kolegové, mám trošku zpoždění, běžel jsem z kanceláře ještě reagovat na pana kolegu, zní to zvláštně, kolegu Reichla. Byli jsme konfrontováni s jeho protiamerickými názory nebo kritickými vůči Spojeným státům na výboru pro obranu. Týkaly se války v Iráku, týkaly se války v Afghánistánu. Na druhou stranu mu nevadí, když potřebuje účelově využít jeden tweet, který je spíše politický, k tomu, aby nám ho tady opakoval. Domnívám se, že to je zpochybňování evropských a našich národních bezpečnostních autorit. Poslouchejme vlastní zpravodajské služby, poslouchejme vlastní bezpečnostní autority, poslouchejme vlastní vojáky, náčelníky generálních štábů a nakonec i generálního tajemníka NATO. Proč posilujeme mimochodem pod tlakem, pod tlakem Trumpa a jeho administrativy, východní křídlo? Protože tady ta hrozba ze strany Spojených států, pardon, protože tady ta hrozba ze strany Ruska pochopitelně, opakuji Ruské federace, opravdu je. Čili my bychom se měli soustředit na novou definici obranných kapacit, novou definici obranných plánů, které se týkají Evropy. Vidíme, co se kolem nás děje jak ve Spojených státech, i dále na východě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní vystoupí pan poslanec Pospíšil v řádné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v obecné rozpravě naváži na své kolegy z TOP 09, ale i ostatní diskutující z opozice a zdůvodním, proč poslanci TOP 09 nepodpoří to základní usnesení. Padly tady politické argumenty, srovnávání různých historických momentů při kreaci českých vlád za posledních 30 let. Byly pojmenovány různé příběhy vztahů tehdejších prezidentů vůči premiérům a ministrům. Já se do té debaty nechci pouštět. Ale ta debata sama o sobě ukazuje, jak je to neuralgický bod. Třicet let po účinnosti české ústavy stále není jednoznačné, jaká je pravomoc prezidenta republiky a jak velké je jeho diskreční právo odmítnout určitého kandidáta na ministra.
Převážná část ústavní teorie se shoduje, že tam určitá diskreční pravomoc zkrátka je. Neplatí jednoznačně, že prezident vždy musí jmenovat kteréhokoliv kandidáta na ministra. Ústavní právníci se liší v šíři té diskrece. Většina z nich uvádí například bezpečnostní důvody. A já osobně si myslím, že dokud zde nebude autoritativní jednoznačný výklad Ústavního soudu, tak ty debaty budou mít politický a akademický charakter.
My to usnesení, pane ministře, nepodpoříme z toho důvodu, že vy se jím snažíte nahradit rozhodnutí Ústavního soudu. Vy tam v zásadě interpretujete ústavu stylem, že prezident má povinnost ještě v zásadě bez prodlení, což ústava neobsahuje, jmenovat kandidáta navrženého premiérem. Ale toto je určitý politický pohled. Není to autoritativní rozhodnutí, vyložení ústavy.
Vy jste zde hovořil, pane ministře, o ústavní rovnováze mocí. Hovořil jste zde ve svém vystoupení, že dnes posuzujeme, zda prezident republiky dodržuje ústavu nebo ne. Ale to není naše pravomoc při rozdělení moci v této zemi. Prezident je přímo volený lidem. Byl jsem autor té novely, tak přesně vím, jak vznikala. Prezident je součástí moci výkonné, není odvozen od parlamentu, a my tu nejsme od toho, abychom interpretovali, autoritativně vykládali a konstatovali, co má či nemá dělat prezident. My to samozřejmě můžeme přijmout, ale jaký dopad takové usnesení má? No, žádný. Kdyby to bylo ještě v době, kdy byl prezident volen Poslaneckou sněmovnou a Senátem, to znamená, odvozoval svoji moc od parlamentu, ano, řekl bych, můžeme přijmout takovéto usnesení a má jistou míru politické a společenské závažnosti. Ale dnes, když je prezident volen lidem - a já jsem tomu rád, tak jakou formu, váhu toto má? ***
