Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.00 hodin)
(pokračuje Anežka Nedomová)
Jednání začalo otevřeně, lidsky a bez frází. Mluvili jsme na rovinu a právě tehdy se ukázalo, jak velký rozdíl je mezi kritikou a skutečnou politikou. Dokonce tam z vaší vládní koalice byl přítomen jediný zástupce. A když přišla řeč na zahraniční politiku České republiky, na Ukrajinu, na emisní povolenky, na migrační pakt, úsměv tohoto představitele začal pomalu mizet z obličeje. Z české strany zaznívalo totiž opakovaně jedno a totéž - odmítáme, nechceme a nebudeme.
Migrační pakt byl hodnocen velmi jasně. Ne jako trest pro Českou republiku, ne jako diktát, ale jako nutná dohoda, aby vůbec mohla fungovat kontrola vnitřních hranic Evropské unie. Protože buď máme společná pravidla, nebo nemáme žádný Schengen. Nic mezitím neexistuje. Migrace totiž není ideologická otázka, migrace je realita. Byla tady, je tady a bude tady. Demografický vývoj v Evropě, klimatická změna, která mění celé regiony v neobyvatelné oblasti, diktátorské režimy, chudoba a konflikty - to všechno jsou faktory, které lidi ženou k pohybu. A je na nás, jestli budeme tuto realitu řídit, nebo před ní zavírat oči.
No, a Ukrajina? Podpora musí pokračovat. A zaznělo něco, na co bychom měli být hrdí. Česká republika totiž odvedla excelentní práci při přijetí uprchlíků. A připomeňme si jednu věc. Přibližně 70 procent ukrajinských uprchlíků u nás pracuje, odvádí daně a je součástí společnosti. To není selhání systému, to je důkaz, že solidarita a pragmatismus mohou fungovat společně.
Migrační pakt zároveň posiluje boj s nelegální migrací tam, kde má smysl - proti pašerákům, kteří na lidském neštěstí vydělávají, proti nefunkčním návratům a proti chaosu na vnějších hranicích. Zavádí povinné bezpečnostní a zdravotní kontroly, azylová řízení přímo na vnějších hranicích Evropské unie a flexibilní solidaritu. Státy si mohou vybrat, zda pomohou finančně, materiálně nebo jinak. Povinné relokace neexistují ani v krizové situaci. Tento výklad potvrdila i Evropská komise.
Moc mě samozřejmě potěšilo, že tady pan premiér při ranních interpelacích vyzdvihl vzdělané mladé Pirátky. Tak my vás, pane premiére, všichni společně jako mladé starostky a mladé Pirátky rády pozveme na schůzku, kde vám vysvětlíme, proč je migrační pakt pro Českou republiku důležitý.
A teď se ptám znovu, jak chceme v Evropě něco ovlivňovat, když se jednání účastníme jen napůl nebo vůbec? Jak chceme měnit evropská pravidla, když je doma prezentujeme jen jako strašáka? Jak chceme respekt, když místo spolupráce volíme permanentní odpor?
Evropské předpisy nevznikají ve vzduchoprázdnu, vznikají u stolu, kde buď sedíme, nebo nesedíme. A pokud u těch stolů nejsme, anebo tam jen trucujeme, nemůžeme se divit výsledku. Evropa nám nic nepřikazuje. Evropa je prostor, kde se buď domlouváme, nebo se izolujeme. A izolace nikdy nebyla a nebude zahraniční politikou.
Takže tento projev není jen o migračním paktu. Je o tom, že spolupráce není slabost, je nutnost. A pokud chceme, aby Česká republika byla slyšet, musíme přestat mluvit o Evropě a začít mluvit s Evropou. Děkuji vám. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Já děkuji paní poslankyni Nedomové a dalším řečníkem je pan poslanec Libor Hoppe.
Poslanec Libor Hoppe: Tak dobré krásné odpoledne. Mnozí už jste po obědě, někteří ne, ale já budu celkem stručný.
Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, už tu zaznělo mnoho. Přesto se chci vrátit k věci, která už byla zmíněna, ale podle mě je natolik důležitá, že má zaznít znovu.
Žádost vlády o důvěru není pouhá formalita, ale je to zásadní rozhodnutí, možná dnes důležitější než kdy dřív. Česká republika i celá Evropa prochází složitou dobou plnou zkoušek. Právě proto musíme být schopni našim spojencům a partnerům jasně ukázat, že stojíme společně na stejné straně. Místo toho ale od koaličních poslanců posloucháme, že je naše země v rozpadu, že se musíme zadlužovat a že na tom zkrátka nejsme dobře. To není pravda. Česká republika v poslední době rostla v dopravní infrastruktuře, rostla v ekonomice, posílila se i v mezinárodním kontextu.
Programové prohlášení vlády ovšem působí, jako by se kolem našich hranic vůbec nic nedělo. Nikde v něm nenajdeme jasnou zmínku, že Česká republika stojí na straně Ukrajiny v boji proti Rusku, které je agresorem. Očekával bych, že tento zásadní bod zahraniční politiky v dokumentu bude. Jenže Andrej Babiš ho tam dát nemohl, protože by mu ho jeho koaliční partneři nedovolili. Já nechci, aby se česká zahraniční politika řídila tím, co koaliční partneři této vládě dovolí, nebo nedovolí. A pokud jde o vztah České republiky k vnitřní politice, programové prohlášení vlády připomíná tak trošku dopis Ježíškovi - každý si tam napsal, co by chtěl - vyšší platy, nižší daně, podporu podnikatelů, pravidelnou valorizací platů a další věci, ve kterých mohl pokračovat. Jenže dohromady to není ani realizovatelné, ani ufinancovatelné. A hlavně, kde na to vezmeme, se nedozvíme.
Co z toho plyne? Některé sliby se nesplní, na jiné zapomeneme a ty, které splní, to zaplatí naše budoucí generace. Vláda Andreje Babiše upřednostňuje osobní zájmy a výhody na úkor prospěchu naší společnosti a celé republiky.
Děkuji za důvěru, kterou si vláda ode mě nezaslouží. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Hoppemu. A nyní je zde prostor pro pana poslance Jiřího Vojáčka.
Poslanec Jiří Vojáček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážená paní ministryně, dovolte, abych krátce pohovořil na téma důvěra vládě.
Chtěl bych svůj projev rozdělit do takových třech podkapitol. A první bych chtěl hovořit o vzniku vlády.
Měl jsem opravdu upřímnou radost, když nynější pan premiér v předvánočním čase vystoupil a sdělil národu, že hodlá vyřešit svůj střet zájmů, ostatně jak sliboval svým voličům a nám všem i v předvolebním čase. Nyní jsme však svědky toho, že řadu těch věcí, které byly v tom předvánočním projevu, tuším, na Twitteru nebo na Instagramu, nedodrží. Nedodrží jednak ten termín, nevloží do svěřenských fondů svůj veškerý majetek, a nedodrží pravděpodobně ani parametry toho svěřenského fondu.
Může se stát, že tím poškodí nejenom dobré jméno své a své vlády, ale že tím poškodí Českou republiku jako celek, poněvadž orgány Evropské unie většinou tyhlety věci docela bedlivě sledují. A když se mohlo stát v Maďarsku, že je mu omezen přístup k fondům Evropské unie a k financování z Evropské unie, tak je docela možné, že i naši zemi tímto způsobem poškodí. Já bych si moc přál, aby se to nestalo, ale možná se to bohužel stane.
Potom k vlastnímu programovému prohlášení. Je v něm hodně dobrého a hodně věcí, které umožňují naší zemi řekněme nějakou kontinuitu, protože kontinuita je vždycky zásadní a důležitá pro to, aby některé dlouhodobé koncepty mohly pokračovat a aby byly úspěšné. Ale v několika málo oblastech mám výhrady tak zásadní, že této vládě nebudu moci vyjádřit důvěru.
Ta první oblast je oblast bezpečnostní, protože poměrně nedaleko od našich hranic je regulérní válka s tím, že agresorem v té válce je Ruská federace. A tento fakt v programovém prohlášení není nijak reflektován. ***
