Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, já bych se zde ráda na půdě Poslanecké sněmovny vyjádřila, proč nevyslovím důvěru vládě premiéra Andreje Babiše. Premiér se v klíčových chvílích neprojevil jako silný lídr. Pokud nemá problém s vystupováním poslance Filipa Turka a hlavně s výroky předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, které zazněly v jeho novoročním projevu a které jdou proti základním demokratickým hodnotám, tak tím premiér vysílá nebezpečný signál, že překračování hranic je tolerovatelné a že je akceptovatelné.
Tento problém se ještě prohlubuje ve chvíli, kdy jsou bez jasné reakce premiéra přecházeny i výroky předsedy poslaneckého klubu SPD Radima Fialy, které popírají závěry českých bezpečnostních složek o ruském podílu na výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Popírání prokázaného útoku cizího státu na území České republiky není jen otázka svobody slova, ale je to oslabování státu a jeho bezpečnosti.
Moje nedůvěra vůči vládě však ale nevychází pouze z postoje premiéra k výrokům některých, abych byla spravedlivá, poslanců SPD a Motoristů. Stejně tak vážným důvodem je pro mě i nerespekt k legislativnímu procesu a principům právního státu, který předvádí současná vláda. Já jsem si z programového prohlášení vybrala jeden bod, a tím je závazek vlády, která říká, že připraví nový stavební zákon, který má přinést zjednodušení a zrychlení územního plánování i povolovacích řízení. Ve skutečnosti se podle mého názoru nejedná o novelu zákona, ale o reformu stavebního řízení, která byla předložena do Sněmovny bez konkrétních čísel, bez výpočtu dopadu a bez vyhodnocení nákladů, takže se o ní vlastně fakticky rozhoduje naslepo.
A stále častěji se ve veřejnosti objevuje taky otázka, kdo je autorem navrženého znění, kdo zmíněný dokument připravoval a komu má ve finále sloužit. Trochu poznámka z praxe. Již dnes ze 70 procent činnost stavebních úřadů financují obce. Takže kde vznikne slibovaná úspora a zjednodušení úplně není jasné. A z návrhu, který je předložen, taky není jasné, jak bude hustá síť stavebních úřadů v rámci České republiky, jestli jich bude 205, 300, 400.
Při této příležitosti ale také musím připomenout, že funkční digitální stavební řízení bude až v roce 2030 a že je také nutné dostatečné personální zajištění, protože bez toho žádné zrychlení, zjednodušení a zlevnění nebude, zvláště když ten návrh zákona zásadně nemění zákonné lhůty.
A to vše se, prosím, vlastně teď odehrává v době, kdy nový stavební zákon není v platnosti ani dva roky, kdy nebyl vyhodnocen jeho dopad a kdy na současné podobě byla shoda i s Hnutím ANO, které pro tento návrh zákona nebo pro stavební zákon, který platí, tady v této Sněmovně hlasovalo a na jehož vlastně přípravě i finální podobě se podílela i bývalá předsedkyně výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Klára Dostálová.
Dnes je vládou schválen dokument, který neprošel meziresortním připomínkovým řízením, není to řízení, které by mělo ten proces zdržovat, je to řízení, kde by se měla většina odborníků k němu vyjádřit kvůli odstranění nedostatků, je předložen bez projednání s odbory, s obcemi, s územím a také s dalšími resorty. A jak už jsem říkala, bez výpočtu dopadu nákladů.
O ambici schválit tuto normu během šesti měsíců se vyjadřovat nebudu nebo nebudu ji komentovat.
Takto časté, nepřipravené a neodůvodněné zásahy do klíčové legislativy rozkládají právní jistotu, podkopávají důvěru ve stát, v jeho instituce a odporují principům demokratického právního státu. (Poslankyně se odmlčela.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, rozumím, paní kolegyně. Poprosím poslankyně a poslance, aby se ztišili, pokud je to možné, aby mohla paní kolegyně poslankyně v klidu pokračovat. Děkuju.
Poslankyně Eliška Olšáková: Chci připomenout, že to budou opět pracovníci stavebních úřadů, na které dopadne tíha tohoto lehkovážného rozhodnutí. Úředníci ale nejsou položky systému, jsou to také občané, lidé.
Nejde přitom jen o stavební zákon. Stejně alibistický a nekoncepční přístup vláda uplatňuje i v oblasti bydlení. Místo aby řešila narůstající bytovou nouzi a předcházela jejímu dalšímu prohlubování, osekává zákon o podpoře v bydlení, odkládá jeho účinnost, a to i přesto, že tento zákon vznikl na základě zkušeností z více než 70 funkčních projektů, které byly úspěšné a které byly realizovány napříč Českou republikou.
Zároveň je nutné otevřeně říci, že stavební zákon dostupné bydlení nepřinese, stejně jako ho nepřinese ani nově navržený veřejný zájem. Ve skutečnosti totiž ve veřejném zájmu nebude stavět stát, ale developeři, jejichž motivací primárně není řešení bytové nouze. To je věcí a úlohou státu.
A tak namísto věcné debaty o parametrech zákona o podpoře bydlení, což by bylo úplně legitimní, slyšíme hlasy, že by bylo nejlépe tento zákon úplně zrušit. A stejně lehkovážně, jako se fakticky zruší stávající stavební zákon, který bude nahrazen zcela jiným novým dosud neexistujícím systémem.
Já tento přístup vnímám jako rezignaci státu na ochranu lidí ohrožených bytovou nouzí, chaotické a nekoncepční rozhodování v tvorbě zákonů a jako další přenášení odpovědnosti na obce, které se fakticky dnes potýkají s tíhou nedostatku dostupného bydlení bez odpovídajících nástrojů a řekněme si taky bez dostatečné finanční podpory. Je nutné říci, že toto nepovažuji za selhání jednotlivců, ale jde o systémový problém vládnutí. Oblast bydlení i stavebního práva spadá do gesce Ministerstva pro místní rozvoj, které je řízeno hnutím ANO. Pokud vláda v tak zásadních otázkách jedná bez dat, chaoticky, bez respektu k obcím, bez respektu k zaměstnancům, bez ochrany lidí v bytové nouzi, vlastně v neprospěch této země, nejde už jen o odborné pochybení, ale o selhání politického vedení státu. Premiér, který není schopen sjednat pořádek ve vlastní vládě, nést odpovědnost za klíčové resorty a dát jasný směr, oslabuje instituce, které mají demokracii chránit.
A právě v takovýchto chvílích nelze mlčet ani se vymlouvat na jednotlivé ministry či koaliční kompromisy. Historie a politická teorie nás učí, že demokracie se nerozpadá najednou, ale skrze slabé instituce, protože právě slabé instituce dovolí, aby zemi ovládli lidé, kteří nemají charakterové ani hodnotové dispozice k výkonu moci, jejichž chování odporuje právu, slušnosti, demokratickým principům a ústavnímu pořádku. Premiér je přitom první a klíčovou institucí v řadě. Právě on má mít vládu pod kontrolou, má nastavovat hranice přijatelného chování a má veřejnosti jasně sdělovat, že stát stojí na hodnotách, které chrání demokracii, právní stát, lidskou důstojnost a menšiny. A pokud v těchto momentech premiér nekoná, nekomentuje, nereaguje a nedává občanům jasný signál, selhává ve své institucionální roli. A v takové situaci musí zafungovat Parlament jako pojistka demokracie. Pokud premiér není ochoten chránit základní hodnoty demokratického státu, je na místě, aby Poslanecká sněmovna reagovala a nevyslovila důvěru vládě, vedené slabým premiérem, vládě, která toleruje normalizaci extremistických a protiústavních postojů. Nevyslovení důvěry není útokem na stabilitu, ale je jejím posledním nástrojem. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak to byla paní poslankyně Olšáková. A nyní pozvu k řečnickému pultíku paní poslankyni Nedomovou a poprosím ji o její projev. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Anežka Nedomová: Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, vážený pane předsedo, důvod, proč nemohu vyjádřit důvěru této vládě, bych chtěla ilustrovat na konkrétní osobní zkušenosti. Není z učebnice mezinárodních vztahů ani z bruselských kanceláří, je z jednání s představitelem jednoho z našich nejbližších evropských spojenců, kterého jsem se nedávno zúčastnila a které mi znovu připomnělo, jak snadno se u nás teď momentálně mluví o Evropě bez Evropy. ***
