Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.10 hodin)
(pokračuje Jiří Vojáček)
Druhá oblast, která mi chybí v programovém prohlášení, je, řekněme, dobrý popis současné situace a orientace na budoucnost, zejména v ekologické oblasti, protože je tam sice mnohokrát zmíněno, jak bude vláda rozdávat, v kolika různých oblastech, je tam také zmíněno, že hodlá zásadním způsobem změnit parametry důchodového systému, a to všechno bude mít významný dopad na budoucí rozpočty naší země. Ovšem řešení toho, jak tyto propady a deficity vyrovnat v programovém prohlášení, buď není zmíněn, anebo je zmíněn tak, že je to zcela nevěrohodné. Mám na mysli zejména slib, že se bude snažit budoucí vláda o omezení šedé ekonomiky. Všichni odborníci a nezávislí ekonomové nebo jejich převážná, relevantní část hovoří o tom, že takto lze získat, řekněme, nějaké desítky miliard, nikoliv však stovky, které je vláda připravena utratit. Přitom současně vláda slibuje vyrovnané rozpočty, což je zásadním způsobem protimluv a znevěrohodňuje to programové prohlášení.
V třetí části bych chtěl se věnovat vzdělání. A protože celý život na tomhletom poli ořu, a jsem tedy pedagog, a musím říci, že se mi moc líbilo vystoupení pana ministra Plagy prostřednictvím předsedajícího, protože slibuje, že naváže na práci právě svých minulých předchůdců, že slibuje, že bude pokračovat ve Strategii 2030, což je důležité, protože slibuje, že bude pokračovat v inkluzi, byť chce změnit některé její parametry, což si myslím, že dává jako dobrou racionalitu, protože po nějaké době, když probíhá nějaký koncept anebo nějaké změny, tak jako má smysl se ptát, kde to je racionální a kde třeba některé věci změnit a v čem naopak pokračovat. Nicméně i v téhleté kapitole musím říct, že mi některé věci zásadním způsobem chybí. Za prvé mi chybí koncepce toho, jak budou probíhat revize rámcových vzdělávacích programů, protože už jsem i od pana ministra Plagy slyšel, že ve stávající revizi chce udělat nějakou změnu. Za druhé, jak budou ty revize pokračovat, zejména na středních školách, a s tím související, jestli bude probíhat nebo ne tak dlouho připravovaná, tak dlouho chystaná reforma oborové soustavy středních škol.
No a nakonec mě v téhleté kapitole o vzdělávání zásadním způsobem chybí reakce na nějakou nejbližší výzvu, s kterou se budeme muset jako Česká republika vyrovnat, protože síť škol a školských zařízení v České republice je momentálně velice problematicky strukturovaná. Máme strašně moc základních škol, a to extrémně malých základních škol, a to je velký úkol pro budoucí vládu, zejména pak s ohledem na to, že natalita v posledních letech zásadním způsobem padá. Určitě to není způsobeno, že by se to dalo kauzálně spojit s tím, že špatně funguje, řekněme, stavební zákon, což je realita a je to pravda, ale kauzálně to takhle spojovat, jak to tady udělal pan premiér Babiš před chvílí nebo včera, tak to určitě takto není možné vykládat. A přitom je to úplně zásadní výzva. A to je právě to, co mi na programovém prohlášení tak zásadně vadí - jsou tam moc málo nebo nedostatečně reflektované budoucí výzvy, které stojí před naší zemí.
Takže dovolte mi ohlásit, že tahle vláda moji důvěru nedostane, nicméně jsem připraven na konstruktivních věcech s budoucí vládou jednat a na tu spolupráci se i těším, protože na druhou stranu jsem realista a vím, že současná vláda má dostatečnou politickou podporu, aby důvěru získala, byť ne moji. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji poslanci Jiřímu Vojáčkovi a nyní předávám slovo poslanci Janu Lipavskému.
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené členky, vážení členové vlády, my dneska jednáme o vyslovení důvěry vládě, která byla jmenována 15. prosince 2025 panem prezidentem Petrem Pavlem. Je to tedy vláda, která respektuje výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 3. a 4. října a respektuje je z logiky věci i politicky a myslím si, že to je v pořádku. Takže na základě § 68 třetího odstavce české ústavy zde projednáváme tento bod.
Zároveň jsme v situaci, kdy vláda Andreje Babiše a Tomia Okamury je ve funkci již 31 dnů, nicméně já nemám projev postavený tím způsobem, že bych se věnoval tomu, co všechno tato vláda za 31 dnů, vláda tedy žádající o důvěru, již stihla nebo nestihla, byť kauz a přešlapů je za tu dobu i dobu, kdy nastupovala, poměrně dost. A nebudu to dělat z toho důvodu, že se tedy bohužel domnívám, že jsem přesvědčen, že to hlavní teprve přijde, a bohužel říkám, protože si myslím, že to, co tato vláda, pokud získá důvěru, prosadí a zavede, tak rozhodně nebude ve prospěch této země a jejích občanů. A dovolte mi to trochu vysvětlit.
Vláda, která žádá o důvěru, je postavena na politickém slepenci neuvěřitelných šesti politických uskupení. Nám jste se dříve v opozici smáli, že jsme pětikoalice, ale my jsme vládli dobře, vládli jsme stabilně. A já se tedy obávám, že šestikoalice, která zde nyní nastoupila a získá pravděpodobně dnes nebo zítra důvěru, spíše chystá pro tuto zemi antickou tragédii. Kdo nám tedy vládne? Vládne nám Andrej Babiš z ANO 2001, to se dříve nazývalo Akce nespokojených občanů - já bych to spíš dneska nazval Akce spokojeného občana; vládne nám Tomio Okamura z SPD, Svoboda a přímá demokracie; Filip Turek a Petr Macinka, Motoristé, Motoristé sobě; PRO, Právo Respekt Odbornost, to je Jindřich Rajchl; vládnou nám Svobodní, Libor Vondráček, Strana svobodných občanů; a Trikolóra hnutí občanů, paní poslankyně Zuzana Majerová. Někteří z nich sedí ve vládních lavicích, mají jmenovací dekret od prezidenta republiky, někteří ne, někteří mají jinou politickou funkci - to je zcela legitimní, ale já mám potřebu to zde zmínit a popsat, protože těchto šest politických stran a subjektů a jejich hlavní představitelé jsou síla, která formuje sněmovní stoosmičku. To je ta síla, která dodala hlasy k tomu, aby se třeba Tomio Okamura stal třetím nejvyšším ústavním činitelem, předsedou Poslanecké sněmovny. A já samozřejmě nemám žádné pochybnosti o tom, jak dopadne hlasování o důvěře vlády, už se k němu blížíme, že tedy tato vláda získá důvěru. A bude to tato stoosmička, bude to těchto šest politických stran a hnutí, které ponesou odpovědnost za budoucnost a vývoj České republiky. A možná si společně se mnou kladete otázku, co tedy tento nesourodý slepenec - na jedné straně etatistů, na druhé straně libertariánů, populistů, extremistů - co je spojuje. Já jsem se nad tím také dlouze zamýšlel, ale tedy opravdu nedošel jsem k jiné odpovědi, než že je to touha po moci. A proto jim taky politicky nezbývá, než se vymezit vůči vládě předchozí, než se vymezit vůči všemu, co udělala minulá vláda, naše vláda, vláda Petra Fialy. ***
