Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Jan Berki)
Já jsem Roberta Plagu vždycky vnímal - a doufám, že budu moct i nadále vnímat - jako někoho, kdo chtěl zdravou, aktivní, solidární společnost. Nejsem si tak jist, že to chtějí úplně jeho koaliční partneři. A tak si dovolím na úplný konec otázku. Jak se tomuhle týmu dohromady dá věřit? A pro mě největší otázka je: Co je vlastně spojuje?
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Janu Berkimu a děkuji i za slova, která směřoval směrem ke mně.
Nyní je na řadě paní poslankyně Jana Bačíková.
Poslankyně Jana Bačíková: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně pár slov, protože dnes nás žádá o důvěru vláda, která už svým programem dává jasně najevo, že nehledí na budoucnost této země, vláda, která rezignuje na odpovědnost za ekonomickou prosperitu občanů, za dlouhodobé strategické zájmy státu, ale i za bezpečnost České republiky. Tato vláda přebírá moc v době, kdy se podařilo stabilizovat veřejné finance a dostat hospodářské ukazatele do velmi dobré kondice. Právě tuto pozici je nyní tato vláda připravena promarnit. Nastupující vláda Andreje Babiše otevřeně oznamuje, že chce masivně zvyšovat státní výdaje. Současně ale nedokáže říct jediné konkrétní slovo o tom, kde na tyto výdaje vezme peníze. To není plán, to je hazard. Co je tedy mottem této koalice? Dnes rozdáme, zítra se uvidí? Stát přece není marketingová akce a státní rozpočet není billboard na sliby. Rozpočtová nezodpovědnost má vždy stejné důsledky - rychle rostoucí dluh, méně peněz pro obce, zdravotnictví, školy, na infrastrukturu, vyšší daně v budoucnu, ale také další inflaci, která vždycky dopadne nejvíce na obyčejné lidi. A právě v této situaci chce tato vláda například rušit klíčové části důchodové reformy. Ona naše důchodová reforma nebyl žádný ideologický experiment, byla odpovědí na realitu - více důchodců, méně pracujících, rostoucí schodek. Když vláda tyto pojistky ruší a odmítá říct, čím je nahradí, neřeší problémy, jen je odsouvá. Kam? Na budoucí vlády, ale hlavně na budoucí generace. To není vláda odpovědnosti, to je vláda politického utrácení, která vědomě jede směrem ke zdi. A nejde jen o peníze, jde i vlastně o bezpečnost státu. Tato vláda stojí na hlasech SPD a už dnes vidíme, jakou cenu za tuto spolupráci Česká republika platí. Ministři této vlády se bojí jasně pojmenovat agresora a bojí se říct jasné stanovisko k obraně této země. Vláda, která mlčí tam, kde má mluvit, a uhýbá tam, kde má stát pevně, není suverénní vládou. Je to vláda rukojmí extremistických a proruských hlasů. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda, která chce rozjíždět zásadní nové výdaje bez jasného krytí, ruší důchodovou reformu bez adekvátní náhrady a mlčí tam, kde má mluvit o bezpečnosti státu, a to je pouhý výsek důvodů, proč si tato nastupující vláda důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. A nezaslouží si ani důvěru moji. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení paní poslankyni Janě Bačíkové. A nyní je v pořadí se svým vystoupením pan poslanec Bohuslav Niemiec.
Poslanec Bohuslav Niemiec: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, z komunální politiky jsem se naučil jednu věc, že důvěra se buduje. Stojím tady poprvé a musím říct, že je to pro mě zajímavá zkušenost. Ale jelikož jsme tady už hodně dlouho, pokusím se svůj projev zkrátit a zaměřit se pouze na důležité body. Jsme před hlasováním o důvěře vládě. Nejde o formální proceduru, ale o jeden z nejzásadnějších bodů parlamentní demokracie. A za tyto tři dny jsme svědky dvou různých přístupů. Na jedné straně od některých ministrů padaly výzvy ke spolupráci mezi koalicí a opozicí, což oceňuji, protože existuje opravdu spousta témat, na kterých bychom měli mít shodu napříč politickým spektrem. Chtěl bych vládu pochválit například za hospodářskou strategii a také za obrat v názoru na českou muniční iniciativu. No, ale na druhé straně se objevili takoví členové vlády, kteří mluví pouze ke koaličním poslancům, a tomu vůbec nerozumím - zrovna u tak důležitého bodu, jakým je hlasování o důvěře vládě. Dobře, pochopil jsem, na některé věci je potřeba si zvyknout, ale třeba na umlčování ministra obrany si zvykat nechci. Dámy a pánové, dovolte mi nyní jasně a věcně říct, proč této vládě nemohu dát důvěru.
Za prvé, už v první kroky vlády jsou v přímém rozporu s tím, co sama slibuje. V programovém prohlášení hovoří o obnově důvěry ve stát a jeho instituce, přesto jsme už byli svědky zpochybnění ústavních institucí, nestrannosti Senátu i Ústavního soudu. Zaznívají výroky, které relativizují naši zahraniční politickou orientaci a oslabují jasný postoj České republiky k ruské agresi na Ukrajině. Důvěru ve stát nelze budovat tím, že podkopáváme pilíře, na kterých stojí.
Za druhé, vláda slibuje odpovědné hospodaření a předkládá program, který je spíš souborem přání, než realistickým plánem - snižování daní, nové výdaje, ale absence jasného financování nejsou projevem odpovědnosti, jsou to rozhodnutí, jejichž důsledky ponesou další generace. A to není politika, kterou bych mohl podpořit.
Za třetí, vážné obavy vzbuzuje přístup vlády k veřejnoprávním médiím. Zrušení koncesionářských poplatků a převedení jejich financování přímo pod stát znamená riziko politického vlivu. Nejde pouze o technickou změnu, ale o zásah do principu nezávislosti. A zkušenosti z okolních zemí jako Slovensko nebo Maďarsko nás varují, že tato cesta vede k oslabení svobody médií, a tím ji demokracie samotné. Dámy a pánové, důvěra se nevyhlašuje, důvěra se buduje. Buduje se s respektem k institucím, odpovědnosti v hospodaření a s jasným hodnotovým ukotvením doma i v zahraničí. Tyto předpoklady u této vlády nevidím, a proto této vládě důvěru dát nemohu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Niemiecovi a nyní se svým vystoupením přichází pan poslanec Martin Baxa.
Poslanec Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych své vystoupení v rámci jednání o důvěře vládě věnoval tentokrát oblasti kultury a rezortu Ministerstva kultury, a budu svou řeč směřovat především panu ministru Klempířovi a jeho projevu, který byl vlastně projevem inauguračním při této příležitosti, ale také samotnému textu programového prohlášení vlády. Já jsem svůj projev rozdělil na dvě části z hlediska nějakého pohledu na věc. První část bude možná rekapitulační a také budu pana ministra chválit, v další části se budu soustředit naopak na to, co v programovém prohlášení vlády není a kde naopak vidím velké problémy.
Já bych chtěl úvodem ocenit, pane ministře, tón, který jste ve svém inauguračním projevu zvolil, tón pozitivní, narativ, který o kultuře mluví s velkou vážností. Václav Klaus, zakladatel mé strany a duchovní otec hnutí Motoristé sobě, nemýlím-li se, tak kdysi dávno měl údajně říci, že kultura je jakousi třešničkou na dortu - nevím, zda ten výrok opravdu řekl, ale každopádně je třeba takový výrok odmítnout, protože kultura má mít ve vyspělé, moderní demokratické společnosti naprosto nezastupitelnou roli, je sférou, která zdaleka nemá sloužit jenom k tomu, aby se naplňovaly kulturní potřeby, umělecké záměry a sounáležitost lidí, ale má také velmi významný podíl jako sociální tmel. ***
