Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tak si teď nejsem úplně jist, jak tyto věci půjdou dohromady. A jsem v tom velmi ostražitý. Naopak si myslím, že bychom měli vytvářet maximální podmínky k tomu, aby společné vzdělávání mohlo skutečně probíhat. Ale tady se vracím zpátky k tomu, že to je něco, co je náročné jak časem na přípravu té podpory, tak na ty finance.

Druhá věc je, že si nejsem úplně jist, jestli u některých těch opatření, která v tom programovém prohlášení najdu, jsou domýšleny všechny kontexty, a to především jejich udržitelnost. O té finanční udržitelnosti, o té jsem mluvil. Ale otázkou je, jestli si také uvědomujeme, že to musí být udržitelné vzhledem k rozvoji celé České republiky.

A opět se vracím k těm regionům. Někdy totiž ta řešení, která budeme hledat, když se budeme na ně dívat z hlediska finančního, tak půjdou trochu proti tomu, abychom zároveň mysleli na ty regiony. A je velkým úkolem, abychom zase našli řešení, která jsou vyvážená. A vzhledem k tomu, jaké je zastoupení v té koalici, tak si nejsem úplně jist, jestli zvláště některé koaliční strany budou na ty regiony myslet.

Zároveň když zůstanu trošku u těch peněz. To, že se vzdělávání nedostalo mezi top pět, byť je to mezi dalšími klíčovými, tak já budu držet Robertu Plagovi pěsti, aby se mu podařilo přesvědčit koaliční partnery, a to především i ty, kteří měli jako vývěsní štít vyrovnaný rozpočet, protože investice do vzdělávání je skutečně investice do budoucnosti, která se nám vyplatí.

Pak jsou tam témata, která z mého pohledu tam nejsou zastoupena vůbec, anebo příliš málo. Poměrně dost je podceňováno předškolní vzdělávání, které je tam v uvozovkách v oblasti kapacit a včasné podpory. Protože když se podíváte na téměř všechny zprávy a výzkumy, tak říkají, že jestli někde je důležité řešit právě problémy a předcházet jim, tak je to předškolní vzdělávání a včasná podpora v něm. Protože pokud to řešíme až v průběhu toho vzdělávacího procesu, tak už vlastně hasíme problémy, kterým se do jisté míry dalo předcházet.

Stejně tak mi v programovém prohlášení chybí do značné míry nějaká ucelená strategie podpory mladých lidí a mládežnických organizací, organizací, které velmi často zajišťují smysluplné trávení volného času dětí a mladých lidí.

Také tam není zřejmé, byť to pan ministr naznačoval ve svém proslovu, ale v samotném programovém prohlášení není zřejmé, co se bude dít s revizí. A to nejenom s revizí, která teď běží - a tam chápu, že máme na některé věci třeba odlišné pohledy, byť i já nejsem zastáncem toho, že to proběhlo úplně ideálně, ale mě by spíš zajímalo, jaká bude i na ty následující kroky, protože se bavíme o revizi předškolního a základního vzdělávání, ale bezesporu na to musí navázat revize vzdělávání středoškolského.

Stejně tak jsem tam nenašel příliš zmínek o tom, kam bychom měli směřovat u náhradní nebo ústavní péče, co je ten cíl, jak to chceme podporovat.

Co je pro mě ale velmi zajímavé, je, že tam je zvláštní péče věnována některým svatým válkám, a to jsou takzvané politické neziskovky a pak obsah, který je označován za politický a aktivistický. Dokonce tam je jedno z mála konkrétních opatření, které říká, že vznikne registr, kde neziskovky budou vykazovat, na co použily výdaje z peněz, které dostaly od státu. To by mohlo vypadat, že je vlastně jako chvályhodné až na to, že nevím, jestli si kolegové uvědomují, co všechno do neziskovek spadá, které všechny organizace ve skutečnosti toto budou muset dělat. Nebudu tady ten jejich široký záběr vyčítat, protože to udělala například včera Andrea Hoffmannová ve svém proslovu, doporučuju se na to znovu podívat, koho všeho se vlastně tohle bude týkat. A nejsem si jist, že jim ve skutečnosti chceme přidělávat takovouhle práci, že ve skutečnosti chceme, aby většina těch organizací mohla dělat bez nějakého zvyšování administrativy to, co přináší společnosti. A dokonce v některých případech ani nechceme, aby to dělal stát. Chceme, aby to dělaly neziskové organizace, protože to je jedním z nástrojů, jak můžeme podporovat aktivní společnost.

No, a pokud budou kolegové například potom argumentovat tím, že to budou řešit jenom u politických neziskovek, tak já jsem zvědav, kdo to bude určovat, kdo bude říkat, která neziskovka je politická, a která není. Mimochodem, opět se vracím k tomu, že z logiky věci nastavování politiky nebo případně vytváření politiky není nic špatného. Politika je o tom, že určuju, kam chci směřovat.

No, a druhá věc je, myslím, že to byl kolega Macinka, který se tu vymezoval vůči tomu, že vznikají zákony u neziskovek. Pro mě je velká otázka, v čem je to odlišné, když zákony vznikají u developerů nebo jiných institucí. Já obecně tady musím říct, lobbing nepovažuju za něco špatného ve své podstatě, vždyť ono je legitimní, že nějaká skupina se snaží prosadit své vidění světa, svůj zájem. To je OK. To, co na tom není OK, je, v případě, že potom ten, kdo ten zákon předkládá, z toho má nějaké nelegitimní benefity. A opět si potom kladu otázku, jestli tedy to znamená, že někdo bude určovat, kdo může lobbovat, kdo nemůže lobbovat. A zároveň otázkou je, jestli když to tedy zakážu všem, kdo pobírají peníze od státu jakýmkoliv způsobem, kdo tedy vlastně v té kategorii zůstane. Tak jenom bych byl opatrný v tom, když tedy proti nějaké skupině útočíte, abyste si dobře rozmysleli, kam vlastně ta vaše slova mohou směřovat.

Ta druhá svatá válka je obsah. Na jednu stranu podle mého názoru chceme, aby si děti přece dělaly názor, aby si uměly dělat názor, aby uměly hledat relevantní zdroje, aby uměly poznat kvalitní zdroj, aby uměly naslouchat v diskusi, aby uměly formulovat správné argumenty v té diskusi. Chceme propojovat vzdělávání s reálným životem. Ale nebudou moct diskutovat aktuální otázky? V historii nebo v občanské výchově zakážeme nějaká témata? Nebudou se bavit o historických událostech v kontextu současné doby? Případně kdo bude tím, kdo tedy bude určovat, co se smí, a nesmí v těch školách?

Opět varuju před tím, abyste v rámci těch svých svatých válek nepřekročili nějakou hranici, kterou vy ani sami původně nechcete. Já vám teď nepodsouvám to, co byste tím chtěli říct, jenom vás upozorňuju na to, že to má nějaké konsekvence, které to může znamenat.

Když se podívám potom na ten tým, který je složený, tak pro mě třeba v těch proslovech úvodních - a opět se vracím k panu ministrovi Macinkovi - zazněly zajímavé informace. Jedna z důležitých otázek, kterou si pokládal u většiny věcí, je, co z toho máme? OK. Pak tam zmínil znovu nástup, že především ekonomická diplomacie . OK. Ale ale pak se mi tam vkládá otázka, které všechny hodnoty jsme ochotni prodat? Když tedy tím, co je na vrcholu těch našich hodnot, jsou ty peníze?

O těch neziskovkách už jsem mluvil. Opět, vy jste na ně útočil poměrně dosti. Otázkou je - my tedy nechceme aktivní občany s názorem? Já si myslím, že chceme. A jedna z aktivit, jak se mohou projevit, jsou právě neziskovky. A myslím si, že to je důležitou součástí naší společnosti.

Pan ministr Tejc mluvil o svobodě slova a trestání menšinového názoru. Já chci jenom upozornit, že svoboda slova, aspoň tak, jak ji vnímám já, není bezbřehá. Je to o tom, že mám nést zodpovědnost za slova, která vypouštím. Protože slova, ať se to možná nezdá, mají sílu.

Myslím, že je historicky prokázáno, že jsme tu měli režimy, které potlačovaly a to nejen svobodu slova. A jejich adorování - na tom jsme se jako společnost většinově shodli nebo aspoň doposud jsem měl ten pocit - jejich adorování není přípustné, a to především proto, že pak takové adorování v podstatě vyzývá právě k tomu, abychom porušovali svobodu slova a nejen svobodu slova.

A na závěr. Přemýšlel jsem trošku nad tím, jak ten tým je vlastně poskládaný dohromady. Adam Vojtěch a Robert Plaga minimálně v předvolebních diskusích byli v nějakou chvíli nepřátelé číslo jedna. Nikoliv však naši. Ty útoky přicházely z dnes již koaličních stran, bylo to především tedy za období covidu. A já nejsem rozhodně ten, kdo by Roberta Plagu nebo Adama Vojtěcha chtěl jakkoliv za to kritizovat nebo soudit, protože v jejich kůži se přiznám, že bych v žádném případě být nechtěl. Bylo potřeba dělat nějaká rozhodnutí, a to rozhodnutí, k nimž longitudinální studie logicky mít nemohli, byť tedy k některým rozhodnutím, která chtějí dělat dneska, již jsou a nepřijde mi, že by to bylo v souladu s nimi.

Ale nebyli jsme to my, kdo na Roberta Plagu a Adama Vojtěcha tak vehementně útočili. ***