Potom jste zjistil, že ve své podstatě ten končící parlament prostě není ochotný ustoupit z takových věcí, jako je to, že všichni si tady můžeme vzájemně říkat, že musíme chránit vnější schengenskou hranici, že musíme důsledně dbát na návratovou politiku, ale už nevíme, musíme říkat, když se někdo tady objeví a zamítneme mu ten azyl, tak prostě uděláme nějakou dvoustrannou dohodu, toho člověka budeme někam transportovat, ale jakým způsobem a jak to už potom zrealizujeme, to už je potom věc druhá. To jsou všechno takové teze, takové vize, které prostě ten předchozí Evropský parlament nedokázal nějakým způsobem naplnit.

Vy jste potom zjistili po našem předsednictví, kdy jste se k tomu hlásil - a vlastně byli jsme i překvapeni, že na to existovalo i stanovisko vlády - vy jste se odkazoval na stanovisko předchozí vlády, ještě ministra Hamáčka, což bylo takové zvláštní, a tehdy nově nastoupivší ministr pro věci zbytečné pan Dvořák nám to v té své nově nastoupivší naivitě přiznal, že vlastně ani jste neměli vlastně to stanovisko, a vy jste tam odjel s ničím, co možná ani váš premiér nevěděl v tom prvním kroku. Tak to jsou věci, které už proběhly, jo? Vy jste se potom vrátil, řekl jste, že tam nejsou žádné kvóty, řekl jste, že vlastně ve své podstatě tím, že máme velký příliv Ukrajinců na naše území, nemusíme vlastně přijímat v rámci toho zatížení žádné cizince na naše území, nemusíme se ani vyplácet, což je vlastně příspěvek do fondu vnější hranice, což je spočítáno na 600 milionů eur za rok, když se to podělí nějak těmi zeměmi, stanoví se tam nějaké ty počty potenciálních nelegálních migrantů nebo žadatelů o azyl, tak se to dokázalo propočítat - nebyli jsme to my, byli to novináři investigativní - na těch plus minus 20 000 eur, což je víc jak půl milionu korun za jednoho nepřijatého migranta jako mandatorní zatížení pro každou zemi, která nechce na své území přijmout buď žadatele o azyl, anebo relokované nelegální migranty, kteří jsou někde v Evropě zachyceni.

My to opravdu nechceme, jo? Když se díváme na západní Evropu, která vlastně v rámci své vstřícnosti léta přijímala od - neříkám, už v roce 2015, tam se to samozřejmě silně nepovedlo paní Merkelové, která ať už nějakou dezinterpretací toho svého prohlášení Wir schaffen das pozvala ty migranty, byl rozbitý Blízký východ, že jo, ty země tam na tom prstenci, Irák, Sýrie a tak dále, a strhla se ta obrovská lavina, která nešla vůbec našimi silami evropskými zastavit, prostě šlo to balkánskou cestou, jižní cestou a tak dále, všechno to směřovalo do západní Evropy.

To, že západní země jsou historicky zatíženy koloniální dobou a mají v sobě nějaký svůj syndrom toho, že musí přijímat každého, že musí prostě všechno ještě nad rámec těm lidem zajišťovat - my jsme nic takového neměli, my jsme neměli žádné kolonie, my bychom neměli mít takovou extrémní povinnost zachraňovat celý svět. Evropa je bohatý kontinent, ale Evropa nespasí celý svět, není schopna jako houba nasát všechny nešťastné lidi ze všech koutů světa a do té Evropy je dostat.

My jsme se tady rozhodli v tom našem cípu světa, že si vzájemně budeme důvěřovat, že si zrušíme mezi jednotlivými členskými státy naši postupnou integrací svoje vnitřní hranice za to, že kolegové na vnějším prstenci, na vnější hranici, budou nějakým způsobem tu naši vnitřní hranici, kde je i Česká republika, chránit, jo? Myšlenka výborná, myšlenka, která začala být realizována, a najednou zjišťujeme, že jak se přibíraly ty další nové státy - zejména mořská hranice se velice těžko hlídá - tak vlastně ve své podstatě jedna z těch základních svobod, kterou tady v té Evropě máme, a není to běžné ve světě, a to je volný pohyb osob, je prostě těmito migračními tlaky a dalšími věcmi, protože jsou nestabilní části světa, tak nás začíná ohrožovat. Začíná to ohrožovat - a v uvozovkách se omlouvám za ten výraz - to až sežralo západní Evropu, sežralo to vlastně Německo dneska, sežralo to Rakousko, sežralo to Skandinávii. Tam už je obrovský problém bezpečnostního charakteru, který zatím nám se vyhýbá.

Proto to možná to projednáváme v takovémto čase, protože to říkám, že to trošku vyčítám obecně celé politické scéně, že my to nevnímáme jako takový problém, protože vy jste sám řekl, že balkánská cesta je trošičku utlumená v letošním roce. Tady pana ministra (Rakušana) ani nevidím, což mě tedy mrzí, takže já vlastně mluvím k panu ministrovi (Obrací se na přítomného ministra Baxu.) - pane ministře, já vás mám rád, ale jako celkem - šel na toaletu, tak se omlouvám - takže bych pokračoval v té své myšlence. Balkánská cesta je utlumená prostě tím, že se povedlo Bosnu a Hercegovinu taky zahrnout trošku do těch věcí, Srbsko začalo trošku více spolupracovat, Bulharsko vstoupilo do schengenského prostoru, tak se určité ty migrační tlaky zastavily, takže Českou republiku netrápí to, co trápí západní státy, a proto možná my jsme ještě nepochopili, že máme ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté, abychom nějakým způsobem - ale takovým způsobem, který bude efektivní, já totiž tady v tom návrhu, který je připraven z pera odboru azylové migrační politiky, nemůžu říct, že obecně ty teze tam jsou špatně nastaveny, každý by si asi přál, aby probíhal bezpečnostní screening osoby, která se někde objeví, nemá doklady, aby se mu podívali do telefonu, kdo ho sem přivezl, jak ho přivezl, kolik za to zaplatil, to se všechno vyhledat dá, asi není nic proti ničemu, když si řekneme, aby se u té osoby provedl i nějaký zdravotní screening, jestli nemá nějaké nakažlivé choroby, bůhví kde, že jo, ti lidé žijí, nemají takové očkovací věci jako u nás, aby sem nebylo něco zataženo, a další věci, o kterých já se budu ještě zmiňovat - ale jedna věc je, že tady si řekneme, že něco přijmeme, vy jste to dokonce chtěli přijmout v té devadesátce, ale jak to potom chcete naplnit?

A to už se dostáváme do toho, co vám třeba vyčítáme, o čem dlouhodobě hovoříme a jsme schopni to i dokládat, jednak tedy na výborech pro bezpečnost, nebo jak říkal Patrik Nacher, že jsme na to upozorňovali několikrát, chtěli jsme na to buď speciální schůze nebo aspoň body, které vy jste nám vždycky zamítli, a to jsou takové ty věci, že na to potřebujete lidi. Na to potřebujete prostě ty technické prostředky, potřebujete na to detenční zařízení a tak dále, takže přijmout nějaký tisk je hezká věc - ještě takhle zrychleně, teď by to mělo nabýt účinnosti, když to projde Senátem a podepíše to prezident - ale my nebudeme schopni to pravděpodobně zrealizovat.

A ty moje obavy tam jsou, protože jsem se v té branži pohyboval skoro třicet let a pořád nějaké moje kontakty prostě do těch složek cizinecké policie a obecně bezpečnostních složek mám, nějaký vhled, a věřte mi, že věci, které tam některé jsou napsány, pravděpodobně při veškeré snaze nejsme schopni zrealizovat nebo zrealizovat tak, jak vy to říkáte, jak je ten váš náhled, že to je to, co zlepší v nějaké brzké době bezpečnost, a pokud možno nejlépe hned, jo? Tomu tak úplně nevěřím.

Já bych tady jenom odcitoval konec dopisu naší paní předsedkyně, která vám říkala, že nabídka konstruktivního dialogu ve chvíli, kdy jste všechna klíčová rozhodnutí učinili bez nás - a to jste učinili bez nás, protože vy jste nás prostě postavili před hotovou věc, to je další glosa, kterou tady řekl pan kolega Nacher a pravdu má, vy nás prostě stavíte neustále: buď berte, nebo neberte, jo? U takto zásadní věci, pane ministře, my jsme přece o tomto tisku mohli hovořit půl, tři čtvrtě roku zpátky, mohli jsme to vzít na několik bezpečnostních výborů, nějakým způsobem to rozkomentovat a tak dále, ale ne pod takovýmto tlakem. Na mě to opravdu působí jako příprava, vaše dělostřelecká příprava na volby, které máme za chviličku. Vy říkáte, že ať jsou volby, nebo nejsou volby, je třeba to připomenout, ale kdy jsme měli předsednictví, kdy jsme věděli, že tedy pravděpodobně ten impotentní - když to takhle řeknu - Evropský parlament bude dogmaticky trvat na některých věcech, o kterých léta víme, že nebudou fungovat, a přesto to ti evropští poslanci nějakou většinou, kdy za nás to - naši poslanci se třeba vůči tomu stavěli - to prošlo. Vy jste přece musel tušit, že ty věci vám úplně neprojdou.

Vy jste potom říkal - já jsem byl překvapen, napřed jsem byl nadšený, plně jsme spolupracovali na přípravě migračního paktu v rámci našeho předsednictví. Pak jste najednou zjistil, že to úplně není ono, začaly se objevovat věci, že to asi pravděpodobně nebude fungovat, začalo vám to asi nevycházet nějak i píárově, tak potom najednou jste se zdržel, a okamžitě, kdy to nový parlament přijal, hned se udělala nějaká skupinka ochotných, nově připravených v čele s dalšími státy, které vždycky měly předsednictví, a věc, která ještě nenabyla účinnosti, protože ta implementace je dvouletá, tak už najednou tam říkáme: No jo, ale my jsme něco schválili nebo ta Evropa něco schválila, o čem vlastně víme, že je to špatně, že to fungovat nebude, a proto přicházíme s něčím jiným. A říkáte: A pracuje na tom - já nevím - Maďarsko, pracuje na tom Polsko, pracuje na tom Norsko, já nevím, kdo všechno z dalších členských zemí. ***