Neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Vendula Svobodová)
Prezident republiky před tím varoval, senát před tím varoval, Národní rozpočtová rada před tím varovala, ekonomové před tím varovali, i my opozice jsme před tím varovali a vy jste stejně pro to zvedli ruku, takže promiňte, ale rozpočtová odpovědnost se nedělá tak, že nejdřív odhlasujete rozvolnění pravidel a potom jdete před kamery říkat, že vás ten schodek vlastně znepokojuje. To je jako objednat si pro celou hospodu panáky, v té chvíli už dávno víte, že na to nemáte, v kapse máte prázdno, u každé další rundy tleskáte a potom se u účtenky rozčilujete, kdo že to objednal, kdo to celé propil, a pak se snažíte vyklouznout okénkem na záchodech. Tak mi to připadá. No a přesně to dneska vidíme. Jste takoví rozpočtoví jestřábi z TikToku, ale poslušné ovečky ve Sněmovně. Před kamerou máte svaly, ale ve Sněmovně u hlasovacího zařízení panuje přísná disciplína. Před voliči bojujete za vyrovnaný rozpočet, ale ve Sněmovně hlas pro zákony, které výdaje zvyšují, příjmy snižují a pravidla rozvolňují, tak ten klidně zvednete. To je pro vás v pořádku a potom jste najednou překvapeni, protože ono to nevychází. Jasně, že to nevychází.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, státní rozpočet, to není marketingový materiál, to není volební leták. Není to série krátkých videí, kde každé publikum můžete uklidnit jinou větou. Tady to prostě neplatí, tady to musí všechno sedět, musí to vycházet. Státní rozpočet je součet politických rozhodnutí. To je šok, to je šok. Kdo 9 měsíců hlasuje pro výdaje, pro výpadky příjmů a pro měkčí pravidla, nemůže se v desátém měsíci tvářit, že s tím nemá nic společného. Nemůžete být u každého rozdávání a potom se tvářit jako opozice vůči vlastnímu účtu. Nemůžete být součástí vlády, podporovat její zákony, zvedat ruku pro její rozpočtovou politiku a potom chodit za vlastními voliči s pohádkou, že vy vlastně jste ti přísní a ti hlídači veřejných peněz. Nejste žádní hlídači, jste spolutvůrci, spolupachatelé. Jste spolutvůrci rozpočtu, který má schodek 389 miliard korun. Jste spolutvůrci pravidel, která tento schodek umožňují, a jste spolutvůrci politické kultury, ve které se nejdřív slíbí všechno a všem a teprve potom se zjišťuje, kde se na to vezme, jak se to vlastně zaplatí a kdo to zaplatí. No, zaplatí to lidé. Zaplatí to na úrocích ze státního dluhu, zaplatí to na menším prostoru pro školy, zdravotnictví, sociální služby, bezpečnost nebo investice. Zaplatí to mladí lidé, kterým dnes říkáte, že pro ně šetříte, zatímco jim ve skutečnosti posíláte účet do budoucnosti. Tahle vláda prostě není pro mladé. Tady to vůbec nikomu nezkoušejte namluvit, tomu tady už nikdo nevěří.
Mám pro SPD a Motoristy jednu nevyžádanou radu. Když nechcete zvyšující se výdaje, čtěte si, pro co hlasujete. Když nechcete vyšší schodek, nehlasujte pro zákony, které ho vyrábějí. Když nechcete dluh, nepomáhejte rozvolňovat pravidla, která mají dluh držet pod kontrolou. A když chcete být rozpočtoví jestřábi, začněte u hlasovacích zařízení, ne až u kamery, protože odpovědná rozpočtová politika nevzniká v momentě, kdy se veřejnosti nelíbí číslo 389 miliard.
Jelikož to vypadá, že je potřeba ještě edukace ohledně tvorby rozpočtu i rozpočtové odpovědnosti, proto navrhuji tento bod, tento bod, abychom si tady otevřeli takové informační okénko, jak se vlastně tvoří rozpočet a že každý schválený zákon na něj má vliv a má vliv na lidské životy. Dámy a pánové, tohle není žádná hra. Tady nepaříte PlayStation, tady tvoříte pravidla. Proto navrhuji tento bod programu, který se jmenuje Rozpočtoví jestřábi z TikToku, poslušné ovečky ve Sněmovně – SPD a Motoristé se po 9 měsících probrali, jako první bod programu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Abychom měli dobrou (nesrozumitelné?), tak prosím nyní pan poslanec Ivan Bartoš, potom pan poslanec Martin Šmída, potom pan poslanec Jiří Vojáček, potom pan poslanec Marek Výborný, potom pan poslanec Petr Hladík a potom pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo.
Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl vystoupit s bodem, který už trochu naznačila paní místopředsedkyně Olga Richterová, předsedkyně poslaneckého klubu tedy. Ten bod by se jmenoval Potvrzení střetu zájmů Andreje Babiše – pomlčka nebo uvozovky – vraťte peníze a zastavte dotační chobotnici.
Tenhleten bod, který tedy vyvolala dnešní informace o rozhodnutí Evropské komise, které se tedy nese ve dvou rovinách: první byla pozastavení proplácení dotací, které vznikají v programu pro zemědělství a rozvoj venkova, a druhá byla uznání toho, že pravděpodobně Andrej Babiš – a já bych si troufnul to pravděpodobně přeskočit, ale přece jenom formulace, která se objevila v médiích, stále pracuje se slovem „potenciální“, což mně přijde trošku úsměvné – tedy bude prověřovat, zda převod – ten poslední převod – firem holdingu Agrofert do fondu splnil zákonnou podmínku pro střet zájmů.
Já jsem si schválně zalovil trošku v historii politiky České republiky a i v historii, jak Andrej Babiš jednal v roce 2018. Když se podíváte, jakým způsobem bylo řešeno čerpání dotací a veřejné zakázky v České republice, proto – ačkoliv si myslím, že střet zájmů je problematický nehledě na období, v kterém se odehrává – tak rok 2018 byl poměrně zlomový. V roce 2018 totiž začalo platit nové a daleko přísnější nařízení evropské finanční, které řešilo střet zájmů trochu jiným způsobem, než tomu bylo doposud. My jsme v té době byli v opozici, byl to vlastně rok po vzniku nové vlády, které jsme nebyli součástí. Ve své podstatě jsme jako Piráti tenkrát k tomu nepřistupovali ani nějakým agresivním způsobem.
My jsme se dotázali jednotlivých rezortů, které poskytují evropské dotace, potažmo soutěží veřejné zakázky, jakým způsobem Česká republika přistoupí k faktu, že je zde nové evropské nařízení, které zpřísňuje ten střet zájmů. Tenkrát byla, myslím, ministryně místního rozvoje, což je ministerstvo, které komunikuje nejčastěji s Evropskou komisí, protože je jakýmsi gesčním ministerstvem ve věci dotací, nejenom tedy svých fondů, které spravuje, což jsou ty kohezní fondy, ale je vlastně i orgánem, kde se probírá evropská dotační politika dalších rezortů. Ministerstvo tenkrát šalamounsky odpovědělo, že žádný problém neshledává, že tedy Česká republika samozřejmě již toto opatření stávající legislativou pokrývá a byla zde spousta nějakých dalších odůvodnění.
My jsme samozřejmě se s touhletou odpovědí úplně nespokojili, nicméně ten ping-pong, který probíhal mezi Evropskou komisí, ministerstvy pod Andrejem Babišem, například firmou Portos, která na Ministerstvu zemědělství... Tenkrát se jmenovali Češka a Smutný, akorát tam zesnul jeden z těch majitelů potom, tak teď se to jmenuje firma Portos. Vznikaly různé analýzy právní, různá odůvodnění a my jsme sledovali, jakým způsobem probíhá komunikace mezi Českou republikou, a varovali jsme před možným scénářem, který například se udál i v sousedním Maďarsku ještě za Viktora Orbána. Ten scénář je takový, že pokud daná země nedokáže garantovat, že evropské dotace, které Evropská unie proplácí těm zemím oproti již nákladům vynaloženým z národních peněz, tak ty následně nejsou propláceny, nebo dokonce ta celková částka je krácena.
Až do roku 2021 – pak byl covid, tak ten trošku přebil ten fakt, že vlastně Andrej Babiš hraje schovávanou s Evropskou komisí – se to nějakým způsobem pytlíkovalo a už v závěru vlastně roku 2021 jsme měli velmi silné indicie i od Evropské komise – (nesrozumitelné?) jsme to řešili i tady na plénu – že Česká republika tedy nemá ani prakticky, ani legislativně implementovány – zavedeny do svého právního systému – věci týkající se střetu zájmů a že nám skutečně hrozí omezení evropských dotací anebo impeachment – to je jakási pokuta, která není úplně banální. Jsou to většinou desítky, třeba 50 milionů korun v tom prvním kole – aby Česká republika ty potřebné zákony o střetu zájmů, o evidenci konečných vlastníků a dalších do své legislativy implementovala. ***
