Neautorizováno!
(16.20 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Znovu fakta, jednoduchá čísla. Jak to je tedy se srovnáním reálného schodku a peněz, které dáme na kapitálové výdaje, tedy velkým dílem na investice? 389 miliard je schodek, ale kapitálových výdajů, tedy převážně investic, je tam jenom za 290 miliard korun. Rozdíl je tedy téměř 100 miliard korun. To jsou peníze, které neinvestujeme, přesto se o těch 100 miliard víc zadlužíme. Ty peníze nejsou do budoucnosti, pro to, abychom investovali do jádra nebo abychom investovali do dálnic nebo do škol nebo do nemocnic, na věci, které lidé potřebují. Peníze jsou na běžný provoz státu.
Všechny sliby, které jsou v samotném programovém prohlášení vlády, jste rozcupovali na maděru, protože v tom programovém prohlášení vlády jsou slova krásná: o stabilizaci hospodaření, o zdravých financích. Potom je tam taky ještě jeden konkrétní ukazatel. Ten konkrétní ukazatel zní, že budete se bezpečně pohybovat pod 3 procenty deficitu veřejných institucí vůči HDP. Alena Schillerová sice říkala, že bude o rozpočtu mluvit pravdu a jen a jen pravdu, akorát pak zveřejnila srovnání, kde u ostatních států uvedla reálné výše schodku, včetně započtení únikových položek pro obranu, ale u České republiky to nějak zapomněla. Asi jenom omyl. No, těžko. Úmysl, protože kdyby tam uvedla kompletní sumu 389 miliard korun, tak by se dostala právě na reálný schodek veřejných institucí vůči HDP 3,5 procenta. To není pod 3 procenty, to je nad 3 procenty. To je číslo, které v programovém prohlášení vlády svítí v druhé kapitole.
Rezignace, úmysl, kličky a nepravdy. Tohle je řeč, kterou používá vláda, když hovoří o svém vlastním návrhu rozpočtu na rok 2027. Tohle jsou nejzávažnější výhrady. Aby bylo jasné, že to není nějaká vzdálená disciplína, která se vlastně lidí netýká, že se o tom rozhoduje na vládě, tady se o to hádáme v Poslanecké sněmovně, tak chci říct: Vážení občané, tohle se vás bohužel se vším všudy dotýká, protože pokud bude vláda hospodařit s takhle vysokými deficity, znamená to reálné oslabování ekonomiky. Zaplatíme mnohem víc peněz jenom na úrocích, protože zatímco v letošním roce jenom za úroky platíme 110 miliard korun, v příštím roce to bude 130 miliard korun. 130 miliard korun. Tady jenom pro vyjádření, co to znamená, protože nikdo z nás 130 miliard neviděl, neměl je doma. Znamená to, že bychom za tyhle peníze mohli vybudovat víc než 400 kilometrů dálnic nebo bychom za ty peníze, které zaplatíme na úrocích bankám – reálně zaplatíme, to nejde nijak obejít – tak bychom taky mohli vybudovat například pět velkých nemocnic, deset nových škol nebo dalších deset domovů seniorů, které v té zemi fakt potřebujeme. Místo toho je vydáváme na úroky a bude hůř, protože vlastně i součást aktuálního vládnutí a trajektorie, kterou jste nám naordinovali, České republice, pro další léta, tak ovlivnilo to, že dneska platíme vůbec jedny z nejvyšších úroků. Pohybujeme se nad 5 procenty.
Znovu, není k tomu důvod. Není důvod, abychom měli – tedy pokud už zapojíme změněná pravidla rozpočtové odpovědnosti – deficit 389 miliard korun jako druhý nejvyšší po covidu. Ale pokud tam započteme tak, jako se to dělo před pěti lety, i finanční prostředky na Dukovany – podle tehdejších pravidel by tam být totiž musely – tak jsme na vůbec nejvyšším deficitu v samostatné existenci České republiky. Znovu, tohle se týká každé domácnosti. Znamená to, že všechny tyhle dluhy házíte na budoucí generace a na děti.
Začalo koaliční divadlo, protože pravděpodobně vaši koaliční partneři si uvědomili, že tohle nebude tak jednoduché, protože oni byli ještě drsnější. Třeba Motoristé slibovali, že v příštím roce se dostaneme s deficitem někde kolem 150 miliard korun, jestli se nepletu. Co z toho zbylo? 389 miliard korun. Petr Macinka, který říká, že s tím není spokojený, a říká, že se to musí snížit, a když se to nesníží letos, tak že příští rok se to ale už určitě musí snížit. Kdo by tomu věřil? Kdo by tomu věřil, zejména ve chvíli, kdy slyšíme například od ministra Plagy, že letos ještě ustoupil, ale že má příslib, že příští rok se rozpočet na školství dofinancuje? To není příslib úspor. Evidentně se vydal opačným směrem.
Tak tomuhle prostě není možné rozumět jinak než reálný rozpočtový armagedon a rozvrat hospodaření státu, který se dotýká nás všech. Znovu opakuji, nejde jenom o dramatické dluhy. Jde o to, co zaplatíme na úrocích v letošním, v příštím a ve všech dalších letech, jako že ty finanční prostředky takhle vynaložené budou jenom růst. Ale znamená to zároveň ohrožení dalších důležitých ukazatelů. Co vláda může udělat pro to, aby snižovala inflaci? Všichni řeknou: držet odpovědné hospodaření a snižovat deficity. Co dělá tato vláda? Přesně pravý opak. Inflace se opravdu dotýká každého, úspor každého z nás, a dotýká se nepochybně také všech firem. Totéž platí o úrocích, protože to, jakým způsobem hospodaří vláda, se promítá také přímo do úrokových sazeb. Samozřejmě, že ty nediktuje vláda, o nich rozhoduje Česká národní banka, ale samozřejmě zachycuje to, co musí z hlediska své reakce udělat, aby dokázala vyvážit tyhle dramatické proinflační kroky vlády. Odpovědí jsou vysoké úroky a to reálně škrtí možnosti investic a dalších kapitálových kroků v České republice. Tohle jsou reálné škody, které tím deficitem způsobujete.
Takže ti, kteří hovořili o tom, že budou hájit pravicové pozice, tak na to rezignovali, vysmáli se svým voličům. V žádném případě se to neděje, žádného Babiše neuhlídali. Místo toho naopak mu umožnili, aby si s tím rozpočtem hnutí ANO udělalo opravdu co chtělo, aby porozhazovalo peníze plošně, zejména na cokoli.
Říká se, že s tím tedy už vlastně v tuhle chvíli nejde nic dělat, protože vždycky, když vláda Andreje Babiše neví kudy dál, tak ten příběh postaví tak, že za všechno může vláda předchozí. Dokonalé, naprosto spolehlivé. Okamžitě se ozvou všechny marketingové tamtamy a vypadá to málem, že za ten schodek v roce 2027 nemůže předchozí vláda, ale že ho dokonce napsala, že ho do ucha diktovala Aleně Schillerové. Samozřejmě, že nic takového není pravda. Samozřejmě, že je možné s tím rozpočtem nakládat jinak, ale znamenalo by to skutečně šetřit a nerezignovat na slova o tom, jak bude efektivní vládnutí Andreje Babiše. Není.
Kde by byly ty úspory? No, vidíme to na mnoha krocích. Vláda se rozhodla místo zaměření na pomoc těm, které aktuální vysoké ceny energií existenčně ohrožují, ty peníze porozhazovat na všechny strany a věnovat plošnou podporu všem. To je například 18 miliard korun, které by bylo možné ušetřit a pak zaměřit pozornost na ty, pro které to opravdu představuje existenční ohrožení. Další věc, skokové zvyšování plateb za státní pojištěnce, skokové zvyšování peněz na platy placené státem. Další mandatorní výdaje a sociální výdaje. Vidíme je na každém kroku. Návrat nejrůznějších slev, které se podařilo jako daňové výjimky odstranit. Tohle všechno slibuje vláda, aby porozhazovala všechny ty předvolební dárečky, ale pak nemůže hovořit o tom, že si všímá odpovědného hospodaření.
Návrh rozpočtu bude nepochybně předmětem dalších diskusí, protože opravdu chceme zabránit tomu, aby tahle vláda předala budoucím generacím dramatické vysvědčení a dramatické dopady v podobě vyšších a vyšších dluhů. Znovu, rychlost zadlužování v posledním období vládnutí Andreje Babiše byla největší v Evropě. Znovu se stáváme šampiony v rychlosti zadlužování a to je velmi špatný trend. ***
