Neautorizováno!
(15.00 hodin)
(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
Děti v těchto školách jsou samozřejmě součástí českého vzdělávacího systému a jejich rodiče, jak jsem naznačil, platí daně úplně stejně jako třeba my, kteří máme děti, dejme tomu, ve státních školách. Jestliže vám vadí tedy nějaké školy pro bohaté, tak nezavádějte opatření, po kterém si je budou moci dovolit už jenom ti bohatí. Tím, že zkrátíte finance pro soukromé a církevní školy, tak reálně ušetříte poměrně málo, možná by se nějaká miliarda najít dala, ale uděláte z těch škol exkluzivní ústavy pro nejbohatší vrstvu a reálně tím omezíte svobodnou volbu nebo možnost volby vzdělávací instituce pro běžné žáky i pro ty, kteří třeba nejsou z nějakých solventnějších poměrů.
Pokud by omezení podpory vedlo k odchodu žáků z těch soukromých a církevních škol – ano, to se dá udělat z roku na rok – tak potom ale by pro ně ty veřejné školy potřebovaly najednou místa. No a ta místa, ta tam tedy rozhodně jen tak nejsou. Naopak třeba v jistých lokalitách, jako je Praha, prstenec kolem Prahy, střední Čechy, tak tam se pořád kapacity škol řeší a je jich tam podle mě málo. Dobře, předložte propočet čisté úspory, kolik by to bylo. Já říkám, že by se tím neušetřilo vůbec nic. Reálně by to tedy znamenalo nutnost rychle investovat někde jinde. To by se stejně nepodařilo.
Církevní škole, když jsme u nich, přispíváme proto, že vzdělává děti. Spojovat její žáky, žáky církevních škol, s církevními restitucemi – to se tady taky objevilo v tom veřejném prostoru – je odvádění pozornosti od toho, že stát si tady reálně platí za službu pro své žáky. Církevní restituce byl jednorázový právní akt, který narovnal majetkové křivdy, které se tady udály v době komunistické totality. To je vyřešená věc. Nicméně to nic neříká o nákladech, o potřebě tedy financovat vzdělávání konkrétního žáka, konkrétních dětí, které teďka už třeba v církevních školách jsou.
Souhlasím s tím, že stát má – a to se v té debatě taky objevuje – kontrolovat kvalitu na státních školách, na soukromých školách a na církevních školách. Dokonce souhlasím s tím – a tak je to i nastaveno – že stát soukromým školám může snižovat dotaci podle toho, když ta škola prostě není kvalitní. Máme na to školní inspekci, máme nástroje, jak zajistit to, aby školy, které stát platí, kam posílá žáky nás všech, kdo tam chce, a kam jdou tedy veřejné prostředky, tak kontroluje, že tam jsou ti žáci vzdělávání kvalitně a že to nejsou peníze, které jsou vyhozeny z okna. Samozřejmě, ale plošný zákaz, plošný škrt pro ty zřizovatele, tím v žádném případě neobhájíte. Tedy doplňte chybějící prostředky a nepřenášejte svůj rozpočtový problém na rodiče žáků, kteří jsou nyní v soukromých nebo v církevních školách. Neberte si žáky nebo rodiče žáků, kteří jsou v soukromých či církevních školách za svoje rukojmí.
Pokud byste tady chtěli dělat nějakou změnu, tak věřte, že ta debata, která se vedla kolem financování soukromých a církevních škol, kterou máme dávno za sebou, byla hodně široká, byla velmi podrobná. To financování je nastaveno správně včetně, jak jsem říkal, těch kontrolních mechanismů. Pokud tedy nějaká škola není kvalitní – ano, to se může stát – tak potom, když není veřejný zřizovatel, dochází k seškrtávání přidělených finančních prostředků. To je OK, ale pokud byste něco takového tedy vůbec chtěli otvírat – a víte, že ta debata nikam nepovede – tak ale přineste dopadovou analýzu a nevypouštějte do éteru jenom takové zkratkovité demagogické věty typu „z církevních restitucí zaplatíme církevní školy“. To je právně, historicky, funkčně naprostý nesmysl.
Já bych tedy chtěl navrhnout dva body, pane předsedo. První bod se bude jmenovat Vláda podvazuje české školství. Vláda podvazuje české školství. Druhý bod se bude jmenovat Církevní a soukromé školy do vzdělávacího systému patří. Prosím, aby to bylo zařazeno jako třetí a čtvrtý bod této schůze, třetí a čtvrtý bod.
Předseda PSP Tomio Okamura: Jo, takže Církevní a soukromé...
Poslanec Matěj Ondřej Havel: ... školy do vzdělávacího systému patří, jako čtvrtý bod této schůze. (Předsedající: Ano.)
Ještě dovolte navrhnout, řeknu to rovnou, jeden bod. Samozřejmě to nelze oslyšet. Škoda, že tady pan vicepremiér není. To bych chtěl jako pátý bod, pátý bod schůze a to bude Hazard ministra Macinky s bezpečností státu. Hazard ministra Macinky s bezpečností státu.
Všichni jsme zaznamenali, že vicepremiér a ministr zahraničí naší vlády přišel do rozhovoru se zakukleným moderátorem a vůbec si neověřil, s kým tam je. Mohlo by to být vtipné. Mohla by to být jedna z takových těch historek, jako když Filip Turek hází jogurty na kulturní památku v šestatřiceti letech. To je sice klukovina, za kterou by zasloužil, ale není to nebezpečné. Tohle může být potenciálně nebezpečné. To není legrace, protože jde o člověka, který šel na rozhovor s někým, ještě bez ochranky, maje tedy citlivé informace a přístup k citlivým informacím. Pan ministr sám uvedl, že mu byl maskovaný člověk podezřelý a napadlo ho, že jde o člena známé Detektivní party, ale přesto pokračoval. Říkal pan ministr – já jsem ho chtěl oslovit, on tady není – že se rozhodl to dohrát až do konce. Na otázku, zda byl prostor předem zkontrolován, říká, že předpokládá, že nebyl. „Myslím, že to je jedno.“ V případě, že tam sedí zakuklený moderátor, tak to přece nemůže být jedno, pane vicepremiére, nepřítomný, naší vlády. Pan ministr tvrdí, že účastníka poznal a chtěl zjistit, co tedy na něj připravili, ale jestli tedy měl pan ministr podezření na provokaci, tak tím spíš by měl mít důvod k obezřetnosti. Zvědavost, jak dopadne internetová provokace, to není dostatečný důvod k podstupování nevyjasněného rizika.
To, že se nic nestalo, ještě nedokazuje, že to rozhodnutí bylo správné. Já si myslím, že to bylo velmi nebezpečné chování, a hrozně mě dráždí, jak si z toho pan vicepremiér dělá legraci, jak to zlehčuje, jako by nebyl vicepremiérem této vlády, jako by nebyl ministrem zahraničí naší země. Bezpečnostní opatření, která jsou spojena s chráněnou osobou, tak ta mají smysl, když je ten chráněný člověk bere vážně. U ministra zahraničí jistě ta bezpečnostní opatření smysl mají. V televizním vysvětlení ale slyšíme od pana ministra, že argumentoval nějakým tlačítkem na přivolání ochranky. Dobře, aspoň to, ale ani tlačítko na přivolání ochranky přece nemůže nahradit nějaký přirozený úsudek, když člověk jde na takovou schůzku. Ministr má svým jednáním pomáhat předcházet nebezpečí a policisté nemají nést následky jeho záliby v provokacích, na což jsem si tedy nebo jsme si asi u pana ministra bohužel museli zvyknout.
Já si myslím, že tahleta věc je další z těch, které otřásají důvěryhodností české diplomacie. Od šéfa diplomacie já tedy rozhodně očekávám schopnost rozpoznat manipulaci a zacházet obezřetně s lidmi i s kontakty i se schůzkami, prostě s tím, s kým se scházím. Jistěže má spousta našich, musím říct, nepřátelských mocností zájem na tom, dostat se do blízkosti našeho ministra zahraničních věcí, k informacím a tak dále. Ale jakou důvěru má tedy vzbuzovat ministr, který při podezření na léčku, které, jak sám říká, měl, pokračuje ze zvědavosti a následně možné bezpečnostní nedostatky jenom zlehčuje? Já myslím, že respekt k úřadu ministra zahraničí začíná tím, že jeho vážnost chápe právě sám ministr. Kdo ověřil identitu organizátora a kdo ověřil podmínky k tomu rozhovoru? Dostala ochranná služba včas úplné informace? Respektoval pan ministr její doporučení? No, nejspíš ne. Byl tedy postup následně vyhodnocen a byla přijata opatření proti tomu, aby se to někdy opakovalo?
Já bych chtěl slyšet vysvětlení od ministra zahraničí. Chtěl bych slyšet i vysvětlení od předsedy vlády, který říká, že to je jeho věc. Tak to tedy není. To je ministr vlády, které Andrej Babiš předsedá. Měl by se k tomu vyjádřit a měl by z toho taky ale vyvodit nějakou odpovědnost nebo nějaký důsledek, minimálně. Pokud by tam byly nějaké citlivé podrobnosti v tom, tak dobře, tak nechť to vysvětlí sněmovnímu výboru v odpovídajícím režimu. S tím nemám problém. ***
