Neautorizováno!

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, vážený pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, já budu také hovořit o státním rozpočtu. Viděli jsme všichni návrh na příští rok, se kterým počítáte. To šílené strategické saldo, jak tomu někdo říkal, minus 389 miliard korun, to je částka skutečně děsivá. Z toho 100 miliard nejsou ani investice, ani kapitálové výdaje, nic. Tam si prostě půjčujete na provoz státu.

Ale myslím, že debata tady o tom bude ještě obšírná, tak se zmíním o jedné kapitole a to je pochopitelně školství, protože v návrhu, který jsme viděli tedy v médiích, který jsem si mohl přečíst taky na webu Ministerstva financí, tak tam je pro školství, pro Ministerstvo školství, navrženo pro příští rok 287 miliard korun, nebo celých 86. To je o 1,36 procenta více než v letošním roce. Sám pan ministr přiznává, že tam chybí ještě 6 miliard na zákonné výdaje, což je tedy mnohem méně peněz, než bychom si představovali. Já to trošku rozeberu, protože věřím, že s tím ještě bude možné něco udělat, ale je to zásadně méně peněz, než kolik byste tam museli dát, kdybyste chtěli dodržet aspoň trošku svůj slib o tom, že vzdělávání je vaší prioritou, stabilita školského systému je vaší prioritou. Rozvoj vzdělávací soustavy a růst učitelských platů, nic z toho se pochopitelně nebude moct tedy stát.

Rozpočet je totiž pak čitelným a skutečným seznamem vládních priorit. To všecko, co je předtím, tak jsou řeči. Když vidíme státní rozpočet, vidíme tam návrh těch cifer pro Ministerstvo školství, tak tam je vidět, že to vůbec není vaše priorita. Celkové výdaje rostou o více než 6 procent a školství přidáváte jen něco přes 1 procento. To není priorita. Jak říkám, to je spíš dojná kráva, ze které se tedy něco naopak sbírá. Podíl školství na výdajích státního rozpočtu tedy reálně nestoupá, nezůstává stejný, ale reálně klesá. Jestliže sám ministr školství říká, že mu tedy chybí 6 miliard korun na zákonné výdaje, má vláda povinnost tu díru vyřešit. Já doufám, že se tak stane.

Ředitelé škol – mluvím z vlastní zkušenosti – nemohou hospodařit s příslibem, že se někde peníze snad tedy později najdou. Kritika nestojí jenom na nějakých třeba tady mých opozičních řečech, jak byste mohli říct. Nedostatek peněz vlastně potvrzuje i sám ministr, který je zodpovědný za fungování ministerstva. Já bych docela rád slyšel vysvětlení, které konkrétní výdaje tedy nejsou pokryté a jak je jako vláda doplníte. Jistěže si počkám na kapitolní sešit 333, kapitolu Ministerstva školství, nicméně musíte pochopit, že debata je v tom systému rozjitřená už teďka, a to nemluvě ještě o segmentu vysokých škol. Odborná debata se tedy vede o tom, jak rychle máme dohánět naše zaostávání. Vláda přitom předkládá částku, která podle mého názoru, názoru odborníků – možná některé ocituju – nestačí ani k udržení dosavadního tempa. To není ani udržení tempa, natožpak že by to bylo přidání, že bychom doháněli nějaké zaostávání.

Já jsem si udělal takovou rešerši, kolik by nezávislí odborníci – abyste tomu možná víc věřili než mně jako opozičnímu poslanci, byť já vždycky stavím na datech – kolik by tak byl rozpočet pro Ministerstvo školství odpovídající v letošním roce. Bylo by to asi 317, někdo říká 334 miliard korun. Nalijme si čistého vína. Velká část, většina, rozpočtu Ministerstva školství jsou platy, takže je jasné, kam to půjde, respektive kam to nebude směřovat, pokud rozpočet zůstane skutečně takový.

Pokud chceme získat schopné mladé lidi pro učitelství, tak jim musíme nabídnout přesvědčivou profesní perspektivu. Každý z nás, kdo jsme v ředitelně někdy seděli, tak jsme se s tím potkávali, že nám buďto nenastoupili absolventi učitelských programů, o kterých bychom si mysleli, že budou dobrými učiteli, o které jsme měli zájem, anebo nám to po roce, po dvou zabalili s tím, že řekli: Víte co, pane řediteli, mně se to tady líbí, mě ta práce baví, ale já jsem se teďka oženil, čekáme dítě, já možná budu muset řešit nějakou hypotéku a já vím, že když se svým vzděláním přejdu do jiné profese, že si vydělám mnohem více. To je pak škoda pro nás pro všechny. Ztrácíme talentované učitele, kteří rozhodují o budoucnosti nás všech. Každý, jak se říká, se potká s porodníkem, s učitelem a s funebrákem. Nestačí tedy oznámit, že učitelům nějak přidáme někdy nominálně, ale důležité taky je, jak jejich odměňování obstojí právě vedle ostatních profesí. O tom jsem právě mluvil. Anebo budeme rezignovat na ambici, aby naši budoucnost zabezpečovali – čtěte: naše děti učili – ti nejlepší z nás?

Já bych chtěl slyšet konkrétní plán, když představujete takovýto rozpočet. Kolik půjde na platy? Jaký poměr v průměrné mzdě to zajistí a z čeho budou financováni další pedagogičtí pracovníci?

Když se tady v minulém volebním období dost tedy plamenně projednávalo převedení financování nepedagogických pracovníků ve školství na zřizovatele – a já jsem toho pořád zastánce – tak tady po nás pan kolega Stržínek – nevím, jestli tady tady sedí, nesedí – házel záchodovou štětku tady k tomu stolečku (Ukazuje vpravo.), kde jsem seděl jako zpravodaj. Tak bych se zeptal: Tak to zrušíte, když jste teďka u vlády, to převedení? Ne, samozřejmě že ne, protože to je rozumné, protože jenom bylo populistické strašit nepedagogy tím, že na ně nebudou peníze, že nebudou mít práci, ale samozřejmě, když se karta otočila, tak to necháváte, protože to je rozumné, a najednou je o tom ticho po pěšině.

Teď vysoké školy. Chceme více kvalifikovaných absolventů. To zní Českou republikou napříč od různých politiků, od vaší vlády. Musíme proto financovat ale také kapacity, ve kterých je vysoké školy připravují. Já jsem si našel výpočet, řekl bych, Rady vysokých škol. Ta upozorňuje na to, že pokles prostředků jistě doprovází pokles investic. Ve financování, které se tedy popisuje, by mělo jít o celkový propad (o) 290 milionů korun, a to prosím v době, kdy nám na vysoké školy nastupují silnější ročníky. Pokračování tohoto trendu samozřejmě může vést i k omezení zaměstnanců, potažmo přijímaných studentů. Vyhlížíme vysokoškolský zákon nový. Jsme připraveni se na něm podílet. Říkám to férově, říkám to na rovinu. Máme největší zájem na tom, aby se podařilo přijmout v dohledné době kvalitní vysokoškolský zákon, na kterém bude nějaká shoda, třeba i s parlamentní opozicí. Budete-li chtít, jsme připraveni na tom smysluplně pracovat, ale zase jsme u peněz.

Peníze ani nový vysokoškolský zákon prostě neodstíní. Vždycky bude muset být regionální i vysoké školství nějakým způsobem zafinancované. Dobře víte, že já jsem vždycky ten, kdo tady káže nad tím, že každou státní korunu je třeba dvakrát obrátit, že TOP 09 připravila alternativní návrh ke státnímu rozpočtu, který jste pro letošní rok přijali. My jsme dokázali – nebo bychom dokázali – ušetřit 64 miliard, my jsme říkali kde, my jsme dokonce řekli, jak zafinancovat i priority. Mohli jste si to od nás vzít, mohli jste to prosadit. Řekli bychom: Není zač. Nemuseli jsme mít už pro letošní rok tak velký schodek státního rozpočtu. Pro příští rozpočet to jistě připravíme taky. My nejsme jenom opozice, která sedí tady v lavici, říká: Všechno je to špatně. My přicházíme s konkrétními pozitivními návrhy a vizemi pro Českou republiku. Ale proč to říkám? Protože – kromě obrany – vzdělávání a školství jednou z priorit rozhodně je. To je naše budoucnost. Vždycky je potřeba mít na paměti, že každá koruna, která je do školství investovaná, tak je skutečně investovaná. Není projedená, není prožitá, je to investovaná koruna, která se v budoucnosti vrátí. Nebude to hned, ale vrátí se to. Vyzývám vládu, aby rozpočet školství přepracovala, aby rozpočet školství navýšila. Děti mají na své vzdělávání omezený čas a rok, který jim dnes vezmeme nedostatkem podpory, tak jim žádným příštím rozpočtem už prostě nebudete schopni vrátit. Dobře víte, že finance na školský provoz tedy rozhodně vliv mají velký a propíše se to z roku na rok.

Teď důležitá věc, co jsem zaznamenal včera v médiích: Andrej Babiš říká, že by v úvahu přicházely škrty v oblasti církevního a soukromého školství. Já si myslím, že rodič, který si pro své dítě zvolí jiného zřizovatele, nepřestává být daňovým poplatníkem a jeho dítě rozhodně nepřestává být dítětem, na jehož vzdělání má tedy státu záležet v každém případě. Tady si stát kupuje od škol, které státní nejsou, nějakou službu, která se odehrává buďto tedy ve státní škole, dobře, nebo se odehrává ve škole soukromé, nebo se odehrává ve škole církevní. Rozpočet na soukromé a církevní školy dohromady je nějakých 21 miliard korun. To je hluboko pod 10 procenty celkového rozpočtu Ministerstva školství. To jenom tak pro kontext. ***