(pokračuje Tomio Okamura)

1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 67/14/ – zamítnuto Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 67/15. Chtěl jsem uvítat pana senátora, nicméně pan senátor prý není přítomen a dostaví se až za 5 minut, tak já bych asi pokračoval, jestli souhlasíte. Já to přečtu. Takže neuvítám mezi námi senátora Miroslava Plevného, jelikož přijde prý až za 5 minut. Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu... Tak jestli souhlasíte, tak bychom asi pokračovali, než přijde za 5 minut, protože stejně první slovo má paní ministryně Mrázová. Takže prosím za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona – vyjádřila poslankyně Zuzana Mrázová. Kdybyste skončila dřív, tak holt budeme muset vyhlásit několikaminutovou pauzu. Tak. Pardon? (Poznámka posl. Bendy.) Ne, paní mistryně mluví jako první a druhý mluví pan senátor, který ale není přítomen, pan senátor Miroslav Plevný z nějakého důvodu. Tak to je teda zajímavé. Tak prosím. Že jo, Senát vrací a pak není pan senátor přítomen. Tak to je teda zajímavé. Takže Senát nám vrací zákon...

Tak prosím, paní ministryně, ale my máme ve Sněmovně hodně práce, takže se nebudeme zdržovat. Prosím, paní ministryně, máte slovo a já poprosím Sněmovnu o klid. Prosím vás o klid, aby se paní ministryně mohla vyjádřit. Prosím o klid ještě, ať se paní ministryně vyjádří. Prosím o klid ještě jednou! Tak, prosím, paní ministryně, máte slovo. Já předávám řízení.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vracíme se k novele stavebního zákona po zamítavém stanovisku Senátu. Senát má v našem ústavním systému nezastupitelné místo. Je pojistkou, která má druhou komoru vést k pečlivému čtení zákonů, k hledání jejich skutečných dopadů a k opravě chyb. Senátní veto proto bereme vážně. Respekt k Senátu však neznamená povinnost přijmout jeho závěr tehdy, jestliže významná část jeho kritiky nevychází z toho, co návrh skutečně říká.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní ministryně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, sice tady ještě není pan senátor, ale je tady paní ministryně a bylo by dobré, kdybychom ji slyšeli. Děkuji za klid v sále.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji, pane předsedající. O přínosech novely stavebního zákona a nutnosti reformy stavebního práva v České republice jsem před touto Sněmovnou hovořila opakovaně na plénu, ve výborech i v debatách s vámi poslanci. Popsala jsem, proč je třeba odstranit zbytečné řetězení řízení, jasněji rozdělit odpovědnost a přitom zachovat ochranu veřejných zájmů. Nebudu dnes opakovat vše, co již bylo řečeno a co je zaznamenáno v parlamentní rozpravě. Zaměřím se na otázky, které nejvíce rezonovaly v Senátu a na to, zda byly při jejich formulaci věrně popsány návrhy, o nichž Poslanecká sněmovna skutečně rozhodla.

Poslanecká sněmovna dnes nerozhoduje o tom, zda má být české stavební právo jednoduché, nebo složité. Rozhodujeme o konkrétním textu. O textu, který, jak jsem již zmínila několikrát, má odstranit zbytečné řetězení řízení, srozumitelněji a jasněji rozdělit odpovědnost mezi státní správu a samosprávu, mezi úředníky, stavebníky a projektanty, který má zachovat ochranu veřejných zájmů, ale zároveň umožnit to, aby o záměrech a o stavbách, ať je jimi nová obecní kanalizace, škola, školka, tělocvična, nebo třeba dům pro seniory, se rozhodovalo předvídatelně a v přiměřené době.

Pan senátor Töpfer například zmínil to, že rekonstrukci divadla připravuje již 9 let. Přejeme si všichni, aby se i takové projekty za veřejné peníze dařilo připravovat a realizovat v jednotkách měsíců, nikoliv v řádu let. Debata v Senátu bohužel často nesměřovala k textu zákona. Namísto otázky, co stanoví konkrétní paragraf a jaké má pojistky, jsme opakovaně slyšeli výroky o hacknutém zákoně, únosu státu, metakorupci nebo zákonu psaném pro developery či o tom, že předkladatelé občanům kradou stát. Taková slova nejsou důkazem, ani právním argumentem. Senát samozřejmě není místem, kde se má zakazovat politická debata nebo politický spor. Měl by však být místem, kde by politický spor měl být založen na debatě o legislativním návrhu, o samotném textu. Senát není volební mítink. Měl by být váženou pojistkou demokracie, jejímž úkolem je přinést druhé, klidné a hlavně věcné čtení zákona, a to zejména s ohledem na přínosy i rizika pro občany naší země.

Mrzí mě, že politika dostala přednost před občany, před rodinami, před státem, kraji a obcemi i před dalšími investory a stavebníky, kteří u nás stavět chtějí, a proto potřebují mít předvídatelné prostředí napříč Českou republikou. Nezpochybňuji právo kteréhokoliv senátora zamítnout návrh zákona. Zpochybňuji však, že lze odpovědně odmítnout právní úpravu na základě tvrzení, která odporují jejímu textu nebo zamlčí jeho podstatné podmínky. Uvedu zde několik příkladů.

Senátorka Kordová Marvanová například opakovaně hovořila o tom, že centrální úřad bude rozhodovat o projektech s více než 150 byty. Pracuje zřejmě se stavbou pro hromadné bydlení s převažující funkcí bydlení od 10 tisíc metrů čtverečních celkové podlahové plochy. Zde však mohou být prostory i pro občanskou vybavenost dle vymezení plochy v územně plánovací dokumentaci, kterou schvaluje zastupitelstvo dané obce. Může být jeho součástí například školka, škola, ordinace nebo komunitní prostory. Počet bytů návrh neurčuje. Ten bude odvislý od dispozic, velikosti bytů i případného podílu občanského vybavení.

Za zásadně nepřesné považuji dále tvrzení, že předseda nového úřadu bude prakticky neodvolatelný. To není pravda. Návrh vysloveně stanoví, že předsedu jmenuje a odvolává vláda. Šestileté funkční období není doživotním mandátem a není ani nedotknutelný. Navržený kandidát bude muset dle právní úpravy kromě jasně stanovených zákonných podmínek, jako je věk nebo trestní bezúhonnost, splňovat a mít i odpovídající vzdělání, znalosti a zkušenosti. Kromě toho při ztrátě předpokladu například trestní bezúhonnosti návrh dává vládě povinnost předsedu odvolat. Odvolání však bude možné i z jiných důvodů, stejně jako v ostatních případech u jiných orgánů státní správy, a to v souladu se zákoníkem práce.

Paní senátorka rovněž spojovala velké bytové komplexy s třicetidenní fikcí povolení. Ani to neodpovídá předloženému a schválenému návrhu Poslaneckou sněmovnou. Stavby pro hromadné bydlení jsou vyhrazenými stavbami. Pro ně obecně platí základní šedesátidenní lhůta.

Fikce povolení je však striktně omezena na zrychlené řízení u jednoduchých staveb nebo u sítí technické infrastruktury a navíc ani u těchto staveb není automatickou odměnou za uplynutí lhůty. Je podmíněna zákonnými předpoklady zrychleného řízení a následuje osvědčení stavebního úřadu. O velkém bytovém projektu proto nelze pravdivě říct, že nabude právní moci fikcí po 30, ale ani po 60 dnech. Stavebník totiž potvrzení úřadu o souladu se zákonem pro realizaci stavby potřebuje vždy. Jde tedy o pojistku vymahatelnosti lhůty, nikoliv o fikci a už vůbec o fikci pro vyhrazené stavby.

Zároveň je fér uznat, že paní senátorka pojmenovala některé věci i správně. Návrh skutečně zařazuje určité stavby pro hromadné bydlení mezi vyhrazené stavby a pro vyhrazené stavby stanoví veřejný zájem. To je legitimní námět k debatě. My jsme jasně deklarovali v programovém prohlášení vlády, že mimo jiné budeme věnovat zvýšené úsilí dostupnosti bytů. Paní senátorka ovšem konstatovala, že zákon zvýhodňuje takzvané nejbohatší developery. Zákonným kritériem však není majetek investora, ale povaha a rozsah daného záměru. Stavebníkem může být stejně tak soukromý developer jako stát, kraj nebo obec. A ani vyhrazená stavba nedostává volnou cestu k povolení, ani když je pro bydlení, a i ona musí splnit požadavky dané územně plánovací dokumentací, musí splnit požadavky na ochranu veřejných zájmů, infrastruktury a chránit práva účastníků.

Podobně pan senátor Lochman tvrdil, že novela ruší možnost odvolání a že komplexy nad 10 000 metrů čtverečních mají zelenou a že po měsíci nebude nikdo kontrolovat, co stavebník podal. To není pravda. Odvolání se rozhodně neruší plošně. Tento režim již dnešní stav aplikuje na některé vyhrazené stavby a novela sjednocuje režimy pro každý typ staveb. U staveb, které nespadají mezi vyhrazené, zůstává odvolací řízení zachováno. U vyhrazených staveb se zkracuje cesta k dokončení, tedy k soudu, namísto čtyř stupňů na pouze tři. Námitky a soudní přezkum, to zůstává. Podlahová plocha 10 000 metrů čtverečních tedy není povolenka, ale zákonný práh pro zařazení stavby mezi vyhrazené stavby hromadného bydlení. A fikce, jak jsem již uvedla dříve, není pravidlem pro téměř žádné záměry a už vůbec ne pro velké bytové komplexy.

Senátor Lochman rovněž vytvářel dojem, že několik členů rady obce může bez omezení udělit výjimku z územního plánu. Ani toto není pravda. Návrh nedovoluje žádnou volnou výjimku a už vůbec ne změnu územního plánu za zavřenými dveřmi. Pro odchýlení v konkrétním povolovacím řízení, které může rada schválit, zákon stanoví jasné kumulativní podmínky. Za prvé je to souhlas vydavatele územně plánovací dokumentace, případně souhlas vlastníka, je-li zapotřebí. Za druhé je to nenarušení veřejných zájmů, kterými je například ochrana životního prostředí, kulturních památek, zemědělského půdního fondu a dalších. A za třetí je to povinnost nedotčení jiných osob ochranných pásem a koridorů. Územní plán a jeho změny dále náleží zastupitelstvu obce a zastupitelstvo má podle zákona o obcích možnost vyhradit si další pravomoc v samostatné působnosti, nejde-li o pravomoc výslovně vyhrazenou radě, což tento případ není. Tedy návrh říká, že rada může, pokud ji zastupitelstvo tuto kompetenci ponechá. Ale nikde neříká, že rada musí.

Senátor Sobotka dále zase uváděl, že bytový dům do 500 metrů čtverečních a od čtyřech podlaží bude moci navrhnout neautorizovaná osoba. Ani toto není pravda. Návrh výjimku z povinnosti projektanta na stavby pro bydlení nevztahuje. Projektovou dokumentaci stavby pro bydlení musí zpracovat vždy projektant jako autorizovaná osoba. Zjednodušování nesmí znamenat snižování odborné odpovědnosti. Právě proto byla tato hranice v návrhu zákona zachována.

Ani kritika ochrany zdraví, přírody a památek nesmí stát na zkratkách. Například pan senátor Kantor tvrdil, že se posuzování hygienickou službou před projekcí a výstavbou nemá vůbec konat. Návrh však v žádném případě ochranu veřejného zdraví neruší. Mění pouze způsob výkonu některých agend a posiluje jejich integraci do stavebního postupu v rámci centrální státní stavební správy. To je důležitý rozdíl. Integrace totiž není rezignace na ochranu veřejných zájmů. Také u ochrany přírody návrh neruší obecnou ochranu. Stavební úřad nadále posuzuje zákonem chráněné veřejné zájmy, a to kvalifikovanými osobami s danou zkouškou odborné způsobilosti, jako je tomu nyní. U památkové péče lze legitimně debatovat o podobě jednotlivých procesních nástrojů. Nelze však tvrdit, že ochranná pásma automaticky zaniknou, a to během dvou let. Přechodná ustanovení stanoví jasný konkrétní režim a termíny, nikoliv takový automatický následek.

Stejně tak nesmíme vytvářet dojem, že novela vyhlašuje beztrestnost černých staveb. Základním pravidlem je i nadále jejich odstranění. Mimořádná možnost dodatečného povolování je v návrhu spojena se zjevnou nepřiměřeností odstranění vůči přínosům a zároveň s podmínkou, že ponechání stavby nejsou za prvé dotčeny žádné veřejné zájmy a za druhé ani práva třetích osob. Odpovědnost za přestupek nezaniká. Toto není paušální legalizace, ani licence stavět na úkor souseda.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, nejde o to, že by každá senátní připomínka byla chybná. Některé byly správné, jiné částečně správné a řada z nich otevřela legitimní otázky, které je třeba v praxi následně sledovat. Právě proto jsme je posuzovali podle konkrétních ustanovení návrhu, nikoliv podle hlasitosti jejich projevu. Nemůžeme ale přijmout závěr, že zákon je špatný jen proto, že byl opakovaně popisován jinak, než jak je ve skutečnosti napsán.

Za pozornost také stojí veřejné vystupování senátních klubů. Senátorský klub ODS a TOP 09 například uvedl, dovolím si citovat: „Návrh umožňuje, aby fotovoltaické elektrárny a sklady získaly výjimku a mohly vznikat i v blízkosti významnějších silnic. Výsledkem může být další zábor té nejkvalitnější půdy, a to ve prospěch betonových hal a solárních parků.“ To je politicky srozumitelný slogan, ale nikoliv úplný popis legislativní debaty. V Poslanecké sněmovně byly řádně předloženy a projednány různé varianty ochrany půdy podél dopravní infrastruktury od návrhu úplného zákazu, návrh hranice 500 metrů i návrhy s jiným vymezením výjimek. Do této debaty věcně vstoupil také náš vážený kolega, pan poslanec za ODS Karel Haas, svými pozměňovacími návrhy, a to k brownfieldům, plánovacím smlouvám, veřejně prospěšným stavbám, energetické bezpečnosti, regulačním plánům anebo právě k ochraně zemědělského půdního fondu. Jeho návrhy byly předloženy včas, byly zařazeny do hlasovací procedury a u každého z nich bylo zaznamenáno stanovisko příslušného rezortu. U takto konkrétních návrhů je správné vést spor o přesné parametry, ale nikoliv zpětně tvrdit, že každý kompromis nebo každá výjimka je důkazem pohrdání půdou a obcemi.

Kritika senátorského klubu tak fakticky směřuje i k záležitostem, které byly většinou Sněmovny podpořeny z iniciativy strany, která je pak na senátní půdě kritizuje. Totéž platí pro tvrzení, že novela nebyla prodiskutována nebo že ji nikdo neměl možnost připomínkovat. Předložené pozměňovací návrhy byly zveřejněny, zařazeny do procedury a byly k nim obstarány postoje rezortů. Najdeme mezi nimi návrhy podpořené, neutrální i odmítnuté. A to je přesně obsah parlamentní práce. Otevřeně pojmenovat problém, předložit text, porovnat varianty a nést za hlasování odpovědnost. Ne podsouvat předkladatelům tajné úmysly. Jako koalice jsme podpořili, a vy to víte, pozměňovací návrhy napříč politickým spektrem. Řadu podnětů kolegů z opozičních lavic jsme zohlednili již v komplexním pozměňovacím návrhu, a tak mi zde dovolte zcela odmítnout tuto kritiku z věcného hlediska jako nepravdivou.

Naším cílem není dát přednost investorovi před občanem. Načím cílem je ukončit stav, v němž občan, obec, malý stavebník i velký investor narážejí na soustavu vzájemně nekoordinovaných postupů, nejasné odpovědnosti a opakované vracení dokumentace na začátek.

Kvalitní povolovací proces má chránit veřejné zájmy, sousedy, ale musí na druhou stranu fungovat předvídatelně, včas a pro všechny srozumitelně napříč Českou republikou. Ochrana veřejného zájmu a efektivní správní proces nejsou soupeři. Bez funkčního procesu se ochrana veřejných zájmů promění v nekonečnou nejistotu. Bez ochrany veřejných zájmů by naopak zrychlení ztratilo legitimitu. Proto vás žádám, abyste při dnešním hlasování vycházeli z právního textu, nikoliv z karikatury tohoto textu. Senátní veto respektujeme jako součást Ústavního procesu a máme však dost důvodů je přehlasovat. Novela přináší potřebné zjednodušení, zachovává základní pojistky ochrany práv a veřejných zájmů a odpovídá na konkrétní problémy, které dnes všichni stavebníci v České republice zažívají. Prosím Vás proto o podporu návrhu novely stavebního zákona v podobě schválené Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní ministryně, my jsme se vystřídali při řízení schůze, tím pádem jsem to já, který může přivítat mezi námi senátora Miroslava Plevného a ještě než mu předám slovo, tak dvě organizační věci. Do tohoto projednávání se s přednostními právy, tedy stanovisky klubu, přihlásili paní poslankyně Marie Pošarová, pan poslanec Michal Kučera a pan poslanec Lukáš Vlček. Zároveň si dovoluji připomenout, že na základě – a ještě pan poslanec Adamec se bude hlásit – zároveň si dovoluji připomenout, že na základě dohody z grémia bude od 13.00 do 14.00 tato schůze přerušena s tím, že ve 13.05 začíná jednání organizačního výboru a nyní prosím, aby se slova ujal senátor Miroslav Plevný. Máte slovo, pane senátor.

 

Senátor Miroslav Plevný: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem zde, abych odůvodnil zamítnutí návrhu zákona, kterým se mění stavební zákon a další související zákony Senátem. Na úvod si dovolím malou odbočku a zareaguji na paní ministryni, která vlastně měla úvodní slovo. Musím říct, že mě opravdu mrzí vyjádření paní ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové, která zde kritizovala nekorektnost projednávání tohoto návrhu zákonu v Senátu, kdy zmiňovala, že politika dostala přednost před zájmy státu, občanů a rodin. Přitom právě paní ministryně si při rozpravě v Senátu chválila věcnost jednání v Senátu.

A nyní již k mé zpravodajské zprávě. Předkládaný poslanecký návrh zákona představuje podle názoru Senátu další neúspěšný pokus o zásadní systémovou reformu stavebního práva. Návrh významně mění koncepci stavebního zákona, zasahuje do základních principů organizace a výkonu stavební správy, postavení dotčených orgánů. Předložený návrh zákona je opravdu gigantický a značně nepřehledný, což je dáno nejen jeho rozsahem a zpracovávanou materií, ale i skutečností, že byl podán jako poslanecký a nikoliv vládou. Již v prvopočátku tak neprošel standardním připomínkovým řízením a hodnocením dopadů RIA, aby byl navíc v Poslanecké sněmovně zcela přepsán komplexním pozměňovacím návrhem doplněným o desítky dalších, v některých případech s reformou stavebního práva, často souvisejících jen okrajově nebo vůbec. Tím vším se stal jeho výsledek nepřehledným a nesrozumitelným, a to nejen pro laickou, ale i odbornou veřejnost. K lepší srozumitelnosti výkladu nepomůže ani důvodová zpráva, která je po změnách učiněných v dolní komoře prakticky nepoužitelná.

O kvalitě návrhu asi nejlépe svědčí to, jak byl tento návrh schvalován zde v Poslanecké sněmovně. Původní poslanecký návrh měnil stavební zákon a 41 dalších zákonů. Po jeho předložení ve Sněmovně, na základě velké kritiky odborné veřejnosti, byl nahrazen komplexním pozměňovacím návrhem o rozsahu přes 1 000 stran, který počet novelizovaných částí zvýšil na 50. Dalších téměř 60 přijatých pozměňovacích návrhů, přijatých ve třetím čtení, vedly k výsledné podobě, která včetně vlastního stavebního zákona novelizuje celkem 55 zákonů. A jak jsem již říkal, to vše poslaneckým návrhem, bez řádného připomínkového řízení, bez hodnocení dopadu RIA, bez stanoviska Legislativní rady vlády. Na plénu Senátu byl tento návrh projednáván na 29. schůzi dne 29. 8. 2026 v rámci rozsáhlé rozpravy byla zmíněna řada výhrad. Bylo poukázáno na nejasnosti a potenciální chyby v návrhu zákona. Zmíním například tyto výhrady: Návrh posiluje postavení investorů a developerů na úkor veřejnosti. Dochází k velké centralizaci rozhodování, ztěžuje se odvolací a soudní ochrana, zavádí se fikce souhlasu, to je domnělá rychlost řízení, je na úkor oslabení územní samosprávy, práv občanů, místního referenda či opravných prostředků. Vznik nového úřadu rozvoje území budí řadu pochybností, nejasností a zejména praktických otázek souvisejících s jeho fungováním, které návrh zákona ani důvodová zpráva neřeší. Jedná se o personální, materiálové i informační vybavení územních pracovišť, to jest o jde o odborně způsobilé pracovníky budovy, archivy, počítačové sítě a podobně. Nejsou vyčísleny náklady na zřízení nově vzniklého úřadu rozvoje území, tak ani na jeho následný provoz.

A klíčová digitalizace stavebního řízení se přitom odsouvá až do roku 2030. Přestože návrh zákona obsahuje některé potenciálně přínosné změny, již nyní je zřejmé, že v případě jeho schválení bude praxe postavena před nelehký úkol. Vypořádat se při každodenní aplikaci s řadou nových, obtížně řešitelných situací, zvlášť když ji nepomůže ani již zmiňovaná důvodová zpráva, která je po změnách učiněných v dolní komoře, jak jsem již konstatoval, nepoužitelná. Na výborech Senátu zazněla kritika z ústavněprávního i hospodářského hlediska i z hlediska regionální praxe a nakonec vzniknul konsenzus zamítnut tento návrh bez dalšího, který plénum Senátu velkou většinou přijalo. Ovšem při vědomí politické reality byl návrh na zamítnutí doplněn doprovodným usnesením vyzývajícím vládu České republiky, prostřednictvím Poslanecké sněmovny, ke znovupředložení novely stavebního zákona řádným legislativním procesem.

Pan první vicepremiér Karel Havlíček v roli zástupce předkladatelů při projednávání tohoto návrhu zákona v našem garančním hospodářském výboru Senátu, řekl, cituji: je to jeden z nejnáročnějších zákonů. A já s ním plně souhlasím. Proto vás, vážené poslankyně, vážení poslanci, žádám: zvažte doprovodné usnesení Senátu, neschvalujte tuto nepovedenou verzi stavebního zákona a připravme takto důležitý zákon pořádně a podle všech pravidel. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji vám, pane senátore. Nyní mám dotaz, zda se chce k usnesení Senátu vyjádřit zpravodajka garančního výboru, což byl hospodářský výbor a zároveň ústavně-právním výboru poslankyně Zuzana Ožanová. Nechce. Dále, zda se chce vyjádřit zpravodajka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj poslankyně Veronika Kovářová. Ptám se. Ne? Nechce. V tom případě otvírám tedy rozpravu, do které se přihlásili, tak abyste věděli, jak to jde za sebou. Poslance bez přednostního práva vidíte na obrazovce.

Jinak tedy s přednostním právem předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a potom se stanovisky klubu poslankyně Marie Pošarová, pan poslanec Michal Kučera, potom pan poslanec Lukáš Vlček. Potom bych měl dostat žádost od pana poslance Adamce. A poslední se stanoviskem klubu by měla být Veronika Kovářová. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane senátore, vážená paní ministryně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážení spoluobčané, ta otázka, která nás musí opravdu pálit dneska u projednávání novely stavebního zákona je, zda vláda celé tohleto chaotické měnění stavebního práva dělá s ohledem na skutečně dostupnější bydlení. Zabývá se doopravdy tím, aby byly byty levnější pro lidi, aby si mladí lidé, rodiny, mohli dovolit koupit normální bydlení? Anebo to má nějaký jiný účel? A tomuhle se budu právě věnovat v téhle své argumentaci, protože bohužel paní ministryně, vláda tvrdí, že chce zákon pro lidi. Jenže ty změny, které oni konkrétně navrhli a prosadili a byly kritizovány, usilovně se argumentovalo proti nim v tom procesu, jdou přímo proti lidem a jejich zájmům.

Jde o to, že stavební zákon není nějaká technická norma. Není to jenom něco abstraktního, dávajícího přesná technická pravidla, ale je to zákon, který i kvůli těm procesům zapojení lidí a způsobu rozhodování určí, na roky dopředu určí, jak budou vypadat naše města, jestli budou mít děti kde vyrůstat, jestli tam bude park, hřiště, kvalitní veřejná zeleň, jestli tam bude kvalitní veřejný prostor a jestli bude skutečně dostupné bydlení.

Tohle je proto tak důležité, a proto to tak zdůrazňuji, že se domníváme za Pirátský poslanecký klub, a bude o tom velice podrobně mluvit naše architektka a poslankyně paní Veronika Kovářová, že je opominuto touto vládou. Takže místo skutečně promyšlené reformy je tady Senátem vrácený tisícistránkový legislativní paskvil, něco, co obešlo standardní postupy. Je to kritizované architekty, odborníky, samosprávami, všemi, kdo s tím přišli do styku. Vláda tlačí na sílu, tlačí na schválení, i když tušíme, že i v hnutí ANO jsou obavy. Jsou obavy, co se stane, až opravdu nepřejdou ti úředníci na nová místa, až nastane kolaps, který každý, kdo tomu systému rozumí, předpovídá.

Ten rychlokvašený režim, v kterém to vláda schvaluje, znamená, že se obcházejí základní pravidla projednávání, že obrovské věci vláda předložila poslaneckým návrhem zákona a obešla pravidla odborné diskuse.

Co se týče jednoho příkladu za všechny, uvedu vyškrtnutí definice dostupného bydlení. A to je konkrétní otázka na paní ministryni, která tady sice sedí, ale já bych byla velice ráda, aby si mě i poslechla a zodpověděla tuto otázku. Paní ministryně Mrázová, proč jste vyškrtli z toho návrhu stavebního zákona, z toho, co tady dneska chcete protlačit a schválit, proč jste vyškrtli takovou jednoduchou věc, jako byla definice dostupného bydlení? Protože to je jenom nabídka, jenom možnost, nástroj pro obce, aby měly snazší domlouvat se na plánovacích smlouvách s developery. Je to nástroj, který jste obcím vzali a nezdůvodnili jste to. A já se proto ptám při tomto projednávání, proč? Jaké je vaše odůvodnění, paní ministryně? Proč jste škrtli definici dostupného bydlení?

Protože to naznačuje celý váš postup. Skutečně dostupnější bydlení ignorujete, podporu pro obce, aby mohly lépe vyjednávat s investory ignorujete, hájení veřejného zájmu ignorujete a vysvětlení nemáte. Pokud tady nedáte rozumný důvod, proč jste vyškrtla tu definici dostupného bydlení, tak se nabízí vysvětlení jediné – o skutečně dostupnější bydlení pro lidi vám vůbec nejde. A skutečné motivy jsou úplně jiné, dostanu se k nim.

Dneska totiž obce při nové výstavbě nesou velice významné náklady na komunikace, inženýrské sítě, školská zařízení, právě to zmíněné veřejné prostranství i na celkovou kapacitu těch místních služeb, prostě na tu celkovou občanskou vybavenost. Takže dnes se obce přirozeně často zdráhají, často nemají motivaci do nové výstavby. Dá se to pochopit. A ten trik je, že daňové příjmy se jim dneska nevracejí přímo a srozumitelně jako odměna za to, že povolily novou výstavbu.

Proto vnímají často tu výstavbu jako zátěž pro místní, hluk, prach, další komplikace v průběhu a posiluje to tím pádem nějaký drobný odpor, pozastavování, zdržování. A opět je to jeden z těch kamínků do skládačky, proč je u nás bydlení tak nedostupné. A právě proto, že obcím, které jsou už tak demotivované, jste navíc ještě vzali tu definici dostupného bydlení, která by mohla místním obyvatelům víc objasnit, že ano, vyrostou tady – nějaký podíl bytů, které budou na prodej a pak část bytů, které budou v té kategorii dostupnosti. Nechápu.

Ale nabízím vám řešení. Paní ministryně, my jako Piráti jsme nahráli do systému konkrétní návrh na změnu rozpočtového určení daní, na změnu, která by přinesla obcím úplně jasný přímý příjem podle dokončené bytové výstavby na jejich území, aby měly odměnu za to, když si ty náklady, ten hluk, prach, další potíže nechají na území obce.

To řešení je navázané na to, jak obrovský byl zájem obcí o projekty obecního nájemního bydlení, které rozjel Ivan Bartoš v minulém období. Je vidět, že v naší zemi je potenciál na výstavbu nových bytů včetně bytů obecních v hodnotě třeba 60 miliard korun, když se bude s obcemi dobře spolupracovat.

A jediné, co chceme, je jasná finanční motivace pro obce, aby chtěly podporovat vznik nových bytů a aby chtěly a mohly investovat do související infrastruktury. Takže nesmějí obce jenom nést náklady nové výstavby, musejí mít i přínosy a výnosy. Část peněz se má – a je to jednoduchý princip, platí v řadě zemí – vracet právě tam, kde nové byty vznikají a kde samospráva zajišťuje podmínky pro život budoucích obyvatel.

Co je tedy ten náš návrh? Změna zákona o rozpočtovém určení daní. Ale nezavádí žádnou novou daň, nezvyšuje DPH, nemění nijak povinnosti lidí a podnikatelů, jen řeší rozdělení jisté části již vybraného výnosu DPH.

Takže obce a kraje podle našeho návrhu získají jednorázovou platbu za každý metr čtvereční zkolaudované užitné plochy bytu nebo rodinného domu. Ta výše příspěvku by se odvíjela od velikosti obce. Obce by získaly 3000 až 4 000 korun za metr čtvereční a kraj dalších 500 korun za metr čtvereční. Takže v Praze by se příjem rozdělil mezi hlavní město a městskou část, na jejímž území ta výstavba vznikla. Je to jednoduchý a předvídatelný mechanismus, který vznikl po mnoha debatách s obcemi – co je brzdí a co vlastně se v jiných zemích děje způsobem, co je pro obce výhodnější.

A teď konkrétně co by to znamenalo? Bytový dům s osmi byty o velikosti 50 metrů čtverečních – ať se to snadno počítá – to by mohla obec získat 1,2 milionu korun a kraj dalších 200 000 korun. Takže z bytovky s osmi byty 1,2 milionu pro obec, 200 000 pro kraj. Za nás to jsou peníze, které už jasně pomůžou s výstavbou školek, s dopravou, sítěmi, s veřejným prostorem, prostě se vším, co souvisí s rozvojem obce.

Tento návrh je i inspirovaný něčím, co jsme prosazovali v minulosti, co se povedlo. Jde o princip přímého finančního podílu obcí na rozvojových projektech v energetice. Takže opět jde o tu jasnou finanční motivaci, odměnu za něco, co může být v určitém úhlu pohledu negativní. A chceme, aby prostě obce byly ochotnější připravit území pro bydlení a abychom tak postupně mohli zvýšit nabídku dostupného bydlení, které si lidé skutečně mohou dovolit v celé České republice.

A my budeme samozřejmě pro ten náš návrh hledat co nejširší podporu, podporu napříč Poslaneckou sněmovnou. Jsme si vědomi, že nějaký podobný princip, pokud vím, měli ve svém volebním programu třeba Motoristé, takže je zajímavé, jak se k tomuto návrhu budou stavět, až přijde tady na pořad jednání.

Jsme přesvědčeni, že to má smysl, protože jde o pozitivní motivaci, které se dá dosáhnout bez výraznější změny čehokoliv. A to, aby se část peněz vracela právě tam, kde vznikají nové byty a kde samosprávy zajišťují ty podmínky pro život budoucích obyvatel. To je to naše pirátské řešení, navazující na tu obecní výstavbu, kterou jsme nastartovali, když měl tuto oblast na odpovědnost Pirát Bartoš, navazující na úplně konkrétní bariéry, které jsme právě slyšeli. Takže je to vydestilování té zkušenosti a je to součást naší velké hospodářské strategie, kterou jsme představili před několika dny.

A co dělá tato vláda? Namísto takových pozitivních řešení říká věty jako, a budu citovat paní ministryni Mrázovou, pozměňovací návrhy byly zveřejněny, byly k nim obstarány postoje rezortů. To je asi úplná samozřejmost, ne? Je to naprosto banální věta, která ale ukazuje hloubku nepochopení, jak má vypadat parlamentní debata. Namísto toho, aby tady paní ministryně vysvětlovala, proč třeba neřešili korupční potenciál centrálního stavebního úřadu, toho Úřadu rozvoje území, toho jednoho klíčového orgánu, který by se dal ošetřit, jako je ošetřený na soudech, namísto toho, aby argumentovala, proč nepřijali ten náš pirátský pozměňovací návrh, který by říkal, stejně jako to dělají soudy, pojďme zveřejňovat automat, jak budou případy přidělovány, pojďme zveřejnit tu předvídatelnost, kdo řeší co, aby se případně zdůvodnilo, když tam dojde k zásahu a něco se přidělí někomu jinému, ne. Tento naprosto klíčový orgán, Úřad rozvoje území, nemá protikorupční pojistky a přitom má bohužel obrovský korupční potenciál. Tohle by měla paní ministryně tedy vysvětlovat a ne říkat banální věty o tom, že jsme měli právo jako poslanci nahrát pozměňovací návrhy. A že potom dali ke všem skoro, k naprosté většině negativní stanovisko a zamítli je.

Potom další věc. Paní ministryně, prosím vedle té otázky na vyškrtnutí definice dostupného bydlení by stejně tak důležité bylo, abyste odpovídala, jak zajistíte, že s vašimi úlevami, s vaším vstřícným přístupem k těm developmentům se statusem hromadného bydlení, čili nad 10 000 metrů čtverečních té hrubé podlahové plochy, nebudou vznikat jenom investiční byty, velice drahé, nedostupné pro běžné lidi, běžné rodiny. Mně přijde nesmírně důležité, abyste popsala, jak to pomůže normálním lidem k dostupnějšímu bydlení, když odborníci to v tom návrhu zákona absolutně nevidí. Protože co může podle vašeho návodu, podle vašeho návrhu vznikat? Třeba úplně asociální, nekvalitní byty s minimálními rozměry včetně minimálních oken, ale třeba budou stát úplně čirou náhodou vedle nové drůbežárny a budou zejména ubytovávat zahraniční dělníky. Ti nebudou mít žádnou reálnou možnost, když budou mít provázanou práci s bydlením, si jakkoliv stěžovat. A co stačí podle vašeho nového zákona? Aby 404 999 metrů tvořila drůbežárna a 5 001 metr tady ta pochybná bytovka, ve skutečnosti ubytovna. A hned je to development, který se povoluje z Prahy, z toho Úřadu rozvoje území, centrálního stavebního úřadu, bez jakýchkoliv pojistek, aby byla transparentní alespoň ta cesta projednávání na tomhle centrálním úřadě. A kdekoliv se můžou postavit takovéto fabriky s ubytovnami.

Další možnost, hotel 4 999 metrů čtverečních a k němu apartmány 5 tisíc a 1 metr čtvereční. Opět, stačí ty apartmány prohlásit za trvalé bydlení, můžou být kdekoliv, v sousedství národního parku, v chráněné krajinné oblasti, a vy si to prosadíte.

Samozřejmě můžete tady detailně namítat, a já bych opravdu ráda, abyste vystoupila a tyto mé argumenty buď vyvrátila, anebo vysvětlila, proč to tak chcete. Můžete tedy něco říkat o zárukách územního plánu, ale vy jste opět v té novele stavebního zákona zavedli možnost domluvit se čistě s radou města. Takže zase za zavřenými dveřmi, bez kontroly veřejnosti. Nebo se také může stát nějaká chyba, nějaké takové nedopatření, a v tom územním plánu se to nějak poplete, nebo vlastně to bude potom pro někoho třeba i velice výhodné. A jediné dovolání bude soud. Jenže budou se soudit obce, když půjde o jejich chybu? No, nebudou. Budou se soudit třeba vedení CHKO? Nemyslím si. Tato změna územního plánu za těmi zavřenými dveřmi rady města, to je něco, co jste také, paní ministryně, absolutně nevysvětlila. Jde o absolutní ignorování povinnosti moderního demokratického státu, informovat veřejnost, sousedy a řešit vyváženost toho rozvoje území s ohledem na další zájmy. Nejenom ten zájem z Prahy protlačit schválení čehokoliv.

Závěrem zdůrazním, že ty detaily, co to všechno může znamenat, že i uprostřed památkové zóny vy takhle budete schopni schválit opravdu projekty, které naruší tu přitažlivost pro cizince, naruší třeba status zapsaných památek UNESCO, tohle bude detailně vysvětlovat ještě naše expertka, paní poslankyně a architektka Veronika Kovářová.

Já ale shrnu, že tohle jsou konkrétní argumenty, konkrétní otázky a konkrétní obavy, které my jako Piráti máme. A pokud, paní ministryně, nenajdete tu odvahu vystoupit, argumentovat, případně ty obavy rozptýlit, tak to bude jenom potvrzovat to, co jsme říkali, že to bude nahrávat jen pár vyvoleným. Pro běžné lidi se naopak může výstavba stát ještě nedostupnější a navíc vnesete do toho systému další chaos. Vy, kteří jste absolutně nezdůvodnili, a pokud to tady zazní, tak budu ráda, ale zatím to nezaznělo, proč škrtáte třeba tu definici dostupného bydlení jako nástroj pro obce, se vůbec nesnažíte vysvětlit, jak váš návrh má pomoci právě s dostupnějším bydlením. A to je přitom ten klíč. Ne, že budete mluvit o hromadném bydlení a budete za to skrývat možnost postavit drůbežárnu a k tomu ubytovnu, která má jenom o jeden metr čtvereční víc, ale že tady skutečně popíšete, proč jste udělali ty změny, aby to vedlo k dostupnějšímu bydlení. Protože to se nestalo, vy jste jenom na sílu protlačili něco, co jde proti lidem. Je mi to velice líto a velmi bych si přála, aby se dnes povedlo to zamítnout. Za odpovědi nicméně budu ráda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, já děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásila paní ministryně Mrázová. Znovu připomínám, že ve 13 hodin budu tuto schůzi přerušovat. Máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím některé věci osvětlit. Není pravda, že bychom se o zrušení definice dostupného bydlení nikdy nebavili. My jsme několikrát říkali, že tato definice byla zrušena z několika důvodů.

Prvním z nich je to, že tato úprava nikdy v praxi nebyla aplikována ani využita. Stavební právo má řešit primárně stavebně technické podmínky a povolovací procesy, nikoliv funkční využití jednotlivých staveb a jejich formu pronajímání. Většina stavebníků, včetně obcí, včetně měst, včetně dalších, o kterých vy tady mluvíte, se nikdy touto cestou nevydala, protože je jednodušší pro ně postavit standardní dům a podmínky dostupného bydlení pak řešit vnitřními předpisy a nájemními smlouvami. Pokud by se tady stavěly stavby dostupného bydlení, už by tady byly, ale je to opravdu neefektivní a z dlouhodobého hlediska nepraktické. Při jakékoliv změně tohoto typu bydlení by musel objekt projít rekolaudací a to je zbytečné. Proto tato definice byla vyjmuta.

Pokud tady hovoříte o stavbách hromadného bydlení, kde můžou vzniknout byty s drůbežárnou. Ano, pokud to ta obec bude chtít a v územním plánu povolí, aby v jednom funkčním území vznikly bytové domy se zemědělskou výrobou, tak proč by to tam nevzniklo, když to obec chce? Stavby hromadného bydlení a jejich způsob využití vždycky vychází z funkčního využití územního plánu. Obec je samospráva, obec si říká, co na svém území a kde chce. Pokud obec nebude chtít stavby hromadného bydlení, tak je prostě v územním plánu nepovolí a nevzniknou jako vyhrazené stavby. Pokud bude chtít stavbu hromadného bydlení s drůbežárnou, tak proč by ji nemohla mít jenom proto, že se to Pirátům nelíbí? Myslím si, že obec má právo rozhodovat o tom, co na svém území a kde chce. K výjimkám rady města někdy příště. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Paní poslankyně, páni poslanci, na základě dohody grémia vyhlašuji polední pauzu. Sejdeme se ve 14 hodin. Zároveň připomínám členům organizačního výboru, že schůze organizačního výboru se bude konat za pět minut. To znamená 13.05. Po skončení pauzy budeme pokračovat faktickými poznámkami, které jsou v pořadí: Veronika Kovářová, Olga Richterová, Gabriela Svárovská.

Ještě přečtu prosím omluvy. Od 16.30 ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Vojáček a od 13 do 15 hodin z pracovních důvodů paní poslankyně Renáta Zajíčková. Jak jsem říkal, uvidíme se ve 14.00.

 

(Jednání přerušeno ve 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, je 14 hodin. To znamená, budeme pokračovat v naší schůzi v bodu, který máme otevřený, a v tuhletu chvíli přichází na řadu faktické poznámky. První faktickou poznámku má paní poslankyně Kovářová Veronika. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěla vyjádřit k odpovědi paní ministryně Mrázové, že dostupné nájemní bydlení je otázka stavebního práva. Za prvé, je to v provozu teprve rok a půl, tedy přesná aplikace a počty používání ještě těžko lze hodnotit. Za druhé, není to nástroj, který musíme nutně řešit ve stavebním právu. Ale my teďka se nacházíme v krizi bydlení a když chceme krizi bydlení řešit, tak ty nástroje musíme dát všude, kam můžeme. Je to důležitý nástroj pro obce, aby se jim lépe dělaly plánovací a kontribuční smlouvy. Nikomu v tom zákoně nepřekáží a to, že tam ten odstavec zůstane, by nikoho k ničemu špatnému nenutilo, nevedlo a nedává vůbec žádný smysl to škrtat.

A za druhé jsem se chtěla vyjádřit k té drůbežárně. Pokud by obec povolila drůbežárnu, tak to samozřejmě není žádný problém. My jsme tady mluvili o hypotetické situaci, kdy se klidně může stát, že bude chyba v rámci toho stavebního povolení Úřadu rozvoje území. A zde se nacházíme v té situaci, že ve chvíli, kdy to stavební povolení kdokoliv dostane, tak vy se proti tomu nemáte kam odvolat. Když se nemáte kam odvolat, tak se začne stavět, začne se budovat a v tu chvíli my víme, že černá stavba už je prakticky neodstranitelná, ačkoliv se pak třeba zjistí, že územní plán té obce to nepovolil, že oni třeba měli špatné stanovisko nebo ho tam vůbec nedodali nebo tam byla fikce souhlasu. A to jsou ta rizika, která vidíme, že my vlastně nemáme jistotu toho, že pokud nějaká práva budou narušena, tak se... (Předsedající: Čas.) ... opraví.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Richterová. Než tak učiní, načtu tři omluvy. Omlouvá se pan Bartošek Jan od 17 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Jiří Pospíšil od 14 hodin do 18 hodin z osobních důvodů a pan poslanec Rakušan od 12 hodin z pracovních důvodů. Tak, paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Já jsem velice ráda, že se vrátila paní ministryně Mrázová, akorát podle mě neslyšela argumentaci paní poslankyně a architektky Veroniky Kovářové, a sice, že za prvé ta definice dostupného bydlení přece byla pouze nástroj, a když máme obrovskou krizi bydlení, tak není vůbec nějak odůvodněné ten nový nástroj, který se ještě nestihl vůbec uplatnit, který prostě ničemu nevadí, když v tom zákoně byl, vy škrtáte. Tak to je jedna věc.

Ale ta druhá věc, kde bych velice ráda opravdu tu reakci paní ministryně. Přece jde o to, že to hromadné bydlení pod sebou může skrývat cokoliv. Takže, paní ministryně, vy jste říkala, že to je úplná pohoda schválit drůbežárnu a byty, protože přece to je rozhodnutí politické té obce. A my upozorňujeme, že přece může být to vyjádření, a já teďka opravdu nechci přejímat slova paní kolegyně, ale vy jste neposlouchala, když ona to vysvětlovala, když přece může být povoleno z centra, z Prahy jakékoliv takzvané hromadné bydlení, které má ale jenom 50 procent a maličký převis toho bydlení a zbytek může tvořit obchodní centrum, drůbežárna, úplně cokoliv. Tak prostě se nedivte, že se my na tohle ptáme. A ptáme se na to, když obec dá třeba stanovisko, že nemá problém s hromadným bydlením, ale ten projekt se upraví a prostě z něčeho, co bylo ještě přijatelné využití, se stane už využití nepřijatelné, tak jediné, co zbývá, je soud. Ale přitom už je tam to povolení stavět, na nic se nečeká, to případné soudní řízení nic nepozastavuje. Vy v podstatě takhle vytváříte možnost skrze ten já bych řekla závoj hromadného bydlení opravdu postavit 4 999 metrů čtverečních čehokoliv a k tomu přidat 5 001 metrů čtverečních bydlení. A to je ten problém.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Gabriela Svárovská. Tak prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Já ještě jednou pro jistotu, protože opakování je matka moudrosti. Paní ministryně nás uklidnila, že obec rozhoduje prostřednictvím územního plánu, co se na jejím území může stavět. To nás uklidnilo, to jsme asi nevěděli. A každopádně problém je v tom, že novela definuje stavbu pro hromadné bydlení velmi široce. O to šlo. Stačí 10 000 metrů čtverečních a převažující funkce bydlení. Pod takto vymezený soubor staveb se může vejít ubytovna s rozsáhlým obchodním centrem anebo ta řečená drůbežárna s ubytovnou pro zahraniční dělníky. Přesto celý takový projekt získá privilegované postavení stavby ve veřejném zájmu. A ani územní plán není takovou pojistkou, jak paní ministryně tvrdí. Novela umožňuje, aby se konkrétní záměr od územního plánu odchýlil. Souhlas s touto odchylkou může dát nejen zastupitelstvo na veřejném zasedání, ale také rada obce za zavřenými dveřmi. To je jedna z těch korupčních příležitostí, které ve své rozpravě rozsáhle diskutoval Senát a já se k tomu taky vrátím ve svém projevu.

A co když stavebník projekt během řízení podstatně přepracuje? Bude obec znovu rozhodovat o jeho skutečné konečné podobě nebo se jednou udělený souhlas stane bianco šekem? Obec se navíc proti povolení stavby pro hromadné bydlení nemůže řádně odvolat. Zbývá jí žaloba. Jenomže ta žaloba nemá odkladný účinek. Takže tohle jsou všecko ty problémy, o kterých jsme mluvili a které paní ministryně ani při projednávání zákona ve Sněmovně, ani v této rozpravě nevysvětlila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní ministryně Mrázová. Připraví se paní poslankyně Ožanová. Tak prosím, Vaše 2 minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji za slovo. Já se vrátím ještě zpátky k té výjimce z územního plánu, kterou může, nebo novela říká, že jí může udělit rada města ke konkrétnímu záměru. Už jsem to říkala ve své úvodní řeči. Ta výjimka není pro kohokoliv a na cokoliv. Při této výjimce musí být splněny kumulativně všechny tyto podmínky, kterými je souhlas vydavatele územně plánovací dokumentace, souhlas vlastníka, pokud je potřebný, dále nenarušení veřejných zájmů, ať se bavíme o životním prostředí, památkách nebo i životu lidí, který tato novela nově dává jako veřejný zájem, a pak je to nedotčení jiných osob, ochranných pásem a koridorů. Tyto všechny podmínky musí být splněny, aby rada mohla vydat tu výjimku z územního plánu. ÚRÚ nebo ten centrální úřad, jak vy mu říkáte, Úřad rozvoje území, ten pouze povoluje stavby. Neovlivňuje funkční vymezení ploch. To řeší územně plánovací dokumentace, kterou si budou pořizovat obce v rámci své samosprávné role a schvalovat ji budou tak jako dosud. Takže obce si vymezí, že chtějí někde možnost bydlení se slepičárnou. Pokud to v územním plánu nebude, nebude tam to funkční vymezení, které nedovolí obec, tak tam ta stavba nevznikne, a to ani změnou stavby před dokončením. I změna stavby před dokončením je posuzována tak, aby splňovala všechny zákonné podmínky, a to včetně souladu s územně plánovací dokumentací. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Taky děkuju za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Ožanová.

Než dorazí k pultíku, načtu omluvu. Pan poslanec Jakob se omlouvá od 16 hodin z osobních důvodů.

Tak, paní poslankyně, prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji vážený pane předsedající, vážený pane senátore, kolegyně, kolegové, já mám dvě poznámky, jednu napřed ke kolegovi, senátorovi. Kritizoval, že měl problém s důvodovou zprávou a co se týče důvodové zprávy komplexního pozměňovacího návrhu, protože ve Sněmovně, já jsem toto uváděla, je zvykem, že když se dávají pozměňovací návrhy do výboru, tak ve své podstatě opravdu se veřejnost nemůže dostat k odůvodněním a tak podobně. Z tohoto důvodu jsem načetla komplexní pozměňovací návrh do systému, byť o něm potom speciálně nebylo hlasováno, ale bylo to proto, aby kdykoliv veřejnost a kdokoliv se mohl komplexně seznámit s tímto pozměňovacím návrhem. Tady ještě k té neveřejnosti té rady. Víte, mě to překvapuje. Paní ministryně vysvětlila, že jsou tam nějaké podmínky, k tomu se nebudu vracet. Ale prosím vás, jestliže říkáte, že tím, že je rada neveřejná, je tam korupční potenciál.

Ona jsou neveřejná jednání rady obce už od devadesátých let a neslyšela jsem, že by někdo říkal, že to je extrémně korupční potenciál. Prostě jsou věci, které se projednávají, jsou výhradně svěřeny radě, zákonem o obcích, a vy říkáte, že zákon o obcích má v tomto velký korupční potenciál, když vyčleňujete jednu takovouto věc. Ale vždyť je to standard, ale i to, že něco projednávám, že to není veřejné, neznamená, že to může být protizákonné. To opravdu ani ta rada protizákonně nemůže. Takže vy říkáte, že samotná neveřejnost je absolutně korupční a už to vyvolává dohady. Prosím vás, od devadesátých let, to už je taková, jako tolik let a nikdo nenavrhnul, aby se rada stala veřejnou na všech obcích. Až budeme projednávat zákon o obcích, můžete tak učinit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Kovářová, připraví se paní poslankyně Richterová k faktické poznámce. Tak prosím.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Tak já chci říct, že teďka máme v tom novém stavebním zákoně, že veřejným zájmem je i podnikání. To znamená, že pokud my budeme mít změnu územně plánovací dokumentace, budeme tam mít plochu pro bydlení, ta rada to za zavřenými dveřmi změní na plochu pro výrobu. Tak to ještě neznamená, že narušuje veřejné zájmy, protože podnikání je už stejně relevantní veřejný zájem jako třeba ochrana zdraví a života obyvatel. A my samozřejmě neříkáme, že neveřejná rada je nezákonná. Nám vadí, že územní plán by se měl projednávat veřejně, rada města je neveřejná. Změny územního plánu by se tedy neměly projednávat na radě města, ale na zastupitelstvu. Opakovaně jsme to nabízeli jako variantu paní ministryni i paní Landové. To je jedna věc. A druhá věc je to, že to je nezákonný, není jediný aspekt toho, že by to těm lidem mohlo vadit nebo že jim to naruší kvalitu bydlení stávajícího. A důležité je třeba i to, že krajinný ráz se neposuzuje, takže ve chvíli, kdy se tam bude stavět ta drůbežárna, tak vy už neposuzujete krajinný ráz, změna se neprojedná veřejně, nikdo o tom neví a ono by to těm lidem třeba vadilo a v tom územním plánu by to nechtěli. Ale nedozví se to dřív, než se to začne stavět. V tom je ten základní problém.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, tak nyní vystoupí paní poslankyně Richterová s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Niemiec. Tak prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já vnímám přihlášku paní ministryně, za což jsem ráda, protože debata má v parlamentu probíhat, jenom by bylo skvělé, kdyby vedla k výsledkům, a sice k úpravě tohoto špatného zákona. Takže paní poslankyně Kovářová právě jasně vysvětlila, že ten problém je, že vy do toho vnášíte několik zásadních změn. Jednak tím, že podnikání dáváte nově jako veřejný zájem, tak umožňujete jiné typy, jiné typy – já bych řekla kulišáren, abychom to nenazývali nějak – prostě kulišáren, než jaké se odehrávaly doposud. A tím, že současně umožníte to rozhodování na radě města za zavřenými dveřmi o té výjimce z územního plánu, tak opravdu zásadně měníte možnost veřejnosti ovlivnit to rozhodnutí, protože budou alespoň před tím schválením předem něco vědět. Takhle se to vůbec před schválením nedozvědí. A co já vám chci ještě jednou připomenout: přece tato nová situace, že bude tu drůbežárnu s ubytovnou možné schválit kvůli veřejnému zájmu podnikání, čili prostě jenom pro ten zisk, za zavřenými dveřmi rady města, kterou vy obhajujete tím, že na tom přece není nic špatného, že ta obec nese politickou odpovědnost, tak vy tuhle situaci umožníte bez toho, aby to lidé v tom místě věděli.

A to je ten trik. To je to, co kritizujeme jako obří kulišárnu. A protože víme, že tam není ten odkladný účinek, že opravdu když bude podaná žaloba, tak to nic neřeší, prostě to vyroste. A vy zase jste si tam napsali, že když by náklady na odstranění byly nějaké příliš velké, že by to bylo neekonomické, takže se nic dít nebude. Tak tím jasně dáváte najevo, že prostě ve finále, až to bude stát, tak to tak zůstane. A na tomhle já ukazuji, že vytváříte neskutečný korupční potenciál, paní ministryně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Niemiec, připraví se paní poslankyně Svárovská. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Já si dovolím zareagovat na ctěnou kolegyni, paní poslankyni Ožanovou, protože určitě souhlasím s tím, že zasedání rady obce má být neveřejné. My tady řešíme úplně něco jiného. My tady řešíme právě způsob projednávání územního plánu, protože paní poslankyně má velmi dobrou zkušenost, jako bývala starostka, z toho, co se všechno projednává a řeší v komunální politice, v jednotlivých úrovních, v jednotlivých obcích, jakým způsobem je občan informován nebo není. A na zastupitelstvu ti občané přijdou, ptají se, dotazují se, řeší problémy, máme tam petice, někteří lidé chtějí postavit parkoviště, někteří nechtějí postavit parkoviště a to jsou v podstatě prkotiny v porovnání s tím, co řešíme tady. A tady právě řešíme, že rada obce na svém uzavřeném jednání by o těchto věcech rozhodovat neměla. Už jsme to tady diskutovali hodně ten názor, jasně chápu, vy ho máte jiný, my ho máme také jiný. Asi jsme se nepochopili nebo neshodli, dobře. Protlačíte to většinou, už jsem to pochopil, už jsem přestal být naivní tady v této oblasti, ale jenom tady na toto upozorňujeme, že to je prostě za nás jako špatně, že to má zůstat veřejné, ne neveřejné. Děkuji. Tedy konkrétně projednávání územního plánu, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Svárovská, připraví se paní ministryně Mrázová.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, ještě poznámku k těm kumulativním podmínkám, jak to zdůrazňuje paní ministryně. Ta pojistka je zčásti kruhová, protože ta novela zároveň ochranu některých veřejných zájmů oslabuje, ruší anebo to posuzování převádí z nějakých odborných orgánů na samotný stavební úřad. Takže ta ochrana se bude vztahovat jenom už k těm oslabeným veřejným zájmům. To je jako jedna věc, kterou je potřeba říct. Například takový koridor jako rozhodně není synonymem ochrany přírody, protože to je zpravidla koridor, který už je zakreslený v územně plánovací dokumentaci. A i když se ten plánovaný projekt velký, koridoru formálně nedotkne, tak to ještě neznamená, že nepoškodí krajinu, zdraví lidí nebo jejich vlastnická práva a právě tam bude chybět ten odborný posudek. Takže nějaká neurčitá formulace o tom, že záměr nesmí narušit jiné veřejné zájmy, vůbec neříká, kde tahle hranice leží a kdo to bude kontrolovat. Rozhodovat o tom může stavební úřad a souhlas s odchylkou může dát právě ta rada obce na neveřejném zasedání, což je změna oproti stávajícímu stavu, čili to zvyšuje korupční riziko. Kumulativní podmínky znějí samozřejmě hezky, ale pokud jsou už jednotlivé pojistky oslabené a klíčové zájmy jsou velmi neurčitě definované, tak jejich prosté seřazení za sebe není žádnou zárukou, prostě 0+0+0 je pořád 0. Takže ta kumulativnost, součet oslabených pojistek nevytvoří silnou jenom proto, že je nazveme kumulativními podmínkami, což zní tak jakoby závazně, ale ten problém tam zkrátka je.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, děkuji.

A nyní vystoupí paní ministryně Mrázová s faktickou poznámkou.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji za slovo. Paní poslankyně Kovářová, prostřednictvím pana předsedajícího, rada obce neschvaluje žádné změny územně plánovací dokumentace, to je zřejmě vaše nepochopení. Rada obce, pokud k tomu bude mít tu kompetenci od svého zastupitelstva, může schválit odchylku od územního plánu v určitých konkrétních případech při konkrétním povolovacím řízení, a to za splnění kumulativních podmínek, které jsem tady už četla dneska dvakrát, a nesmí být narušeny žádné veřejné zájmy. To znamená včetně všech, ne že jeden převáží ostatní. Opravdu tato možnost této odchylky, souhlasu rady s touto odchylkou, je v marginálních případech. Zveličujete tady něco, co v tom zákoně není a co ten zákon neříká. A rozhodně rada obce neschvaluje změny územního plánu. Prosím, toto už neříkejte, toto není pravda. Pouze může vydat souhlas s odchylkou od územního plánu pro konkrétní projekt v konkrétním řízení. Děkuju za pochopení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Kovářová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Pokud se něco odchyluje od původního zadání, není to totéž, co tam bylo, je to tedy změna. Je to druh změny, odchylka je druh změny. Není to to původní, co tam bylo, je to něco nového.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Richterová s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. A paní ministryně takto potvrdila, že celou dobu říkáme přesně tu věc, o kterou jde, že jsme trefili – jako pirátský poslanecký klub – hřebíček na hlavičku, že prostě skutečně ta rada zlegalizuje něco, co se odlišuje od znění schváleného územního plánu. A je úplně jedno, jak to bude teďka paní ministryně zamlouvat, ale ten fakt zůstává neoddiskutovatelný. Lidé na to neuvidí a dojde k faktické změně oproti schválenému územnímu plánu, aniž by veřejnost měla šanci o tom být předem informována.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času. A tím jsme vyčerpali faktické poznámky pro tuhletu chvíli. Budeme pokračovat v rozpravě s přednostním právem. Jako první vidím stanovisko klubu SPD, ke kterému vystoupí paní poslankyně Marie Pošarová.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Dobré odpoledne, já bych se ráda vyjádřila k novému stavebnímu zákonu a předložím stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD. Poslanecký klub SPD podporuje schválení změn stavebního zákona, protože Česká republika potřebuje výrazně zrychlit a zjednodušit stavební řízení, odstranit zbytečnou byrokracii a vytvořit předvídatelný systém, který pomůže zvýšit dostupnost bydlení.

Základním principem musí být jeden úřad, jedno povolení, jedno razítko. Občan ani investor už nemá obíhat desítky institucí. Celé řízení vyřídí jeden stavební úřad, který zajistí také potřebná stanoviska. Centralizovaný stavební úřad sjednotí postupy, odstraní rozdíly mezi jednotlivými úřady a jasně určí odpovědnost za rozhodování. Zákon zároveň zkrátí povolovací lhůty a u větších bytových projektů umožní zrychlené řízení.

Nové byty se tak mohou dostávat na trh rychleji, což je jeden z nezbytných předpokladů pro řešení nedostatku a vysokých cen bydlení. Digitalizace musí celý proces dále zjednodušit, být funkční a nesmí vytvářet nové překážky občanům ani úředníkům. Obce budou mít jasně vymezené kompetence a větší právní jistotu při územním plánování. Součástí změn bude také krizový režim umožňující rychlou obnovu staveb po povodních a dalších živelných katastrofách. Tento zákon potřebujeme schválit, protože současné zdlouhavé a nepřehledné řízení brzdí výstavbu bytů, rodinných domů i důležité infrastruktury. Cílem SPD je, aby stát občanům stavění usnadňoval, nikoliv komplikoval, a aby kvalitní bydlení bylo dostupnější pro české rodiny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A s dalším přednostním právem by měl vystoupit se stanoviskem klubu STAN pan poslanec Lukáš Vlček.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Pane místopředsedo, já vám děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážený pane předsedo, já zde předstupuji před plénum Sněmovny se stanoviskem klubu Starostové a nezávislí a určitě ode mě očekáváte, že Starostové nepodpoří přehlasování Senátem, a to z několika důvodů, ke kterým se krátce zastavím.

Já zde nepůjdu dneska do nějakých velkých detailů toho zákona, toho ohromného objemu, který tady na nás vládní většina skrze poslanecký návrh, co sem uvrhla tou velmi nestandardní formou, která je podle nás jednou z největších chyb tohoto zákona, a to je, že takto velký rozsah, tedy více jak čtyřicet zákonů, jestli si dobře pamatujete, v tom prvotním tisku to bylo 850 stran textu, a pak jste si uvědomili, kolik chyb tam máte, tak jste to opravovali zhruba 1073 stranami textu a pak dalšími několika desítkami pozměňovacích návrhů. To si myslím, že samo o sobě ukazuje, jak moc nekvalitní věc tady na sílu tlačíte a jaké všechny věci to může nebo jaké následky to může přinést.

Já tady dneska nechci stresovat ani paní ministryni nějakými konkrétními dotazy, protože se obávám, že by to dopadlo jako vždy, že konkrétní odpovědi vlastně nedostaneme. A tak dneska se spíš zaměřím na věci především procesního charakteru. Když se jenom podíváte na tu senátní vratku, tak já myslím, že i o něčem svědčí, že to navrácení podpořili nejenom senátoři řekněme z těch opozičních lavic, ale říkáme to správně, taky senátoři, kteří jsou členy vlastně vládních klubů. A to si myslím, že je samo o sobě taky nějakým důkazem toho, že tento tisk není opravdu připraven dobře.

Já se tady dneska nechci pouštět do nějaké expresivní kritiky, nazývat nový stavební zákon legislativním zmetkem nebo paskvilem. To ať si potom každý vyhodnotí sám, jak to v praxi bude fungovat. Ale každopádně mám řadu legitimních a z osobní praxe odůvodněných představ, že opravdu může dojít k úplnému opaku než to, co předkladatelé tím nestandardním poslaneckým návrhem u takhle rozsáhlého tisku – já tím nechci kritizovat, že není možné předkládat poslanecké návrhy, je to legitimní forma, ale ne v situaci takhle velkého rozsahu a tolika oblastí, jak to vidíme v tomto případě.

Podle mého názoru můžeme hovořit opravdu o ohromné nenaplněné příležitosti pro modernizaci českého stavebnictví a ten tisk bohužel neřeší ty reálné problémy. Prostě pod tlakem pražských developerů tu máme něco, čemu nikdo nerozumí a je v tom ohromný zmatek. Ani sami vládní představitelé se netají tím, že si to ti developeři napsali sami v mnoha ohledech. A dobře, já tomu rozumím. Je legitimní samozřejmě být v těsném kontaktu s podnikáním, to já vítám, sám jsem to dělal celý svůj profesní život, že jsem mnohdy dal na rady profesních organizací, ale v tomto případě si myslím, že to není dobře a že to, co to přinese, je v mnoha ohledech opravdu velmi, velmi škodlivé.

Připomeňme, že zákon byl předložen pod podmínkou, pod záminkou, že se v Česku nestaví. No, ale to přece není pravda. Opět podívejme se na aktuální čísla stavebního trhu, který – ano, je v mnoha ohledech tažen pozemním stavitelstvím díky řekněme tomu velkému rozsahu investic, které ještě rozjela i naše vláda, a vaše vláda v tom doufám bude pokračovat, ale zároveň pokud se podívám například na aktuální statistická čísla jak otázky rezidentního bydlení, bytových domů, rodinných domů, tak není vůbec pravda to, co se nám tady snažíte celou dobu namluvit, že se v České republice nestaví. Také není pravda, čím to od začátku zdůvodňujete, že Česko má nějak extrémně zásadně dlouhý povolovací proces. Není to pravda. A opět používali jste nefér argumenty, statistiky, které byly vyvráceny a prostě jste lhali.

Ano, já zde na tomto místě přiznávám, že je nutné, abychom opravdu některé věci v otázce stavebního řízení změnili. Řada procesů určitě potřebuje zjednodušit, zkrátit lhůty a je potřeba tam udělat řadu změn. Ale podle nás, podle Starostů, pokud nechcete destruovat stavební řízení a výkon státní správy v regionech a to podtrhuji, tak se to nedělá formou destruktivní revoluce, ale spíše odborné debaty, debaty a evoluce.

Já si říkám, jestli to opravdu není možná nějaký záměr, do toho ten chaos vnést, aby se tady prostě na nějakou dobu zhaslo, povolily se věci, které by se standardně v nějaké, řekněme, vyspělé společnosti nepovolily, a pak se nějakým způsobem rozsvítilo a už to nešlo vrátit zpátky, a vy to zdůvodníte, že to je nehospodárné. Prostě takhle to takhle to fungovat nemá.

My jsme se snažili ten tisk 67 opravit řadou pozměňovacích návrhů. Snažili jsme se na ty nejviditelnější chyby upozornit. No, bohužel všechny věci, i když měly podporu odborných organizací, tak jste prostě kompletně smetli ze stolu, možná jenom právě proto, že je předkládala opozice. A to mně přijde taky velmi smutné. I když pak si kladu otázku, jestli bohužel někdy je možné opravit neopravitelné, a proto dáváme v tomto případě jako poslanecký klub zapravdu Senátu, že opravdu jsou věci, které se ani desítkami nebo stovkami pozměňovacích návrhů opravit nedají, protože jsou a priori od začátku řemeslně prostě nezvládnuty.

Já sám jsem se tomu stavebnímu zákonu opravdu věnoval poctivě několik měsíců, přece jen je to branže, které jsem se věnoval velkou část svého profesního života, a to nejenom na pozici starosty, ale z pozice investora, developera, abych viděl, že tady ta debata opravdu razantně chyběla a že to je prostě chyba.

Vracím se k tomu a zopakuju to. Opravdu by mě zajímalo, kdybych se rozhlédl po Sněmovně, nemyslím teď do těch vyprázdněných lavic, ale kdo z vás, kolegyně a kolegové, reálně tu materii četl. (Já – z místa opozice, další hlas z místa klubu ANO.) Kromě kolegy Adamce, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tímto ho chválím. (Několik dalších hlasů.) Dobře, já myslím, že bychom možná ten počet napočítali na prstech jedné ruky.

A myslím si také, že je zde velký rozdíl, když se podívám do střev toho zákona, tak my tady děláme zákon spíše pro Prahu a kašle na regiony. A to nejenom z pohledu toho, jak reálně stavební řízení v České republice funguje, ale zároveň i z pohledu toho, kdo reálně to stavební řízení vlastně bude, bude vykonávat.

Nás jako Starosty samozřejmě zajímá, jak to celé bude fungovat a máme opravdu velké obavy, že nebude. Navíc, když se vrátím ke včerejšímu dni, kdy Sněmovna přehlasovala senátní vratku v otázkách státních zaměstnanců, tak zde prostě je určitá velmi nezdravá kombinace, která může přinést právě to, že se nám bude vyprazdňovat profesionální veřejná správa, že nám lidé, kteří právě mají vykonávat stavební řízení, tak i s ohledem na to, co včera Sněmovna přehlasovala, tedy záležitosti týkající se státních zaměstnanců, tak prostě tohleto kombo, tato kombinace tak prostě povede k personální paralýze stavebního řízení.

My s těmi lidmi jsme opravdu ve velmi těsném kontaktu. Máme mezi našimi členy řadu Starostů, kteří jsou právě v pozicích starostů těch oerpéčkových obcí, abychom vnímali i z těch osobních debat, řekněme, tu velkou obavu těch lidí. Lidé nám z těch úřadů odcházejí, lidé mnohdy v důchodovém věku nechtějí pokračovat dále a nové zaměstnance neseženete, protože jim zároveň nedokážete nabídnout vlastně ani lepší peníze, co přináší tento tisk, ani vůbec nějakou jistotu. Tedy ta personální vyprázdněnost je opravdu velké riziko, které máme, a tu obavu máme, že vůbec tento zákon bude fungovat.

My jako Starostové jsme navrhovali na začátku jiný postup a já velmi stručně vlastně popíši, co bychom my v dané situaci dělali. My bychom určitě šli cestou než tedy nezdravé destrukce, tak spíše tou zmiňovanou cestou evoluce, tedy jít cestou upravení nefunkčních procesů stávajícího stavebního zákona, Opravdu podívat se na to, kde můžeme některé lhůty zkrátit, kde některé věci můžeme zjednodušit. Tu praxi máme v těch předchozích letech například při novele stavebního (?) energetického zákona, kde, jenom připomínám, jsme našli obecnou politickou shodu ve Sněmovně, kdy jsme měli tady tisky, které také urychlovaly některé procesy v oblasti stavebnictví, nebo zmíním liniový zákon, a našli jsme na tom obecnou politickou shodu. A ne to, jak je to teď, když to tedy vidíme formou poslaneckých návrhů, s takovým zmatkem a chaosem, který tady vidíme.

Další věc, na kterou bychom se zaměřili, tak je otázka dotáhnutí digitalizace stavebního řízení. To je věc, která se v minulosti nepodařila úplně ideálně, to si nalijme čistého vína, ale to není důvod, abychom tuhletu věc nedotáhli do konce.

Dále pak otázka soustředění se na posílení kvality územního plánování. Já nejsem zastánce toho, o čem se tady před chvilkou vedla i debata, aby se některé procesy dostávaly na tu neveřejnou úroveň rady. Nemyslím si, že to je zdravé, protože tak jak vnímáte a máte nastudováno to, jak funguje proces územního plánování, tak ty procesy jsou vlastně od začátku dokonce veřejné. To znamená, lidé do toho můžou vstupovat z pohledu, řekněme, těch prvních kroků až do procesu, řekněme, toho konečného schválení územního plánu. A to si myslím, že je zdravé. Tedy zavírat některé procesy za neveřejná jednání není dobře. Tedy otázka územního plánování a posílení jejich (jeho?) kvality, otázky standardizace, tak to je podle nás cesta, kterou bychom se měli spíše ubírat.

No, pak zde máme několik zajímavých nástrojů, které také stojí za to v té moderní době použít. A myslím si, že například téma stavebního řízení je tématem, které přímo navádí k tomu, abychom aplikovali například umělou inteligenci. Ty procesy jsou mnohdy velmi standardizované a myslím si, že to je opravdu jedna z věcí, která dokáže i veřejné správě ušetřit nemálo prostředků.

Jak to dneska dopadne? Tak to asi všichni víme, tak si to nějakým způsobem opět prohlasujete. Developeři vám tedy zatleskají, ale my se obáváme, že tedy bohužel dojde na naše slova a že zde máme velmi vysoké riziko nefunkční státní správy. A možná přibudou nějaké investiční byty, ano, ale určitě ne dostupné bydlení.

Já se potom i mohu ptát, a tím se obracím na paní ministryni, paní ministryně, kdo pak ponese ty politické následky? Jste tedy ochotna dát tu hlavu na špalek a udělat všechno pro to, aby ty věci fungovaly? Já věřím, že ano. Ale když to nebude fungovat, tak předstoupíte před Sněmovnu, předstoupíte před vládu a dokážete mít tu odvahu, abyste řekla, nějakým způsobem to nefunguje, musíme to změnit? Já se obávám, že úplně ne, protože si myslím, že pak to ani žádné vaše další srdceryvné video ani nezachrání a nikoho to ani nebude zajímat.

Obracím se také na poslance vládní koalice. A tady vás, kolegyně, kolegové, ujišťuji, že my budeme velmi poctivě ukazovat ve vašich vlastních regionech, jak jste hlasovali pro destrukci státní správy a co to reálně přinese. Na to se opravdu spolehněte.

Starostové tedy budou hlasovat proti přehlasování Senátu. A já myslím, že se obecně určitě všichni shodneme na tom, že hospodářství a rozvoj stavebnictví je naše priorita, ale ne v této podobě. Jak to předkládáte. Stavební zákon v této podobě opravdu podpořit nemůžeme. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A s faktickou poznámkou nyní vystoupí paní poslankyně Pastuchová. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já jenom krátce zareaguju na pana poslance Vlčka, vaším prostřednictvím. Já si pamatuju v minulém volebním období, jak jsme tu schvalovali zákon, který vymyslel tenkrát bývalý pan ministr Bartoš. Všichni jste to podporovali, všichni jste se k tomu hlásili, a pak vlastně se to celé zbořilo. A jaká ta politická odpovědnost a hlava na špalek šla? Vzpomeňte si na to. Seděla jsem tu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, vaše faktická poznámka vyvolala další dvě faktické poznámky. Nejprve vystoupí... Tak jednu nakonec, pan poslanec Vlček. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Lukáš Vlček: No, já vám paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, děkuju za tu otázku, za tu připomínku. No, připomeňme, že pro ten původní stavební zákon jste hlasovali i vy, hlasovala pro něj celá Sněmovna. A Ivan Bartoš, který manažersky, a řeknu to, nezvládl digitalizaci, tak rezignoval na post ministra. (Poznámky z pléna.) Rezignoval na post ministra.

Já si myslím, že takhle by to mělo fungovat, že pokud ministr v nějaké pozici nezvládne tu věc, pak musí přijít s nějakou politickou odpovědností. To byla i moje otázka vůči paní ministryni. Pokud tento systém nebude fungovat – my máme legitimní obavu, že fungovat nebude – tak jakou tedy potom z toho vy sami vyvodíte politickou odpovědnost?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Pastuchová vystoupí s faktickou poznámkou, prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji za vaši odpověď, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy. No, on nerezignoval. On byl vyhozen a právem tedy, protože to, co se stalo, bylo příšerné. Ale vy tady už teď říkáte, že to fungovat nebude a chcete nějakou politickou zodpovědnost naší paní ministryně. Jak říkáte, minule pana ministra Bartoše – za tím jste si všichni stáli, jak to bude úžasné.

Pamatuju si na svého kolegu Davida Pražáka, který tady jako místostarosta Semil opravdu upozorňoval na to, ať tomu dáte půl roku nějaké zkušební doby. Vy jste šli tvrdě za tím a všechno jste nám zamítli. Takže my teď navrhujeme něco jiného. Dejte tomu čas. Pokud to nebude fungovat, můžeme se o tom následně bavit, ale teď tady někoho vyzývat k tomu... My jsme taky nevyzývali, že jestli pan exministr Bartoš dá svoji hlavu na špalek. Mně to přijde docela kruté v této době, když jsme to ještě ani neschválili. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní paní poslankyně Kovářová. Připraví se pan poslanec Trojan. Prosím.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Já bych chtěla říct, že pan ministr Bartoš odešel kvůli digitalizaci, ale novelu stavebního zákona, o které mluvíme, která proběhla, tak ta v tuhle chvíli zajistila to, že průměrná doba z délky stavebního řízení je 98 dní, medián 78 dní a druhým rokem stavebnictví roste. To je to, co my opakujeme jako opozice opakovaně. Stavební zákon má nějaké chyby, ale zatím ještě nikdo neřešil, jaké chyby má. Neptali jste se na to relevantních lidí, kteří tomu rozumí a překopáváme celý systém úplně zbytečně, protože jsme ani neidentifikovali, jak opravdu naše novela Ivana Bartoše dopadla.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní pan poslanec Trojan s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím.

 

Poslanec Václav Trojan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji. Povídat o tom tady, kdo přišel a odešel... Já jsem přišel včera z jedné báječná akce v Brně na Stavební fakultě Vysokého učení technického, kde proběhla konference Dostupné bydlení a stavební rozvoj. Témat, která tam proběhla, byla celá řada, nicméně všechno mělo jeden společný jmenovatel a to byl stavební zákon a prosba směrem k nám, abychom už konečně ten stavební zákon schválili. Takže přináším tento apel z Brna, ze Stavební fakulty Vysokého učení technického, abychom už to dlouho neodkládali, neprotahovali a to dnešní hlasování bylo úspěšné a bylo co nejdříve. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se dostaneme zpátky do všeobecné rozpravy. S dalším přednostním právem nás seznámí se stanoviskem klubu pan poslanec Adamec. (Poslanec Adamec není v sále.) Je tady pan kolega? Nevidím pana kolegu Adamce, tak musíme pokračovat dál. Paní poslankyně Kovářová také přednese stanovisko klubu.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych taky přidala nějaký apel. Všichni máme plné e-mailové schránky apelů od různých lidí, různých organizací. Například od České komory autorizovaných inženýrů a techniků ve stavebnictví nebo památkářů, fakult, ČVUT. I děkan fakulty architektury podepisoval výzvu, že toto je špatně. Takže těch názorů máme více, nejenom fakultu stavební.

Za náš klub bych se chtěla postupně vyjádřit k některým argumentům paní ministryně Mrázové, které tu padly k senátní vratce. Za prvé, bylo řečeno, že stavební právo není jednoduché. To tady nikdo neříkal. Jsem ale velice ráda, že si to uvědomujete, protože přece díky tomu nemůžete těchto 55 zákonů předkládat bez připomínkového řízení. My víme, že přišla lavina připomínek z ministerstev, odborných komor, dotčených orgánů, místních samospráv, odborových organizací. Přišla jich spousta. Kde jsou a kde je vypořádání? Z kulatých stolů, seminářů a konferencí vím, že zapracované nejsou. Zůstaly v šuplíku paní zmocněnkyně Landové.

Jak má tedy fungovat demokratický proces? Pokud relevantní organizace se účastní připomínkovacího řízení, vidíme, jaká jsou stanoviska a jak byla vypořádána. To zde zcela chybí. Je to naprosto netransparentní proces. Kdo tuto novelu předložil a napsal? Poslanci? Opravdu se na komplexním tisícistránkovém dokumentu neúčastnily žádné externí vlivy? Nemáme tady žádnou lobbistickou stopu? Máme zde 55 měnících se zákonů, které mají zcela zásadní vliv na budoucnost měst, životního prostředí, na aktuální krizi bydlení, kterou vůbec neřeší. Přitom je proces rychlý, zbrklý a za zavřenými dveřmi kanceláře paní Landové.

Námitka, že je to zákon pro developery, kterou nechápete. Tak my jsme se vám to snažili vysvětlit. Institut hromadného bydlení napomáhá tomuto dojmu. My totiž víme, že tyto velké stavby budou řešeny rychle. Jednoduše se budou povolovat z centrálního stavebního úřadu. Získají v Praze povolení. Většinu problémů jsme si ze zákona seškrtali, hygienické limity upravujeme, ochrana přírody a krajiny se proškrtala, ochranná pásma památkových celků se mohou vyhlásit do dvou let. Všichni víme, že to nejde stihnout, že se to prohlašovalo (na) 60 let. To znamená, že za dva roky nám skončí ochranná pásma památkových zón a celků. To je věc, kterou my nejvíce ceníme na naší republice, že máme ty velké celky.

K tomu nám taky přišly zprávy, přišlo nám vyjádření různých lidí, kteří se tím zabývají, starostů historických měst. Proto je to zákon pro developery, protože developeři to budou mít jednoduše a rychle. Jak budou na tom obyčejní lidé? Ti taky nemusí řešit spoustu věcí, které jste vyškrtali z veřejných zájmů, ale budou čekat na stavebních úřadech. Na stavebních úřadech, které ještě teďka nevíte, kolik jich vlastně bude. Bude jich 205. Kolik bude z těch 426 detašovaných pracovišť? Budou, nebudou, bude jeden? Vy v podstatě škrtáte 430 úřadů, aniž bychom věděli, kdo bude mít za rok práci a kdo nebude, kteří lidé budou schopni ty stavební žádosti posuzovat a jestli vůbec tam nějací lidé zůstanou. Protože víme, odborové organizace to říkají, obce to říkají, prostě úředníci nebudou.

V tuto chvíli, jak jsem se zmiňovala před chvilkou, průměrná délka stavebního řízení je 98 dní, medián 78 dní. Běžná délka stavebního řízení je méně než tři měsíce. Nejčastější problém délky stavebního řízení kromě složitých věcí je, že tam ty lidi nejsou. To, že se někde odvolává desetkrát soused, to se má řešit ombudsmanem. Tak to dělají třeba v Dánsku. To, že je někde potřeba změnit územní plán a ta obec nechce změnit územní plán, to se má řešit v rámci územního plánu, v rámci třeba diskuse urbanistické. Ne v rámci toho, že řekneme, tak se na to všechno vykašleme.

Dostaneme se do fáze, že stavební úřady budou prázdné. Teď budu jako člověk, budu si chtít postavit rodinný dům a řeknu si, tady dávám žádost o stavební povolení. No, ale na tom úřadě nebude se tomu moci kdo věnovat. Je tam samozřejmě nějaká fikce souhlasu, ale obecně ty lidi budou především čekat. Můžou udělat nějakou procesní chybu, můžou nemít třeba doplněné všechny materiály. Bude se to všechno odkládat a lidi budou donuceni čekat. To je velká nevýhoda obyčejných stavebníků vůči velkým developerům.

Proto to nazýváme zákonem pro developery, protože nejen ty čistky ve veřejných zájmech, ale i to, že vlastně obyčejný stavebník nebude mít možnost se dovolat nějakého rozumného času, protože tam prostě nikdo nebude. Pokud tam někdo bude, tak je otázka zase, nakolik to bude člověk odborně znalý, protože vy jste si do té novely prosadili, že tam může být už každý, kdo má ekonomické vzdělání. Oborové vzdělání už vůbec není podmínkou. Takže je také otázka, nakolik to bude odborné.

Pak jste se vyjadřovala k tomu, že korupce není pro vás relevantní téma. V Senátu se tomu věnovali podrobně, jsou to ty dvě hlavní rizika korupčního potenciálu: za prvé, zmiňované rozhodnutí rady města za zavřenými dveřmi, o tom jsme se teďka bavili dostatečně; a pak také to, že hlavní centrální úřad, úřad rozvoje území, bude mít velký korupční potenciál. To proto, že šíře ochrany veřejných zájmů se velice zužuje. Zužuje se právě změnami přímo v těch souvisejících zákonech. Tím pádem je nepravděpodobné, že jeden (?) zaměstnance ÚÚR, týkající se například životního prostředí, bude dostatečnou ochranou a okolí nebude stavbou utiskováno. Rozhodnutí ÚÚR ale bude jediným stupněm posouzení vhodnosti projektu, a proto tedy koncentrujete veškerý rozhodovací proces do jedněch rukou – ještě jsou to ruce, které budou mít vlastně jednoznačně – a i v tom zákoně je to napsané, že: zamezit výstavbě, jenom když prostě trakaře padají, jinak ne, za každou cenu stavět.

Pokud já jsem odpovědný pracovník a chci za každou cenu stavět, proč bych měla podporovat lidi, kteří mi říkají, že ale tady máme nějaká rizika. Řeknou: rizika mě nezajímají, jsou to jenom rizika, budeme stavět. Je tam velká šance toho, že dovolání se ostatních veřejných zájmů nebude dostatečné, a to by bylo – teď to máme taky, ale teďka se můžete odvolat na krajský úřad, můžete se prostě odvolat o kus výš, můžete se z kraje odvolat na ministerstvo – nyní nebude možné se kamkoliv odvolat, ten člověk na úřadu rozvoje území bude mít v ruce kompletní rozhodnutí a ve chvíli, kdy to rozhodnutí padne, tak už zbývá pouze soud.

Tak a já bych si ještě chtěla odpovědět na otázku, jestli je korupce politické téma. Není, korupce není politické téma, je to standardní požadavek demokracie. Stěžovat si, že kolegové senátoři politikařili, když pojmenovali korupční rizika, je dle mého názoru zcestné. Korupce je špatná a máme jí předcházet. Pohled na korupci není otázka politického názoru.

Ostatně to politikaření, jak vy jste říkala, politika dostala přednost. Diskuse k této novele, původně 42, nyní 55 zákonů, se ale k politice vůbec nedostala. Všichni opoziční politici, oborové organizace, samosprávy, my jsme se opakovaně a už od ledna vyjadřovali věcně, diskutovali jsme jednotlivé změny, diskutovali jsme procesy.

Dále se zmiňoval proces tvorby zákona jako takový, ale řešili jsme pouze to, co je v tom zákoně. Politika je něco zcela jiného. Politika má řešit dostupnost bydlení, jak k ní dospějeme, jaké máme například daňové nástroje, abychom to řešili, abychom neměli prázdné byty, abychom neměli Airbnb, jak zařídit dostupnost. Koukněte se na normální velkoměsta mimo naši republiku: Kodaň, Mnichov, Hamburk, Berlín, Vídeň – ta mají politiky dostupnosti bydlení. Pokud chcete řešit politiku, tak to není otázkou tohoto stavebního zákona. Můžeme řešit bezúročné půjčky, jak jste teďka vytvořila ten báječný nový... připravujete nový báječný produkt, dotační program na Ministerstvu pro místní rozvoj, který pomůže třeba až 160 nebo možná i 320 rodinám. Tak kdybychom řešili takové věci a řešili je komplexně, to je politika. Veřejná diskuse zcela chyběla nad mnohými z těch 54 dalších zákonů, například diskuse o tom, kam bude kráčet naše památková péče, jestli opravdu je důležité zbourat každé solární panely, jako má zkušenost paní ctěná kolegyně Ožanová – to je chyba památkové péče, ale ne to, že máme ochranná pásma památkových zón. Ty mít prostě musíme, pokud chceme památkové zóny mít v takovém stavu, aby byly třeba součástí seznamu UNESCO a nebo aby naše města byla vyhledávána v turistickém ruchu, v cestovním ruchu. My prostě chceme tady turisty, my na tom vyděláváme. Jak říkal pan ministr Klempíř, památky jsou naše moře. No ale ta politika se tady neřešila. Už třikrát se řešila nová změna památkového zákona a my teďka jsme ten zákon vzali, nějakými barvičkami jsme ho proškrtali a říkáme tomu, že jsme udělali revizi památkové péče. No neudělali, že jo. Politika památkové péče neproběhla.

Proběhla tady politika o tom, jak se starat o krajinu, jak se starat o životní prostředí? Řešíme tady to, že opravdu máme klimatickou krizi. Nemusíme to tak nazývat, ale v létě je horko velké. Tak pro pana kolegu Macinku: To velké horko nám způsobuje, že se v městě nedá dýchat. Řešili jsme někdy, jak udělat to, aby se v městě dalo dýchat? To je třeba něco, co bychom ve stavebním zákoně vyřešit mohli – třeba tím, že tam nenecháme, že ve chvíli, kdy ulice má kanalizaci nebo vodovody, tak se nemusíte nikoho ptát a můžete pokácet libovolné stromy a keře, které tam jsou. To tam je. My můžeme přijít a s motorovkou vykácet všechna města a právě ta novela nám to povolí. Myslíte si, že to je to, co bychom měli dělat, když máme zkušenosti 35 ve stínu poslední dva měsíce? No, já si to třeba nemyslím. A nemyslí si to většina těch, kteří spravují – opět – velká velkoměsta. Podívejte se do ciziny. Ježíšmarjá, to není takový problém jet do Německa, do Francie, do Itálie, jak se to tam řeší. Oni to tam řeší už roky, řeší to tam dobře. Ale my tuto politickou diskusi vůbec nevedeme. My jsme se vůbec nedostali k tomu, že by politika dala přednost nějaké tvorbě zákonu.

Politika by měla třeba taky řešit, jak zastavit vylidňování venkova, jak vyřešit rozvoj regionu. Máme tam nemovitostí až hanba, které jsou nepoužívané. Proč řešíme, že musíme postavit 100 000 bytů v Praze místo toho, abychom řešili, že by bylo dobré zajistit, abychom na venkově měli dostatek učitelů, dostatek zdravotní péče, kvalitní školství, dostatek pracovních příležitostí? Copak covid nás nenaučil pracovat částečně z home office? Je takový problém dva dny někam dojet do práce a pět dní být doma? Všichni to umíme. Tak proč neřešíme? Problém už není o tom, že by se nedalo z domova pracovat, ale lidi tam nechtěli stavět, protože tam právě nemají školství, zdravotnictví, kvalitní životní prostředí a hlavně dopravu.

My prostě tady řešíme, že nevíme, jestli chceme dělat rychlovlakym, VRTky – no, ale kdybychom je řešili, tak třeba nebudeme muset řešit to, že Praha a Brno jsou přecpané lidmi, kteří nemají kde bydlet. To je politika, kterou jsme měli řešit, a politika, na kterou bohužel ve vaší verzi novely stavebního zákona se vůbec nedostane.

Já už nebudu dlouhá, už jsme si tady toho napovídali moc a já jsem mluvila mnohokrát, možná ještě něco doplním ke konci, ale chtěla jsem říct hlavně to nejdůležitější: co přinese tato novela lidem. Velmi snadno si zničíme krásné náměstí jedním nevhodným zásahem, vykácíme libovolný počet stromů a keřů v ulicích, budeme zabírat zemědělskou půdu, zastavovat zeleň ve městě, nevěnovat se právům sousedů, budeme ignorovat územní plány a lidé poznají důsledky této novely postupně, po kouskách, ale jejich domov, místo, kde žijí, můžou být nevhodnými vnějšími zájmy poničeny a nebudou mít šanci se dovolat. Nepůjde to tak snadno opravit. Zbourat něco, co tady stálo 700 let, je snadné, ale vy to nepostavíte – i stromy, co rostou 200 let, nedorostou za dva roky. A navíc, touto novelou zákona nezískáme žádné dostupné byty, prostě nezískáme. Získáme investiční byty, možná získáme nějaké nedůstojné ubytovny, možná získáme koleje a nemocnice, které nebudou mít dostatečné větrání a osvětlení, protože to už není úplně prioritou v této novele stavebního zákona, konkrétně v zákoně, který se týká hygieny staveb. Tato novela jde zcela proti dostupnosti lidí a naprosto proti zájmům lidí.

Tato novela otevírá dveře likvidaci většiny toho pozitivního, co jsme od revoluce v rámci urbanismu, vývoje měst a veřejného prostoru bránili. Proto my samozřejmě podporujeme senátní vratku a chceme, aby tento návrh byl zamítnut, aby se dělala novela zákona s těmi, kdo tomu rozumí a s veřejnou diskusí. Děkuji. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A budeme pokračovat s přednostními právy. Další s přednostním právem přihlášený pan poslanec Niemiec a připraví se pan poslanec Adamec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, dovolte mi taky předstoupit před vás s přednostním právem stanoviska klubu KDU-ČSL. A musím říct, že nikoho nepřekvapím, když řeknu, že tento návrh zákona nepodpoříme. To znamená budeme hlasovat proti přehlasování Senátu. Moje ctěná kolegyně, která hovořila přede mnou, myslím si, že vystihla spoustu věcí a jelikož se nechci opakovat a nechci být dlouhý, tak se budu snažit prostě zkracovat ten svůj projev a možná budu trošku osobnější, protože pro mě je to výborná zkušenost. Projednávání stavebního zákona mi dalo velký vhled do toho, jakým způsobem funguje tato ctěná instituce, tato ctěná Poslanecká sněmovna, kde na počátku a říkal jsem tady x-krát ve svých vystoupeních, že toto téma stavebního zákona po předchozích zkušenostech, které jsme měli právě z minulosti, bude věc, na které jsme schopni se spojovat a hledat konsensusy a moje zklamání tedy v této oblasti dostatečně velké a holt asi prostě to tak musí být a prostě si tím musíme projít všichni.

A jak bych si dovolil zareagovat na nějakou faktickou poznámku, která tady padla. Myslel si, že to chcete dělat lépe než my. I když jsem v té minulé Poslanecké sněmovně nebyl. V poslední době jsem měl spoustu rozhovorů na téma stavební zákon a jelikož jsem vzděláním stavař, tak se mě na to někteří kamarádi a kolegové ptali a říkali mi, zdržujte to, blokujte to, zkuste to oddálit, zkuste to nepřijmout. Já jsem jim říkal ne, to není ta cesta. My to zdržíme. Pak se dozvíme, že díky nám, protože jsme to zdržovali, se v České republice nemůže stavět, že tady nejsou ty dostupné byty, že jsme něco zablokovali a že se v této zemi máme špatně, tak holt si budeme muset projít obráceným způsobem, zjistíme až tento zákon nabude platnosti, protože dnes již jsem přesvědčený o tom, že vládní většina tento zákon prosadí prostě na sílu, tak holt si to vyzkoušíme potom a já už jsem to tady říkal x-krát. Bude jedna novela, druhá, třetí, budeme postupně opravovat chyby, na které jsme tady postupně v době celého toho času, co projednáváme tento zákon, upozorňovali a potom se k tomu jenom zpětně připojíme.

V reakci, moji reakci na projednávání v Senátu, musím tady zmínit ctěného pana senátora, mého konkurenta v senátním souboji před dvěma lety pana Petra Víchu, kterého si nesmírně vážím a jenom dodám, že tento senátor je členem senátního klubu ANO a dovolím si odcitovat pár poznámek z jeho projevu, který mě zaujal.

Na počátek začal větou, „že žijeme v jiné zemi, protože když jsem slyšel, že dnešní řízení jsou nefunkční, povolování, že trvá 7 až 10 let a že až tento zákon umožní obcím stavět školky, školy a byty, tak to přece není možné.

Naše země je krásná, obce staví i dneska školy, školky a byty.“ Toto říká pan senátor Petr Vícha. Další pasáž, která se mi jako líbila z jeho projevu. „Nejde mi do hlavy, jak jeden úředník na novém stavebním úřadě bude moci posoudit všechny ty záležitosti a rozhodne, které zájmy jsou nejdůležitější. Nechci hovořit o procesu a o těchto šibeničních lhůtách.“ Dále citace, která mě velmi zaujala. V té debatě v Senátu bylo zmíněno, „že paní exministryně Dostálová připravovala tehdy zákon, který v určitém rozsahu platí i dnes a v té době v Senátu při projednávání došlo k nebývalé shodě, 65 ze 65 přítomných senátorů tento návrh schválilo.

Já nevím, já si myslím, že takhle bychom měli postupovat, že celkově by ten výsledek měl být takový, že na tomto zákoně, který ovlivní směřování naší země na příští léta, bychom měli mít shodu napříč politickým spektrem. Nemělo by to být něco, co se prostě protlačí a provalí na sílu tím, že opozice podlehne koalici. Ale dobře, už jsem to tu zmiňoval.

Další hezká citace, ale pouze jedna věta od pana senátora z klubu ANO: „Já tvrdím, že to podali ti, kteří to nepsali a schválili to ti, kteří to nečetli.“ Ta věta je opravdu geniální a vystihuje podle mého názoru celý ten proces.

Pan senátor, který je senátorem dlouhé roky a je zkušenější a zná tu historii, tak ještě je tady jedna citace. „No, uplynul nějaký čas a historie se opakuje. Opět přicházíme se stavebním zákonem. Pro mě je to nepochopitelné. Ukáže se, že to bude drahé. A se stavebním úřadem, pardon, je to nepochopitelné, ukáže se, že to bude drahé a myslím si, že v konečném důsledku na to doplatí stavebníci.“ Jeho citace, jeho názor.

A poslední citace, kterou si tady dovolím zmínit, prognóza pana senátora. Na závěr taková malá prognóza. „Myslím si, že v roce 2027, pokud nás tedy Sněmovna přehlasuje, což se dneska stane, když vidím v tomto letáku, jaké to má výhody, tak předpokládám, že v roce 2027 sem přijdete se změnami, minimálně se změnami účinnosti a bojím se, aby paní ministryně nedopadla jako pan ministr Bartoš. Chtěli jste to nejlepší a skončilo to jako vždycky. Ale bojím se, že škody budou už napáchány a že na to doplatí zejména stavebníci. Věřte mi, budu nejšťastnějším člověkem, když se budu mýlit.“

Tak vážení kolegové a kolegyně z koalice, to říká váš senátor, to neříkáme my, ta zlá opozice, která všechno jenom chce shazovat. Ne, my nechceme. My se chceme s vámi podílet na dobrých věcech, na rozvoji naší země a chceme být platnými poslanci, proto jsme tu byli zvoleni a proto se snažíme a v rámci toho procesu jsme podávali připomínky, podávali námitky, podávali pozměňovací návrhy, a byla jich opravdu fůra. Všichni si vzpomeneme, jak jsme tady hlasovali právě všechny pozměňovací návrhy. Malá odbočka – děkuji paní poslankyni zpravodajce, že nás s tímto takhle hezky provedla a tím procesem to bylo dobrý. Ale opravdu, jak už tady bylo zmíněno, jako nerozumím tomu, proč některé věci končily u paní státní zmocněnkyně nebo vládní zmocněnkyně v šuplíku, proč to nešlo dál? Proč nikým nevolený státní úředník prostě rozhodoval o tom, že nebudeme mít stanoviska ministerstev. Tady opět poděkování paní ministryni, že nakonec jsme je dostali, ale až potom, co jsme intenzivně o to museli bojovat.

Tak na závěr mi dovolte shrnout pár základních faktů opravdu krátce, které si myslím, že jsou zásadní. Za prvé falešná mantra, krize, bydlení. Zákon se zaštiťuje, že vyřeší bytovou krizi. To je ale zásadní nepochopení reality. Krize, dostupnosti bydlení je regionální problém metropolí a velkých center v řadě regionů a třeba z toho, ze kterého pocházím já. V menších městech na periferiích máme desítky až stovky volných bytů. Tento zákon tam nové obyvatele ani nové nájemníky nepřivede. V místech s obrovským tlakem naopak developeři dávkují projekty podle poptávky na trhu. Takže pomalu zjednodušení procesu na úkor kontroly neznamená, že bydlení zlevní. Znamená to jen to, že se otevře prostor pro agresivnější komerční výstavbu tam, kde to dosud nebylo přípustné.

Degradace územního plánování a obcházení obcí. Druhý bod. Jako zástupce samosprávy považuji za naprosto nesprávné to, co zákon provádí s územními plány. Územní plán dle mého názoru je společenská smlouva mezi městem a jeho občany. Schvaluje se, prochází veřejnou debatou na zastupitelstvu, návrh a to už tu bylo řečeno, zavádí možnost odchylky od územního plánu a to dokonce pouhým usnesením rady města. Nechci zdržovat, mluvili jsme tady o tom často, ale pak když silný investor si vyjedná výjimku a lidé zjistí, že se staví až po tom, co přijedou bagry.

Veřejný zájem versus podnikání. Třetí základní prvek, který si dovolím okomentovat.

Zákon nebezpečně posouvá samotné základy stavebního práva. Podnikání a developerský zisk staví na roveň veřejného zájmu. Když se dnes posuzuje předimenzovaná stavba, váží se soukromý zisk investora proti ochraně zdraví, hluku, přírody, soukromí sousedů nově bude veřejným zájmem i samotná komerční investice.

Za čtvrté, a to už jsem tady omílal spoustakrát a to mě asi mrzí ze všeho nejvíc – černé stavby. Podle mého názoru vrchol paragrafového znění týkající se nepovolování těch černých staveb. Pokud soud potvrdí, že stavba vznikla nezákonně, demolice se přesto neuskuteční, protože by investorovi vznikla nepoměrně vyšší majetková újma. Je to naprosto špatně, obrací to celý princip a motivuje stavebníky k tomu, aby obcházeli stavební zákon, protože pak se to nějak udělá. Ne, stavební právo má být předvídatelné, jasné, čitelné a zároveň potřebuje mít v sobě nějaký bič na ty stavebníky, kteří ho nerespektují. A to je zásadní.

A poslední, o kterém jsme tady varovali, mluvili hodně dlouho a čeho já se bojím úplně nejvíc, je personální kolaps těch úřadů, protože to řešení je rychlé, překotné a zmatené. Přesun tisíce úředníků pod čistě státní Stavební úřad, kdo na těchto nových úřadech bude sedět? Ti lidé jsou už dnes unavení. Prošli si covidem, prošli si změnami zákonů, prošli si kolapsem digitalizace. Ano, byla to chyba. Velká chyba. Zkušení matadoři, kteří celá desetiletí drželi agendu pohromadě a pořád ji drží a ono se opravdu staví a vydává stavební povolení; není to tak, že by se u nás nestavělo, ta naše země, ta naše Česká republika je opravdu krásná země. A státní platy a ztrátu jistoty v tom, kde jsou teď. Kam je posadíme? Zákon obcím direktivně nařizuje, že musí státu pět let poskytovat své prostory. Samosprávy nemají volné kanceláře, mají své vlastní rozvojové potřeby a výsledkem může být chaos, paralýza a to přechodné období bude hodně zajímavé a zvláštní.

Jak už jsem říkal, nechci být naivní. Stavební zákon, veto Senátu se přehlasuje, stavební zákon začne platit a pak se tu potkáme znovu a já věřím, že aspoň na té novelizaci a na těch změnách se pak shodneme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem je přihlášen pan poslanec Ivan Adamec se stanoviskem klubu.

 

Poslanec Ivan Adamec: Ano, děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane senátore, paní ministryně, dámy a pánové, tak já bych také chtěl říct pár slov k novému stavebnímu zákonu. Nejdříve jsem si myslel, že tady řeknu stanovisko klubu a pak se přihlásím do normální rozpravy. Ale když jsem viděl, jak to tady běží, tak to sloučím dohromady a budu vás obtěžovat jenom jednou svým proslovem.

Já musím říct, že se pamětník, že si něco pamatuji. Já si pamatuji, kdy byly první pokusy o rekodifikaci stavebního práva a bylo to už v prvním volebním období. Tehdy ministryně Šlechtová přišla se stavebním zákonem. A světě, div se, bylo tam 300 pozměňovacích návrhů, teda je tady nějakým způsobem prošly, neprošly, Takže už z tehdejší doby je vidět, že ten problém je velmi vážný.

Když jsem kandidoval v roce  2017,na předvolebních debatách, všichni mluvili o tom, že je potřeba napsat nový stavební zákon. Všichni bez rozdílu, kdo kandidoval.

Já jsem říkal, roztrhejme ten starej a začněme prostě na čistým papíře. To se bohužel nestalo a teď tady máme stavební zákon, který víceméně je protlačován pouze vládnoucí koalicí. A já musím říct, že to není dobře. Není to dobře, že jsme nenašli shodu v těch věcech, protože je to zákon, který se dotýká řekl bych měst, obcí, občanů, podnikatelů. Je to velmi důležitý zákon a pokud nenajdeme shodu, tak vždycky budou problémy, vždycky se budou hledat záminky, jakým způsobem to změnit, jak to udělat jinak. A myslím si, že celý ten průběh toho projednávání tady je velmi podivný.

Já bych to řekl slovy z Pelíšků: Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Vzpomínáte na to? Tehdy předmětem nešvaru bylo něco jiného, než je dnes. To tady před dámami říkat nebudu, co to bylo. Ale dneska vlastně se tady stalo praxí, že se dávají vlastně návrhy zákonů poslaneckými návrhy, což by mě nevadilo, protože zákon nám to umožňuje, umožňuje, proč ne? Ale problém je v tom, že tehdejší zákonodárce myslel, že to budou jednoduché novely, které jsou potřebné, kraj potřebují urychlit a ne, že to bude takhle důležitý materiál, který prostě podle mě mění tu společnost neuvěřitelným způsobem.

Když jsem poslouchal dneska pozorně paní ministryni pro místní rozvoj, tak se přiznám, že mi u toho nebylo moc dobře. Víte, já jsem také senátor, sice emeritní, ale jednou senátor, vždycky senátor. A říkat tady o horní komoře takové věci, které jsem tady slyšel, tak si myslím, že to je velmi špatně. To se budeme pomlouvat navzájem jedna komora s druhou? Příště to bude na plénu Senátu? No, já tomu nevěřím, protože senátoři jsou trošku nad věcí. Protože ten Senát znám. Ale tohle bych, prosím, tady vůbec nedělal.

Padla tady otázka: Kdo to četl? Kdybych udělal anketu a kdyby se někteří nestyděli, tak mi to řeknou, že nás moc nebylo, kteří to četli, protože ono opravdu to bylo velmi obtížné a navíc navíc ta změna, která přišla hned v úvodu, dalších 150 pozměňovacích návrhů nebo kolik jich bylo, tak vlastně rozšířila ten materiál o víc jak 1 000 stran, to si řekněme na rovinu. A to ještě si myslím, že někteří předkladatelé toho původního návrhu vůbec netuší, když nepodepsali ten komplexní pozměňovací návrh, že vlastně už nejsou autory toho stavebního zákona. Možná se jim to do budoucna vyplatí. Já nevím. Ale už nejsou těmi autory.

Abych řekl několik vět ještě k tomu, jak to vlastně tady vypadalo. Když vládlo ANO, tak jsme schválil stavební zákon s tím, že jsme vlastně začali demontovat sloučený model veřejné správy. To je to, co mi na tom nejvíc vadí. A ty argumenty, že ty stavební úřady se chovají všude jinak, já neberu. Protože ty stavební úřady jedou podle stejné metodiky. Vlastně je to státní úřad, který je prostě implementováno do toho městského úřadu a takhle to být nemůže. Ano, mohly tam být problémy s nějakou podjatostí a takové ty věci, to samozřejmě je řešitelné, ale já říkám, tak pojďme udělat nejdřív debatu o tom a je to poctivé, jestli ten sloučený model veřejné správy je v pořádku. A pak dělejme takovéto věci.

Já bych taky mohl říct, tak si vezměte životní prostředí, protože občan si myslí, že souhlas k povolování kácených stromů dáváme my jako samospráva. A tak to přece vůbec není. Tak si vezměte matriku, evidenci obyvatel, vezměte si všechno a pak si s tím dělejte, co uznáte za vhodné, pokud si myslíte, že to téhle republice a jejím občanům pomůže. Fakt, tohle je úplně vytržené z kontextu. A já chápu ministra Havlíčka, vicepremiéra, toho zajímá ekonomika, ale už ho nezajímají ty souvztažné vztahy, které prostě to vyvolává.

Takže jako tohle já vidím jako velký problém. Postavíme proti sobě obce proti státu a prostě tak to bude! Tady slyším, že bude se to špatně zavádět. To je druhá etapa, o tom se v tuhle chvíli nebavme! To už je vládní odpovědnost, jak to dá do pořádku. Já si myslím, že se musíme bavit o tom zákonu. Já jsem tady říkal, že a my jsme se snažili, hospodářský výbor, který to projednával, tak dělal svá jednání tady na tomto sále, aby sem mohla veřejnost, aby sem mohli odborníci, kteří to mohli poslouchat, mohli se k tomu vyjadřovat.

Takže my jsme se snažili. Když přišlo těch 150 pozměňovacích návrhů, no tak jsme to byli my, ODS, kteří řekli, že je potřeba z toho udělat komplexní pozměňovací návrh, jinak se z toho nevyhrabeme. Nedovedu si představit, že bychom to hlasovali jednotlivě o těch 150 pozměňovacích návrzích, protože to by byl pak fakt guláš.

My jsme dávali spoustu pozměňovacích návrhů, řada z nich prošla. Ale také si přiznejme, když se dívám do opozičních lavic, že v řadě případů vůbec nejsme ve shodě. My jsme podporovali pozměňovací návrhy, které podporují podnikání, podporují stavebníky.

Jen tak mimochodem, když o tom mluvím, víte, co mně strašně vadí? Když tady někdo říká, že developeři jsou syčáci, že to jsou lumpové, na které je potřeba si posvítit. Každý starosta z obce mimo Prahu a velká centra moc dobře ví, že dobrý developer, to je něco jako rodinné stříbro, ten vám může výrazně pomoct s výstavbou jak bydlení, tak čehokoliv. A říkat o nich, že to vlastně oni chtějí takovýmhle způsobem devalvovat, ten stav, podle mě není zodpovědné.

Prosím vás, Česká republika není jenom Praha. Není jenom Praha. My, kteří žijeme mimo Prahu, o tom víme své.

Když jsme vládli minulé volební období, tak musím říct, že mě příjemně překvapila bývalá ministryně Dostálová. Musím to tady říct veřejně, protože ona pochopila, že největší problém rekodifikace stavebního práva je to oddělení od té samosprávy. A napsali jsme to znovu. Začalo to nějak fungovat. O digitalizaci se v tuto chvíli nebavme, toto je jiný příběh. Ale staví se. Staví se. Já to chápu, že je potřeba to urychlit.

Na druhé straně slyším, jak prostě tenhle zákon přijde v platnost, jestli ho koalice schválí, že asi příští rok nastane konec světa v České republice, tak vám chci říct, že nenastane. Nestrašme se, nenastane. Protože pokud oni nebudou schopni dát dohromady ty stavební úřady, ta detašovaná pracoviště a velký Stavební úřad, tak prostě takovýhle návrh zákona nebo takovýhle zákon se vůbec nesmí dostat do praxe. A o té praxi se v tuhle chvíli nebavme, protože to je otázka dalšího vývoje.

A tehdy, když se k tomu přidala Klára Dostálová a řada poslanců z hnutí ANO, tak vlastně se nám podařilo ten zákon schválit. A ne tak jako teď, že koalice si schvaluje, a opozice říká nikdy. No, to je nejhorší, co může nastat. Pro ten zákon by bylo nejlepší, kdyby se tady našel ten průnik. A to se nestalo. To se tady vůbec nestalo. A to já považuju za největší chybu tohohle zákona, který má přijít příští rok do praxe. Fakt je to špatně. A ukáže se to, že to je špatně. Fakt, není to dobře. Není to dobře. A myslím si, že si to ještě povíme mockrát.

Já chápu, že tady je tlak. Jako mně ani nevadí, že to psala Hospodářská komora nebo lidi z Hospodářské komory. Řekněme si na rovinu, že řadu zákonů píše někdo jiný. Nepíšou to ti ministři. Tam je zadání a prakticky to udělá někdo, kdo tomu rozumí, kdo rozumí právu, a napíše to.

To, že někomu, se vám nelíbil postoj paní Landové, tak já zase musím říct, že my jsme s ní spolupracovali relativně velmi dobře i s tím, že věděla od začátku, že nikdy pro tento návrh zákona ruku nezvedneme. Věděla to. Podařily se některé věci. Podařily. Takže tohle já vidím jako nejhorší, co se tam mohlo stát.

My samozřejmě jako klub jsme se bavili o tomto návrhu stavebního zákona, bavili jsme se o tom, co je vevnitř. A zjistili jsme samozřejmě, že ne úplně všechno je špatně. Takže my jsme se zapojili do toho procesu. Já jsem tady říkal, a to si musíte pamatovat, že my ten zákon nebudeme obstruovat. A to jsme splnili. Ale také jsem hned říkal, že v této podobě pro něj ruku nezvedneme.

A když už o tom takto mluvím, vy jste tehdy hlasovali s námi. Takové ty argumenty, že ten předchozí zákon byl zákon roku, to je úsměvné. Zákon roku hodnotí někdo úplně jiný než ti, kteří s ním přichází do praxe. A já jsem zažil zákon roku OZE, myslím, to byla dvojka, a tam bylo 32 pozměňovacích návrhů a 28 z nich bylo mých. Tak si dovedete představit, jak ten zákon se dával dohromady. Zákon roku, to je prostě fikce. To je jenom nějaká soutěž mezi, řekl bych, špičkami právníků, kteří se tímhle snaží zaujmout veřejnost. Takže ne.

Tady padlo takové to jako, kdo si to odskáče? Já to nemám rád, si tady takhle posílat vzkazy, jako že když to zkazíte, tak pak všichni prostě pomalu skončíte někde jinde, než máte. Tak to není. Ale v tento okamžik, v tento okamžik se stane to, že skutečně koalice bude zodpovědná kompletně za to, jak ten zákon bude v praxi vypadat. A to jim nevyhrožuju v tuhle chvíli. Nikomu neposílám vzkazy, co s ním pak vyřídím. Nic takového. Ale nebudete moct říkat, že Sněmovna se takhle rozhodla. Celá Sněmovna. Ne, bude to odpovědnost celé vládnoucí koalice.

Abych to dlouho nezdržoval – to, že tady děláme takovýto zákon poslaneckou iniciativou – a když jsem slyšel, jak pan ministr Havlíček říkal, že vlastně žádný mezirezort není potřeba, protože ten už proběhl před lety, no, to proběhl, ale úplně jiného zákona, jak se ukázalo. Kdyby totiž to tak bylo, tak by těch dalších 150 pozměňováků vůbec nevzniklo. Přece by to bylo naráz podané jako celek a už bychom se k tomu vůbec nevraceli. Ale to tak prostě nebylo. Nebylo to tak.

Na druhé straně já to trošku chápu. My jsme taky dělali zákony poslaneckou iniciativou. A docela důležité zákony – vzpomínám třeba lex (nesrozumitelné). No jo, jenže my jsme to projednali se všemi. A vyžádali jsme si souhlas vlastně všech politických klubů tehdy. Oběhali jsme si to. Dali jsme si s tím tu práci. Vysvětlovali jsme to. A prošlo to. Ale to je speciální zákon. Budiž. Odborný zákon. Tohle je zákon, který se prakticky dotýká každého občana, každého podnikatele, který něco staví. Je to něco jiného. Je to velká odvaha to takhle udělat. Já bych ji neměl.

Navíc představa, že obejdu ta ministerstva, která jsou ta ošklivá a chtějí tam ta svá razítka, protože problém vlastně vždycky bylo to, každý architekt, který dělal stavební řízení, vám řekne, Stavební úřad by vydal povolení hned, ale museli jste mít razítka od těch státních orgánů, dohledových, hasiči a budu jmenovat dál. A tahle razítka získat byl nadlidský úkol. To kolečko bylo děsivé. A tohle chápu. Tady jsme měli začít. Začali jsme někde jinde, prostě udělali jsme z toho státní úřad.

Fakt si myslíte, že ten stát bude lepší než ty obce v tom regionu? Já jsem byl starostou – jak dlouho? – 23 let, 2 měsíce, 6 volebních období. Já si to tedy nemyslím. A proto taky pro to ruku nikdy nezvednu. Já si to fakt nemyslím. Ale když si to myslíte vy, je to vaše rozhodnutí, budiž, uvidíme. Já si myslím, že uvidíme, že to nebude konec světa, jak někdo si myslí, ale že to bude jako pěkný mišmaš, až to začne platit, tak to si myslím, že bude.

Jen tak mimochodem, a neberte to ode mě jako kritiku, prostě tady má někdo jiný názor. Já si myslím, že se měly poslouchat názory lidí, kteří přichází z praxe, kteří věděli, jak to funguje. Já fakt jako prostě, mně tohle nejde, schválit tuhle věc, protože si myslím, že tím se opravdu postaví zájmy obcí proti zájmům státu v řadě případů.

A já jsem tady říkal, pojďme se vsadit, kdy sem přijde první novela, pojďme se vsadit, kdy sem přijde prvního novela. Já říkám, že to bude asi příští jaro, bych tak odhadoval. A proč to říkám? Já vám to řeknu, proč to říkám. Není možné takhle rozsáhlý návrh zákona udělat touhle podobou, bez přípravy jednotlivých ministerstev, bez toho mezirezortního projednávání, které trvá samozřejmě dlouho. Není to možné. A i když to dáte standardním způsobem, tak vždycky v těch zákonech se najdou chyby. Je to logické, protože všechno neobsáhnete, když tvoříte zákon. To prostě ukáže praxe, kde ty chyby jsou.

Tady si myslím, že těch ďáblových čertíků je celá řada. Tady to kolegové zmiňovali. S některými věcmi souhlasím, s některými mám problém – jako to, že tady někdo kritizuje, že podle dálnice 500 metrů, že se může odjímat jednička (?), tak si to přeložte do praxe, já jsem to tady vysvětloval, proč by to bylo potřebné. Před třemi lety jsem to navrhoval já tady u nás v klubu a vyhnali mě s tím, protože nebyla souhra s tehdejší koalicí. A teď se to vrátilo a byl jsem docela jízlivý, říkám, já jsem chtěl 500 metrů, oni chtějí kilometr. No, tak nakonec kolegyně Peštová to dala zpátky na těch 500 metrů, které podle mě v tuhle chvíli asi na začátek jsou dostačující.

Prostě podniky, a je úplně jedno, jestli to je sklad, jestli to je fotovoltaika, prostě ty se staví, ty se staví přece na dopravních tepnách. Přece nechcete, aby vám to stavěli uprostřed vesnic z těch rozbitých kravínů. Ty kamiony pak budou jezdit přes ty vesnice. A tohle tady byl nepřekonatelný problém třeba u některých lidí z KDU-ČSL. Já to chápu, ale prostě praxe úplně jiná. Vždycky se podnikání dělo u dopravních tepen. Bylo to tak vždycky. Ze začátku to byla řeka, voda, protože poháněla stroje. Pak to byla železnice, protože se po ní vozilo uhlí. A vozilo se po ní zboží. Dneska to jsou dálnice. No, tak takhle to funguje.

Ale bych nezdržoval, když to shrnu, nejsem z toho nadšený, že to tady dneska projede. Náš klub k tomu zaujal rezervované stanovisko. Jsme rádi, že nám prošly některé pozměňovací návrhy, které jsou pro dobro věci, ale jako celek samozřejmě to podpořit nemůžeme, a podpoříme návrh Senátu, protože si myslím... A ukazuje se to i v té debatě tady. Jako my jsme to tady nedodebatovali.

To je vidět tady. My se tady tváříme, jak kdyby dneska bylo první čtení nebo druhé. Fakt ano. A ona je to vratka. Je to vratka. Takže my to nepodpoříme, podpoříme Senát a já vám děkuju za pozornost. A prosím vás, zkuste se nad tím ještě zamyslet, protože ta budoucnost, ta nám to ukáže. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Další je přihlášen do rozpravy Karel Haas.

Mezitím, než dojde k pultíku, tak já načtu omluvy. A omlouvá se paní poslankyně Brzesková od 17.30 hodin z pracovních důvodů, dále pan poslanec Petr Fiala od 15.30 z pracovních důvodů, pan předseda Hřib od 14.30 z pracovních důvodů a pan místopředseda Skopeček od 16.30 do 19.30 z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Vážená paní místopředsedkyně, děkuju mnohokrát za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak to shodou okolností krásně vyšlo, že jdu po Ivanovi Adamcovi, po zástupci našeho klubu. My v řadě věcí se protneme, ale nechtěně – věřte tomu, že si vzájemně nijak nekontrolujeme projevy a my si je ani kontrolovat nemůžeme, protože oba dva mluvíme na základě takových heslovitých poznámeček spatra, ale v řadě věcí se určitě protneme.

Já se pokusím ve svém vystoupení, nebojte, nebude nijak obstrukční, myslím, že se budu blížit nějak zhruba kolegům, tak jak mluvili přede mnou, tak se pokusím o nějakou objektivní reflexi nebo shrnutí legislativního procesu od jeho začátku až do toho dnešního okamžiku, kdy hlasujeme o senátní vratce. Z povahy věci a z toho, co za chvilku zazní ode mě, to, co teď tady říkal Ivan Adamec, to bude kapánek rozporné.

Nejprve tři ohlédnutí k aktérům legislativního procesu a pak se zaměřím na nás samotné, na ódéesku tak, abych nás nějak z té reflexe nevynechal. S ohromnou pokorou k Senátu jako k instituci, ke kolegům senátorům, s ohromnou úctou dvě zpětné vazby. V té jedné se překrývám a jednu sem dneska v nesu nově. Ivan Adamec tady před chviličkou řekl, a já jsem z toho byl taky nepříjemně překvapený, musím respektovat, že někteří senátoři ty argumenty používali, tak já když jsem slyšel výroky, veřejné výroky některých kolegů senátorů na adresu významné části české ekonomiky, co jsou developeři. Ono bohužel, bohužel to získalo negativní kontext, tohleto slovo, ale to přece není nic jiného než extrémně důležitá část české ekonomiky. Bydlet nebudeme bez developerů, stát nikdy bydlení nezajistí, obce, nenamlouvejme si to, nikdy bydlení nezajistí. To znamená, ty výroky, to je ta první moje ohromně pokorná zpětná vazba a nepaušalizuji, opravdu výroky některých senátorů já jsem považoval skoro až za čarou, protože to bylo skoro jako přirovnávání k ďáblům z Wall Streetu, slovo zisk jako by se stalo sprostým slovem, slovo ekonomický výnos jako by se stalo sprostým slovem. Podnikání v developmentu jako by bylo negativní. No, bez developerů opravdu v této zemi bydlet nebudeme. Tak to je ta první věc.

A druhá věc. Třeba na rozdíl od rozpočtové odpovědnosti, kde to bylo zcela – nebo neodpovědnosti, kde to bylo zcela na místě, tak o velké novele stavebáku je naprosto legitimní ta extrémně rozporná věcná debata – smíšený model, nebo centrální model, vyvažování veřejných zájmů. To je naprosto legitimní a správná politická debata, ale když Senát pohrozil ústavní stížností, tak jaký ústavní kontext chceme v této obrovské, ale odborné materii hledat? No, vůbec žádný. Takže to zase nepaušalizuji, ale když jsem slyšel o tom, že budeme podávat na velkou novelu stavebního zákona bez ohledu na to, jestli jsme jejími odpůrci, nebo příznivci, ústavní stížnost, tak to jsem si jako politik, protože nemyslím, že využívání bazuky na věci, které nemají ústavní kontext, je prostě marné, zbytečné, špatné, přenášíme to politické rozhodování někam, kam ho přenášet nemáme, tak jako právník jsem si nad tím, když někteří senátoři ústavní stížností operovali, tak jsem si hodně povzdechl. A myslím, že to není správná cesta. Tak tolik dvě drobné zpětné vazby, nepaušalizující. Nebudu tady nijak osobní. Každý ví a všichni jsme asi ty výroky četli, tak dvě zpětné vazby k senátorům.

Zpětná vazba ke koalici reprezentovaná – dnes tady paní ministryně je opravdu poctivě, tak směrem k paní ministryni, ke koalici. Já bych poprosil, a myslím si, že minimálně někde mezi prvním, druhým čtením se to naštěstí zlomilo, tak já se k tomu přidávám. Prosím vás, milé kolegyně, milí kolegové z koalice, neházejte špínu na to současné pořád ještě platné a účinné znění stavebního zákona. Ivan Adamec to tady řekl velmi dobře. Aktivně, a já za to děkuju, v tom minulém období už jsem tady byl, že díky vyjednávání s těmi týmy tehdy vašich opozičních poslaneckých klubů prošlo to současné znění stavebního zákona 161 ze 167 tehdy přítomných poslankyň, poslanců. Nikdo nebyl proti, 2 kolegové z poslaneckého klubu tehdy hnutí ANO se pouze zdrželi. Dva. Není potřeba udávat ta jména, prostě prošlo to jednomyslně. Tak jak to tady řekl Ivan Adamec před chviličkou, na takhle zásadní změně jsme dokázali všichni společně pro Českou republiku najít věcnou shodu. A to se teď teda nepodařilo.

Ale já to říkám s tou prosbou, abychom nebyli nikdy v politice pokrytci, tak pokud kdokoliv z vás, a já jsem zavnímal, že se to posunulo k lepšímu, hází špínu na to současné znění připravené za naší vlády, tak je to pokrytecké. Tak prosím takhle ne.

To, co si podle mě zaslouží největší kritiku, já tam obrazně, a teď prosím, naznačuji vědomě ty uvozovky, dávám čtyři nebo čtyři minus. Ten legislativní proces, ten byl prostě příšerný. Dá se symbolizovat řeknu kvantitou nebo těmi dvěma čísly: 800 stránek, zaokrouhluji na celé stovky, samotný návrh, 1200 stránek komplexní pozměňovák a mohl bych pokračovat k dalším a k dalším aspektům toho legislativního procesu. Fakt to nebylo dobré.

Třetí poznámka směrem ke koalici. Absence projednání. Tady se mírně budu lišit, i když on pak vlastně v té další větě možná myslel něco podobného jako já, tady se mírně budu lišit od Ivana Adamce. Já dlouhodobě jako právník i jako politik považuju mezirezortní připomínkové řízení v České republice za výraznou blokaci jakýchkoliv odvážných reforem. Díky tomu, kolik máme připomínkových míst, že jsou to primárně ústřední orgány státní správy, které i ze zákona musí hájit jenom svoji odbornou působnost, tak co přináší mezirezort? Mezirezort přináší, já nevím, tam je někde kolem 30 až 40 připomínkových míst, tak přináší 30 až 40 partikulárních v uvozovkách NIMBY názorů. Takže pro odvážné reformy to není optimální.

Ale já tu kritiku, a říkal jsem tady v prvním čtení a z toho se nevymluvíte, dají se na to prezentovat různé marketingové výstupy a fotky, že někdo někde sedí u nějaké prezentace, ale chyběla absence projednání se dvěma klíčovými platformami, okruhy subjektů v České republice. Za prvé, s municipalitami, s kraji a s obcemi, na které reálně dopadne to, co je v té novele nejzásadnější. My jsme plánovali integraci postavenou na digitalizaci. Vy pracujete si integrací organizační, to znamená, skutečně z toho smíšeného modelu to hrnete do státní správy, to je legitimní rozhodnutí, ale jestliže tohleto hrnete do státní správy, dopadá to primárně více na obce než na kraje, tak prostě s těmi obcemi to nikdo neprojednal předem. Prosím vás, to, že paní ministryně, pan vicepremiér Havlíček, paní zmocněnkyně, kdokoliv další přijel na půlhodinovou prezentaci, odprezentoval nikoliv paragrafové znění, nebyl tam připraven sedět, odpovídat na otázky a hlavně to projednávat předem a propsat tu debatu do toho legislativního výsledku, tak prostě s obcemi se to nestalo. Byl jsem na několika platformách Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv. Nic takového se nestalo, dokonce v jedné fázi byla na straně koalice, dokonce bych to řekl, velká míra alibismu nebo dokonce zbabělosti do té jámy lvové chodit. Například velké setkání, jestli se nepletu, polovina ledna, Sdružení místních samospráv, velmi věcně probíhající, neurážlivé vůči koalici, řekl bych, tady z toho politického úhlu pohledu naprosto nestranné, a postupně jsme se jenom dozvídali, jak chodili z MMR omluvenky a jak byla neochota k té debatě. Takže to je třetí poznámka.

A čtvrtá, ta už se týká té praktické implementace. Nemusel bych to komentovat, ale ono to prostě ze zákona vyplývá, že musíte nový stavební zákon, tu odpovědnost jako vláda, jako koalice nesete, rozběhnout reálně v území. A teď kolegyně, kolegové, ať jste z jakékoliv strany, z kterékoliv části politického spektra, už jste se potkali osobně s krajskými koordinátory v území? Já zas nebudu – kritika nemá být ad personam, ale nepřipravenost, nekompetence některých krajských koordinátorů v území mě tedy lehce děsí z pohledu té praktické implementace. A tak na tu jsem velmi zvědav a tady mám červený otazník u toho, opravdu tučný.

Tak. Směrem k části opozice a my jsme se v tom jako odéeska snažili odlišit, a teď věřím, že řada kolegyň, kolegů mě určitě nepochválí, ale myslím si a chápu, že to mohou brát za můj úhel pohledu osobní. A je to můj úhel pohledu osobní, že třeba nejsem objektivní. Ale já pak ocituju jeden zdroj, který si myslím, že to, co teď řeknu, tu zpětnou vazbu, tak velmi objektivizuje.

Část opozice – a zase nebudu, nepůjdu kritikovat personam a určitě to nechci paušalizovat, že všichni kromě ODS, ale část opozice používá naprosto zkratkovité až nepravdivé argumenty v té kritice, ať už směřují k tomu, že by se popíraly naprosto veřejné zájmy, ať už tady byla dneska i mnohokrát probírána údajná jako legalizace černých staveb za nějaké cenovky, ať už je tady strašení korupcí v nějakém jednoduchém rozhodování rady obcí a tak dále, tak já takhle zůstanu jako stručný u toho, že ta zkratkovitost a podle mého názoru nepravdivost té kritiky je poměrně značná.

Já jsem říkal, že tenhleten svůj osobní názor se pokusím objektivizovat a já jsem přemýšlel, jak to udělat. A trošku mně pomohla jedna významná advokátní kancelář, nejsem s ní vůbec nějak propojen. Ta advokátní kancelář vzešla z oblasti ekologie. Všichni znáte původní Ekologický právní servis, který se přeměnil ve Frank Bold, advokátní kancelář. Frank Bold pracují pro celou řadu obcí a měst. Pracují pro celou řadu spolků. Myslím si, že jejich pohled na veřejné právo je velmi objektivní. Tak já teď opravdu koukám do řad opozice. Pokud si přečtete, je dvoudílná, dvoudílnou analýzu, kterou publikovali v srpnu poté, co velká novela stavebního zákona prošla Senátem, tak myslím si, že ve dvanácti, třinácti, mezi deseti, patnácti body té kritiky se vlastně s tou zkratkovitostí Frank Bold pokusil vypořádat. Autorem je, snad mu teďka neposílám polibek smrti, jeden z opravdu významných, dlouholetých, mnohaletých českých právníků, působící i na straně veřejné správy, v Legislativní radě vlády, v oblasti veřejného stavebního práva.

A já teď jenom z té analýzy ocituju jednu část. Část připomínek upozorňuje na reálná rizika, která jsou s reformou tohoto rozsahu nepochybně spojena. Část kritiky stojí na nepřesném nebo zjednodušeném výkladu navržených změn. V článku usilujeme o rozlišení skutečně problematických dopadů od výtek, které jsou podle názoru autora ve veřejném prostoru přeceňovány nebo dezinterpretovány. A myslím si, že se to týká v zásadě všech těch tří hlavních směrů kritiky, jak ochrany veřejných zájmů a jakéhosi jejího škrtnutí nebo popravy ochrany veřejných zájmů, jakési zjednodušené a cenově dostupné legalizace černých staveb, až po to rozhodování obcí o případné odchylce v individuálním řízení od platné územně plánovací dokumentace. Tak.

Člověk se má posunout primárně k sobě samotnému, takže ten přístup ODS, on ho už hodně a správně shrnul i pověřený člen našeho klubu Ivan Adamec. Za nás, my jsme od počátku, a to je odpověď, kolega Lukáš Vlček, prostřednictvím paní místopředsedkyně, tady zmiňoval, kdo to četl. My jsme se opravdu v našem týmku v rámci odéesky snažili být v naprostém detailu a máme řekl bych přečtené všechny dokumenty, ať původní návrh, komplexní pozměňovák, jednotlivé pozměňováky shora zdola několikrát, takže my jsme říkali vždycky naši pozici následovně. Řada věcí, a já zase budu konkrétní, jde v tom návrhu správným směrem. Integrace rozhodování; vy jste zvolili jinou techniku té integrace, než jsme měli v plánu my, ale v zásadě ta integrace rozhodování je pro české povolovací procesy, ono se to nedá zužovat jenom na samotné stavební řízení, absolutně klíčová; zrušení JESu, který se v praxi potvrdil, že byl v zásadě Potěmkinovou vesnicí; zjednodušení stavebního řízení a povolovacích procesů je taky správné. Počet obecních stavebních úřadů, prvostupňových stavebních úřadů. Prostě na zemi šest krát čtyři hodiny; šest hodin, přejedete naši krásnou zemi z východu na západ, za čtyři hodiny ze severu na jih, tak těch – zaokrouhluju – 630, ono je někde 626, 627 obecních, jsou k tomu krajské, tak někde jsme na 630 stavebních úřadech pro zemi o 10 milionech obyvatel a šest krát čtyři hodiny rozměrově, tak je přece úplně přepálená fragmentizace naší země, fragmentizace rozhodování. Snaha o koncentraci řízení a řeknu nějakou efektivní, nikoliv popírající práva účastníků řízení, minimalizaci vstupů do řízení, minimalizace vraceček v řízení, opatření proti nečinnosti, fikce souhlasu. To jsou věci, které jdou správným směrem.

Stejně tak jsme ale upozorňovali na kritické body v té novele. Už se nebudu vracet k tomu, že projednat tak zásadní změnu ze smíšeného modelu, kdyby to byla nějaká okrajová agenda, teď řeknu vydávání nějakých dokumentů, kterých je pět do roka, tak neřeknu, ale podle mého názoru jedné z top tří nejvýznamnějších agend, které v České republice fungují ve smíšeném modelu, tak ten smíšený model opustit bez řádné analýzy a bez řádného projednání, tak je opravdu ta nejzásadnější chyba.

Pak jsou věci, které jsme se snažili opravit našimi pozměňovacími návrhy a zůstaly tam a jsou pořád velmi problematické. Možná ti z vás, kteří máte raději hodnoty a myslíte si, že to někomu pomůže, tak my naopak ty věci vidíme věcně velmi kriticky, tak třeba to, že se zakotvuje do zákona pojem pohody bydlení, je naopak riziko, které, a teď věřím, že budu špatným prognostikem, já v té věci jsem pesimistou, jenom zvýší počet sporů a nabije počtům sporů, které budou provázet povolovací procesy v této zemi.

Ponechání vlastních stavebních předpisů všem krajským městům. No, to je další fragmentizace toho, s čím se musí všichni aktéři ve stavebním terénu vypořádat. To opravdu považujeme zase na zemi naší velikosti – já vůbec nezpochybňuju Prahu, která je opravdu naprosto specifickou lokalitou, specifickým regionem – ale vlastní stavební předpisy všem krajským městům? Já jsem zastupitel a hrdý je rodák a hrdý celoživotní občan Pardubic a přesto si nemyslím, že by Pardubice jako krajské město měly mít vlastní stavební předpisy. Buď naši zemi chceme zrychlovat, zjednodušovat, posouvat do 21. století, ale vlastní stavební předpisy pro všechna krajská města? Mně to přijde úplně mimózní a úplně jdoucí proti tomu, co jako koalice jinak říkáte, že chcete také zrychlovat, zjednodušovat, tak tuhletu fragmentizaci naopak zavádíte.

A pak věc, která mě velmi mrzí. Řada z nás, řada z vás, řada z těch lidí, kteří se úplně neorientují, tak územně plánovací dokumentaci zužují jenom na problematiku samotného územního plánu. Ale my máme přece řadu dalších stupňů územně plánovací dokumentace a já – ještě za chvilku ode mě zazní zcela vážné poděkování za to, že jsme měli možnost tím, že jsme opravdu se snažili konstruktivně fungovat, tak prosadit celou řadu našich pozměňovacích návrhů. Nebylo to ojedinělé a jsou zásadní, za chviličku se k nim dostanu. Ale to, že neprošly pozměňováky, které by využily potenciál regulačních plánů tam, kde regulační plány jsou v rámci územního plánování pořízeny jako nástroj územně plánovací dokumentace, tak jsme ještě mohli velmi výrazně zrychlit výstavbu v oblastech, kde jsou přijaté a schválené regulační plány. My jsme nabízeli pozměňovací návrhy, které by regulační plány v té věci, nebo v těch parametrech, které jsou již ve schváleném regulačním plánu vypořádány, tak jsme navrhovali pozměňovák, příklad, který by vlastně v té věci pak byl považován nebo nastavoval fikci vlastně toho, že ta část věcí, které byly schváleny v regulačním plánu, tak už pak nepodléhá duplicitnímu přezkumu a schvalování v samotném stavebním řízení.

Takže nevyužití toho potenciálu dalších stupňů územně plánovací dokumentace, zejména území s regulačními plány, tak to jsou ukázky snad naprosto věcně zaměřené kritiky toho, co z pohledu odéesky považujeme za věci nedotažené.

Tak a už se dostávám opravdu k závěru a chci končit pozitivně, má se končit pozitivně. My si ceníme toho – a řekl to tady Ivan Adamec, který mluvil se stanoviskem klubu. Takže ještě mnohem vážněji, s mnohem vážnější silou, než mluvím já, já jsem opravdu běžný řečník v rozpravě, tak jsme rádi, že jsme konstruktivním jednáním dosáhli toho, a vážíme si toho paní ministryně, že byly schváleno osm našich pozměňovacích návrhů. Nebojte já je nebudu všechny opakovat, k tomu také neslouží jednání o senátní vratce, ale chci to akcentovat, protože to je DNA ODSky ty návrhy směřovaly, a teď věřím, že se nebudou někde červenat, protože si to zaslouží tu pochvalu – řada mých kolegů se na nich podílela. Sedí tady v sále, sleduje tu debatu poctivě prostřednictvím paní místopředsedkyně Víťa Schrek přinesl velmi výrazné antibyrokratické zjednodušení agendy rozhodování stavebních úřadů při naprosto praktickém ději, při scelování pozemků a dělení pozemků, takže velmi antibyrokratické opatření a já ho dávám jenom jako ukázku toho, kam směřovala ODS, to znamená antibyrokratická zjednodušování činnosti stavebních úřadů.

A kolega Ivan Adamec, ten se, to je jako všech kolezích, se podílel na všech těch pozměňovacích návrzích, on hodně akcentoval věci, které se týkaly hospodářského, ekonomického, rozvoje, které se týkaly prodloužení platnosti stanovisek EIA, protože prostě víme, že ta část procesu, která navazuje pořád ještě za EIA, je velmi dlouhá, to znamená prodloužení platnosti stanovisek EIA, pozměňovací návrh Ivana Adamce, společné pozměňovací návrhy za celou ODSku. A zase to je krásná ukázka toho, jak je dezinterpretována údajná poprava veřejných zájmů v území naším pozměňovacím návrhem, protože považujeme ekonomický rozvoj naší země za stejně důležitý. Já neříkám, že ho považujeme za důležitější, za stejně důležitý, jako jiné veřejné zájmy v České republice. Ochranu přírody a krajiny, ochranu kulturního dědictví, nic z toho nezlehčujeme, nic z toho nedehonestujeme. Ale poprvé historii naší země jsme pozměňovacím návrhem ekonomický rozvoj naší země postavili mezi ostatní, výslovně zákonem, postavili mezi ostatní veřejné zájmy posuzované v řízeních podle stavebního zákona. Co je na tom kolegyně kolegové špatně? Jak se tím ruší nebo snižují ostatní veřejné zájmy? Vůbec nijak, ale kvalitu života dosáhneme tehdy, když bude naše země ekonomicky silná. Pak můžeme na stejné úrovni ochrany a hájit další veřejné zájmy, které vypovídají o kvalitě života v naší zemi. Jsem rád také za pozměňovací návrhy, které směřovaly k bezpečnosti naší země a k energetické bezpečnosti. Energie jsou alfa omega dalších 10 let v České republice. Pořád ještě možná netušíme, jaké všechny problémy v přechodovém období nás čekají. Takže stavby pro energickou bezpečnost a zjednodušení jejich povolování v území, to je další pozměňovák, kterým ODS naplňuje směr, kterým chce jít. A třetí věc, chceme věci zjednodušovat a lépe než definice, teď nechci zlehčovat tu kritiku, když se tady ozývalo, že definice dostupného bydlení nám to dostupné bydlení zajistí a žádná definice nám nic nepostaví. Takže definice není rozhodná. Sada našich pozměňováků směřovala k tomu, abychom stavby pro bydlení, pro funkci bydlení, bez ohledu na tu definici nebo nedefinici, abychom stavby pro funkci bydlení zrychlili a zjednodušili, zejména například na brownfieldech. Takže to jsou ty praktické kroky, které mohou pomoci. Nemáme kouzelný proutek, nejsme kouzelníci a nezařídíme to z hodiny na hodinu. Ale to jsou konkrétní praktické kroky. Zjednodušení povolování staveb pro funkci bydlení v brownfieldech, tak to je další směr pozměňovacích návrhů, které prošly a ještě jednou děkuju za to, že jsme je s tím odborným týmem pod MMR mohli projednat a dosáhli jsme toho schválení takže tolik pohled za mě, omlouvám se za to, že byl rozporný, že v něm byla kritika i pochvala najednou, ale ona ta materie prostě takhle probíhala. Za nás naplňujeme to, co jsme řekli, nikdy jsme neblokovali, nenavrhovali jsme vrácení k přepracování, mezi všemi čteními jsme posouvali ten návrh zákona, připravili jsme pozměňováky, řada z nich prošla, nicméně s tím výsledkem, z těch klíčových bodů, které jsem uvedl, nemůžeme být spokojeni a jsou pro nás zásadní tak, že nemůžeme hlasovat aktivně pro tu poslaneckou verzi. Děkuju. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Mnohokrát já vám děkuji pane poslanče s faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Kršková, než se dostaví k pultíku, tak omlouvám pana ministra Metnara do 17.30 z pracovních důvodů.

Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Já si dovolím reagovat na svého ctěného kolegu Karla Haase, protože jeho kritika směřovala i do opozičních lavic a týká se mého pozměňovacího návrhu, který se týkal výjimek z územního plánování. Já jsem tento návrh předložila na výboru pro veřejnou správu, který se, podle mě, tomu gesčně by měl věnovat a tam proběhla diskuse 0. Pak jsem tento pozměňovací návrh načetla tady ve druhém čtení a diskuse opět byla 0. V rámci připomínkového řízení k tomu jednotlivé ministerstva měly pouze zamítnuto. MMR, Ministerstvo vnitra a nikdo mi za celou dobu debaty nevysvětlil, proč o tom nemá rozhodovat zastupitelstvo. Ale proč je výhodnější a lepší, když o tom bude rozhodovat rada obce? Jediné ministerstvo, které se v tom širokém procesu k tomu vyjádřilo, bylo Ministerstvo dopravy a to řeklo, že se to teda jako zrychlí, že se nemusí čekat na to, až bude jednat zastupitelstvo.

Já bych znovu řekla, o čem se tady bavíme? Bavíme se o výjimce z územního plánování. Normálně tyto výjimky schválit trvá roky a my říkáme: ano, zastupitelstvo obce může schválit výjimku, nemusí to přes proces změny územního plánu, což si myslím, že výrazně to zrychlí. A zastupitelstvo ze zákona zasedá minimálně jednu za tři měsíce na většině obcí to je častěji. Takže jestli se bavíme roky anebo tři měsíce, tak si myslím, že to je velké zrychlení a že říct: rada zasedá častěji, třeba každých 14 dní, tak (nesrozumitelné) každých 14 dní u tak zásadního rozhodnutí, tak já si myslím, že tam ten jakoby přínos, zrychlení a ochrana nějakých veřejných zájmů prostě chybí a nikdo v té debatě mně na to nevysvětlil, proč to nemůže být zastupitelstvo. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Tak děkuji paní poslankyně.

Načtu další omluvu, paní poslankyně Nedomová se omlouvá od 17 hodin do 19 hodin z pracovních důvodů.

A nyní s faktickou paní poslankyně Kovářová.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Já se taky ohradím vůči kritice opozice. Ohledně černých staveb a ochrany veřejných zájmů vycházíme i ze stanoviska ombudsmana, který to kritizoval. A právě právní stanovisko Kanceláře veřejného ochránce práv je pro nás dostatečnou autoritou.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji paní poslankyně, s faktickou poznámkou nyní pan poslanec Haas. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Já za tu debatu hrozně moc děkuju. Takže nejprve k Marušce Krškové, prostřednictvím paní předsedkyně, snad se Maruška nezlobí, že se takto oslovujeme, já nebudu hrát, že se neznáme a že si netykáme. Maruško, ty jsi kritizovala průběh toho, jak si dostávala nebo nedostávala vysvětlení a já jsem tomu legislativnímu procesu dal čtyři minus, ale ten proces, k tomu se vyjádřím jak v politické rovině, tak v té věcné rovině. V politické rovině, teď kolegyně, kolegové a koukám se na vás a jdu s tou kůží na trh. No, já odmítám žít v paranoidním světě a v tom, že naše Česká republika má 6 258 zkorumpovaných rad obcí. Já chci žít v pozitivním světě, koukám se na svět pozitivně, takže prostě pro mě paušální hrozby toho, že rada obce je apriori náchylná ke korupci – a použili jste to slovo korupce mnohokrát – já s ním teď operuju poprvé, až té v odpovědi na tu faktickou, tak já takhle odmítám žít. A ty věcné poznámky nebo ty věcné podmínky, za a) teď já tady nechci dělat advokáta, koalici, ale znovu, mě by zajímalo, kdo z vás jste si přečetl podmínky toho paragrafu za a) je to podkladový akt pro stavební úřad, to konečné rozhodnutí v tom individuálním řízení, ve kterém rada obce tu odchylku dá, tak posuzuje stavební úřad a musí být splněny ty další kumulativní podmínky. To znamená nesmí být dotčeny, tam není žádná výjimka že budou dotčeny částečně nebo to nesmí být vůbec dotčeny žádné další veřejné zájmy, to je jedna kumulativní podmínka. A nesmí být nějak dotčena práva konkrétních třetích osob ať fyzických nebo právnických. Takže to určitě není o tom, že jako to je lusknutím prstu odchylka od územního plánu. Tolik snad to věcné vysvětlení. Ale klíčovější je spíš to, že nechci žít v tom paranojním světě. Tu kritiku toho legislativního procesu, špatnou míru komunikace, tu já jsem ocajchnoval(?) možná ještě přísnější známkou čtyři minus, takže v tom jsme s Maruškou ve shodě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane poslanče, krásně jste dodržel čas, jenom vás mírně upravím – prostřednictvím paní předsedající, nikoliv paní předsedkyně. A nyní se hlásí s faktickou paní poslankyně Kršková. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Já si to dovolím doplnit. Tady na jedné straně je samozřejmě ten proces a na druhé straně je věcná podstata mého pozměňovacího návrhu. A určitě to nebylo zkratkovité o tom, že si tady někdo myslí, že všechny rady jsou zkorumpované. Já jsem byla starostka, takže opravdu by se mě to i osobně dotýkalo, kdyby si někdo myslel, že starostové, zastupitelé jsou náchylní ke korupci. Mně jde o to, že ten proces podle mě má být veřejný. A veřejnost holt může v současnosti zaštítit pouze zastupitelstvo. Aby občané vůbec věděli, že se o tom jedná. Aby ti, co se o věci veřejně zajímají, aby měli možnost na jednání přijít, slyšet a vyjádřit se k tomu. A to bohužel na té radě možné není. A není to o tom, jestli tam je prostor ke korupci nebo není. Je to jeden z dlouhé řady argumentů, proč by se o tom mělo jednat na zastupitelstvu obce a ne na radě. A to si myslím, že (je) to zkratkovité, ono v médiích se to často objevovalo. Ale nemyslím si, že to je podstata mého pozměňovacího návrhu ani té celé debaty.

Takže i tady na začátku už proběhly faktické poznámky a myslím si, že se nemáme bavit o tom, jestli rada je prokorupční. O tom to není. Já jsem prostě neslyšela vysvětlení, proč by to nemělo být na zastupitelstvu. Protože ten argument, zrychlení, to není to důležité, protože zastupitelstvo taky zasedá poměrně často. A podle mě to, aby občané měli možnost se k tomu vyjádřit a vůbec věděli, že se to projednává, to je za mě ten veřejný důležitý zájem, který tady ztrácím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Diskuse se nám rozproudila, nyní s faktickou pan poslanec Horák. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Horák: Děkuju. A možná tu faktickou, já v tom shrnuji těch pár slov, co jsem chtěl říct v tom příspěvku, takže děkuju za slovo. Já si obecně myslím, že změna stavebního zákona je nutná. Vidíme, že často samospráva, státní správa jdou proti sobě, chtějí po stavebníkovi další vyjádření až na konci těch lhůt. Je zjevné, že chceme-li ten proces urychlit, zlevnit, tak některé hygienické normy musí pravděpodobně být méně přísné. Některé stavební normy nesmí být tak přísné. Na tom se všechno (všichni?) shodneme a pod to bych se podepsal.

Ale čemu stejně jako moje kolegyně nerozumím – tak jsem to koneckonců připodepsal ten pozměňovací návrh – tak je, proč by to mělo jít ze zastupitelstev na rady obce? Zastupitelstva jsou svolávána řádně dopředu, visí to na úřední desce. Velmi často se přenáší kabelovou televizí, streamují se. Sedí tam zástupci opozice. Občas tam chodí občané, veřejně se to debatuje. Rady jsou neveřejné. A musíme si říct, že když se mění územní plány, tak velmi často pozemek, který je relativně bezcenný, tak změnou územního plánu najednou je cennější o miliony, desítky milionů korun. A to je velmi důležité. A já říkám, že tady opravdu je korupční riziko.

Já jsem koneckonců téměř deset let starostou a většina starostů a radních, zastupitelů, které znám, tak jsou čestní lidé, za které bych dal ruku do ohně, ale ne určitě všichni. A věřím, že jsou regiony a věřím, že jsou lidé, kteří to budou zneužívat. A já před tím varuji a obávám se, že za velmi krátkou dobu se tento paragraf bude měnit, protože prostě bude zneužíván. A poslední věc, jenom ta zastupitelstva se svolávají sedm dní dopředu. Takže ta úspora časová, jako jestli to je pět dní, tak to není podle mě argument. (Předsedající: Čas, pane poslanče. Děkuji.) Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Nyní s další faktickou paní poslankyně Kovářová. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Kolegové to už shrnuli za mě. Nejde o to, že my tvrdíme, že všichni jsou zlí a že všichni chtějí podvádět. Jde o to, že územní plán je společenská dohoda, která má být projednána na zastupitelstvu, protože to zastupitelstvo představuje tyto občany a rada města prostě není veřejná. To je to, o co nám hlavně jde.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. S další faktickou pan poslanec Válek. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji. Já se kolegyně, kolegové, omlouvám. To není tak, že jsem měl abstinenční syndrom, že dlouho nevystupuju. Ale vzpomněl jsem si na svoji městskou část Líšeň a na projednávání územního plánu a nejkrutější období v zastupitelstvu, když prostě se měly stavět garáže na sídlišti a část byla v zásadě proti a část zásadně pro a občané tam přišli a totéž se stavělo (týkalo?) výstavby a tak dále. Já si myslím, že to je ten hlavní důvod, proč. Kdyby se to projednávalo na zastupitelstvu, tak se k tomu mohou vyjádřit na jedné straně ti developeři, na druhé straně ti občané, může se k tomu vyjádřit opozice. Na radě je to v podstatě otázka jenom členů té rady. Rada není veřejná, nemohou tam přijít občané, nemohou tam přijít developeři. Je to daleko jednodušší – i když je to tedy, já nevím jak kde, já nejsem zase takový kovaný starosta jako většina z vás, nikdy jsem starosta nebyl, jenom místostarosta nebo radní – ale je to nejobtížnější část, co si tak vzpomínám, kromě dotací do fotbalu – jednání zastupitelstva, co se týče naprosto protichůdných zájmů – těch, co soustavně, těch, co tam bydlí, těch, co vedle nich se má stavět, a proto si myslím, že na jednání zastupitelstva to patří, protože tam se často dospělo k nějakému konsenzu, který byl ku prospěchu všech.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní se vracíme do obecné rozpravy a do ní je přihlášená paní poslankyně Svárovská. Máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, Senát nám vrátil novelu stavebního zákona s mimořádně vážným varováním. Senát návrh odmítl jako celek a vyzval Sněmovnu, aby jeho veto nepřehlasovávala velkou většinou hlasujících senátorek a senátorů. A já se k této výzvě připojuji.

Ve třetím čtení jsem tady už podrobně mluvila o tom, že tato novela oslabuje ochranu přírody a krajiny, zemědělské půdy, památek, veřejného zdraví, vlastnických práv i práv lidí, kteří v dotčeném území žijí. Je to oslabování. Není to, jak tady říkal pan kolega Haas, prostřednictvím paní předsedající, že je to nějaký konec světa, ale je to setrvalý proces oslabování práv lidí, oslabování těch veřejných zájmů. A je to ten pověstný kluzký svah, po kterém se šineme dolů.

Upozorňovala jsem na rušení jednotného environmentálního stanoviska, na oslabování samostatné role odborných orgánů, na zjednodušení kácení stromů – inženýrské sítě máte ve městě v každé ulici, to znamená, že můžete skutečně vykácet stromy z města a ani se to nikdo nedozví – na zásahy do ochrany národních parků, na problematickou výjimku pro výstavbu na nejkvalitnější zemědělské půdě v pásu kolem dopravní infrastruktury a na omezení možnosti odvolat se proti velkým developerským projektům.

Je pravda, ano, že některé nejhorší části původního návrhu byly během projednávání zmírněny díky nezměrnému úsilí různých odborných organizací. Zůstala například ochranná pásma památkových rezervací a zón, závazná stanoviska hasičů pro nejrizikovější stavby a výjimka z ochrany nejcennější zemědělské půdy byla zúžena z jednoho kilometru na pět set metrů. To ale nemění celkovou koncepci ani podstatu našich výhrad. Ano, zrychlení povolování potřebujeme, to jsme si tady řekli všichni.

Potřebujeme stavět dostupné bydlení, školy, energetickou infrastrukturu i veřejné stavby. Ale o dostupné bydlení v novele nejde, už jsme to tady dneska probírali, jeho definici novela vypouští. Dostupnost bydlení není podmínkou ani kritériem pro přiznání privilegovaného postavení velkým bytovým projektům. Vysvětlení paní ministryně proto věcně neobstojí.

Tato novela stejně tak nezaručuje rychlejší, předvídatelnější a kvalitnější rozhodování. Oslabuje pojistky, které chrání veřejný zájem a práva lidí. To je podle mě neoddiskutovatelné. A je jedno, co tu paní ministryně deklaruje. Jde o to, co je v zákoně doopravdy napsané a jakým způsobem je možné to aplikovat. A to nyní potvrdil také Senát a potvrdil to výrazně.

Dnes se proto chci soustředit na závažný problém, který v senátní rozpravě opakovaně zazněl a který Senát velmi výrazně nasvítil, a to jsou ta korupční rizika, o kterých jsme tady dneska už trochu mluvili. Korupce nezačíná nějakou obálkou předanou pod stolem nebo v krabici od vína. Taky to není tak, že tady nás většina v opozici jsou lidé, kteří se dívají na svět černě a každého podezřívají z těch nejhorších úmyslů.

Ale korupce začíná tam, kde jsou pravidla neprůhledná a rozhodovací pravomoc je příliš koncentrovaná, kritéria vágní, proti rozhodnutí není možné se odvolat a je oslabená kontrola. Tam, kde lidé s penězi, kontakty a přístupem k politické moci získávají náskok před běžnými občany, obcemi a menšími stavebníky. A když jsme u toho, tak je to i pan premiér téhle vlády, který má výrazný ekonomický zájem v developmentu, čehož si povšimla i Evropská komise.

Přesně takové prostředí novela vytváří nebo podporuje. Ukažme si to na jednom konkrétním příkladu. O územním plánu dnes rozhoduje zastupitelstvo na veřejném zasedání. Zopakujme si to. Tato novela ale umožňuje, aby se konkrétní projekt od schváleného územního plánu odchýlil se souhlasem rady obce. A ta rada, jak tady bylo dnes několikrát řečeno, jedná neveřejně, a v obcích, kde se rada nevolí, vykonává tuto pravomoc starosta nebo starostka, pokud si ji nevyhradí zastupitelstvo. O výjimce z veřejně projednaného územního plánu tak může rozhodnout jediný člověk. A já vím z Lipenska o celé řadě příkladů, kdy developerské firmy tímto způsobem prosazují své apartmánové bydlení, které ve skutečnosti není bydlením.

Paní ministryně připomněla, že možnost odchýlit se od územního plánu není neomezená. Podmínky byly po veřejné kritice zpřísněny skutečně a musí být tedy splněny současně, neboli kumulativně. Záměr nesmí narušit veřejné zájmy ani se dotknout jiných osob, ochranných pásem nebo koridorů. To ale neodpovídá na tu naší hlavní námitku. Proč může o tak ekonomicky významné odchylce rozhodovat ta rada neveřejně a v obci bez rady za určitých okolností jediný člověk. A kdo určí, a to je důležitá otázka, jak velká odchylka už veřejné zájmy narušuje, když zákon její přípustný rozsah jasně nevymezuje? Jak vyloučíme, že závažné porušení veřejného zájmu z pohledu jedněch bude vyhodnoceno jako přípustné, nebo málo relevantní?

Novela zároveň nástroje ochrany některých veřejných zájmů oslabuje. Součet neurčitých a oslabených pojistek se nestane silnou ochranou jenom proto, že je nazveme kumulativními podmínkami, jak tady několikrát dnes připomněla paní ministryně. Čím větší ekonomickou hodnotu má taková výjimka pro investora, tím silnější musí být veřejná kontrola. Tady ale novela oslabuje, místo veřejného rozhodování zastupitelstva připouští neveřejné rozhodnutí několika radních nebo jediného starosty. To je naprosto konkrétní prostor pro zákulisní tlak a korupční riziko. A když se teď vrátil pan kolega Haas, prostřednictvím paní místopředsedkyně, já myslím, že nejde o to, že se díváme na svět černě a považujeme všechny za podvodníky, ale protože musíme vytvářet ta pravidla, aby lidé vůbec nebyli vystaveni tomu dilematu. Víme, že lidské rozhodování často se přizpůsobuje okolnostem, nikoliv že by člověk byl automaticky svým ustrojením korupčník nebo naopak člověk za každých okolností poctivý. Proto potřebujeme ta jasná pravidla.

Samotné soustředění řízení do jediného úřadu nekritizuji. Může odstranit část dnešní roztříštěnosti a také riziko systémové podjatosti obecních stavebních úřadů.

Korupční riziko, to ale vzniká spojením této koncentrace s těmi vágními kritérii, oslabením samostatných odborných pojistek a omezenou možností účinného přezkumu. Novela omezuje samostatnou roli odborných orgánů a jejich závazných stanovisek. Stavební úřad má různé veřejné zájmy sám vyvažovat, přičemž zákon mu současně předepisuje velmi silnou domněnku ve prospěch výstavby, čili mu říká, který ten veřejný zájem je nejpodstatnější. Technické požadavky navíc nemá z úřední povinnosti standardně prověřovat stavební úřad, ale především projektant a autorizovaný inspektor může namísto úřadu rozhodovat například o kolaudaci, předčasném užívání nebo zkušebním provozu, a to i u vyhrazených staveb.

Rozhodně netvrdím, že úředníci stavebních úřadů nebo lidé v zastupitelstvech či radách obcí jsou korupčníci. Já tvrdím přesný opak. Odpovědný zákon má chránit poctivé úředníky a poctivé zastupitele před politickým a ekonomickým tlakem. Má jim dávat jasná pravidla, odborné podklady a transparentní postup. Nemá je nechávat samotné proti investorům s milionovými rozpočty, právními týmy, silnými lobbistickými kapacitami a přímými kontakty na politickou reprezentaci. Riziko představuje také právní nejasnost. Ta novela má přes tisíc stran a zasahuje do 55 zákonů. Její dopady nebyly řádně vyhodnoceny a odborné organizace upozorňují na nejasná, rozporná a obtížně vyložitelná ustanovení.

Nejasný zákon není antibyrokratický zákon, nejasný zákon je výhodný pro toho, kdo si může zaplatit nejlepší právníky a kdo má přístup k lidem, kteří o výkladu rozhodují. Běžný občan nebo malá obec takovou možnost nemají.

A potom je tu zásadní, největší a klíčové korupční riziko spojené s úplným začátkem celého procesu, samotný vznik zákona. Dodnes nevíme, kdo ten zákon skutečně napsal. Nevíme, kdo koordinoval jeho jednotlivé části. Nevíme s jakými zájmovými skupinami autoři jednali, jaké jejich požadavky převzali a kdo za tu rozsáhlou několikaměsíční práci zaplatil. Máme zákon, který zásadně mění pravidla pro majetek v hodnotě stovek miliard korun, ale nemáme jeho skutečnou lobbistickou stopu. Předkladatelé nám říkají, že text připravil expertní tým. Kdo v něm byl? Koho zastupoval? Kdo ho financoval? Z jakých prostředků? Proč předkladatelé tato jména a jednání nezveřejnili?

Lobbování samo o sobě není nelegitimní. Developeři, architekti, obce, ekologické organizace i profesní komory mají právo předkládat své argumenty. Rozdíl mezi legitimním lobbováním a nepřijatelným ovládnutím tvorby zákona je ale právě v transparentnosti. Veřejnost musí vědět, kdo s kým jednal, co požadoval a co se nakonec do zákona dostalo. Nevíme to, vidíme jenom výsledek. Rozsáhlý poslanecký návrh, který obešel standardní připomínkové řízení, posouzení dopadů i Legislativní radu vlády a který v řadě ustanovení mimořádně zvýhodňuje velké investory. Nic proti nim, ale silnější má být podroben jaksi podrobnější kontrole.

Toto je učebnicový příklad legislativního procesu, který nedokáže vyloučit podezření, že zákon nevznikal ve veřejném zájmu a Senát tuto pochybnost ještě nasvítil. Proti návrhu se postavili senátorky a senátoři napříč politickými stranami, profesní komory, architekti, právníci, akademici, odbory, obce, kraje i veřejný ochránce práv.

Přesto nám vládní koalice říká, že pět a půl hodiny věcné senátní rozpravy jednoduše přehlasuje a jednotlivé výhrady prostě neguje, popírá. Takto se s vážnými výhradami druhé komory nezachází a takto se nepřipravuje právo v demokratickém státě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, stavební řízení musí být odborné, předvídatelné, přezkoumatelné a odolné vůči korupci. Jedno řízení a jedno razítko mohou být dobrým cílem. Jedno místo, na které se v netransparentním systému soustředí politický a ekonomický tlak, však dobrým řešením není. Senát dal příležitost chybu napravit. Respektujme jeho rozhodnutí. Připravme řádný vládní návrh s posouzením dopadů, připomínkovým řízením, účastí Legislativní rady vlády a především s úplnou lobbistickou stopou. Dokud nevíme, kdo tenhle zákon napsal, kdo ho zaplatil a čí požadavky do něj prosadil, nemáme právo tvrdit občanům, že byl napsán pro ně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Se stanoviskem klubu je přihlášen pan poslanec Michal Kučera. Než se dostaví k pultíku, tak načtu omluvy. Omlouvá se pan předseda Benda od 16 hodin z pracovních důvodů a pan místopředseda Nacher od 16.45 do 18.15 z pracovních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, paní místopředsedající. Dovolte i mně, abych vyslovil pár tezí a současně i stanovisko klubu TOP 09 k právě projednávanému stavebnímu zákonu, který už projednáváme tady na plénu Poslanecké sněmovny počtvrté, pokud počítám dobře. První, druhé a třetí čtení a teď vratku ze Senátu. Argumenty, které tady zaznívají, se víceméně opakují, ale opakují se proto, protože do této chvíle vlastně nebylo zodpovězeno dostatečně, že tyto argumenty, které zaznívají nejen od TOP 09, ale i od dalších stran, nejsou relevantní, že se nepodařilo rozptýlit obavy, které tady vyslovujeme a o kterých tady neustále mluvíme. Mluvíme o nich tady na plénu Poslanecké sněmovny, mluvíme o nich ve výborech a samozřejmě i na dalších platformách.

Teď se k tomu přidal i Senát Parlamentu České republiky, který víceméně, řekl bych i kontinuálně s argumentací ze Sněmovny, s výhradami, které tady snášeli poslanci, tak naši kolegové senátoři přišli vlastně s podobným pohledem a víceméně ukázali, že mají podobný pohled na celou problematiku. Samozřejmě, co je podle mě důležité, že Senát svůj pohled a odmítnutí tohoto zákona vyjádřil jasnou většinou přítomných poslanců. Možná že mě přítomný pan senátor opraví, ale myslím, že to bylo 55 senátorů z nějakých 60 a něco senátorů. Takže většina tam tehdy byla výrazná, která hlasovala pro vrácení tohoto tisku zpátky do Poslanecké sněmovny.

Myslím, že takhle jasné stanovisko nezaznívalo jenom z klubu současné opozice, ale tuším, že se přidali i senátoři z hnutí ANO, kteří vyjádřili stejné obavy, že tato novela je nedostatečně připravena. O tom se tady hlavně bavíme. My se bavíme hlavně o tom, že novela je prostě nedostatečně připravena, je nedostatečně vydiskutována a nedokázala přesvědčit – samozřejmě jak ta novela svým textem, tak samozřejmě ani paní ministryně – nedokázala přesvědčit jak politiky, kteří mají, to znamená Parlament České republiky, tak samozřejmě lidi z území, odborníky a další v dotčených organizacích, že tato novela přinese to, co si od ní vláda, současná vláda České republiky, slibuje.

Protože ten cíl samozřejmě, který má vláda České republiky, tak s tím se snad ztotožňujeme všichni. Všichni chceme, abychom rychleji povolovali stavby, všichni chceme stavět. Všichni chceme, aby se tady stavělo bez zbytečné administrativy, bez zbytečné byrokracie. Ten cíl máme prostě společný. Má ho společný jak opozice, tak koalice, jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát. Všichni chceme stavět, všichni chceme stavět rychle, všichni chceme stavět bez zbytečných obstrukcí, bez zbytečné administrativy, bez zbytečné byrokracie. Na co ale upozorňujeme? Že tato cesta, kterou zvolila současná vláda České republiky a paní ministryně, je cesta, která tento cíl prostě nezajistí. To všichni víme.

Proč je ten výsledek ze Senátu politicky důležitý? Já jsem tady zmiňoval výraznou většinu, kterou senátoři právě odmítli a vrátili tuto novelu do Poslanecké sněmovny. Tak silný mandát, tak silné potvrzení, bychom měli brát jako varování před kvalitou a připraveností návrhu, nejenom jako běžný politický střet. O tom, že se jedná právě i o senátory z hnutí ANO, kteří, pokud si dobře pamatuju, odmítli taky tuto novelu, to je skutečně varující.

Vláda České republiky tímto tiskem... Říkám, vláda České republiky, ale samozřejmě tento tisk je pořád tiskem poslaneckým, což je vlastně jedna z výhrad, zásadních výhrad, že takto složitá norma, takto složitá novela, je předložena poslaneckou cestou. Přesto víme, že to je vláda České republiky, která za tím stojí, která chtěla pouze obejít celý ten řetězec připomínkového řízení, ten z jejího pohledu zdlouhavý, nudný, obstrukční, či nevím, jak to všechno nazývali ministr Havlíček a další. Takže to chtěli pouze urychlit. Tak samozřejmě v tomto případě je to jednoznačně na škodu jak ke kvalitě zákona, tak samozřejmě i k jeho faktickému vyznění. Samozřejmě i to, že nebylo mezirezortní připomínkové řízení, že nebyly právě vyhodnoceny dopady regulace a tak dále. To tady zaznívá opravdu každé čtení. To znamená všechny tři čtení a současně ještě dnešní vratka jako taková.

Musíme říct – tady to i přiznáváme – že samozřejmě chyby u stavebního zákona jsme taky dělali, samozřejmě. Digitalizace – tam jsme si ověřili, že je opravdu drahé spoléhat na to, že po stanoveném datu začne systém automaticky fungovat. Ukázalo se, že tam je celá řada faktorů, které prostě zákonodárce nedokáže úplně ošetřit. Jsou tam prostě faktory, ať už to jsou organizační, ať to jsou personální a další, na kterých toto začne prostě narážet. Pokud není silná podpora, pokud se to skutečně tlačí tímto způsobem, tou, řeknu, prostou většinou ve Sněmovně, tak nechci malovat čerta na zeď, ale to nemusí dopadnout dobře.

To, že centralizace sama o sobě stavby nezrychlí, o tom jsme si taky několikrát tady řekli. Že máme nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Padaly tady obavy nad kvalitou projektové dokumentace, funkčností digitalizace, jednotností rozhodovací praxe. To bych tady chtěl skutečně taky připomenout a možná, že to tady trošku dopadlo, že to je skutečně taky důležité. Samozřejmě je tu majetkoprávní příprava a stav infrastruktury.

Musím říct, že úředníci se tímto zákonem nenaklonují. Odborníci se přes noc neobjeví a nefunkční informační systém se reorganizačním schématem neopraví. Ti úředníci prostě nejsou teď a z čeho usuzujeme, že budou potom po této reorganizaci, že se odněkud objeví, zjeví? Naopak, signály, které máme z jednotlivých regionů, hovoří spíš o opaku. To znamená o nechuti části úředníků přejít do toho nově zřizovaného úřadu a spíš uvažují buď o úplném odchodu nebo o jiné pozici v rámci městských či jiných úřadů, které právě má pod sebou stavební úřad.

Už mí kolegové dnes tady velmi debatovali na téma územní plán. Já, co se týká územního plánu, se necítím být příliš velkým odborníkem, takže jsem rád, že jak kolegové, tak kolegyně tady se k němu i z titulu své praxe vyjadřovali velmi podrobně, velmi odborně, velmi fundovaně. Za mě jenom řeknu jednu věc. Územní plán je dohoda o budoucnosti obce. Čím širší prostor vytvoříme právě pro jeho obcházení, tím více oslabujeme schopnost samosprávy rozhodovat o vlastním území. Takto to vidím já z pozice dlouholetého městského radního, krajského radního, městského zastupitele. S územním plánem si samozřejmě poradí větší celky, i když samozřejmě není to tam úplně jednoduché. Ale čím menší obec, tím to je složitější.

Bavili jsme se i o takzvaném zvláštním režimu pro velké developerské projekty. To je věc, která samozřejmě oprávněně budí obavy, protože víme, že tyto projekty často bývají spojeny s otazníky, co se týká rychlosti postupu povolovacích procesů už v této chvíli, a je velká obava – ze svého pohledu já říkám obava, to znamená, já netvrdím, že to takhle musí být, ale ta obava prostě nebyla rozptýlená, tak já budu pořád říkat, že je obava – že tato novela tuto situaci, co se týká developerských projektů, spíše zhorší a spíše vnese další nejistotu.

Já nemám vůbec nic – naopak – proti kvalitním developerským projektům, protože díky nim se dokáže naše republika výrazně měnit a naše města se výrazně mění a často ku prospěchu, takže tam za mě rozhodně neuslyšíte, že bych tento zákon pojmenovával lex developer, jak se to někdy dělá, ale jak říkám, obava, která tady je, rozptýlená nebyla, a proto to slovíčko, to spojení, ten název tam neustále některým naskakuje.

A ta podstatná otázka je, proč zákon vytváří zvláštní režim pro velké projekty a zda jsou přitom dostatečně chráněna práva obcí, vlastníků a veřejné zájmy – to jsme tady řekli taky několikrát a opět ta odpověď nebyla dostatečná, tak abychom jsme řekli: ano, máte pravdu, ta obava, kterou jsme tady měli, byla zbytečná.

Bylo tady několikrát řečeno a zmíněno – takový ten nesouhlas odborné obce, odborníků, kteří nesou osobní odpovědnost za statiku, požární bezpečnost, technickou správnost staveb. Z mého pohledu – já osobně bych jim věnoval větší pozornost, větší pozornost než politickým sloganům ministra Karla Havlíčka, protože to jsou lidé, kteří jsou v tom území každý den, každý pracují s povolovacími procesy a odpovídají za technickou správnost a kvalitní stavbu jako takové. Proto mě překvapuje, že v takto složité problematice a v takto komplikovaném problému tady spíše se přihlíží k marketingovým heslům, k politickým programům a k výkřikům z politické kampaně. Bohužel takto tak to tady je.

V Senátu zazněla kritika možnosti snazšího dodatečného ponechání nepovolených staveb. To Ministerstvo pro místní rozvoj odmítá. Novela údajně podle ministerstva zavádí plošnou legalizaci černých staveb, respektive odmítá, že novela zavádí plošnou legalizaci černých staveb. Já, pokud dobře čtu ten text, to tam stále vidím. Možná, že to vidím špatně, ale tím, že to vidí i senátoři, tak už je nás minimálně více než 60 zákonodárců – a myslím, (že) ještě více.

Základním pravidlem zůstává odstranění nepovolené stavby, novela ale zavádí mimořádnou možnost stavbu ponechat. A já speciálně na tomhletom budu sledovat některé stavby – nějakou stavbu třeba u Budyně nad Ohří. Já jsem zvědavý konkrétně u téhleté stavby, jak to dopadne, zda bude, či nebude zlegalizovaná. Já si myslím, že každý z nás, kdo tady je, tak v tom se – protože Budyně nad Ohří je kousek od Loun, kde žiju, tak to tam můžu sledovat, že jo, tak docela jako zblízka, ale každý z nás, kdo tady sedí i ti, co tady nesedí a doufám se vrátí na hlasování, tak určitě ve svém okolí mají takovou nějakou stavbu. Tak se dívejme, jestli ty stavby, černé stavby budou dodatečně legalizovány. Já budu sledovat třeba tu stavbu u Budyně nad Ohří.

Je tady hrozba ústavního sporu, a to je tady od začátku. My jsme o tom mluvili tady v Poslanecké sněmovně a musím říct, že senátoři z našeho poslaneckého klubu ODS a TOP 09 to avizovali, že po případném přehlasování Senátu a definitivním schválení mohou předložit věc Ústavnímu soudu a napadnout celou novelu nebo její části. Pro stavebnictví by tak vznikla další vrstva právní nejistoty.

Já věřím, že senátoři z našeho senátorského klubu, pokud k tomu přistoupí, tak samozřejmě, že budeme na tom možná spolupracovat i v rámci poslaneckých klubů TOP 09 a ODS tady v Poslanecké sněmovně a připojíme se pravděpodobně taky k té ústavní žalobě. Ta ústavní žaloba nemá smysl obstrukční – nebo ta případná ústavní žaloba – ta má vnést jasný pohled a potvrdit, že to, co vláda předložila, co předložili jednotliví poslanci, skutečně je relevantní a nebo, že to porušuje ústavu – a části, pravděpodobně části tohoto zákona se pak budou muset vrátit. Stavebníci totiž potřebují předvídatelné prostředí na mnoho let dopředu. Koalice jim nabízí zákon, u kterého se ještě před účinností diskutuje o cestě k Ústavnímu soudu. A to skutečně není pro tu předvídatelnost pozitivní.

Co bych chtěl ještě říct na závěr. Já jsem tady k tomu sledoval i debatu, která tady probíhala. Mě upřímně velmi bavily argumenty ministra Karla Havlíčka, protože on mě docela baví nejenom tedy u stavebního zákona, ale celkově, jak on pojal takový ten marketingový projev, on tam zakomponoval ta hesla, takové ty motivační citáty, a on říká, Karel Havlíček, že novela má urychlit výstavbu a snížit ekonomické ztráty způsobené dlouhým povolováním. On tady mluvil: neschválíte stavební zákon, kvůli vám se nebudou stavět dopravní stavby, kvůli vám se zdrží to či ono, kvůli vám nebude ta a ta stavba. Jak na to přišel? Jak na to Karel Havlíček přišel, aniž by si dělal jakékoliv ekonomické analýzy, aniž by si dělal k tomu dopady, aniž by jakkoliv tento zákon měl zanalyzovaný?

Ta změna organizační struktury sama rychlost nezaručuje. Reforma neodstraňuje personální podstav. A mě by zajímalo – a to je otázka skutečně na Karla Havlíčka (Ukazuje do vládních lavic.), s tím nebudu trápit tady paní ministryni Mrázovou, protože to skutečně skutečně je věc Karla Havlíčka – a ten dotaz zní jednoduše: Pane místopředsedo Havlíčku, můžete poslancům garantovat, že po zrušení současné sítě úřadů nedojde k odchodu zkušených úředníků a k dalšímu zpomalení řízení? A na základě jaké analýzy takovou garanci dáváte? Protože to je ta nejklíčovější otázka, která tady je. A jak jsem říkal, Karel Havlíček k tomu nemá žádné podklady, nemá k tomu žádné studie, nemá k tomu žádné analýzy – má k tomu pouze ten svůj marketingový projev s důrazem na jednotlivá slova. A to je málo, to je málo k tomuto zákonu.

Takže, dámy a pánové, závěrem: Já bych chtěl tady prezentovat stanovisko poslaneckého klubu TOP 09, se kterým tady v tuto chvíli vystupuju. Chtěl bych říct, že poslanecký klub TOP 09 jednoznačně stojí za rozhodnutím Senátu, potvrzuje své původní hlasování, to znamená, nehlasovat pro tuto novelu stavebního zákona. Chceme v tomto setrvat a věříme, že vláda České republiky – po tomto jednání pravděpodobně dojde k tomu, že nás přehlasujete – ale že po tomto jednání si dá dohromady argumenty, které tady zaznívají, a ještě zatáhne za záchrannou brzdu a dokáže si říct, že: pozor, to, co jsme tady schválili, nepovede k rychlejším stavbám, nepovede k jednodušším povolovacím procesům, nepovede ke snížení byrokracie a nepovede ke snížení administrativní zátěže. Vláda si řekne – doufám – tady jsme trochu ujeli, musíme to napravit a že se v brzké době dočkáme novely stavebního zákona, která tyto chyby, tyto výhrady, které tady dneska máme, napraví. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Já vám děkuji, pane poslanče. S pověřením zastoupit předsedu klubu nyní vystoupí s přednostním právem pan poslanec Hladík

 

Poslanec Petr Hladík: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Zrychlit stavební řízení je na místě, je potřeba, shodneme se na tom všichni, a to průřezem politického spektra. Ale ne proti lidem. A tenhleten zákon jde na ruku těm, co mají hodně peněz, široké lokty, kteří chodí na hranu nebo za hranu zákona, těm, kteří prostě nehrají fér, a výrazným způsobem oslabuje veřejné zájmy nad zájmy osobními.

Senátoři – a já jsem sledoval tu debatu v Senátu, velmi pregnantně tady formulovali všechny ty výtky, ty výhrady a nakonec velmi silnou většinou řekli, že takovýto zákon vůbec nemá platit, že ho prostě máme odmítnout. A paní ministryně, a to mě zaujalo, tady v úvodním slově říkala, ano, v tom Senátu se vedla věcná debata a vlastně spousta těch připomínek byla relevantních a tak dále a tak dále. Takže tady budeme schvalovat, a vy budete jako vládní většina přehlasovávat Senát, i když sami vidíte, že tam je spousta věcí špatně nedokonalých, nedopracovaných. Už teď víme, že nebudou v reálu fungovat. Paní ministryně tady na úvod nás přesvědčovala o tom, jak jsme všechno špatně pochopili, že to vlastně takhle není ta celá řada výtek, které k tomu vnášíme, že to fungovat bude, že jsme každý měli tady z poslanců a poslankyň možnost dát pozměňovací návrhy, tak já vás chci ubezpečit, paní ministryně, že jsem jich podal celou řadu, dali jste mi tam negativní stanoviska a to politicky, protože odborníci a experti z Ministerstva životního prostředí s tím souhlasili. Takové jsou vaše stanoviska vaší vlády. To je fajn, že ten legislativní proces tady máme. Jenom vy jste tak trošku zapomněli, jak jste začali ten legislativní proces.

Vy jste ho totiž začali tak, že jste předložili 900 stránek textu poslaneckým návrhem a k tomu jste pak přidali 1 100 stránek komplexního pozměňovacího návrhu poslaneckým návrhem bez toho, aniž bychom to mohli připomínat, aniž by mohlo proběhnout řádné vypořádání připomínek, legislativní proces, Legislativní rada vlády, soulad s ústavním pořádkem České republiky. Ne, na to jste se od začátku vyprdli, ale pak nás tady ministryně bude přesvědčovat o tom, že vlastně to bylo všechno super a košer a že jsme mohli jako poslanci dávat pozměňovací návrhy, a že dokonce nám k tomu ta ministerstva dala pozměňovací návrhy. Tak paní ministryně, nelakujte nás, prosím, takhle to není. Vy jste to od začátku udělali blbě a teď jenom se to snažíte nějakým způsobem obhájit.

Já jsem mluvil s celou řadou projektantů, investorů, úředníků a nikdo tomu nerozumí. Ti úředníci, kteří by zanedlouho měli rozhodovat, tak vlastně neví, dokonce ani jste nikde do území vlastně neposlali ten finální návrh, nekonzultovali jste ho a tak dále. Ti, kteří projektují, říkají, my fakt nevíme, jak to bude. Prostě těch změn je tam jako tolik, některé věci jdou proti sobě, že my nevíme, jak budeme projektovat. A víte, co mně říkají investoři? No, tu nejasnost, nepřesnost a to, že si bude moct rada obce nebo města rozhodnout o výjimkách netransparentně, to si strčte za klobouk, protože my chceme férová pravidla. My chceme, aby tady bylo jasné, co se stavět může, co se stavět nemůže v jakém čase a v jakém rozsahu.

Já jsem se podíval do volebního programu hnutí ANO, paní ministryně za hnutí ANO, my tady víme, že ty dvě další vládní strany jsou tak jenom na kosmetiku a na to, aby tady dělaly mlhu se svými různými problémy, vyjádřeními a předháněním se v bizarnostech a hnutí ANO jakýmsi způsobem doručuje.

No ale vy jste v tom programu měli zajímavé věci. Vy jste v tom programu vlastně říkali, že uděláte centralizaci úřadu. To se vám nedá úplně vyčítat. Já vám to třeba nevyčítám. My na to můžeme mít rozdílné názory, ale prostě jste to voličům slibovali s tím, že se udělá centrální stavební úřad, vás voliči volili a vy jim to teďka doručujete.

Potud je to vlastně jako fér a nemůžeme tomu nic namítat. Jenže vy jste v tom volebním programu měli, že zrychlíte ty věci a že uděláte reálnou digitalizaci. Tak na digitalizaci, to jste se úplně vykašlali. To jste vlastně odsunuli po rok 2030, to jste dali bokem. Problém je to, co do toho stavebního zákona jste všechno zanesli a co jste tím voličům neřekli, co těm voličům neříkáte a s čím jste rozhodně nekandidovali do těch voleb.

Já vám nebudu vyčítat centralizaci, protože to je vaše mantra. Já si myslím, že to fungovat nebude, že prostě když se ty úřady sloučí, že ti lidé nepřejdou, ti starostové jim nabídnou jiné pozice třeba na investičních nebo majetkových pozicích. A ti úředníci, ti špičkoví lidé spíš zůstanou v těch městech jako takových. Paní kolegyně Peštová telefonuje v sále...

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Paní kolegyně, moc prosím o mírné ztišení. Děkuji.

 

Poslanec Petr Hladík: Já se přiznám, že to je zvláštní telefonovat v sále Sněmovny, ale dobře. Tak my na to máme poměrně velkou zkušenost z Brna a musím říct, že velmi negativní, když se z jednotlivých městských částí sebraly stavební úřady a udělal se jeden centrální městský, prostě nefungovalo to, ti lidé tam nepřešli a já chci doporučit paní ministryni, aby si tu zkušenost z Brna načetla a nastudovala, protože ta prostě nefungovala. Ale budiž, já se chci věnovat těm věcem, které jste ale vašim voličům a těm, kteří všichni volili vás, tak jste jim neřekli a zatajili jste jim. Vy jste jim v programu neříkali, že dáte pravomoc obcím za zavřenými dveřmi schvalovat výjimky z územního plánu bez veřejnosti, bez sousedů, bez investorů. Takže Frantovi, kterého ta rada nebo starosta má ráda, tak mu výjimku odsouhlasí, Pepovi, kterého ráda nemá nebo je třeba politická opozice, tak tu výjimku nedáte.

Já tady chci veřejně deklarovat, že pokud lidovci a Starostové vyhrají volby v Brně, tak nedopustíme, aby výjimky z územního plánování dělala Rada města Brna, ale všechno se bude poctivě dávat na zastupitelstvo, aby se o tom mohlo veřejně debatovat, aby tam mohli přijít všichni sousedé, majitelé, vlastníci a tak dále.

Druhou věc, kterou jste jim rozhodně neříkali, že povolíte lidem legalizovat černé stavby. Já jsem se velmi často potkával s lidmi, kteří byli naštvaní na naši vládu jako ministr a oni říkají: Ten bordel a nepořádek, který jste tady umožnili, prostě to je musíme změnit. A teď přichází vláda, hnutí ANO, vláda Andreje Babiše, která těmto rozzlobeným, naštvaným lidem tak bude legalizovat ty vily. Ty stavby těch bohatých lidí, kteří si postavili stavbu v rozporu s územním plánem, nenavázali na současnou výstavbu těm, kteří ji třeba nenapojili na veřejnou kanalizaci nebo nesplnili některé podmínky pro to, aby ta stavba mohla být povolena, anebo si prostě to stavební povolení vůbec neudělali. Prostě jednali, udělali to a myslí si, že jim to prostě projde. A vy těmhletěm lidem jdete naproti. Říkali jste voličům hnutí ANO a já se ptám voličů hnutí ANO, řekli vám před volbami, že si budou moct nepoctiví, ti nepoctivci legalizovat ty černé stavby? Tohle je výsledek. (Poslanec Lang z lavice hovoří, zda je to stanovisko klubu?)

Já mluvím s přednostním právem jako zastupující předseda klubu. Omlouvám se, paní místopředsedkyně, jestli tady budeme na sebe pokřikovat.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím, abychom na sebe skutečně nepokřikovali a jak jsem říkala v úvodu, když šel pan poslanec k pultíku, tak on je pověřen zastoupit předsedu svého klubu, takže má jeho přednostní právo.

 

Poslanec Petr Hladík: Já se vás ptám, jestli hnutí ANO říkalo voličům, že oslabí ochranu památek? V Brně máme situaci, že se v roce 2016 zjistilo, že se v osmdesátých letech špatně zapsalo 1 400 kulturních památek, 1 400 špatně zapsaných domů a ze dne na den jim zmizela památková ochrana. Velmi složitě a velmi těžce se projednala památková rezervace, pardon památková zóna, která byla schválena v roce 2023 a mysleli jsme si, že je to tím vyřešeno. Ministerstvo kultury dokonce nezapisuje tyhlety památky. Já jsem se zeptal pana ministra Klempíře v interpelaci, kolik z těch 1 400 kulturních památek špatně zapsaných zapsali. Víte kolik za těch 10 let? 41. Takže si to vydělte, to budeme zapisovat 120 let nebo jak dlouho ty kulturní památky, Ministerstvo kultury. A vy v tomhletom zákoně říkáte, že památkáři se nebudou už vyjadřovat závazným stanoviskem do památek, které jsou v kulturních zónách, pokud nejsou kulturními památkami.

Tedy opět téma bourání 1 400 kdysi památkově chráněných domů v městě Brně existuje.

V ulicích jako je Čápkova, jako je Veveří, s krásnými secesními fasádami, domy, jako je Tivoli a další stovky. Je jich celkem 1 400. Vy jste se totiž tím, že jste ho nedali do připomínkového řízení, tak jste se ani nezeptali. Oni by vám to řekli ti úředníci na Ministerstvu kultury, že tenhleten problém v Brně existuje. V Brně touto změnou opět hrozí bourání až 1 400 velmi cenných domů, které nejsou v současné době památkově chráněny, protože nejsou kulturní památkou. Jsou sice v památkové zóně, ale už tam nebude závazné stanovisko městských památkářů. Tohle je naprosto zásadní změna.

Vy jste tady, paní ministryně, začala obhajovat ve své úvodní řeči to, že se 500 metrů od dálnic, silnic, železnic, vodních toků, současných fotovoltaických elektráren, také letišť můžou stavět na té nejhodnotnější půdě haly, plechové haly a stavby třeba pro fotovoltaiku nebo obchoďáky.

A vy jste říkala, no, tady byla celá řada pozměňovacích návrhů a nakonec to dopadlo tímhletím pozměňovacím návrhem. Ne. Současná právní úprava, současná právní úprava říká, že se na půdě bonity jedna a dva takovéto stavby, plechové haly, velké obchoďáky, fotovoltaiky stavět nesmí. Tuhletu úpravu je platná legislativa. Tuhletu úpravu jsme schválili v minulém volebním období a hlasovali pro ni všichni včetně poslanců současného vládního hnutí ANO. A vy tohleto měníte, vy tohleto oslabujete, vy reálným způsobem jdete proti ochraně půdy.

Tak říkali jste to lidem před volbami nebo jste to těm lidem před volbami neříkali? Že tíhle tím zákonem oslabíte ochranu půdy? To je hezké, že prostě, když je sucho, tak říkáte, jak musíme dělat komplexní opatření, jak musíme chránit půdu před erozí a tak dále.

Ale realita je taková, že všechnu tu zemědělskou půdu podél těch dálnic, silnic, železnic a vodních toků, těch vodních toků máme 100 000 kilometrů v České republice, tak zase necháte zastavit těma plechovýma halama. A ono se to dotýká reálných měst. Ono se to dotýká třeba města Brna, protože tam máme hustou síť dálnic a silnic prvních tříd a máme tam celou řadu půd bonity jedna a dva. Takže tohle jste konkrétním investorům, jste znovu jim šli na ruku. A já se vás ptám, řekli jste to těm voličům? Neřekli.

Kácení bez povolení. Všude jsou v městech ochranná pásma vodovodů a kanalizací. Když bylo sucho, tak jste se holedbali, jak je potřeba víc dávat zeleně do měst, jak ty stromy jsou důležité. A přitom potichu, bez toho, aniž byste to řekli vašim voličům, tak tady dáváte správcům sítí do ruky jednoduchou možnost: Můžete přijet a můžete skácet jakýkoliv strom kdykoliv. Nebude o tom vědět starosta, nebude o tom vědět místní zastupitelstvo, nebude to podléhat žádným povolovacím procesům. Tohleto reálně ti starostové prostě nechtějí. Oni chtějí pečovat o svůj veřejný prostor. Oni chtějí vědět, co se v uličním prostoru děje. Oni chtějí debatovat o tom technickém řešení. A ten starosta není hloupý. On moc dobře ví, že pokud nejde udělat rekonstrukci třeba vodovodu a kanalizace jinak než skácet ty stromy, no tak to samozřejmě povolí a dovolí, protože mu jde přece o ten veřejný zájem jeho obyvatel. A vydiskutuje třeba prostě s těmi síťaři, aby upravili ty sítě takovým způsobem, aby se ty stromy mohly zase zpátky vrátit do uličního profilu.

Ne, vy prostě těm správcům sítí dáte tuhletu možnost, a když to s tou samosprávou debatovat nebudou, protože nemusí, tak se můžou dít v tom veřejném prostoru, v tom uličním profilu prostě takové takové nehorázné věci, které se velmi často stávají. A mně často psali obyvatelé a lidé, kteří si stěžovali na to, že vůbec nevěděli o tom, že se kácí v uličním profilu, že se kácí aleje, že jim mizí stromy před jejich domy.

Vy jste vašim voličům vůbec neřekli, že velmi oslabíte bezbariérovost. Vy jste těm nejchudším, nejslabším, těm, kteří prostě se nemůžou dobře bránit, protože mají nějaký handicap, protože třeba nemají dobré zaměstnání, protože třeba nejsou úplně ti nejrychlejší v tom dravém životě, těm maminkám s kočárky, těm lidem na vozíku, těm lidem handicapovaným, těm lidem neslyšícím, nevidícím, tak jste udělali takové zásahy do těch bezbariérových požadavků na stavbu, že si tohleto prostě nikdo nedovolil.

To pokrytectví, které jste teďka zhmotnili třeba ve čtvrtek na jednání výboru pro evropské záležitosti, kdy jsme probírali posílení strategie pro práva osob se zdravotním postižením do roku 2030 a vaše vláda tam píše, jak je to důležité posilovat ta práva osob se zdravotním postižením a že s tím samozřejmě Česká republika souhlasí a že to bude do toho legislativního procesu dávat. Vy rozdílné věci říkáte a rozdílné věci děláte. Protože vy na jednu stranu říkáte Unii, my budeme posilovat práva osob s handicapem, ale místo toho děláte přesný opak. Říkáte, že investor může ty bezbarové věci nedělat, když jsou pro něj ekonomicky nepřiměřené. Co to je? Týká se to výtahů, týká se to schodišť, týká se to bezbariérových přístupů, týká se to technických požadavků, takzvané bezbariérové normy, týká se to hlukových parametrů a dalších a dalších věcí.

Další věc se týká financí. My vlastně dodneška nevíme, kolik tato novela bude stát. Kolik bude stát? A já bych chtěl a poprosím paní ministryni, máme tady návrh rozpočtu, budete ho brzy schvalovat na vládě, tak kolik tady v té kapitole Ministerstva pro místní rozvoj bude alokováno finančních prostředků? A kolik vlastně reálně tato reforma český stát bude stát? Zatím to prostě nezaznělo.

Už se tady otevřela ústavní rovina toho celého zákona. Já musím říct, že pro mě osobně má celá řada změn velmi diskutabilní parametry týkající se ústavnosti. Protože – a já jsem to zmínil na úvod – ta novela výrazným způsobem oslabuje zájmy veřejné nad zájmy soukromými. A tohleto je vážná principiální věc. Vyvážit osobní a veřejný zájem je vždycky složité, ale jako poslanci a senátoři, jako lidé volení do těchto funkcí, bychom měli v prvním mít na zájmu ten zájem veřejný a až potom ten zájem soukromý. Vaše vláda s tímto poslaneckým návrhem jde přesným opakem.

Tohle je jenom celá řada důvodů tohoto zpackaného návrhu komedie na změnu stavebního zákona. Já jsem za lidovce bytostně přesvědčen, že tento zákon nebude fungovat a že tento zákon dozná ještě změn a novel dokonce v tomto volebním období. A pokud náhodou ne, tak musím říct, že z těch zkušeností a z toho provozu tak získáme zpětnou vazbu a budeme těmi, kteří budou chtít novelizovat, změnit a upravit stavební předpisy v České republice tak, aby byly jasnější, méně byrokratické, přímější, urychlily stavby, ale aby veřejné zájmy ochránily. A to je ten hlavní důvod, proč lidovci se plně ztotožňují s názory senátorů a nemohou tuto normu podpořit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane poslanče. Nyní je do rozpravy přihlášená paní poslankyně Weimerová a než dorazí k pultíku, tak načítám omluvu. Omlouvá se paní předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá od 17 hodin do 18.15 z pracovních důvodů. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážený pane senátore, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi prosím být proti svému zvyku trochu osobnější. Zároveň bych na začátek chtěla připomenout, o co tady vlastně jde. Ono se často říká stavět, stavět, stavět. Tuto novelu zákona chápu tak, že se má stavět i za cenu velkých obětí a dost možná i kroků naopak k nefunkčnímu stavebnímu řízení jako takovému.

Skutečně pozorujeme velkou poptávku po bydlení zejména ve velkých městech, která neustále tlačí nahoru ceny nemovitostí a vytváří z bydlení – základní lidské potřeby – nedostupný luxus pro ty, kteří se k nim nedostanou jinak než tím, že jej financují ze svých vlastních příjmů. A ty zejména u mladých lidí, kteří začínají pracovat, nebývají vysoké.

Já se ptám, čím jiným bychom se měli prioritně zabývat než tím, že je pro tolik lidí problém najít si zázemí? Ale bylo by krátkozraké snažit se jen za každou cenu co nejvíce vyvážit poptávku nabídkou. Měli bychom problém uchopit komplexněji a mimo jiné se podívat na to, proč tu ta poptávka je. Proč zejména mladí a vzdělaní lidé odcházejí z periferií a stěhují se do větších center? Na jedné konferenci jsem slyšela, že ze 60 procent rozhodují objektivní důvody, jako je nedostatečná nabídka práce v konkrétním oboru, ale pak je tu 40 procent lidí, kteří vlastně nedokážou konkrétně pojmenovat, proč se ve své vlastní obci necítí dobře. A tady věřím, že je zásadní to, jak vypadá místní veřejný prostor a například jakým způsobem obec rozvíjí komunitní život.

Bývala jsem vždycky premiant a bohužel je u nás z nějakého důvodu zvykem úspěšné lidi posílat co nejdál. Já jsem studovala v Praze, a kdo mě neznal, tak předpokládal, že v Praze zůstanu. Na to jsem říkala, že zrobím státnice a už se do Prahy nevrátím. Pak jsem byla vykroužkována. Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné.

Bohužel nemáme Sněmovnu v Ostravě, jak tady jednou zmiňovala paní předsedkyně Šebelová, ačkoliv i přesun úřadu do regionu by byl dobrým krokem k jejich rozvoji. A proč jsem všem říkala, že se vrátím tam, kde jsem doma? Chtěla jsem jít příkladem jako vzdělaný člověk, který se vrátil do své vesnice, v mém případě navíc na kopec daleko od centra, protože mám ráda svůj kraj. A i venkov může být krásné místo k životu. Ale ne každý to tak vidí. Z nějakého důvodu se doma necítí dobře, nebo mu to z nějakých důvodů nevyhovuje a stěhuje se jinam a hledá si tam domov.

My chceme, aby bylo snadnější takový domov najít. Minimálně je to předpokládaný účel této novely. Zatímco bychom ale možná jednou měli víc domů a bytů, v této podobě by to mohlo být na úkor toho, jak vypadá veřejný prostor. Narážím tím nejen na to, že by nebyly brány v úvahu památkové zóny, ale také na to, že by prostor nerozvíjeli místní, kteří jsou s okolím dobře seznámeni, ale úředník centrálního úřadu, který tam nikdy nebyl a podle toho to místo bude také vypadat.

Já se tedy obávám, že místo toho, abychom zdostupnili bydlení zrychlením výstavby, bychom možná i v tom případě, kdyby to mohlo být efektivní z hlediska staveb, ten problém spíš zhoršili tím, že by upadala kvalita veřejného prostoru, takže by odcházelo ještě víc lidí.

To může ještě dále zvýšit ceny nemovitostí, pokud náhodou neklesnou na hodnotě sníženou atraktivitou lokality. A může to mít důsledky. Ti lidé budou ve svých obcích a regionech velmi chybět. Proto je potřeba to uchopit komplexně: investovat do veřejného prostoru a do pravomocí těch, kteří ho mohou kvalitně rozvíjet, investovat do dopravy, aby bylo možné se dostat do větších měst, včetně dostatečného financování i jiných silnic, než jsou dálnice, protože nejde jen o to dostat se přes republiku, ale také se moct pohybovat po okolí. Kromě dálnic by nám velmi prospěla i vysokorychlostní železnice.

Zkoumejme skutečný stav možností vysokorychlostního připojení v méně obývaných oblastech. Umožněme více praxe v neuniverzitních městech. Zachovejme regionální síť zdravotní péče. A tak dále. Klíčovou investicí do bydlení je investice do našich obcí a krajů. Podívejme se, jaká pro lidi důležitá infrastruktura chybí v oblasti, kdy už bydlení k dispozici je, nebo ho jde vytvořit snadněji než v centrech. Ale nepouštějme se do jednoduchých řešení, která nakonec přináší spíš problémy než řešení. A ne všechna špatná rozhodnutí jde zvrátit. Jmenuje se to novela stavebního zákona, ale bojím se, že by spíš bořila, než stavěla. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Další je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Smejkalová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem tady o stavebním zákoně mluvila naposledy, tak jsem říkala, že člověk vlastně nemusí být ani právník, právnička, architekt nebo architektka, aby poznal, že s tímhle návrhem zákona není něco úplně v pořádku. A po tom, co se kolem něj odehrálo v posledních měsících, tak bych to dneska řekla ještě jednodušeji: Kdyby to byla opravdu dobrá a promyšlená změna stavebního zákona, tak bychom dneska vůbec nemuseli řešit, proč proti ní stojí tolik lidí, kteří se stavebním řízením zabývají každý den. A taky by nám ji sem Senát neposílal zpátky.

Proti této podobě novely stavebního zákona se ozývají starostové, starostky, obce, odborné komory, projektanti, projektantky, architekti, architektky, ochránci a ochránkyně přírody a další lidé z praxe, kteří se na stavební řízení dívají každý z trochu jiného místa, ale přesto docházejí k velmi podobnému negativnímu závěru.

Mně na tom celém od začátku nejvíc vadí způsob, jakým vláda k této novele došla. U stavebního zákona přece není možné říct, že to nějak rychle sepíšeme, kdoví kdo, kdoví proč, pošleme to do Poslanecké sněmovny ještě jako poslanecký návrh a potom budeme za pochodu zjišťovat, co všechno vlastně ta daná změna obnáší a koho všechny ovlivňuje.

Stavební zákon v realitě ovlivňuje každou obec v téhle zemi a každého člověka, který někdy něco stavěl, rekonstruoval, který někde žil a sledoval změny v prostředí kolem sebe. Právě proto má smysl se předem ptát lidí, kteří s tím zákonem budou pracovat, co jim v něm vadí, co je nefunkční a co podle nich naopak funguje. A v případě tady právě Senátem vráceného stavebního zákona se to podle mě nestalo v rozsahu, který by tak zásadní změna vyžadovala.

A pak jsme se dostali do situace, kdy například Svaz měst a obcí České republiky řekne, že s návrhem není spokojený, a poukazuje na jeho četné nedokonalosti. Sdružení místních samospráv taktéž. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě upozorňuje na jeho problémy. Podobné výhrady mají architekti, architektky. Ozývají se ochránci a ochránkyně přírody a starostové a starostky, kteří se potom budou muset s výsledkem téhle změny potýkat ve svých obcích.

To, o čem tady mluvíme, už není nějaká drobná připomínka k jednomu paragrafu, kterou můžeme založit někam do šuplíku a nechat to být. Je to docela zásadní varování od lidí, kteří ten systém skutečně používají a budou používat.

A mě opravdu zajímá, proč vláda těm lidem nenaslouchala, když vládní návrh stavebního zákona nepodpořili ani senátoři a senátorky. A přesto tu vláda obhajuje zákon, o který nemá velká část těch, na které dopadne, zájem a který považuje za nedotažený a od začátku uspěchaný a nedostatečně komunikovaný. Vždyť tohle přece není normální způsob, jakým by měl vznikat zákon, který má ovlivnit fungování stavebních úřadů, obcí i lidí na mnoho let dopředu.

A pak je tu ještě jedna věc, která mi na tomhle návrhu vadí. A popíšu to na příkladu. Když někdo přijde do malé obce a chce tam postavit třeba 200 bytů, tak právě developer samozřejmě řeší hlavně to, aby ty dané byty postavil a prodal. A dává to smysl, je to jeho práce a chce na tom samozřejmě vydělat. Jenže ve chvíli, kdy jsou ty byty hotové, práce developera v podstatě končí. A když následně přijde problém, developer už bude dávno pryč, ale starosta nebo starostka tam pořád sedí a musí daný problém řešit: starat se o občanskou vybavenost, dopravní dostupnost, zkrátka desítky věcí, které jsou potřeba pro slušnou kvalitu života v jakékoliv lokalitě.

Jak se tam bude jezdit? Kde budou děti chodit do školy, do školky? Kde se vezme voda? Jak se vyřeší odpady? Kde se bude parkovat? Kde bude třeba park? A jestli ta obec vůbec má infrastrukturu na to, aby tam za pár let žily další stovky lidí?

A proto mi připadá úplně nelogické, aby měl v takové situaci větší slovo ten, kdo přijde, něco postaví a prodá, než ti lidé, kteří tam budou žít další desítky let. Protože až bude všechno hotové, tak právě obec bude muset řešit důsledky dané stavby. Tedy zrychlení stavebního řízení je samozřejmě potřeba, ale ne na úkor prostoru pro kontrolu.

A tady se dostáváme k tomu, proč se kolem téhle novely mluví o takzvaném lex developer. Když máte návrh, který výrazně zasahuje do toho, jak se budou posuzovat a povolovat velké stavby, a současně se proti němu ozývají obce a lidé z praxe, tak je úplně legitimní se ptát, komu taková změna ve výsledku nejvíc pomůže, protože stát má přece nastavovat pravidla tak, aby byla předvídatelná a spravedlivá pro všechny. Ne tak, aby člověk, který má velký projekt, velké právní oddělení a dost peněz, měl proti běžnému člověku nebo malé obci ještě další výhodu.

Této vládě nejde o dostupné bydlení a řešení bytové krize. Váš návrh stavebního zákona je zaměřen hlavně na velké developery a upozaďuje obce, odborné názory a hlavně běžné lidi. Návrh stavebního zákona akorát od začátku obchází řádnou debatu se všemi, které v závěru ovlivní. Zkrátka nepůsobí jako transparentní cesta k rychlejší výstavbě, a tedy k řešení bytové krize.

A právě tady bych ráda opatrně upozornila i na další záležitost, a to všudypřítomné riziko korupce. Jestli někde máme prostředí, kde se rozhoduje o pozemcích, o miliardových investicích, změnách územních plánů a o tom, co může nebo nemůže vyrůst v konkrétní obci, tak tam prostě potřebujeme co nejvíce průhledná pravidla a kontrolu, protože čím větší hodnoty se v systému pohybují, tím větší musí být jistota, že se nerozhoduje podle toho, kdo má lepší kontakty nebo kdo si může dovolit lepší právní služby. A přesně tímhle směrem by podle mě stavební zákon jít neměl.

Kvůli všemu, co jsem doposud řekla, považuji za důležité, že Senát tuhle novelu zastavil. A chci za to senátorům a senátorkám poděkovat, jelikož se odmítli tvářit, že je v pořádku přijmout takhle zásadní změnu způsobem, který vyvolává tolik pochybností mezi lidmi, kteří se stavebním právem a výstavbou samotnou zabývají. Tahle senátní vratka je doopravdy užitečná i proto, že nám všem dává ještě jednu možnost ten extrémně obsáhlý zákon znovu přečíst nebo alespoň projít. Můžeme se podívat na to, co bude znamenat pro starostu nebo starostku, co bude znamenat pro člověka, který si chce postavit dům, pro projektanta nebo projektantku, co pod dokumentaci dává svoje razítko, pro úředníka nebo úřednici, když budou muset rozhodovat, nebo pro souseda a sousedku, kterým má za plotem vyrůst nová stavba. A můžeme se také podívat na to, jestli tento návrh opravdu přináší pravidla, která budou fungovat i za 5 nebo 10 let, nebo jestli se jen rychle a ukvapeně snaží vyřešit dnešní problém.

A jestli při tomhle druhém pohledu na návrh stavebního zákona zjistíme, že lidé z praxe měli v řadě věcí pravdu, tak není žádná ostuda říct, že jsme to měli udělat jinak a hledat jiné funkční řešení. Ostuda by podle mě byla spíš to, kdybychom všechny tyhle lidi vyslechli, znali bychom jejich připomínky a věděli bychom, že s návrhem nesouhlasí, ale přesto bychom ho teď ve Sněmovně schválili jenom proto, že už si vláda jednou řekla, že to takhle prostě schválí. Takže za mě je ta dnešní otázka vlastně docela jednoduchá. Není to o tom, jestli chceme stavět, to samozřejmě chceme všichni, otázka je, jestli kvůli tomu musíme oslabit pravidla, která mají chránit obce, lidi, přírodu a veřejný prostor, a jestli opravdu chceme přijmout tak zásadní změnu bez toho, aby před ní proběhla pořádná debata s těmi, kteří ji budou každý den používat.

Já si myslím, že to takhle dělat nemusíme, a proto jsem ráda, že to díky Senátu ještě jednou má teďka prostor na stole pro další hlasování. Děkuji. (Potlesk poslanců STAN.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášena do obecné rozpravy paní poslankyně Olšáková. Paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážený pane senátore, kolegyně a kolegové, já si taky dovolím pár slov k dnes projednávanému stavebnímu zákonu, který se nám vrátil ze Senátu. Nebudu podrobně rozebírat každé ustanovení komplexního pozměňovacího návrhu, ani teda už své pozměňovací návrhy, které jsem zde obhajovala, nebudu hovořit o absenci mezirezortního připomínkového řízení, ani o tom, kdo je autorem tohoto zákona, kdo jej zaplatil, ani o tom, že tam chybí lobbistická stopa. Já se chci soustředit na to, co po projednání v Senátu dostává ještě větší význam. Chci se zde ohradit proti tvrzení, že senátoři návrh nepochopili, nerozuměli jeho smyslu nebo nevěděli, o čem rozhodují. Takové hodnocení druhé komory parlamentu považuji za nepřijatelné. Senát není podřízeným orgánem Poslanecké sněmovny, ani místem, kam posíláme zákony jen k formálnímu potvrzení. Senát má vlastní ústavní odpovědnost návrhy zákonů posoudit, upozornit na jejich problémy a případně je vrátit nebo zamítnout.

A podívejme se na fakta. Pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovalo 55 ze 66 přítomných senátorek a senátorů. Nešlo tedy o těsný výsledek, ani o rozhodnutí, které by se zrodilo během několika minut při závěrečném hlasování. Návrhem stavebního zákona se zabývaly 3 senátní výbory a všechny doporučily i jeho zamítnutí. V Senátu přitom byli přítomni zástupci předkladatelů. Ti měli prostor poslanecký návrh vysvětlit, reagovat na připomínky a odpovídat na otázky. Možná tedy není problém v tom, že by senátoři zákon nepochopili, ale spíše se předkladatelům nepodařilo jejich obavy rozptýlit. A ty obavy se netýkaly okrajových detailů, týkaly se skutečných nákladů celé reorganizace, personálního zajištění, přechodu zaměstnanců obcí a krajů pod stát, sídla a provozu nových úřadů i dopadů na obce, veřejné rozpočty a hlavně na občany. To nejsou otázky, které dokazují nepochopení zákona. Jsou to základní otázky, které musí zaznít pokaždé, když stát zásadně mění fungování veřejné správy, v tomto případě stavebního řízení.

Můžeme se závěrem Senátu nesouhlasit a můžeme jej přehlasovat, spor ale máme vést o argumenty, nikoliv o to, zda členové druhé komory parlamentu zákonu porozuměli, nebo jak dnes bylo při úvodní řeči paní ministryní sděleno, že Senát ovládla politika. My, když jsme zákon projednávali před třetím čtením, já jsem upozorňovala, že nejde o několik technických změn paragrafů, ale o celou reformu stavebního řízení. My rozhodujeme o tom, jak bude stát rozhodovat o výstavbě, zda budou stavební úřady občanům dostupné, jaké pravomoci zůstanou obcím a krajům a jaké převezme stát. My také rozhodujeme o pracovních osudech lidí, kteří dnes na stavebních úřadech působí, i o velmi konkrétních dopadech na veřejné rozpočty. Na to také upozornil Odborový svaz státních orgánů a organizací. Ti navržený způsob přesunu zaměstnanců podle § 338 až 345 písm. a) zákoníku práce zcela zpochybnili a sdělili, že ten je určen pro zcela jinou situaci. Na nového zaměstnavatele přechází také práva a povinnosti z kolektivních smluv, takže přebírat budeme nebo stát bude přebírat nejen zaměstnance, ale také jejich nároky.

A ještě k tomu rozpočtu. Já jsem se tady několikrát na náklady reorganizace opakovaně ptala. Využila jsem k tomu jak písemné interpelace na paní ministryni financí, tak také ústní interpelaci na paní ministryni pro místní rozvoj. Chtěla jsem znát počet potřebných zaměstnanců, kolik úřadů vlastně vznikne, chtěla jsem znát náklady na jejich přechod, provoz nových úřadů, provoz budov, informačních systémů i podklady, ze kterých ministerstvo vychází při uvádění úspor a ekonomických přínosů. Dnes se lze nějaké dílčí odpovědi – dnes je můžu vyčíst ze státního rozpočtu, a to ale nezmění nic na tom, že na ty otázky jsem odpovědi nedostala. Od paní ministryně financí mně bylo sděleno, že ještě zákon není schválen, takže se nezná jeho podoba. Já jsem se na to ptala před třetím čtením, kdy jsme už vlastně nemohli nic změnit, a od paní ministryně pro místní rozvoj jsem se dozvěděla nějaké miliardy, které samozřejmě se rozcházely s tím, co se objevovalo v dalších dostupných tiscích.

Jako poslankyně nemohu hlasovat pro reorganizaci za miliardy korun pouze na základě ujištění, že tento nový systém nám přinese úspory. Já mám právo vidět vstupní data a vědět, co bylo do výpočtu zahrnuto a co nikoliv. Nepovažuji to za přehnaný požadavek, ale za základní odpovědnost zákonodárce.

Zároveň chci připomenout, že jsem se se zákonem taky snažila pracovat. V některých věcech jsem předložila pozměňovací návrhy a hledala řešení.

Samozřejmě jsem taky nedostala stanoviska ke svým pozměňovacím návrhům. Proč byly s negativním stanoviskem, doposud mi není jasné.

Jedním z témat, které pro mě zůstává zásadní, jsou černé stavby. Já nesouhlasím s právní úpravou, která může ve výsledku zvýhodnit člověka, jenž pravidla vědomě porušil, před tím, kdo postupoval řádně, kdo staví legálně, musí získat potřebná povolení, respektovat územní plán, práva sousedů i stanoviska dotčených orgánů. Nemůžeme vedle toho vytvořit systém, v němž někdo nejprve postaví v rozporu s pravidly a potom argumentuje tím, že stavba už stojí a její odstranění by bylo nepřiměřené. Člověk, který pravidla dodržuje, musí mít jistotu, že se mu jejich dodržování nevyplatí méně než tomu, kdo je obešel.

Troufnu si tvrdit, že zde jde o důvěru lidí v právní stát. Pozměňovacím návrhem lze opravit konkrétní paragraf. Jestliže se však současně hromadí zásadní otázky o nákladech, zaměstnancích, fungování úřadu, vztahu státu a samospráv i přípravě reformy, musíme se ptát, zda opravujeme jednotlivé vady anebo samotný základ návrhu. Senát k této hranici dospěl. Jeho rozhodnutí není důkazem nezájmu nebo nepochopení, ale závěrem, že jednotlivými opravami už nelze tvořit kvalitní a stabilní právní úpravu. Stavební právo potřebuje změnu, stavební řízení musí být srozumitelnější, předvídatelnější. Jako bývalá starostka dobře vím, jak se vyřizuje stavební povolení, jak se čeká na povolení školy, přístavby školky, komunikací. Ale tady bych chtěla upozornit, že rychlost legislativního procesu není totéž jako rychlost stavebního řízení. A rychle přijatý zákon ještě nemusí být zákonem dobrým. Pokud reorganizujeme celý systém stavební správy, musíme vědět, a to se budu tady zase opakovat, kolik bude stát, kdo v něm bude pracovat, kde budou úřady fungovat. A na tyto otázky jsem ani já, ani mí kolegové opakovaně nedostala odpovědi.

Senát nám stavební zákon vrátil s dovětkem, že je v této podobě neopravitelný. Ústava nám umožňuje jeho stanovisko přehlasovat. Ale my si musíme poctivě odpovědět, zda jsme si skutečně jisti, že právě tato podoba zákona je natolik kvalitní, že kvůli ní máme přehlasovat senátní veto. Já osobně po celém projednávání, po svých interpelacích i po debatě v Senátu mám pochybností více nikoliv méně. Proto budu rozhodnutí Senátu respektovat a pro přehlasování senátního veta hlasovat nebudu. Děkuji za pozornost. (Potlesk vpravo jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Kršková. Než přijde k pultíku, tak já načtu omluvu: pan poslanec Teleky je od 17.30 hodin omluven z osobních důvodů. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, ke stavebnímu zákonu jsem na této půdě vystupovala už několikrát, a proto nechci opakovat všechny své výhrady. Od našeho posledního hlasování se ale staly dvě věci, které podle mě stojí za zmínku. Tou první jsou desítky e-mailů, které mi k novele přišly a přišly i řadě z vás. Tou druhou je rozhodnutí Senátu, který nám zákon vrací s návrhem na zamítnutí. A myslím si, že obě věci spolu do značné míry souvisejí. Píší mi starostové, památkáři, ochránci přírody, ale také obyčejní občané, kterým prostě záleží na místě, kde žijí. A přestože jsou ty e-maily od různých lidí a z různých částí republiky, opakují se v nich velmi podobné obavy, především kritika způsobu, jakým tato rozsáhlá novela vznikla bez standardního připomínkového řízení, bez RIA a bez dostatečného prostoru pro odbornou diskusi, dále obavy z oslabení ochrany veřejných zájmů, přírody, krajiny, zemědělské půdy, veřejného zdraví nebo památek.

Starostové upozorňují na oslabování postavení obcí a jejich možnosti rozhodovat o vlastním území. A občané i odborníci mají obavy také z omezení možnosti odvolání a následné soudní ochrany. Nechci dnes všechny tyto připomínky znovu podrobně rozebírat, ale jednu věc zmínit musím. Mrzí mě, že jsme měli možnost alespoň některé z největších problémů této novely napravit už tady ve Sněmovně, ale nevyužili jsme ji. Vládní poslanci odmítli většinu našich pozměňovacích návrhů. A přitom nešlo jen o návrhy, které by měnily samotnou podstatu reformy. Odmítnuty byly i poměrně jednoduché změny, které reformu nijak neohrožovaly. Příkladem je můj pozměňovací návrh k výjimkám z územního plánování. Samotnou možnost těchto výjimek podporuji. Mohou pomoci urychlit výstavbu. Navrhla jsem pouze, aby o tak zásadním zásahu do územního plánu nerozhodovala rada obce, ale zastupitelstvo, veřejně a transparentně.

Bohužel k tomuto mému pozměňovacím návrhu na výboru neproběhla žádná diskuse. A ani tady na půdě Poslanecké sněmovny jsem neslyšela věcný argument, proč by o tak zásadní výjimce nemělo rozhodovat zastupitelstvo obce. Částečně tady ta diskuse už dnes proběhla v rámci faktických poznámek. Bohužel tady dnes, tedy teďka, s námi nesedí paní ministryně, ale stejně tak bych chtěla poprosit aspoň pana ministra o reakci. Proč o výjimkách z územního plánování nemá rozhodovat zastupitelstvo obce? A ten můj návrh se opíral nejen o mojí osobní zkušenost starostky, ale vycházel taky ze stanovisek Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv. Sama města a obce chtějí, aby se o tom rozhodovalo na půdě zastupitelstva. A chtějí to proto, že ten proces je samotné chrání. Byla bych ráda, kdybych aspoň teď dostala tu odpověď.

Na závěr si dovolím ještě citaci z jednoho e-mailu, který mi přišel. Napsal mi pan Luboš Kožíšek, správce poutního areálu Skalka a předseda komise pro regeneraci památkové zóny, Mníšek pod Brdy. Píše o letech práce lidí, kteří se snaží toto místo obnovovat a chránit. Svůj dopis zakončil větou: „Prosím, ať nejde práce a neúnavná energie mnoha lidí vniveč.“ Myslím, že tahle jednoduchá věta dobře vystihuje, proč se kolem novely zvedlo tolik obav. My všichni chceme rychleji stavět, chceme jednodušší stavební právo. Ale rychlejší výstavba nemusí znamenat slabší obce, slabší ochranu přírody, slabší památkovou péči a slabší práva občanů. Senát navrhuje tento zákon zamítnout a já jeho stanovisko podpořím. Ne proto, že bych odmítala reformu stavebního práva. Právě naopak. Reformu potřebujeme. Ale udělejme ji tentokrát standardním legislativním procesem s připomínkovým řízením, odbornou debatou a skutečným nasloucháním obcím i lidem, kterých se bude týkat. Špatně připravený zákon není dobrou reformou jen proto, že ho rychle schválíme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Výborný. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Jste velmi laskavá. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážený pane senátore, kolegyně, kolegové, já možná začnu i tou návazností na paní, ctěnou kolegyni, paní poslankyni Krškovou. Ona citovala toho pána z Mníšku pod Brdy. Já jsem ten mail taky dostal, taky jsem mu odpovídal. Skoro jsem v něm chtěl napsat, že by se mohl zastavit u svého souseda. Je to tak, pane vicepremiére? (Poslanec Výborný se obrací na ministra Havlíčka ve vládní lavici, ministr Havlíček přitakává.) Možná, že vás by měl právě přesvědčovat o tom, jak dneska hlasovat. Myslím, že naše stanovisko, moje jako poslance lidovce, stejně tak poslaneckého klubu KDU-ČSL, je dostatečně jasné. Já když jsem na ten mail odpovídal, tak jsem si uvědomil, že vy odtamtud vyrážíte na ty své slavné cesty s tím psíkem těmi motoráčky z Mníšku pod Brdy. A to je právě váš kolega. To je, pane vicepremiére, prostřednictvím – a nemusím vás oslovovat prostřednictvím, vy jste člen vlády – tak to je váš soused, který v Mníšku pod Brdy se věnuje právě ochraně kulturního dědictví. Pochopil jsem z toho mailu, neznám toho člověka vůbec osobně, že je velmi aktivní, je to asi vážená osobnost v Mníšku pod Brdy. A je škoda, že tedy těmto lidem potom vy, vaše paní ministryně, která tady bohužel teď není, více nenasloucháte. Protože potom bychom možná i v průběhu přípravy toho zákona – protože já myslím, že jsme nikdy nezpochybňovali potřebu úpravy stavebního práva. Jednoznačně, ano. A staly se chyby, staly se chyby za naší vlády. Já myslím, že je dobře prostě ty chyby přiznat. Stalo se to. Ale vy jste se rozhodli zcela nepochopitelně jít prostě téměř jak buldozer připravit zákon takhle rozsáhlý, pak ho dvakrát změnit komplexními pozměňovacími návrhy.

Já se musím přiznat, že se vůbec nedivím kolegům senátorům, a to jsem chtěl říct vlastně v úvodu svého dnešního vystoupení, protože nechci tady opakovat ty kritické argumenty vůči stavebnímu zákonu, které jsem tady říkal při projednávání v prvním, druhém i ve třetím čtení.

Ale já jsem dneska velmi pečlivě, byť v kanceláři, poslouchal úvodní řeč paní ministryně a já se tady musím jednoznačně, na tento mikrofon, kolegyň a kolegů v Senátu zastat, protože mně přijde nehorázné hovořit o tom, že oni nepochopili projednávanou materii, že si ji snad dostatečně nenastudovali, že nebyli připraveni, že z toho udělali politický tyátr. Vážená paní ministryně, tak já jsem to jednání Senátu pečlivě sledoval, já jsem byl v kontaktu s řadou senátorů a senátorek a mohu vás ubezpečit, že takto to skutečně není. Stavební zákon byl dlouho očekávanou normou, senátoři ho sledovali už v průběhu jednání tady v Poslanecké sněmovně a nakonec už tady zazněla opakovaně ta čísla, jestli se nepletu, pane senátore, 55 z 66 přítomných napříč Senátem, dokonce i z vašeho senátorského klubu, tak tímto, pro mě nepochopitelným, způsobem dehonestovat práci horní komory já považuju za nepatřičné, z vašich slov. Možná by stálo za to, kdybyste v závěrečné řeči paní ministryně se kolegům ze Senátu omluvila. Ano, nemusí vám být po chuti jejich rozhodnutí, nemusíte se jejich argumenty souhlasit, ale hovořit o tom tímto způsobem já považuju za něco, co skutečně nepatří na půdu ani dolní, nakonec ani horní komory Parlamentu České republiky.

Já se, říkám, nechci vracet už k těm jednotlivým argumentům. Mrzí mě, že řada těch věcí nebyla v těch drobnostech. Já nepopírám, že celý ten proces je špatně. To jsme tady kritizovali od začátku. Ten zákon, takhle rozsáhlý, takhle důležitý, nemůže takto vznikat, tak, že stále nepřistoupili a říkala to znovu kolegyně Kršková přede mnou, mnozí další v té dnešní debatě, kterou jsem poslouchal, že jste alespoň na některé elementární věci nebyli ochotni přistoupit. Já uvedu jeden konkrétní příklad. Já spolu s dalšími kolegy jsme tady navrhovali, aby se neustupovalo od ochrany toho nejcennějšího, co v krajině, v přírodě máme. A to je orná zemědělská půda, orná zemědělská půda té nejvyšší kvality, ne nějaké kamenité úhory, tak tam samozřejmě možné s nimi pracovat je v rámci developmentu a všeho, ale to, oč úpěnlivě, i mě jako poslance, úpěnlivě prosí lidé z venkova, z vesnic, zemědělci, lidé pracující v zemědělských družstvech. Často nechápou, proč na té nejkvalitnější orné půdě v Polabí, na Hané a jinde je možné dneska stavět sklady, haly, logistická centra, obchodní domy. Tak když jsme to v nějaké shoděi i s vámi, pane vicepremiére, v minulém volebním období schválili, tak tady na základě pravděpodobně nějakého lobbingu, nedokážu si to vysvětlit jinak, tak tuto ochranu, tuto elementární ochranu zemědělské půdy prolamujete? Tak to je jeden příklad za všechny, jo. A našel bych jich mnoho dalších, kdy jsme ty věci chtěli napravit ve druhém čtení vy jste to z nějakých důvodů, paní ministryně to z nějakých důvodů odmítla, tak tu odpovědnost ponese. Paní ministryně, vy skutečně musíte, logicky, tu odpovědnost nést. Stejně tak ponesete odpovědnost za to, jestli ten systém bude či nebude, a ano, nechceme předjímat, ale uvidíme, myslím, velmi brzy a po Novém roce, jestli skutečně státní správa v oblasti stavebního práva bude či nebude fungovat, zda ty lidi budete mít nebo nebudete. Ty zprávy z měst, z krajů, z krajských úřadů jsou poměrně varovné a já si teda zdaleka nejsem jist, že ten systém skutečně bude fungovat. A budeme, věřte, že budeme i po přehlasování, v očekávaném přehlasování senátního veta, budeme velmi pečlivě sledovat to, jak jsou chráněny základní veřejné zájmy, ochrana kulturních památek, kulturního dědictví, protože tady, a nakonec na tom se shodli odborníci, experti z kulturní obce, dochází k fatální prolomení a oslabení památkové péče v českých zemích, a to nejenom u těch nejcennějších památkových zón, ale obecně. Platí to stejně tak i pro přírodní dědictví, pro přírodu jako takovou. Čili tohleto, věřte, budeme velmi pečlivě sledovat.

Stejně tak to, zda ten celý systém skutečně bude fungovat nebo ne. A jak říkám, ty zprávy, nakonec, z regionů, tak jak je dostáváme opakovaně, tak jsou skutečně alarmující. Já jsem přesvědčen, že ty problémy tady budou a pak znovu říkám paní ministryně, věřím, že vy s plnou odpovědností ponesete také tu odpovědnost. Jde za vámi, za vaším týmem, s kterým jste se rozhodla, spolu s vládní koalicí, tuto změnu protlačit brutálním způsobem, prostě hlavou proti zdi. Ano, máte na to hlasy, máte na to většinu, ale zároveň – to chci zdůraznit – nesete a ponesete tu odpovědnost, vaši odpovědnost. Já tady mohu na závěr říci, že jako poslanec KDU-ČSL a ani náš lidovecký poslanecký klub, nepodpoříme přehlasování senátního veta. Jsme zcela v souladu s těmi výhradami, které Senát přednesl. Jsme přesvědčeni o tom, že by vláda jako celek, Ministerstvo pro místní rozvoj se všemi dalšími dotčenými orgány, měly jít tou cestou, jak se standardně v normálních zemích tyto normy, právní normy, připravují, včetně toho velmi rozsáhlého připomínkového řízení.

Nestalo se tak, proto já nemohu hlasovat jinak než v souladu se Senátem, tedy proti tomu, aby tato verze stavebního zákona byla přijata. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Já vám děkuji pane poslanče, nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Kučera, který ovšem není v sále a již dneska vystupoval, proto já ho odmazávám. Připraví se tedy pan poslanec Bartoš a než se dostaví k pultíku, tak načtu omluvu.

Omlouvá se pan ministr Šťastný od 16.40 do 19.15 z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, dámy a pánové, vážení, vážená paní předsedající, já jsem si počkal s tím vystoupením a nerad bych opakoval to, co tady zaznělo od mých předřečníků, kolegů a kolegyň. Nicméně chtěl bych říci pár věcí k návrhu zákona, který představila vláda Andreje Babiše, který novelizuje stavební legislativu. A vrátil bych se trošku do historie této legislativy, konkrétně do období před rok 2021 a zejména do minulého volebního období. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. V politice to neplatí. Tam se do stejné řeky vstupuje mnohokrát. Já si pamatuji závěr volebního období před rokem 2021, kdy i přes původní čistý návrh, který nevznikl na Ministerstvu místního rozvoje, ale byl vypracován panem Korbelem a lidmi v okolí Hospodářské komory a ministerstvo (?) byl implementován, se ministryně Klára Dostálová nechala aspoň rámcově dotlačit ve Sněmovně k nějaké diskusi s těmi odpůrci toho zákona. Ať už to byli odpůrci té institucionální změny, obec architektů, inženýři a další, samosprávy města a obce, a probíhal jakýsi dialog, jehož výsledkem ovšem bylo, že v závěru volebního období roku 2021 následně komplexním pozměňovacím návrhem, byl předložen ten původní návrh Hospodářské komory a následně byl schválen, tady ve Sněmovně, pomocí hlasů SPD, KSČM, poslán do Senátu, ten ho většinově odmítl a pak ho Sněmovna vlastně tou hlasovací mašinou znovu zde přehlasovala.

Já jsem měl, jako kritik toho zákona, možnost podílet se na formování té novely v minulém volebním období a netvrdím, že se spousta věcí povedla nebo nepovedla. Některé jsme přebrali, viz slavná kauza, jak to, že studny teď stojí 10 000, jejich povolování. Ale rozhodl jsem se, že nebudu postupovat stejně jako ministryně Dostálová. Proč to říkám? Protože když jsme přinesli novelu stavebního zákona do Sněmovny a já jsem tady měl uložena čísla, nebudu to teď lovit, na první dobrou to nemůžu najít, ale věřím, že z přítomných poslanců v Poslanecké sněmovně, myslím, že pro ten návrh bylo 155 hlasů pro, včetně hlasu ANO a SPD. A když jsem s tím návrhem potom šel do Senátu, tak tu novelu toho zákona schválil Senát, myslím bez jedné paní poslankyně, pokud se nemýlím Kovářová, nezařazená poslankyně, tak Senát ten návrh schválil jednomyslně.

To, jak vidíme, a ostatně dnešek je toho i důkazem, se v této Sněmovně nestane v tomto rozpoložení a vlastně opakuje se ten příběh z konce volebního období roku 2021, akorát teď jsme na začátku volebního období a jede to dost pod tlakem. Takže to je k samotnému procesu. I mně bylo kladeno od bývalé ministryně Dostálové, tenkrát poslankyni, následně europoslankyni, abych ten dialog s opozicí z ANO, SPD v minulém volebním období vedl a ve spoustě věcí, které ta novela přinášela, jsme nakonec našli shodu. Já jsem pozorně sledoval zejména dopolední část vystoupení týkající se tohoto zákona, tedy respektive projednávání návrhů na změn pořadu, respektive přednostních práv, a vidím, že tato neshoda toho zákona jako v celé řadě klíčových oblastí. Ok, pochopil bych, a jsou zde dvě zásadní představy, a to je přenesený model stavebního povolování, kdy pod tajemníkem a pod obecním úřadem jsou ještě stavební úřady a je ten, řekněme, státní model státní správy s nejvyšším stavebním úřadem. Tenhle spor jsme vedli v roce 2019, 2020, v projednávání v minulém volebním období, ale ten spor tady není pouze o institucionálním ukotvení, u něhož teda já si myslím, že ve finále bude největší problém, protože máme zkušenost se zřizováním DESu a řeknu vám, sehnat hygieniky, pouze hygieniky a jejich zastoupení v dopravním a energetickém stavebním úřadu, byla téměř mission impossible. Nakonec jsme je získali někde tady z Prahy. Prostě ty lidi nejsou na to, aby plně podpořili tu správu a ta jejich centralizace pod tím nejvyšším stavebním úřadem podle mě bude jeden z nejzásadnějších problémů organizačních. Troufnu si predikovat, že v nějaký moment tady bude paní ministryně Mrázová, jestli to bude ona nebo třeba nějaký jiný ministr nebo ministryně, a budeme řešit to selhání té institucionální transformace a budeme tady diskutovat nutné odklady a podobně a koalice, která teď moc na návrhy opozice neslyší, za námi přijde, protože nám na fungování České republiky záleží, tak v takové chvíli samozřejmě my asi taky podpoříme to, aby se to nedělo tak urputně, tak rychle, nemluvě třeba i o spisové odluce a podobně.

Takže těch neshod je tam celá řada. Já bych se chtěl zaměřit velmi krátce na dvě oblasti, které mně velmi vadí. Ta první oblast je s jakým příběhem je ten zákon představován a jak je vykládán. Ten zákon je představován tak, že významně posune řešení krize bydlení v České republice. Necituji přesně, ale takto o tom hovoří ministryně, takto paradoxně o tom hovoří i zástupkyně a lobbistka developerů, nyní vládní zmocněnkyně pro stavební zákon, paní Hana Landová. Tak se podívejme, jaká je situace dnes. To, že těch bytů na trhu, dostupných bytů, co si lidi můžou koupit, je nedostatek, toto můžeme akceptovat. Já, když se podívám na situaci v roce 2025 a 2026, tak všichni asi odebíráte časopis Moje statistika, kde jsou data ze Statistického úřadu, tak nárůst stavební produkce v roce 2025 byl 11 procent, druhý nejrychlejší v Evropské unii včetně nárůstu bytové výstavby 45 procent a už máme i data z tohoto roku, která ukazují, že ten trend je stále rostoucí. Přesto cena hypoték letí nahoru, inflace, ceny nemovitostí, já bydlím na Praze 2, tam je to meziročně zhruba 11 procent. Byty se staví, představa, že když jich developeři budou stavět víc, tak jejich cena poletí nějak strmě dolů, tak pokud se bavíme o té komerční výstavbě, je mylná a ukázalo se třeba v sousedním Polsku, že není pravdivá. Takže zda tento zákon bude řešit krize s bydlením, já jsem kolikrát říkal paní Dostálové, že byty nejsou rohlíky. Ono to fakt není, že asi víc firem, pokud teda to není United Bakeries a spol., vyrábí rohlíky a vy si tam nějak ostře konkurujete, že někdo je bude prodávat za korunu padesát a někdo za tři, není to tak. Byty už vůbec nejsou rohlíky, jsou vázané na konkrétní lokalitu, kupní sílu v daném místě a další okolnosti, a ten zákon o dostupnosti toho bydlení nebo jakákoliv modulaci toho, aby ty byty, které budou vznikat ještě tím, řekněme, vysokorychlostním povolováním, které je nastaveno právě na tu plochu nad 10 000 metrů čtverečních, tak v žádném případě negarantují, že z toho budou byty, které budou na trhu nabídnuty, ať už k pronájmu nebo koupi, za nějakou rozumnou cenu.

Už teď vidíme na trhu s bydlením, že ty byty si často kupují lidé, co už jednu nebo více nemovitostí mají. My jsme umožnili, a já jsem tady velmi bojoval i proti ministrovi Stanjurovi, aby ten vstup těch fondů do toho retailu nebyl tak volně definovaný. Říkali jsme, pojďte se bavit o tom, ať fondy investují pouze do nové výstavby, ať nemohou fondy začít skupovat byty jako další asset, kam si uloží peníze. Ten zákon prakticky negarantuje nic z tohoto, aby nenastalo. Tady se často operuje tím lex developer, který byl schválen v Polsku v roce 2018. Když se podíváte, jak byl ten zákon představován, tak on byl představován, že také vyřeší krizi bydlení, že také povede k tomu, že cena bytů v Polsku bude klesat. Když se podíváte na výsledky v Polsku, tak se tak nestalo. Ta cena nemovitostí a bytů, byť je nižší než v České republice, tak trvale roste. V tom Polsku nakonec zjistili, že vlastně je to psáno pro velké developery, že se nemění ta cena na trhu, že ten zákon provází spousta soudních sporů a máme rok 2026 a myslím si, že po řadě novelizací toho polského stavebního zákona, já mu říkám lex developer, tak vlastně z těch pilířů toho návrhu zákona zůstává asi poslední a ten se teďka v polském parlamentu mění.

Já tam vidím velkou podobnost, skoro bych si troufnul predikovat, že ten výsledek, o který se tady společně, teda my se nesnažíme o něj, ale vy se o něj snažíte, tak bude mít velmi podobný průběh, ať už to jsou věci, které končí u soudu, protože v tom procesu prakticky není možnost dát mu nějakou racionální stopku nebo vyvážení nějakých veřejných zájmů. Ono nám to trošku přijde, a když se podíváte na realizované projekty, že nemalá skupina developerů v Polsku potřebovala na nějakou období vypnout pravidla, rychle si postavit ty důležité stavby, které potřebují, kde jim tu blokoval nějaký veřejný zájem, tu nějaké soukromé vlastnictví, a teď se pomalu, jako už byly realizovány ty stavby, vlastně vrací k nějakému systému, který má aspoň oporu v zákoně, který už nekončí u soudu v řadě soudních sporů. Já, když se dívám na ty návrhy, které jsou v tom zákoně, tak je nedokážu lokalizovat přesně, ale tuším minimálně o čtyřech projektech v Praze, které díky schválení tohoto zákona se vlastně odšpuntují.

Já nebudu jmenovat konkrétní firmy, ale přijde mi trošku smutné, když my píšeme zákon s dopadem na celou republiku, který je tak okatě zaměřen na to, aby se odšpuntovaly některé důležité stavby. Ono to lidem přijde takové jako virtuální, ale v momentě, když prostě z nějaký lokality uděláte lukrativní pozemek na výstavbu bytových domů pro retail, teda residencial, který si asi běžný člověk nekoupí, tak samozřejmě to zhodnocení těch projektů je v řádech desítek miliard. To už vám stojí za to mít zákon, který vám umožní v prostředí, v kterém to nejde, prostě zahájit nějakou výstavbu. Tam je ještě takový ten alibismus, trošku to tam ti Poláci úplně nemají, ale ten je potom v tom odstraňování tý stavby, Tak pokud někam dáte beton, začnete stavět, vyženete to do několika pater, tak prakticky každá stavba vám ve finále vyjde, že je ekonomický nesmysl jí bourat.

Já uvádím takový případ, který je virtuální, ale vlastně jsem si to na tom měřil. Já bydlím na Praze 2, chodím do parku Parukářka. O park Parukářka, zejména o ten kopec, je velký zájem z oblasti developerů, občas sjedu dolů tramvají na Folimanku, to taky není úplně k zahození, byť nahoře je ten Nuselský most. Jsou to parky, kde tráví lidi s rodinami volný čas, chodí tam sportovat, cvičit, pořádají se tam kulturní akce, tak podle tady toho zákona, jak je napsán, kdyby tam někdo přišel s projektem, že tam vystaví rezidencial bydlení, tedy rezidentní bydlení, byty, a ten zákon neříká nájemní byty, byty pro střední třídu, byty, tak fakticky na základě tohoto zákona vyváží, že ten park je tam úplně zbytečný, vznikne tam tím rychlým povolováním přes centrální stavební úřad ta bytová výstavba. Můžeme se podívat třeba na Rohan, jak vypadají takové čerstvě postavené byty nebo na jinou část v Praze a pak se suďte, ale já chci chodit teda na Folimanku a já chci chodit na Parukářku do parku a dokážu si představit, že jsou lokality, kde má smysl stavět bydlení i třeba na nějaký úkor veřejného zájmu, ale to bydlení, které si může normální člověk dovolit.

Já jsem spoluautorem zákona o dostupném bydlení. Jsem – troufnu si tvrdit – autorem vůbec toho termínu v české legislativě, protože jsem vyjednával definici dostupného bydlení s Evropskou komisí tak, aby veřejné peníze mohly být využívány na výstavbu bydlení nejen obcemi, i soukromými subjekty, kde potom můžeme nabídnout levnější nájem pro potřebná povolání, mladé lidi a podobně.

Takže jsem se na to koukal optikou toho zákona a dokonce si myslím, že naše paní poslankyně navrhovaly různé změny, říkaly OK, pojďme se bavit o té akceleraci, ale musí tam být nějaký podíl dostupného bydlení. Musíme tedy, když už tady pokácíme nějaký strom, tak ať tam prostě není, a já to zjednoduším, ať tam není kvartýr prostě pro milionáře s terasou, když tady kvůli tomu ubíráme kus veřejného prostoru.

Nic takového ovšem koalice neakceptovala a já, když se na ten zákon podívám, tak ten zákon se zaměřuje na rychlejší development, ale o tom, co má vzniknout nebo jak s těmi byty bude nakládáno, nehovoří, negarantuje dostupné nájemní bydlení. Dokonce ten zákon ruší legislativní zakotvení staveb pro dostupné nájemní bydlení. Jo, jako v Evropě to naštěstí máme zakotveno v té notifikaci, v české legislativě to tímto návrhem mizí. Nezajišťuje obecní ani družstevní výstavbu. Nereguluje žádným způsobem výslednou cenu bytů ve smyslu – vy tady dostanete nějakou jako rychlejší povolovačku, ale prostě ty byty půjdou pod nějakou... A to je věc, kterou si může vyjednat ten developer, on nemusí jít tím rychlým flow, jak se říká, tou rychlou cestou. Neřeší ceny pozemků, neřeší žádným způsobem infrastrukturu – školy, dopravu, technickou infrastrukturu. Nezaručuje, že úspory, které developer... A on bude mít úspory, pokud bude stavět rychleji, nebo pokud nebude muset vypořádávat složité změny projektu kvůli třeba výhradě zástupců odboru životního prostředí, že ty ceny se jakýmkoliv způsobem promítnou do nižších cen těch bytů, které následně půjdou na trh. Přitom to šlo do tohoto zákona takto vydefinovat.

Já si pamatuju, když jsem jednal, ještě když paní Hana Landová byla lobbistka, že jsem se s ní setkal na půdě ČVUT. To už tady několikrát zaznělo. Myslím, že tam byl pan Dospiva, a ona úplně... Jako termín dostupné bydlení, z toho se jí ježily hlasy na hlavě. A když jsme hovořili o kontribucích, tak asi největší úkol, který dělala pro Fintech a další, bylo kompletně zrušit kontribuce, jestliže (?) se staví, proč bychom měli dávat peníze městům a obcím na nějakou infrastrukturu, oslabení role obcí ve věci vyjednávání plánovacích smluv. Takže já vím moc dobře, proč v tom zákoně není nic, co by na developery, a teď se nebavíme o malých stavebních firmách, jo, ty nemají nemají žádnou výhodu. Ty nemají žádný fast track, jo, ty nemůžou říct – tenhleten strom nám tam také vadí, dejte ho pryč, jo. Tak v tom zákoně není ani jedna věc, která by kladla nároky na ty firmy, které dostávají naprosto exkluzivní...

My nevážíme veřejné zájmy. My tady rozdělujeme prostě na ty, co můžou stavět rychle, a na ty, kteří prostě musí prostoupit klasickým kolečkem. Mimo jiné, dneska už tady zaznělo podle dat statistického úřadu a myslím i dat, která lezou z DSŘ, tak ta průměrná povolovací doba bytového domu v České republice je asi 92 dní, jo. Takže ono tam tak jako asi neumřou na tu čekačku ty lidi, kteří si potřebujou postavit ten rodinný dům, Ale tady se bavíme, že někdo prostě přijde, řekne, že tady chce stavět rezidenční bydlení za tolik a tolik miliard, dostane tady zelenou kartičku a všechny další zájmy, že tam je zeleň, že tím zasahuje do nějaké památkové zóny... Byl jsem nedávno byl v Kutné Hoře, tam jsou opravdu zděšeni, vůbec ta města, co mají nějaké historické centrum. Kutná Hora má ještě pro změnu UNESCO, tak jsou poměrně zděšeni, co všechno ten zákon umožňuje právě v rámci vážení těch veřejných zájmů.

Takže ten zákon nemá ani jednu podmínku. Jo, ani jednu podmínku, kterou by ten developer musel dál splňovat, aby z toho stát nebo potažmo občan nebo město mělo nějakou výhodu.

Vy zároveň valíte na města povinnost dělat územní plánování. My jsme to chtěli jako privilegium pro velká města, jo. Ale tady to je všechno pro ty, co staví, nic pro ty, co bydlí. Nic pro ty, na jejichž území se to děje.

Já si myslím, že tenhleten zákon je ve své povaze strašně disproporční, kromě všech těch výhrad, jo, je to prakticky zákon psaný developery a na míru developerům. Myslím, že to bude trošku dishaster, až se tohleto spustí, tak budeme chodit po těch projektech, které se tím odšpuntovaly, jo. Zatím se to vždycky dělo takovou jako salámovou metodou. Viz třeba výstavba Masaryčky, co se vždycky prožene přes IPR znovu a znovu a znovu. A to, co nebylo možné před dvěma lety, už se tam jakoby děje, tak tady to je velká zelená od začátku.

Já si myslím, že to není fér. Já si myslím, že se ohledně tohoto zákona ještě možná setkáme v nějakých jiných instancích, já nepředjímám, ale myslím si, že i z pohledu fungování tržního prostředí v České republice, tak vlastně zákonně si ukutovat (ukout?) speciální kastu velkých developerů a těch malých (?) je unfair.

Ještě bych tedy chtěl říct jednu věc. Ač stavebnictví je tahounem české ekonomiky, a není to jenom rezidenční výstavba, jsou to inženýrské stavby, jsou to silnice a dálnice, tak já jsem se koukal na posledních deset let, a já každému přeju, nechť vydělá peníze, velcí vydělávají velké peníze. Já jsem se podíval, jak se změnilo třeba u Central Group a dalších, jaký mají obrat a jaké mají zisky v průběhu 15 let. A já chodím na ty konference, koukám se na ta data, na ty často PR konference těch developerů, mám spoustu přátel mezi nimi, lidských, ne politických, protože vlastně ten způsob jejich vystupování mi přijde unfair, jo. Ale tam ty firmy se nepropadají příjmově, těm trvale ty obraty i ty zisky jako rostou. A opět se bavíme o desítkách miliard nárůstu za posledních x let. Já chci, aby stavebnictví v České republice jelo, ale také chci, aby z toho něco měli ty lidi. A pokud my tady na jednu stranu řekneme, hej, člověče, ty máš pozemek, sorry, tady bude stát tohle, ty tady chodíš do parku, ten park tady nebude, jo, a tak tímhletím způsobem vlastně rozvolňujeme těm velkým developerům ruku, ještě to ženeme na jeden úřad. Tak já bych chtěl, aby z toho zákona také něco měli ty lidi. A tady nevidím kromě ohrožení nějakého soukromého vlastnictví, ztráty kvality území a další, kde žijete, tak v tom žádný ten benefit nevidím.

Paní ministryně se rozhodla, že půjde touhle cestou, která nám není neznámá. Já nemůžu říct, že nám nezbývá než (nic) jiného, (než) to akceptovat. My samozřejmě nepodporujeme tuhletu zákonnou změnu. Ty důvody tady uvedla třeba jediná architektka v této Sněmovně, povoláním Verča Kovářová. Vystupovala zde několikrát. Děkuju i za ty analýzy a i za návrhy pozměňovací, které šly k tomu zákonu. Jsem rád, že nám prošel aspoň ten Pražský okruh, že koalice aspoň tady zabrala, poněvadž nemůžete nadávat na to, že není Pražský okruh a pak nepodpořit něco, co ho umožní dostavět.

Ale já si myslím, že tady s tím zákonem ještě zažijeme poměrně zásadní problémy, akorát pak už bude postaveno a bude pozdě, jo. A narušenou památkovou zónu, vykácený park, vykácenou alej, to, že prostě někomu se výrazně zhorší kvalita života, protože najednou neplatí standardní normy, tak to už bohužel nikdo těm lidem nevrátí.

Tak já doufám, že tohleto prozření tady bude rychleji než u Poláků. Těm to trvalo také dva roky, než začali ten zákon měnit, tak už je to šest let, co ten zákon platil, už tam z něj nic moc nezbylo. No, a uvidíme, jak paní ministryně obstojí v té institucionální změně, protože jak říkám, transformace státní, nebo přenesené působnosti do státní správy je oříšek.

Velmi se těším na to, jak se budou řešit archivy stavebních úřadů, protože představa jejich digitalizace, to nejsou knížky, které obrací robot a načítá, jsou to výkresy, jsou to věci staré 20 let kreslené tužkou. Good luck. My jsme tuhle počítali nějakou vzdálenost k Měsíci, kdyby se vyrovnaly ty šanony. Pak jsem viděl, když se přesouvaly věci do černošického stavebního úřadu, třeba věci týkající se rozestavěných bytových staveb. Myslím si, že tady budou jako zásadní problémy. A vlastně si nemyslím, že to vládě Andreje Babiše jakoby za to stojí, jo. To, že bude tleskat šest největších developerských firem... Mimo jiné Central Group zahlásil, že obnovuje bytovou výstavbu. Takže ani nedostatek lidských zdrojů, ani nedostatek nebo vysoké ceny materiálu evidentně nejsou tím tím stoperem, který byl deklarován.

Trošku mě děsí oznámení bank, že pravděpodobně hypotéky půjdou přes sedm procent. Bude to divoké období .A tenhleten zákon podle mě tu situaci v tom divokém období zhorší nejen lidem, co pracují na úřadech, nejen lidem, co chtějí stavět, co žijí ve městech, ale ve finále i tady té vládě, protože ta ambice nebude naplněna a ta cena, kterou za to ta vláda platí, prostě za to nestojí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Volpe. Než přijde k pultíku, načtu další omluvu. Omlouvá se pan poslanec Dvořák od 17.30 do 19 hodin z pracovních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážený pane senátore, vážené poslankyně, vážení poslanci, novela stavebního zákona v podobě, v jaké je v současnosti předložena, není řešením bytové krize v České republice. Z ní lidé bydlet nebudou. Návrh bohužel špatně identifikuje problémy spojené s výstavbou nových bytů a místo řešení klíčových bodů celého systému řeší spíše méně podstatné věci. Zároveň systematicky zvýhodňuje velké developerské projekty, zejména typu Build-to-Rent na úkor menších stavebníků, obcí a jejich obyvatel. V režimu, který by novela zavedla, dochází k posílení postavení úzké skupiny velkých investorů, zatímco obyvatelé obcí ztrácejí jistotu ohledně budoucího využití území a ochrany životního prostředí ve svém bezprostředním okolí.

Rozhodování bez ohledu na veřejný zájem se promítá ve vícero úrovních, ať už jde o životní prostředí nebo třeba omezení bezbariérovosti staveb. Novela dále oslabuje význam územně plánovací dokumentace a relativizuje roli odborných stanovisek v povolovacím procesu. Tím dochází k omezení transparentního a odborně podloženého rozhodování ve veřejném zájmu. Příklad. Na základě jediného rozhodnutí bude moct na místě jakéhokoliv parku vyrůst třeba kravín, hobby market nebo továrna.

Navrhovaná reorganizace povolovacích orgánů prováděná bez dostatečné personální a institucionální přípravy navíc vytváří reálné riziko dalšího přetížení a kolapsu stavebních úřadů, což by ve výsledku mohlo celý proces povolování staveb dále zpomalit. To nechceme. To není argument pro to systém neměnit vůbec. To je argument pro to, aby potřebná a případná změna byla promyšlená a probrána se všemi zúčastněnými.

Celkově se tedy dle mého názoru jedná o neodborně a unáhleně připravenou novelu, která nejen, že neřeší klíčové problémy současné bytové a stavební politiky, ale zároveň přináší nová rizika. Oslabuje ochranu veřejného zájmu a snižuje kvalitu stavebního prostředí. Podpora výstavby je potřeba hlavně v rozvojových oblastech a rozvojových osách, tedy v místech, kde je na výstavbu již připravena infrastruktura. Zákon chce ale pravidla pro výstavbu rozvolňovat plošně i v oblastech, které se vylidňují. Na potřebu výstavby v rozvojových zónách reaguje náš pozměňovací návrh na zavedení takzvaných akceleračních zón. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane, poslanče. Nyní je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Chochelová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, vracím se k tomuto zákonu naposledy před tímhle rozhodujícím hlasováním, ale téma neměním. Takže opět uslyšíte o likvidaci památkové péče. Senát tuto novelu 20. srpna zamítl poměrem 55 hlasů z 66 přítomných senátorek a senátorů. To je napříč politickým spektrem vyjádřené přesvědčení horní komory, že text má vážné vady. Otázka dnes zní, zda i toto zamítnutí prostě přehlasujeme nebo ne.

U nemovitostí, které samy o sobě nejsou kulturní památkou, ale stojí v památkové rezervaci nebo zóně dosud vydává orgán památkové péče samostatné závazné stanovisko. Nově má tuto agendu z větší části převzít přímo stavební úřad v rámci jednoho řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj tomu říká integrace agendy a tvrdí, že ochrana památek tím zůstává zachována. Kritici, mezi kterými je i například Český národní komitét Mezinárodní rady památek a sídel to vidí ale jinak. Pokud má úředník stavebního úřadu zvážit desítky dalších veřejných i soukromých zájmů bez jasně daných kritérií a rozhodnout do jednoho měsíce, odborné hledisko památkové péče v praxi přestává být rozhodující.

Za druhé, ochranná pásma památek vyhlášena před rokem 2007 mají zaniknout, pokud nebudou do dvou let znovu vyhlášena podle nových kritérií. Týká se to konkrétně například ochranných pásem kolem kláštera Hradisko nebo poutního kostela na Svatém Kopečku u Olomouce. V praxi ale není možné v podstatě tuto přeregistraci stihnout během těch dvou let, takže důsledkem zákona bude jejich zrušení, protože ta lhůta je prostě nesplnitelná.

Za třetí, zkracují se lhůty pro záchranné archeologické výzkumy a část jejich financování se přesouvá na vlastníky a veřejné instituce, což nás opět může připravit o důležité kulturní dědictví, ke kterému my se v těch lhůtách prostě nebudeme mít šanci dostat.

Za čtvrté – to je možná nejkonkrétnější dopad – mezi stavby ve veřejném zájmu se nově řadí i bytové domy s podlahovou plochou od 10 000 metrů čtverečních. Podle analýzy organizace Arnika by to teoreticky otevřelo dveře výstavbě i v dnešním ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, což platný zákon ani územní plán dnes neumožňují. Když se ptáme, komu novela v praxi pomůže, nejde o rodinný dům s výměnou oken, ale jde o projekty velikosti sídliště na místech, kde naruší naše kulturní dědictví.

Ministerstvo kultury dlouhodobě uvádí, že památkové rezervace a zóny pokrývají zhruba 1,3 procenta území České republiky a jejich ochranná pásma přibližně další 1,1 procenta. Dohromady je to tedy 2,4 procenta rozlohy státu. Naprostá většina stavebních řízení se tedy památkové péče vůbec netýká a tvrzení, že právě tato úprava rozhodne o dostupnosti bydlení pro občany této země, tak neodpovídá rozsahu problému, který má řešit.

V lednu letošního roku se s otevřeným dopisem na předsedu vlády Andreje Babiše, místopředsedu vlády Karla Havlíčka, ministra kultury Ota Klempíře a ministryně pro místní rozvoj Zuzanu Mrázovou obrátila skupina akademiků z oboru dějin umění a památkové péče. Připomněli, že Česká republika byla loni v listopadu zvolena do výboru pro světové dědictví UNESCO a upozornili, že přijetí novely v současné podobě by tuto pozici i důvěryhodnost země značně poškodilo.

Ke kritice se přidal i veřejný ochránce práv, Česká komora architektů společně s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků. Jsou tam samozřejmě také Sdružení historických sídel Čech a Moravy a vlastně třeba i vedení Kutné Hory, jak už zmiňoval kolega Ivan Bartoš.

Rozumím frustraci vlastníků, kteří čekají dlouhé měsíce na vyjádření kvůli výměně oken, i starostů, kteří vedou dlouhé spory o obnovu náměstí. Na tom, že je současný systém zastaralý a potřebuje změnu, se shodujeme všichni i profesní komory. Řešením ale není zrušit závaznost rozhodování tam, kde na něm nejvíce záleží, a nechat bez náhrady zaniknout ochranná pásma. Řešením je systém zmodernizovat, digitalizovat a dát mu jasná pravidla a lhůty.

Nové byty lze postavit i podle jiného zákona. Špatně napsaný paragraf lze v budoucnu opravit, ale zničenou památku už prostě nevrátíme. Ráda budu v budoucnu hlasovat pro přijetí komplexní novely připravené řádnou legislativní cestou. Jsem připravena na takové normálně pracovat a budu ráda když vytvoříme funkční systém, který bude přívětivější k vlastníkům nemovitostí pod památkovou ochranou a zároveň bude řádně chránit to, co si ochranu opravdu zaslouží.

Senát nám teď dává druhou šanci k tomu, abychom se k odborné debatě o tomto zákoně mohli vrátit. Pojďme ji prosím využít.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Kovářová, poslední řečnice v obecné rozpravě.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jenom doplním dvě drobnosti. Jednak bych chtěla ještě doplnit kolegyni Chochelovou. Ono vlastně vyřazení ze seznamu UNESCO se může stát už tím, že přijmeme tu novelu. Protože to, že máme památku v UNESCO... My jsme podepsali, že budeme ochraňovat to, aby se nezničila a bude to ochraňovat zákon. Ve chvíli, kdy se ten zákon změní, tak vy nemusíte postavit ten panelák v Kutné Hoře, ale tu Kutnou Horu už můžou vyřadit, protože bude možné narušit výhledové osy. To je velké riziko, které tady máme.

Pak jsem se ještě chtěla obrátit k diskusi o developerech kolegy Haase i kolegy Kučery, kdy oni říkali, že developeři nejsou zlí. My to taky neříkáme.

Já bych chtěla zdůraznit, že tato novela uškodí i těm developerům, kteří staví udržitelně, kteří staví zodpovědně, kteří připravují kontribuční a plánovací smlouvy, kteří staví infrastrukturu a kteří se chovají zodpovědně vůči svému městu, svým občanům, svým zákazníkům a především životnímu prostředí, protože je stavíme do nevýhodné situace vůči developerům, kteří toto nedělají. (Hluk v sále.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. A trošku se nám tady zvyšuje hladina hluku. Nyní se přihlásila s přednostním právem paní předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů paní Richterová. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Už jsme na závěru debaty. A mohlo to někomu připadat hodně depresivní, protože prostě se ukázalo z argumentů mnoha a mnoha lidí, kteří tady hovořili, nejenom naší odbornice Veroniky Kovářové, architektky a poslankyně, ale i spousty dalších, že prostě k dostupnějšímu bydlení bohužel ta změna stavebního zákona nepovede. Je to i důvod, proč to zamítl Senát – je tam příliš mnoho otevřených okýnek příležitosti pro korupci, pro šmelení a pro to, že to nakonec vůbec nebude výhodné pro běžné stavebníky, pro lidi, co potřebují postavit rodinný domek a podobně, ale jenom pro největší hráče, kteří si to budou umět domluvit. To nás štve. A proto já tedy na závěr chci dát aspoň jednu pozitivní zprávu: Pokud chcete, aby se v Česku dařilo bydlení, tak si můžete vybírat už teď v komunálních volbách, protože hodně jde o aktivitu obcí. My jako Piráti jsme už nahráli do systému návrh změny RUDu, rozpočtového určení daní, aby se obcím výstavba vyplatila. A to je dobrá zpráva. Tenhle konkrétní recept je součástí našeho celkového plánu, akčního plánu k řešení dostupnějšího bydlení. Opět – najdete to na webu bydleni.pirati.cz.

A poslední věc. Ty rozjeté projekty výstavby obecního bydlení, ty jsou důkaz toho, že to myslíme vážně, a kdyby to vážně s pomocí a podporou bydlení myslela i tato vláda a myslela by na potřebné profese, rozvoj regionů, tak by se podařilo, aby skutečně projekty, které dávají smysl a byly za desítky miliard korun v této hodnotě připravené se rozjet, tak aby je skutečně podpořila a aby obce tu šanci výstavbu řešit fakt měly.

Tak to jsou na závěr nějaké pozitivní možnosti, co s tím dál skutečně dělat, protože bydlení v Česku musí být dostupnější – bohužel tomuto stavebnímu zákonu navzdory.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Já vám děkuji, paní předsedkyně. A pokud se do obecné rozpravy už nikdo nehlásí a nikoho nevidím, tak já obecnou rozpravu končím a dávám prostor na závěrečná slova, včetně možnosti závěrečného slova pro pana senátora. Pane senátore, je to vaše.

 

Senátor Miroslav Plevný: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, debata tady byla poměrně dlouhá, já jsem se ji snažil opravdu poslouchat a padla zde řada výhrad a podpor pro neschválení – asi to bylo dáno především tím, že mluvili převážně poslanci z opozice a ne z koalice. Nicméně řada výhrad se týkala nepřipravenosti vzniku zejména regionálních pracovišť Úřadu rozvoje území. Pan ministr Havlíček k námitce, proč se nejedná o vládní a poslanecký návrh, v Senátu řekl, že mimořádné situace vyžadují mimořádná opatření. Nejsem si ale vůbec jistý, jestli máme jeden z nejnáročnějších zákonů, jak o něm sám pan vicepremiér hovořil, řešit mimořádným opatřením.

Dále nás pan vicepremiér vyzval v Senátu, abychom neupřednostňovali formu nad vlastním produktem. Přitom tento návrh nového stavebního zákona z velké části řeší právě vznik nového centrálního úřadu rozvoje území a jeho strukturu z centra přes krajské úřady až po více než 200 územních pracovišť. Ale pokud máme zrychlit stavební řízení, tak právě to přece není onen zmíněný produkt, ale je to spíše ta forma. Zkrácení stavebního řízení spočívá ve zjednodušení procesů, a to lze realizovat i ve stávající struktuře stavebních úřadů začleněných do městských a krajských úřadů. Jinými slovy, samotný vznik centrálního stavebního úřadu nic nezkrátí a jeho provoz bude prokazatelně dražší. Řešme tedy ten panem vicepremiérem Havlíčkem zmíněný produkt, kdy zkracujeme a zjednodušujeme procesy, a to lze stejně realizovat i bez Úřadu rozvoje území. Mimo jiné tím vyloučíme obrovské náklady a zejména řadu velmi vážných rizik souvisejících se vznikem tohoto úřadu, které zde byly jmenovány.

Proto vás ještě jednou žádám o neschválení této verze návrhu zákona a o přípravu zákona, který bude mít i zde v Poslanecké sněmovně většinovou shodu a který, ať již s Úřadem rozvoje území nebo bez něj, bude řádně projednán a jeho implementace do praxe bude připravena. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane senátore. Ještě se zeptám paní ministryně, zda má – nemá zájem o závěrečné slovo. (Poslanec Králíček se hlásí z pléna.) A než tedy přistoupíme k hlasování, tak se hlásí s pověřením klubu hnutí ANO pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl požádat o pauzu na poradu klubu hnutí ANO v délce 30 minut. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji. Takže pauza bude vyhlášena do 18.47 – zaznamenala jsem si to dobře? (Poslanec Králíček gestikuluje: Čtyřicet pět.) Čtyřiceti pěti? Do 18.45, dobře. Vyhlašuji tedy pauzu do 18.45.

A ještě načtu omluvy: omlouvá se pan poslanec Vlček od 16 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Šťastný bere zpět svou omluvu od 16.40 do 19.15 z pracovních důvodů a omlouvá se pouze od 16.40 do 18.40 z pracovních důvodů. Zatím děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 18.16 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.45 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené poslankyně, vážení poslanci, pauza uplynula.

Přečtu dvě omluvy: Richter Jan od 13.30 do 17.45 ze zdravotních důvodů – to už uplynulo, stejně tak pan ministr Macinka od 16.45 do 18.15 z pracovních důvodů.

 

Nyní tedy přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Já vás všechny odhlásím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Prosím, aby byl nastaven potřebný počet hlasů, tedy kvorum 101, je nastaveno.

A já přednesu návrh usnesení: „Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, podle sněmovního tisku 67/14.“

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 36 přihlášeno 168 poslanců, pro 105, proti 52. Konstatuji, že návrh zákona byl přijat. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Tímto tedy... Hlásí se někdo? Pan poslanec Ženíšek, prosím, ano. (Správně poslanec Kučera.)

 

Poslanec Michal Kučera: Dámy a pánové, já jsem hlasoval proti, na sjetině mám pro a nezpochybňuji hlasování.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže tímto projednávání zákona končí. A posuneme se tedy dále. Děkuji panu senátorovi, že tady s námi taky vydržel.

A nyní tedy otevřu další bod, jedná se o

 

Aktualizováno 12. 9. 2026 v 0:51.