Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Matěj Hlavatý)
Starostové potřebují vědět, jestli mohou připravovat projekty a kdy na ně dostanou podporu a Sněmovna má povinnost vyžádat si odpovědi od odpovědných ministrů.
Žádám vás proto o podporu zařazení tohoto bodu, pokud bude schválen, při jeho projednání velice rád se budu účastnit debaty na tom, jaké usnesení k němu přijmout. Já si myslím, že jde o věc, která je velice důležitá. Ze své zkušenosti a z našeho okolí a z našeho regionu mohu potvrdit, že jakmile se vám dostane obec, město do situace, kdy máte domy bez vody, kam už vlastně nemáte žádnou možnost přivézt nějakou náhradní vodu, nebo prostě není finančně ani možné zajistit to, aby se postavil vodovod, protože ten vodovod by byl zhruba stonásobek třeba rozpočtu jedné obce, tak je potřeba tyto konkrétní případy prostě řešit. Budu velice rád, když se k tomu otevře debata napříč Sněmovnou a napříč jednotlivými kluby. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane poslanče, název vašeho bodu jsem si přepsal z té přihlášky.
V této chvíli jsem pozvu Veroniku Kovářovou. Připraví se Ivan Adamec a Jan Berki.
Přečtu ještě jednu omluvu: Zdeněk Hřib od 17.45 do 21.30 z osobních důvodů.
Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla navrhnout bod programu Adaptace na klima pro města a obce. Jak dopadly předchozí měsíce tady bylo řečeno mnoho. To sucho je tu výrazné. My vlastně připravení vůbec nejsme. Je vidět, že nebyly připravené ani obce, ani města, kde jsou města, kde místo aby se zalévala zeleň, se lila voda na dlažbu, aby tam bylo aspoň dýchatelno. My máme vlastně teďka ideální příležitost, protože Senát nám vrátil novelu stavebního zákona. Takže vlastně můžeme ještě přehodnotit, co všechno by se dalo změnit a otevřít tu debatu, jak připravit a adaptovat města. Protože samotné konstatování, že je sucho nebo přivezení cisterny nebo polévání dlažby vodou nám nepomůže. My musíme udělat koncepční systém, jak zabránit tomu, aby lidé ve městech byli vystaveni tomu absolutnímu horku, z kterého nemůžou uniknout, kdy jsou zavření v bytových domech v panelácích, které třeba mají jenom západní, jihozápadní osvětlení a vlastně nemají šanci si vyvětrat, nemají šanci vůbec přežít ty horka v nějakém rozumném prostředí, abychom prostě nemuseli každý rok řešit, že budeme dělat veřejné ochlazovny, že budeme vlastně pro každou druhou ulici řešit, že se lidi musí ochladit. Ty města musí fungovat jako celek a musí fungovat modrozelená infrastruktura a vlastně tyhle systémové nástroje bychom měli nastavit my z našich lavic. Přesný název bodu máte napsaný v přihlášce? (Obrací se k předsedajícímu.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, je to tak. Jak adaptovat obce a města na klimatickou změnu.
Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji, to mi stačí, tak jo.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám také děkuji. Poprosím v této chvíli pana poslance Ivana Adamce, připraví se Jan Berki a Martin Šmída.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, já bych vás požádal, abyste odhlasovali zařazení dvou mých bodů do programu této schůze a ty body se týkají energetiky. Já musím říct jednu věc. Tady dneska slyšíme celou dobu problém sucha, řešíme to pozdě, prostě to sucho samozřejmě tady už nějaký ten pátek je a bude se pravděpodobně opakovat. Ale trošku zapomínáme na důležitá témata, jako je dostatek elektrického proudu, dostatek energetických surovin. Uklidnila nás situace, teď se prakticky na tom trhu neděje vůbec nic. Všeho je dostatek relativně za slušné ceny. No a já k tomu řeknu, tak já se docela modlím, aby byla lehká zima. Proč to říkám? Protože pokud se podíváte na modely, jak se bude vyvíjet spotřeba a výroba elektrické energie a jak budeme používat energetické suroviny a kde je budeme nakupovat, tak tento stav, jako když se na to podíváte, tak moc příznivý není a zase mi připadá, že až v prosinci a já věřím, že to tak nebude, že ještě rok máme čas, ale když nám začne vypadávat elektrická síť, tak se prý do toho čísla jedna nedostane tentokrát sucho nebo něco jiného, ale prioritou bude dostatek proudu a přece tohle je špatně, protože pokud na to nejsme připravení, tak jako vždycky na to pohoříme. Kdo je připraven, není překvapen. Jen tak mimochodem nevím, jestli zaregistrovali, že Německo hlásí nenaplněné plynové zásobníky. To jenom tak trošku bokem říkám, že ta situace teď vypadá dobře, ale v příštích měsících vůbec dobře vypadat nemusí.
Já se vrátím k těm bodům, které jsem tady navrhl, abychom se o nich bavili. Já je budu navrhovat vždycky už teďka a ten první bod se týká informace o akceleračních zónách, o stavu v těchto zónách, protože okolo tohoto tématu probíhá řada informací a bohužel také dezinformací. My jsme si schválili zákon o akceleračních zónách v roce 2025, zákon č. 249, a tehdy Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodlo nebo navrhlo tady 94 lokalit, které jsou hodné pro výstavbu obnovitelných zdrojů, ale speciálně převážně větrníků, to znamená větrných elektráren a 474 kilometrů čtverečního území.
Co se stalo teď? No tak vláda ten rozsah výrazně omezila k radosti možná některých, kteří nemá rádi ty vrtule nebo ty větrné elektrárny. Mimochodem já také nejsem jejich přílišný fanda. Zkusil jsem si postavit se pod běžící větrnou elektrárnu, abych si ověřil některá tvrzení, zda jsou pravdivá či nikoliv, zjistil jsem, že to taková hrůza není. Je to takové foukání, přerušované foukání větru, jak se ty lopatky otáčí. Možná někoho znervózňuje, když se hrdlo natáčí, že můžou se z toho ozývat zvuky, které připomínají takové futuristické zvuky z nějakého umělého závodu umělé inteligence. Nicméně není to nic strašného. A chápu to, že někdo prostě ty větrné elektrárny odmítá z principu. Já tvrdím, že to není žádná krása, že se mi to taky moc nelíbí. Ale musíme si říct jednu věc. My jsme si tady schválili a schválili jsme si to dokonce v českém klimatickém energetickém plánu, že prostě budeme mít tady v roce 2030 1,5 gigawatty výkonu z větrných elektráren.
Já vám řeknu, jak to vypadá v současné době, abyste byli jako v obraze, protože ta situace, ta reálná situace je dost děsivá. V tuto chvíli máme 378 megawattů výkonu v těchto zdrojích, takže nám chybí 1 120 megawattů do roku 2030. A teďka omezili jsme ta území, prostě v tuto chvíli ta území jsou výrazně menší, plocha je jenom 11 procent v té původní uvažované a další počet těch akceleračních zón se zmenšil přibližně na 45 procent toho, co původně bylo plánováno. A to si myslím, že tam ještě nikdo nezkoumal ty technické možnosti, ekonomiku, protože říká se, že pokud není určitý počet větrných dnů a není určitý výkon, tak žádný investor do toho nepůjde, protože na tom nevydělá. A samozřejmě soukromý byznys, soukromé podnikání počítá samozřejmě s výdělkem, se ziskem, bez toho to nemá vůbec žádný smysl.
Teď se podívejme, jak se vyvíjela ta stavba těch větrných elektráren v České republice. V roce 2023 jsme měli přibližně 342,5 megawatty výkonů. Konec roku 2024 přibližně 365 megawattů výkonu, konec roku 2025 přibližně 377,9 megawattů. No, výkon se trošku zvyšuje, ale furt to není těch blížených 1,5 gigawattů. A teď si vezměte, že vlastně za poslední 3 roky nebo 2 roky, nepočítám rok 2026, protože ta data nemám z veřejných zdrojů, tak jsme zvedli výkon těch větrných elektráren o 35 megawatt. A v tuto chvíli máme vlastně problém, protože do roku 2030, jak jsem říkal, máme mít 1,5 gigawatty.
Kolik to je? Když má jedna moderní turbína výkon pět až 6 megawatt, tak by to odpovídalo asi 190 až 225 velkým novým turbínám. Teď nám jedna elektrárna stará spadla. To byla vítaná událost pro odpírače zdrojů elektrické energie z větrných zdrojů. Takže ten problém tam prostě v tuhle chvíli je. ***
