Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.40 hodin)
Poslanec Matěj Hlavatý: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařadit na pořad této schůze nový bod s názvem Zajištění pitné vody pro obyvatele České republiky v podmínkách prohlubujícího se sucha. Navrhuji jej zařadit jako první na dnešní den. Žádám, aby byl projednán za účasti ministra životního prostředí Igora Červeného, ministra zemědělství Martina Šebestyána a ministryně financí paní Aleny Schillerové. Jde o odpovědnost všech zmíněných rezortů, ale bez zajištěných peněz zůstane každý plán jen na papíře.
Důvod je jasný. Česká republika právě prochází mimořádným suchým rokem a vláda musí Sněmovně i veřejnosti říct, jak ochrání zásobování obyvatel pitnou vodou, pokud bude sucho pokračovat. Já k tomu mám jeden tento graf. (Ukazuje materiál.) Od 1. ledna do 10. srpna letošního roku spadlo na území České republiky v průměru 289 milimetrů srážek. To je 66 procent dlouhodobého normálu.
Proti normálu nám chybí 146 milimetrů. Jinými slovy, na každém metru čtverečném České republiky chybí přibližně 146 litrů vody. Za období od 1. ledna do 10. srpna jde o nejnižší úhrn srážek v celém dostupném měření, které začíná rokem 1961. To znamená, že za celé měření, pro které máme tato data k dispozici, nebyl úhrn srážek od začátku roku do 10. srpna nikdy nižší.
Zima 2025/2026 byla devátá nejsušší od roku 1961 a zásoby vody dostatečně nedoplnila. Letošní jaro bylo dokonce nejsušší od roku 2061, za celé tři měsíce spadlo jen 89 milimetrů srážek. Samozřejmě počasí asi moc neovlivníme. Podle dat k 11. srpnu bylo více než dvě třetiny sledovaných profilů pod limitem sucha. Ve 164 profilech voda klesla na úroveň historického minima nebo ještě níže. 70 procent sledovaných podzemních vod vykazovalo silné nebo mimořádné sucho. To není (?) jednoduchý jeden suchý týden ani jeden horký měsíc. Suchý rok navazuje na srážkově podprůměrný rok 2025, suchou zimu a rekordně suché jaro.
Neříkám, že zítra přestane v celé republice téct voda. Velké vodárenské soustavy a nádrže zatím dodávky zvládají. Ministerstvo zemědělství 19. srpna uvedlo, že vodárenské nádrže byly naplněny ze 60 až 90 procent zásobního prostoru a dodávky povrchové vody pro pitné účely byly zajištěny bez omezení.
Jenže tatáž zpráva říká, že v některých povodích dosáhly letní přítoky do nádrží pouze jednotek procent běžných hodnot. Od ledna do července proto musely významně nádrže zlepšit průtoky o více než 460 milionů metrů krychlových vody. Nádrže nás zatím zachraňují. Čísla o přítocích ale ukazují, proč tuto ochranu nesmíme považovat za samozřejmost. Pokud přijde další suchá zima, může být výchozí situace na jaře ještě horší. A právě tady se problém dostává z hydrologických tabulek přímo do života lidí.
V roce 2024 bylo z veřejných vodovodů zásobováno 95,1 procenta obyvatel. Přibližně půl milionu lidí tak žilo mimo veřejné zásobování. Ministerstvo zemědělství přitom uvádí, že citelné problémy se při suchu objevují hlavně v obcích využívajících lokální zdroje podzemních vod a studní. Menší obec, místní vrt, obecní studna a dům se soukromou studnou. Tam se pokles podzemní vody projeví dříve než ve městě napojeném na silnou vodárenskou soustavu. Stát sice tento problém zmapoval už v aktualizaci Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací schválené v roce 2001, vytipoval přibližně 1 000 obcí, které měly v období sucha problémy se zásobováním pitnou vodou. Neříkám, že je dnes všech 1 000 obcí bez vody. Říkám, že stát už pět let ví, ve kterých místech se problém projevuje.
Pokud vláda nebude jednat včas, krize dorazí v jediný okamžik do celé republiky. Budou přicházet obce po obci. Nejdřív omezení zalévání, potom zákaz některého odběru, následně vysychající studny, cisterny, náhradní zásobování a nakonec drahé vrty, úpravny, vodojemy a propojování vodovodů, které budou obce stavět ve chvíli, kdy už nebudou mít jinou možnost. Účet nakonec zaplatí domácnosti, obce a stát. A čím později se začne stavět, tím častěji se bude stavět pod tlakem a bez možnosti zvolit nejlevnější a nejlepší řešení.
Není přitom přijatelné přenášet vinu na občany. Česká domácnost už spotřebu výrazně snížila. V roce 1989 připadalo na jednoho člověka v domácnosti 171 litrů fakturované vody denně. V roce 2024 to bylo 88,3 litru. Lidé tedy dávno šetří. Nemůžeme jim říkat, že celé řešení spočívá v kratší sprše, zatímco stát nebude včas posilovat zdroje, propojovat soustavy a obnovovat infrastrukturu. Sucho se navíc netýká pouze domácností, týká se celé ekonomiky. Podle Modré zprávy za rok 2023 odebrala energetika z povrchových vod 450,1 milionu metrů krychlových a průmysl dalších 165,9 milionu. Dohromady to bylo tedy 617 milionů metrů krychlových. Tedy téměř 64 procent evidovaného odběru povrchové vody.
Část odebrané vody se po použití vrací. Ta čísla ale ukazují, jak moc jsou na ní závislé výroba elektřiny a průmysl. Nedostatek vody proto není okrajově ekologické téma. Je to riziko pro domácnosti, potraviny, energetiku, průmysl a bezpečnost státu. Pro zemědělství znamená sucho nižší výnosy, nedostatek krmiva, vyšší náklady, tlak na ceny potravin. V roce 2018 zemědělci odhadovali škody způsobené suchem až na 11 miliard korun. Není to odhad letošní škody. Je to ale česká zkušenost s tím, jak rychle se může nedostatek vody změnit v účet v řádu miliard. Proto odmítám, aby vláda situaci odbyla větou, že se jí zabývá. Ano, peníze do opatření proti suchu jdou, některé projekty se staví. Ministerstvo zemědělství letos otevřelo výzvu na vodárenskou infrastrukturu za 1,1 miliardy korun. Zájem obcí ji ale velmi rychle vyčerpal, takže ministerstvo muselo příjem žádostí obnovit a přidat dalších 400 milionů. To je potřebný krok. Současně je to důkaz, že připravené projekty a potřeby obcí je víc než původně zajištěných peněz.
Vláda 17. srpna obnovila Národní koalici pro boj se suchem. Oznámila, že chce sestavit mapu pěti set až tisíce nejkritičtějších míst. Jenže stát už přibližně tisíc obcí s problémy při suchu vytipoval před pěti lety. Proto se ptám, jak bude nová mapa navazovat na existující podklady a zda za každým označeným místem bude stát konkrétní řešení, cena a termín. A především se ptám, kde je ministr životního prostředí se skutečným plánem? Neptám se, kolik tiskových zpráv jeho úřad vydal? Ptám se, kdy jsou konkrétní částky? Kde je harmonogram? Které obce a projekty jsou první na řadě? Kdo odpovídá za jejich přípravu a co vláda udělá ještě před další zimou?
Ministr životního prostředí oznámil nové dotační výzvy a slíbil připravovat navýšení prostředků na konkrétní projekty. Zároveň ale veřejně uvedl, že přesné částky bude teprve projednávat s ministryní financí. V situaci, kdy máme nejsušší začátek roku v celé dostupné měřené řadě, potřebujeme víc než jenom příslib jednání. Chci proto, aby vláda projednáním tohoto bodu odpověděla na čtyři jasné otázky: Které obce jsou dnes nejvíce ohroženy selháním lokálního zdroje a jak je připraveno náhradní zásobování? Které projekty propojování vodárenských soustav posílením zdrojů úpraven vodojemů vláda považuje za prioritní? Kolik peněz na ně skutečně zajistí v roce 2027 až 2030? A kdy vláda představí veřejný harmonogram, podle kterého bude možné kontrolovat, zda své sliby plní?
Vážené kolegyně, vážení kolegové, když se stát začne zajímat o vodu ve chvíli, kdy do obce přijíždí cisterna, přijíždí pozdě. Veřejnost má právo vědět, zda vláda ochranu pitné vody skutečně financuje, nebo o ní zatím pouze jedná. ***
