Neautorizováno!
(10.10 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Prezident republiky si mě mohl pozvat. Přišla bych, přinesla bych čísla, zákonné souvislosti i konkrétní dopady jeho rozhodnutí. Vysvětlila bych mu je bod po bodu. Nestalo se tak, a proto to musím udělat dnes tady, před Poslaneckou sněmovnou a před občany naší země.
Tak tedy, dámy a pánové, celým mým projevem, ale také celou schůzí se jako červená nit potáhne jedna naprosto jednoduchá otázka. Ta otázka zní takto: Jak chce pan prezident současně požadovat vyšší výdaje na obranu – podotýkám, že hovoří dokonce o výdajích ještě vyšších, než plánujeme na obranu alokovat my, naše vláda – a zároveň trvat na pravidlech, která by pro příští rok neumožňovala schodek nad hranicí 150 miliard korun? To nejsou dvě oddělené debaty, to je jedna a tatáž rozpočtová rovnice. Jak informoval v minulém týdnu ministr obrany, samotná 2 procenta HDP budou v příštím roce znamenat přibližně 191 miliard korun ve státním rozpočtu přímo v kapitole Ministerstva obrany – rekordní suma, o které se minulé vládě mohlo jenom zdát. Přesto pan prezident minulý týden prohlásil, že ani tato částka nestačí, že bychom měli být o několik desetin výše. Každá jedna desetina navíc přitom znamená téměř 10 miliard korun na výdajové straně navíc, znamená vyšší deficit.
Já se tedy logicky musím ptát: Pokud nás pan prezident současně svým vetem žádá, abychom ponechali v platnosti staré národní mantinely, podle kterých má schodek státního rozpočtu v roce 2027 činit nejvýše 150 miliard korun, tedy abychom z úrovně 300 miliard během jednoho roku škrtli zhruba polovinu, a jedním dechem na nás apeluje, abychom z roku na rok zvýšili jen výdaje na obranu o vysoké desítky miliard, je si skutečně vědom, jaké bezpečnostní následky pro naši zemi by jeho veto mělo, pokud by se v Poslanecké sněmovně nenašel – to se nestane, ale kdyby se nenašel – dostatečný počet poslanců, kteří to myslí s bezpečností naší země, ať už vojenskou, nebo ekonomickou, vážně a kteří jeho veto přehlasují? A to ještě vůbec nehovořím o dalších potřebách naší země – přes zdravotnictví, školství, vnitřní bezpečnost, dopravu nebo důchodový systém. Jinými slovy o oblastech, které pan prezident při svých návštěvách regionů, debatách se studenty, podcastery a svými voliči vždy tak rád akcentuje.
Dámy a pánové, tahle rovnice, před kterou nás prezidentovo veto staví, naprosto beznadějně nevychází. Nevím, zda to je panu prezidentovi známo, a tudíž je celé tohle veto jenom víceméně politickým gestem a mediálním představením pro opoziční voliče, kdy se v tichosti spoléhá na odpovědnost vládních poslanců, nebo jde o naprosto zásadní nepochopení celé situace nebo lépe řečeno pasti, do které nás chytila minulá vláda. Buď pan prezident skutečně požaduje více peněz na obranu, pak ale musí připustit realistické rozpočtové mantinely. A nebo trvá na schodku 150 miliard, pak nám ale jeho kancelář dluží odpověď na to, kterých výdajů se má Česká republika z roku na rok vzdát, které investice zastavit nebo komu těch 200 miliard korun vzít. To je matematika.
Víte, rozpočtová odpovědnost se nepozná podle toho, jaké číslo a za jakoukoliv (jakou?) cenu napíšete do zákona o státním rozpočtu. To číslo se dá totiž uměle snižovat i zvyšovat tak, jak nám to čtyři roky předváděla minulá vláda. Naopak, naše rozpočty budou pravdivé, transparentní, reálné a splnitelné. Aby takové byly, musíme napravovat nepořádek, který nám v rozpočtové politice naši předchůdci zanechali.
Připomenu, v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 nechala minulá vláda nekryté výdaje za 37,2 miliardy korun. Ve zdravotnictví jsme převzali systém nastavený na rok 2026 se schodkem kolem 15,5 miliardy korun a s některými pojišťovnami na hraně platební schopnosti. Naše vláda proto musela prosadit mimořádné přerozdělení 7,9 miliardy korun z VZP a přesunout 13,1 miliardy z plateb za státní pojištěnce, aby udržela systém finančně stabilní, než zvedne platby za státní pojištěnce, což od 1. ledna 2027 děláme. A v regionálním školství? Tam jste nedali 3,7 miliardy na platy učitelů, které se mezitím používaly na jiné platby, a my teď ten systém – ten absolutní nepořádek – narovnáváme. Mám teď detailní přehled, protože jsem seděla a trávila hodiny s ministry, samozřejmě i s ministrem školství. Ty peníze, ty platy, byly známé, ale v tichosti se financovaly velmi podivnými přesuny v rámci kapitoly. (To) musí skončit.
Mohu jít i do roku 2025 – trošku připomenutí nám neuškodí – jehož schodek byl nakonec oproti plánu překročen o téměř 50 miliard korun. Naplnily se obavy, že výdaje na podporu obnovitelných zdrojů energie jsou podrozpočtovány. Výsledný rozdíl? Neuvěřitelných 17,4 miliardy korun. Naplnily se obavy, že příjmy z emisních povolenek jsou nadrozpočtovány. Výsledný rozdíl? 16,3 miliardy korun. Výdaje na regionální školství? O téměř 10 miliard vyšší, než jak stanovil rozpočet. Výdaje na sociální dávky? O téměř 7 miliard vyšší, než stanovil rozpočet. Nenaplněné příjmy z majetkových účastí státu? Nenaplněno o 2 miliardy. A tak dále a tak dále. Ergo kladívko, naplnily se všechny pochybnosti, které jsme jako opozice opakovaně zvedali, které zvedala Národní rozpočtová rada a na které pana prezidenta upozorňoval i jeho vlastní poradce pro fiskální politiku David Marek. Ten, jak známo, panu prezidentovi podpis vylhaného státního rozpočtu nedoporučil a ještě po jeho podpisu veřejně rozpočtové triky kritizoval a následně, jak se ví, spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky ukončil. To je realita, kterou jsme převzali. Nebyl to čistý stůl, nebyly to odpovědně připravené rozpočty. Byly to díry, triky a nekryté položky.
Pojďme si říct, co dnešní veto znamená. To veto, které sem do Sněmovny doputovalo, vetuje zákon, který my napravujeme – netransparentnost, nereálné mantinely a problémy, na něž dříve upozorňovala i nezávislá Národní rozpočtová rada i prezidentovi vlastní poradci. Vetuje zákon, kterým legislativně napravujeme bezprecedentní selhání vlády Petra Fialy, která svým nekompetentně nastaveným plánem zavázala Českou republiku, že budeme snižovat deficity z 300 miliard korun, které nám v roce 2026 předala, na 150 miliard korun v roce 2027. Sama minulá vláda přitom ve svých oficiálních dokumentech přiznávala, že deficit bude oproti tomuto závazku nejméně dvojnásobný. Pro splnění takto nastavených pravidel přitom neexistuje žádný myslitelný scénář, který by zároveň neznamenal úplnou paralýzu základních funkcí státu – přes bezpečnost, zdravotnictví, sociální oblast, o investicích a hospodářském růstu ani nemluvě. Bez našeho zákona by byl rozpočet nesestavitelný, neměl-li by být v rozporu se zákonem. Právě proto tento zákon potřebujeme. Bez jeho schválení se totiž nic nevyřeší. ***
