Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Z výše uvedených ekonomických, regionálních i legislativních důvodů vládní návrh nepodpoříme a budeme trvat na zachování zodpovědného přístupu ke státním financím. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk vpravo.)

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Ještě jednou se omlouvám. Já si myslím, že ta poznámka o tom, že pokračujete, bude v písemné podobě. Byla zakomponována přímo do textu. Teď jste mi trošku dostal i vy, když jsem si myslel, že jsem přeskočil ke stavebnímu zákonu. Ale vidím, že se držíme dál zákona o pozemních komunikacích. Tak další, kdo je v pořadí, tak je pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo.

Poslanec Ivan Adamec: Takže já děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já se pokusím držet meritu věci. Víte, tady jsme rozdělení samozřejmě na ty, kteří podpoří zastavení té inflační doložky, a na ty, kteří s tím mají problém, protože samozřejmě je to o tom, že inflace se netýká jenom dálniční známky. Ta se týká vlastně všech hodnot peněz ve společnosti, a že vlastně když opustíme ten inflační koeficient, tak hodnota toho poplatku neustále bude klesat. A samozřejmě společnost reaguje na to tak, že pokud je inflace, tak každý rok se navyšují platy, dělají se všechna opatření tak, aby ten národ nezchudl. A tady vlastně to vytváříme jako jeden bod a tváříme se, že to je středobod financování dopravní infrastruktury.

Já bych se možná vrátil do historie. Ono je potřeba si to říct, jak je to vlastně vcelku. Pan ministr tady hovořil o tom, že se bude snažit získat peníze úsporou při různých výběrových řízeních. Já si myslím, že třeba v oblasti železnic s ním naprosto souhlasím, tam si myslím, že ho čeká obrovský kus práce. Co se týká těch silnic, tak tam bych byl opatrnější. Víte, ono u nás v České republice je takový trend, že se posuzuje kilometr dálnice, který stojí v České republice tolik peněz, kolik stojí v Polsku, kolik stojí v Německu a podobně. Vůbec se nebere v potaz, jak vypadá geomorfologie území, jak je zasídlená krajina, kolik je potřeba udělat odbočovacích křižovatek. Prostě jsou to nesrovnatelné věci. A ten mýtus o tom, jak v Čechách jsme strašně drahý, prostě může mít nějaký reálný základ v některých stavbách, ale obecně to tak prostě neplatí.

Víte, před pěti lety jsem se vlastně dostal do dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury a tehdy vlastně jsem pochopil, že tím, jak jsme tady schválili zákon číslo 416, a tam jsem byl také v té partě, tak jsme vlastně odblokovali výstavbu liniových staveb. Ono to na první pohled tak nevypadalo, ale ukázalo se, že odblokování té konečné fáze je velmi významné a že se nám ty stavby začínají prostě dařit realizovat. No ale co se stalo? Začaly se rozvírat nůžky rozpočtu právě ve Státním fondu dopravní infrastruktury, protože každý rok prostě stoupaly náklady na finance, na investice do dálnic a do železnic. Jo, dneska bychom potřebovali samozřejmě těch peněz daleko víc. A možná když tady pan ministr říká, že ta půl miliarda – no, já to chápu, je tam součást těch peněz, ale těch peněz potřebných je daleko víc. Ale já se k tomu vrátím.

Takže to se nám podařilo. A podařilo se už za předminulé vlády tohle realizovat. To nebyla jenom ta minulá vláda. Už i ta předminulá vláda měla stejný problém. A teď je problém v tom, zda tak jak financujeme ten Státní fond dopravní infrastruktury, jestli je to udržitelný stav financování do budoucna. Já si myslím, že ne. Že prostě nelze pořád zvyšovat jenom ze státního rozpočtu finance do Státního fondu dopravní infrastruktury. Prostě stav státního rozpočtu tomu neodpovídá a řekl bych výkon ekonomiky také ne. Protože jestli se vám zvedne třeba ekonomický výkon o dvě až tři procenta, tak to neznamená vůbec, že do toho Státního fondu automaticky přitečou ty peníze, které jsou tam potřeba. A já si myslím, že je potřeba se nad tím zamyslet a je potřeba vlastně zvážit, jak to dělat, jak to financovat. Jestli ta struktura těch státních společností, těch firem, je takhle dobře nastavená, protože vlastně když ten stát někde vezme peníze a dá je do toho SFDI a ti to dají na Ředitelství silnic a dálnic, tak vlastně pořád se to zapisuje do státního dluhu a vykazuje se to v dluhové službě, která rozhodně není příznivá. Všichni to známe, tady kritizujeme, jaký je schodek státního rozpočtu každý rok a prostě je to začarovaný kruh.

Já si myslím, že když budeme dělat nějaké změny, tak bychom měli nejdřív vyřešit tento problém. Systémově to vyřešit. Systémově. A to se tady zatím nestalo. Ono to totiž není úplně jednoduchá věc, my jsme nějaké představy měli, ale problém je, že všechny ty peníze, které v řadě případů tady jsou, leží na účtech a bylo by dobré je zužitkovat, tak ten stát to neumí udělat, protože se mu to zapíše okamžitě do státního dluhu, to znamená do té dluhové služby, a je to špatně. Takže já bych spíš se snažil vyřešit tohle a pak se bavme o tom, které ty položky je potřeba upravit.

Já se omlouvám. Mně taky připadá jako prostě odstranění inflační doložky v době, kdy je málo peněz, takže to není dobře tohleto. A říkat, že za několik let to bude přes 3 000 korun ten dálniční poplatek – no, bude, ale taky budou jiné platy těch lidí. No a za službu se prostě platí. Tak jako řekněme si na rovinu, a neporovnávejme to moc s okolními zeměmi, protože porovnáváme jablka a hrušky, každý ten stát to má jinak. Němci historicky mají dálnice bezplatně, ale tam byla společenská shoda a doteď, doteď jsou tam diskuse o tom, jestli je to správně a jestli by se neměly nasadit dálniční známky nebo nějaké mýtné, prostě cla. To tam prostě takhle je teďka v tuhle chvíli. Němci si to vydobyli, oni to dálniční síť mají hotovou vlastně podstatně dřív než my. My jsme tady dvacet let spali, nebyli jsme schopni legislativně vyřešit ty stavby těhletěch liniových staveb. A když jsme to teďka vyřešili, tak prostě narážíme na nedostatek peněz. No, tak to je prostě realita.

A nebo já jsem si projel Polsko, tak ty státní dálnice jsou zadarmo. No jo, ale pak přijedete na místa, kde jsou soukromé dálnice a budete platit prostě ten mýtný poplatek. Když to nasčítáte, tak se dostanete do čísel, která se vám vůbec nebudou líbit. Kdo jezdí do Chorvatska po dálnici, tak ví, jak to funguje. A dneska ty mýtnice – vlastně už není potřeba obsluha tolika lidí, protože máme dneska na to digitální věci, všechno jde udělat přes mobil, přes počítač, bez problémů. Dokonce ty průjezdy se dají automatizovat. Tak když máte aplikaci do mobilu, tak to automaticky načítá ty peníze a odečítá vám to z účtu a vůbec jako to nemusíte registrovat. Ale prostě každá země to má jinak. A já si myslím, že ani v jedné zemi to nestačí na ty investice, to, co se vybere z těch dálničních poplatků. Ani v jedné zemi. Tak to neporovnávejme.

Já musím říct, že pro mě by bylo podstatně snazší rozhodování, kdyby tady pan ministr a jeho ministerstvo nám nastavilo systém, který vyřeší systémově to financování dálniční sítě, a taky údržbu, protože jak i narůstají kilometry, tak prostě je potřeba je udržovat. Já bych nerad, abychom dopadli jako v jedné nejmenované asijské zemi, kde mají krásné dálnice, akorát problém je, že můžete jet jenom v jednom pruhu, protože v tom druhém pruhu je to pro tanky. Prostě neopravujou. V Asii se to dělá běžně. Postaví se infrastrukturální stavby a pak si jich nikdo nevšímá, dokud to nespadne. A když to spadne, tak je vždycky z toho velký problém.

Takže myslím si, že říkat, že ta půlmiliarda, pak 0,7, když se to bude sčítat, že nás spasí z těch dálničních známek. Nespasí. Ale je to o tom principu, když prostě používáme nějakou službu, tak si ji platím. A nelze říkat, že ta cena bude pořád stejná i do budoucna. Já chápu, že to může být tak, že prostě jste teď – a ona si to samozřejmě prosadí tady koalice, protože máte většinu. Teď se zruší ten koeficient, že ta cena bude vždycky takhle trvalá. Ale přijde doba, kdy prostě najednou prostě skončí tyhle dárečky, protože ten stát už na to nebude mít a prostě bude to chtít po těch občanech, kteří využívají tu dálnici, aby si za to platili. A ty skoky budou výrazně vyšší, než je to pomocí té inflační doložky. To říkám zcela otevřeně. Takhle to prostě bude.

Takže já v tuto chvíli samozřejmě nemohu podpořit tento návrh, protože mi tam chybí systémovost, prostě je to ad hoc. Já když jsem poslouchal dneska pana předsedu Okamuru, tak jsem se docela na jednu stranu vyděsil, co říkal, a pak jsem se i pobavil, to jest říkat, že tohle prostě zlevní lidem život... No dobře, tak když se bavíme o té dopravě, tak máme před sebou ETS dvojky. A teď si vezměte, že tahle vláda řekla, že je nikdy nepřijme. No, to já jsem na to tedy zvědavý. A víte, co to bude znamenat v důsledku? To nebude jenom těch 4,50 v průměru za litr benzínu nebo nafty. To bude zdražení celého života celé společnosti, bude to mít neuvěřitelný dopad na střední třídu. A je úplně jedno, jestli je přijmeme nebo ne. A pak budeme zase dělat nějaké takovéhle ústupky? Jako z čeho ten rozpočet naplníme potom? Z čeho to budeme platit? Já si myslím, že je prostě potřeba se na to dívat systémově, je potřeba připravovat ty změny systémově a ne ad hoc, že se to zrovna líbí voličům.

Pan Okamura tady řekne, že máme levnou energii. No, protože je léto. Je jí dost. Ale počkejte v zimě, to se budeme divit. Počkejte za rok, jak se budeme divit, kolik bude stát proud, kolik budou stát služby za proud. ***