Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
Poslankyně Eva Šrámková: Dobrý den. Mně to nedalo. Prostřednictvím pana předsedajícího reaguju na zde nepřítomného pana Farhana. My nerozporujeme ty peníze. My rozporujeme to, jak je to znovu předáno a jak je od nás očekáváno, že to schválíme bianco šekem.
A opravdu reformy jsou potřeba, jsou důležité. Už zaznělo spousta věcí, které jsou, jak vtipných, tak i důležitých. Ale my taky rozporujeme, že se nám tu trochu ukázala jedna agentička, která nám trochu připadla pod Ministerstvo zdravotnictví. Malinko jako taková, jako jmenuje se návykové látky. A jen tak jako že už jsme začali řešit nové novely mimo ten legislativní proces, třeba nějakou novelu o návykových látkách a přibývá nám to.
A mě by zajímalo, zda to třeba náhodou nezpozdí ty reformy, když tady budeme řešit agendy, které vlastně nejsou na tom rozpisu? Budeme tady řešit i na výboru věci, které nám normálně nepřísluší a budeme se jimi zabývat, aniž bychom se třeba zabývali očkováním v lékárnách a dalšími věcmi nebo velkou reformou u nelékařského personálu a zdravotních sestřiček. A je to opravdu důležité se na to ptát a já jsem opravdu ráda, že budeme mít tu diskusi i v tom výboru. A ta malá agentička nám určitě bude dělat trošku problémy.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy slibované přednostní právo, předseda Klubu Motoristů sobě Boris Šťastný.
Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Hezký podvečer. Já jsem zůstal asi jediným, který se dlouhodobě věnuje zdravotní politice a ještě jsem nepromluvil. Chtěl jsem využít toho přednostního práva, abych mohl mluvit déle než dvě minuty, ale slibuji, že nebudu hovořit déle než minut pět.
Já bych chtěl vrátit tu debatu trochu na zem. Mí předřečníci v naprosté většině případů jsou odborníky v oblasti zdravotní politiky. Dlouhodobě se té problematice věnují na půdě zdravotnického výboru. Někteří z nich jsou i lékaři a často i lékaři významnými. To znamená, v tom systému se pohybujeme, víme, jak funguje a mám pocit, že někdy samozřejmě, když stojíme tady u toho pultíku, tak je tady tendence mnohdy hovořit více politicky než fakticky, jak třeba spolu hovoříme v kuloárech, protože dobře víme, že ta situace se za ta léta nějakým způsobem vyvíjela a vyvíjí.
Musíme si přiznat, že Česká republika v podstatě zažila poslední zásadní změny z hlediska financování či organizace zdravotní péče někdy okolo let 2006 až 2008. Tehdy – já jsem toho byl součástí a velmi si toho vážím – jsme změnili kompletně zákon o veřejném zdravotním pojištění. Dobře si vzpomínáte, že tehdy byly zavedeny i tolik diskutované a později zrušené regulační poplatky. Dobře si vzpomínáte, že byl přijat zákon o zdravotních službách, který nahradil předchozí zastaralé normy, zákon o specifických zdravotních službách a tak dále.
Od té doby se vystřídalo mnoho ministrů zdravotnictví ze všech možných politických stran a je potřeba si přiznat, že vždy jakýkoliv návrh, který přišel, tak byl opozicí strhán, následně médii strhán, odbornou veřejností strhán a neskončil dobře. Já dobře vzpomínám na velmi rozumný návrh pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera z TOP 09, dnes opoziční TOP 09, který tehdy přišel s tím, co prosazuji dlouhodobě i já a co jsme prosazovali do programového prohlášení vlády a co i Motoristé mají ve svém programu, a to vlastně bylo takové jednoduché nominální pojištění, které by přineslo skutečně soutěž zdravotních pojišťoven mezi sebou tím, že by lidé mohli platit nějakou část, která by byla pevná a nějakou část, která by byla v tom pojištění variabilní. A nějaký určitý bonus by každý z nás potom mohl dostat samozřejmě zpět, pokud by se třeba zúčastňoval preventivních prohlídek a tak dále.
Byly tady i rozumné nápady předchozí vládní koalice, dnes opozice, které se týkají úhrady nehrazené péče. To znamená dnes, když se každý z nás, každý pacient rozhodne nebo jakýkoliv pacient rozhodne, že si zaplatí zdravotní pomůcku nebo zdravotní službu, která je nehrazená ze systému zdravotního pojištění, platí plnou cenu. Zatímco by skutečně mohl, a ty návrhy tady byly a možná se oživí a já je určitě podpořím, by mohl zaplatit pouze rozdíl mezi cenou, která je hrazená, čili mezi úhradou a skutečnou cenou. Zase se to zjednodušilo na politický boj o tom: ten a ten ministr a ta a ta vláda chce nadstandard. Není to tak. Jo, je to o tom, že dnes je plně hrazená péče zdravotní péče v České republice daná zákonem a toto by jenom zlevnilo pacientům péči a náklady na zdravotní služby a zdravotní pomůcky. Tak se těším, že toto se tady zase objeví, protože je to věc důležitá, myslím si, že že potřebná.
Jsem také zvědavý, jestli ve chvíli, kdy tady na tom místě budeme za pár měsíců projednávat návrh na povinnou elektronickou žádanku, jak o tom hovořil tady pan ministr, protože to jsou úspory, někdo říká jednotky, já říkám desítky miliard korun. Pokud se nám elektronizace českého zdravotnictví podaří dotáhnout do stavu, kdy bude povinná eŽádanka, a napojíme na to i kompletní systém vlastně řízení péče, to znamená, budeme schopni kontrolovat duplicity, budeme schopni kontrolovat náklady na laboratoře a porovnávat, zda nedochází k opakovaným zbytečným vyšetřením a tak dále. To neznamená omezování péče, to neznamená zhoršování dostupnosti zdravotní péče, to znamená racionální přístup k té zdravotní péči a její úhradě. Tak já jsem zvědavý, jestli opozice, která dnes tady takto vystupuje, tak zda tuto věc bude podporovat.
Já jsem byl autorem legislativní změny na povinný eRecept. Pan poslanec Hřib, prostřednictvím předsedajícího, byl ten, to mu přiznávám, že stál u technického řešení a projektového řízení celého toho projektu. A dobře vidíte nebo dobře si vzpomínáte, jak velký to byl tehdy problém, jak protestovala Česká lékařská komora, jak protestovaly lékařské odbory, Lékařský odborový klub, odborná veřejnost. Já si dobře vzpomínám, kolik let se odkládalo zavedení této této věci. Miliony papírových receptů se vystavovaly, schraňovaly na pojišťovnách, nikdo nebyl schopen to zkontrolovat. A pak přišel covid a kdyby tady elektronický recept nebyl, tak já si nedovedu představit, co všechno, jaké důsledky by to mělo. A dneska vidíme, každá pojišťovna a jednotlivé instituce dokáží stiskem tlačítka skutečně zanalyzovat preskripci v České republice směrem k pacientovi.
Dokážeme vracet vlastně dneska díky receptu peníze nad ochranný limit přímo už v lékárnách. To znamená, to je změna, která tady byla za minulého volební období a já ji chválím, prostě to nemá s politikou co dělat a je to dobře, že to takhle funguje. Ale fakt jsem zvědavý na to, až tady budeme za těch pár měsíců prosazovat povinnou elektronickou žádanku, jakým způsobem opozice bude reagovat. A vzpomeňte si, prosím, na má slova. České zdravotnictví funguje. České zdravotnictví na to, kolik je do něj vkládáno peněz, funguje perfektně, ale samozřejmě vždycky je co zlepšovat. Ale na druhou stranu je potřeba si také uvědomit, že mezi roky 2010 a 2024 se výdaje na zdravotnictví více než zdvojnásobily. Z 302 miliard korun, tuším, na nějakých necelých 700 miliard korun v roce 2024. To je nárůst asi 131 procent za 14 let. ***
