Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Někdo jste tady zapomněl nějaký papír.
Vážený pane ministře, mrzí mě, že tady není paní ministryně financí. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se vrátíme ve druhém čtení k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb. Když jsme tento návrh projednávali v prvním čtení, položil jsem zde jednu poměrně jednoduchou otázku. Jaký problém roku 2026 se vláda snaží řešit nástrojem z roku 2016?
Přiznám se, že jsem od té doby čekal, že během projednávání tohoto návrhu dostaneme jasnou odpověď. Čekal jsem, že vláda přijde s novými daty, s přesvědčivými čísly, s jasnou fiskální bilancí, s analýzou dopadů, s vysvětlením, proč je právě návrat EET nezbytný, s odpovědí na otázku, proč nestačí nástroje, které stát už dnes má, s odpovědí na otázku, proč je potřeba znovu zatěžovat statisíce podnikatelů plošnou evidencí. Ale také s odpovědí na otázku, proč máme v roce 2026 zavádět znovu systém, který vznikal pro úplně jinou technologickou, ekonomickou i společenskou realitu.
Nestalo se. Naopak, čím déle tento návrh projednáváme, tím více potvrzuje, že nejde o modernizaci správy daní, nejde o promyšlenou reformu, nejde o chytré využívání dat, natož nejde o efektivnější stát. Jde o jediné, o návrat politického symbolu. Jde o návrat projektu, který byl po léta jednou z hlavních politických značek hnutí ANO. Jde o návrat vlajkové lodi. Jenže symbol není hospodářská politika, symbol není ani fiskální politika. Symbol není dostatečný důvod k tomu, aby stát znovu ukládal podnikatelům nové povinnosti, nové evidence a novou administrativu.
Právě proto je tato debata důležitá. Nejde totiž jen o evidenci tržeb. Nejde o jeden daňový nástroj. Jde o mnohem zásadnější otázku. Jde o to, jaký stát chceme mít. Zda chceme stát, který důvěřuje poctivým lidem a důsledně kontroluje skutečné podvodníky, nebo stát, který vychází z předpokladu, že každý podnikatel je potenciálně podezřelý. Zda chceme stát, který využívá dat, která už má, nebo stát který sbírá tatáž data znovu a znovu. Zda chceme stát, který digitalizací ruší administrativu, nebo stát, který digitalizací jen vyrábí novou byrokracii. Zda chceme stát, který kontroluje cíleně podle rizika, podle dat, podle analytiky, nebo stát, který raději plošně zatíží všechny, proč (?protože) je to jednodušší politicky vysvětlit.
To je skutečné jádro sporu. Ne, zda mají podnikatelé platit daně. Samozřejmě že mají. Ne, zda má stát bojovat proti daňovým únikům. Samozřejmě že má. Ne, zda má Finanční správa využívat moderní technologie. Samozřejmě že má. Spor je o to, zda stát volí přiměřené, efektivní a moderní nástroje. Právě v tom tento návrh selhává.
Pamatuji si debaty o původním EET. Pamatuju si tehdejší sliby. Pamatuju si tehdejší miliardové odhady. Pamatuju si tvrzení, že bez tohoto systému není možné účinně bojovat proti daňovým únikům. Pamatuju si, jak bylo EET představováno jako téměř zázračný nástroj, který zásadně promění výběr daní v České republice a pamatuju si také, jak výrazně to tehdy rozdělilo společnost.
Od té doby ale uplynulo 10 let.10 let technologického vývoje, 10 let změn ve způsobu placení, 10 let digitalizace veřejné správy, 10 let rozvoje bankovních služeb, rozvoje účetních systémů, 10 let nových analytických možností Finanční správy. Jinými slovy, nežijeme v roce 2016. Žijeme už v úplně jiné době. Před 10 lety byly platby kartou pro mnoho menších provozoven doplňkem. Dnes jsou v zásadě běžným standardem.
Před 10 lety byla digitalizace veřejné správy v úplně jiné fázi. Dnes podnikatelé běžně komunikují se státem elektronicky. Před 10 lety nebylo zdaleka tak běžné, že naprostá většina transakcí zanechává digitální stopu. Dnes je to vlastně samozřejmost. Před 10 lety se teprve rozvíjely nástroje datové analytiky. Dnes má stát mnohem větší možnosti vyhodnocovat rizika, porovnávat data, hledat anomálie a kontrolovat zcela cíleně.
Právě proto je tak zvláštní, že vláda místo využití těchto nových možností vytahuje ze šuplíku starý nástroj. Nástroj, který vznikal v jiné době, pro jinou ekonomiku, jiný způsob placení, jiný stav digitalizace. To není modernizace, to je návrat. To není reforma, to je recyklace. To není chytrý stát. To je stát, který místo, aby se učil z vývoje posledních 10 let, tváří se, jako by se za těch 10 let vůbec nic nestalo.
Tady je podle mě potřeba říct jednu věc zcela jasně. Skutečným smyslem digitalizace není vytvářet nové evidence. Skutečným smyslem digitalizace není převést starou byrokracii do elektronické podoby. Skutečným smyslem digitalizace není říct podnikateli: Dříve jste musel vyplnit papír, teď budete muset poslat elektronické hlášení. To přece není žádný pokrok. To je jen elektronická forma stejné zátěže. Skutečným smyslem digitalizace je pravý opak. Méně formulářů, méně hlášení, méně evidencí, méně duplicit, méně času stráveného administrativou, méně povinností tam, kde už stát informace má.
Dobrá veřejná správa nefunguje tak, že každých 10 let zavede další evidenci. Dobrá veřejná správa funguje tak, že si každých 10 let položí opačnou otázku: Kterou evidenci už dnes můžeme zrušit? Kterou povinnost už nahradila data, která stát stejně má? Kterou kontrolu už lze provést automaticky? Který formulář už dnes nemusí existovat? Kterou informaci už podnikatel nemusí znovu posílat, protože ji stát dávno má k dispozici? To je moderní stát. Ne stát, který sbírá data pro jistotu. Ne stát, který vytváří duplicity. Ne stát, který raději zavede další povinnost, než aby konečně propojil a využil vlastní systémy.
Přesně tak se návrat EET míjí s dobou, protože místo, aby stát řekl, máme více dat, proto můžeme administrativu snížit, říká, máme více technologií, proto můžeme zavést další povinnost. ***
