Předcházející zahájení jednacího dne schůze

(Schůze pokračovala v 9.00 hodin.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 25. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, tak vás nejprve všechny odhlásím. Přihlaste se prosím všichni identifikačními kartami a případně mi oznamte, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Bačíková Jana celý jednací den – rodinné důvody, Bartoš Ivan celý jednací den – rodinné důvody, Benda Marek celý jednací den – rodinné důvody, Faltýnek Jaroslav celý jednací den – osobní důvody, Filipovičová Jana celý jednací den – osobní důvody, Fridrich Stanislav celý jednací den – zdravotní důvody, Havel Matěj Ondřej celý jednací den – osobní důvody, Helebrant Tomáš od 9 do 10 hodin – pracovní důvody, Janda Jakub celý jednací den – pracovní důvody, Kolovratník Martin celý jednací den – rodinné důvody, Koten Radek celý jednací den – zdravotní důvody, Králíček Robert celý jednací den – zahraniční cesta, Krejčí Miroslav celý jednací den – rodinné důvody, Krňanský Vojtěch celý jednací den – zdravotní důvody, Kupec Martin do 11 hodin – rodinné důvody, Lang Hubert celý jednací den – zdravotní důvody, Majerová Zuzana do 11 hodin – pracovní důvody, Moricová Michaela celý jednací den – osobní důvody, Munzar Vojtěch celý jednací den – rodinné důvody, Němečková Crkvenjaš Zdenka celý jednací den – pracovní důvody, Okleštěk Ladislav celý jednací den – zdravotní důvody, Pastuchová Jana celý jednací den – osobní důvody, Pikora Vladimír celý jednací den – osobní důvody, Rajchl Jindřich celý jednací den – rodinné důvody, Rakušan Vít celý jednací den – rodinné důvody, Richter Jan celý jednací den – rodinné důvody, Šebelová Michaela do 10.30 – pracovní důvody... (Reakce ze sálu.)

Šebelová, Šebelová Michaela, ano? Ještě jednou.

Ševčík Miroslav celý jednací den – osobní důvody, Turek Filip celý jednací den – zdravotní důvody, Turek Libor celý jednací den – zdravotní důvody, Válková Helena celý jednací den – zdravotní důvody, Váňa Josef od 10.30 do 12 hodin – zdravotní důvody, Vojáček Jiří celý jednací den – osobní důvody, Volpe Samuel celý jednací den – osobní důvody, Zuna Michal celý jednací den – osobní důvody.

Babiš Andrej celý jednací den – osobní důvody, Bednárik Ivan celý jednací den – pracovní důvody, Červený Igor celý jednací den – zahraniční cesta, Havlíček Karel od 17.30 – pracovní důvody, Metnar Lubomír celý jednací den – pracovní důvody, Mrázová Zuzana celý jednací den – zahraniční cesta, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Tejc Jeroným celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam do 10.30 – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Ještě jedna omluva: Baxa Martin do 9.15 – osobní důvody.

Připomínám, že tato schůze byla svolána podle § 51 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Podle § 54 odst. 7 nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

Dále připomínám, že bod 1 schváleného pořadu byl již projednán.

Teď tady mám přednostní práva, kdy jako první předsedkyně klubu ANO Taťána Malá se hlásí. (Poslankyně Malá gestikuluje, že nechce vystoupit). Ano, stahuje.

Tím pádem mám tady už jenom jednu a to je předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Dobré ráno, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, pane ministře, já si dovolím tady vystoupit předtím, než se vrhneme do jednoho klíčového bodu dnešního jednání, na kterém jsme dohodnutí, a to je projednávání návrhu EET ve třetím čtení. A... (Odmlka pro hluk v sále.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Poprosím o klid v jednacím sále. Prosím.

Poslanec Marian Jurečka: Chtěl bych tady zmínit několik věcí a zároveň požádat ještě paní ministryni a vládní koalici o zvážení některých návrhů, které jsme jako lidovci předložili. Musím říct na úvod, že jsem tady byl u dvou klíčových situací – jednak u zavádění EET, pak u jeho rušení – a teď jsem tady znovu u jeho zavádění. Vysvětlím k tomu ten příběh, který musím říct, že byl bych rád, abychom vlastně už neopakovali a abychom se vyvarovali některých chyb.

Když se zavádělo EET, tak jsme byli součástí vládní koalice a tenkrát jsme říkali: Pojďme to zavést pro takzvanou první a druhou vlnu, to znamená pro veškerý maloobchod, pro veškeré služby, kde především ještě navíc v tu dobu, před zhruba více jak deseti lety, byla naprostá většina transakcí bezhotovostních, ale nebyli jsme nikdy proti tomu (pro to?), abychom to zaváděli pro třetí a čtvrtou vlnu. Říkali jsme, že tam to nedává logiku. Už tenkrát to byly sektory, kdy více těch transakcí bylo bezhotovostně.

Dneska tady jsme v roce 2026, zavádíme systém pro rok 2027. Situace v české ekonomice se výrazně změnila a většina transakcí, která dnes probíhá, jsou bezhotovostní transakce. Češi jsou opravdu lidé, kteří mají rádi technologie, a ve srovnání s mnoha jinými zeměmi, i na západ od nás, je u nás poměr výrazný, je vysoký podíl využívání už nejenom platebních karet, ale především plateb přes mobily, chytré hodinky a podobně. Tady je trošku škoda, že ten návrh – uvidíme ještě, jak budou přijaty konkrétní pozměňovací návrhy – už ve svém konkrétním vládním návrhu v té původní podobě více nereflektoval to, že máme opravdu odlišit, když podnikatel má e-shop, má naprostou většinu přijímaných plateb bezhotovostně, tak aby nemusel některé prvky, které mu tady tento systém ukládá za povinnost, ve svém byznysu realizovat. Je sice fajn, že tady je navrhovaná plošná sleva pro podnikatele, ale říkám, že kdybychom se na to dívali opravdu tím, kam se posunul svět technologicky, tak některé věci v tom původním vládním návrhu nemusely takto být, notabene nemuseli jsme je opravovat pozměňovacími návrhy, o kterých budeme zhruba tak za dvě až tři hodiny tady jednat a hlasovat.

Tolik říkám na úvod k nějakému základnímu principu a byl bych zároveň rád, aby tady byla určitá politická shoda, že ten systém nebudeme zase za dva, tři, čtyři roky úplně rušit, ale že tady bude nějaká předvídatelnost právního prostředí, protože i ti podnikatelé sami říkají: Nám to potom, ta politika ode zdi ke zdi, nedává logiku. Říkám to tady jako někdo, kdo to bere i jako svoji spoluúčast na tom celém příběhu, o kterém jsem tady mluvil v úvodu svého vystoupení.

My jsme se snažili za nás, za lidovecký klub, také dát některé pozměňovací konkrétní návrhy. Zase k nim jenom řeknu něco obecně a pak kolegové k nim budou vystupovat ještě těsně před konkrétním hlasováním.

Já si myslím, že by ten stát měl více vyvažovat konkrétní povinnosti, které ukládá na provozovatele EET a podnikatele. Za mě ta principiální věc je, že když ze strany státu nefunguje systém, není to chyba podnikatele, je to chyba na straně státu – tak bychom se na to měli dívat nějakým velkorysejším způsobem. Stát by měl být schopen říci: Ano, v takových situacích práva a povinnosti nemůžeme stoprocentně přenášet na ten podnikatelský subjekt, protože chyba byla na straně státu. To je jedna z věcí, na které bychom se měli podívat v rámci třetího čtení a snažit se je opravit. Jeden z mých pozměňovacích návrhů míří i tímto směrem.

Pak druhá věc – chybovat je lidské. Stane se to každému, každému, kdo z nás někdy v životě podnikal. Víme, že může selhat náš software, náš hardware, někdo, kdo je za to ve firmě zodpovědný. (Odmlka pro hluk v sále.) Někdo, kdo je za to ve firmě zodpovědný, prostě měl nějakou indispozici a podobně. Říkat v návrhu zákona, že podnikatel má povinnost v případě nějakého výpadku ty informace dohlásit do 48 hodin – to znamená včetně situace, kdy může být víkend, mohou být Vánoce, může být víkend a státní svátek – nepovažuju to za korektní lhůtu, korektní termín. Chtěl bych poprosit zase, zvažme to. Nevolám po nějakém vychýlení, aby nějaká povinnost či právo nebylo naplňováno, ale myslím si, že říci si tam férově: Dejme na to 5 dnů, ať to ten subjekt může v klidu dohlásit, mně přijde nějaké vyvážení práv a povinností a zároveň respekt k tomu, že mohou být různé situace během toho podnikatelského roku a podnikatelského života.

Ale teď se chci dostat k jedné věci, na které nám opravdu hodně záleží, a měl jsem pocit, že na tom záleží nám jako stranám napříč touto Sněmovnou, to znamená na podpoře rodin, rodičů v České republice. Hodně se to téma skloňuje poslední dva roky v souvislosti s nižší plodností. Vidíme, kolik se nám rodí dětí za poslední dva roky. Slyšeli jsme tady různé ambiciózní prohlášení o tom, že za této vlády je tady odhodlání to změnit, daleko více podpořit rodiče, podpořit rodiny, aby prostě měli méně překážek, méně bariér k rozhodnutí mít děti nebo mít druhé nebo třetí dítě. Tady se chci pozastavit, protože pokud vládní koalice přichází a říká: Chceme tady vrátit školkovné, tak já bych chtěl k tomu říci: OK, ale potom ho vraťme všem. Nedělejme tady rodiče druhé kategorie, kteří nebudou mít nikdy nárok na školkovné.

Netvařme se potom ústy pana premiéra, který tady před čtrnácti dny mému kolegovi v interpelacích Benjaminu Činčilovi říkal: My školkovné chceme pro všechny a my ho navrhujeme pro všechny. Potom pan premiér si přesně nedal do souvislostí, co znamená jeho návrh, který počítá pouze s daňovou slevou, nepočítá s daňovým bonusem. Tudíž pan premiér vlastně říká rodičům, samoživitelkám, samoživitelům, kteří mají nízké výdělky a mají dvě, tři děti, tak oni když odečtou daňovou slevu na sebe, na ty děti, tak už nemají co odečítat, nemohou jít do takzvaného záporu, není tam ten bonus a stát jim prostě nedá tu výši slevy, kterou dá těm, kteří mají ty příjmy nadprůměrné.

Chci apelovat na to, že pokud tedy říkáme: Chceme podpořit všechny rodiče stejně, záleží nám na nich, respektujeme to, že tady jsou neoddiskutovatelné náklady na tu výchovu, péči o dítě, náklady, které souvisí s předškolní dobou, investice do toho, že dítě chodí do školky, do dětské skupiny, ale zároveň ten stejný stát a stejná vláda říká: Ale u nějaké části rodičů nám to je jedno. Nějakou část rodičů, která není vůbec malá, hodíme přes palubu? Na rodinách, které mají nízké příjmy, nám nezáleží? To přece není férová politika. Pokud říkám jako politik: Na rodině mně záleží, záleží mně na každém rodiči, který má tu energií, tu schopnost dát kus sebe, obětovat se, vychovávat děti, porodit je, věnovat jim svůj čas, nemalé finanční prostředky, tak moc prosím paní ministryni, vás, zástupce vládní koalice, zvažte podporu toho návrhu, který jsme tam dali jako doplnění vašeho návrhu ke školkovnému. My podporujeme návrat ke školkovnému. OK, jestliže tady je finanční prostor a je tady vůle to vrátit, pojďme to udělat, ale potom to pojďme udělat pak pro všechny. Pojďme tu daňovou slevu doplnit o ten daňový bonus.

Já jsem tam ten návrh nekoncipoval tak, že to bude úplně bezbřehé, úplně pro každého. Je to podmíněno určitou mírou ekonomické legální aktivity. To znamená, dosáhne na to každý rodič, který pracuje alespoň tři nebo šest měsíců v roce s výdělkem ve výši minimální mzdy. Je to nějaká minimální hodnota, kdy říkáme: chceme ty rodiče podpořit, chceme jim umožnit tu daňovou slevu i do bonusu, to znamená, aby ten stát to případně vrátil těm rodičům to, na co by mohli mít nárok, ale zároveň říkáme, chceme u toho alespoň nějakou míru minimální ekonomické aktivity. To znamená, nebude to pro toho, kdo měsíce, možná i roky vlastně nemá vůbec žádnou chuť a zájem se legálně ekonomicky zapojit, pokud samozřejmě může a zdravotní a jiné dispozice mu to dovolují, to znamená, je zdravotně způsobilý pro to, aby v produktivním věku pracoval na pracovním trhu.

Ten návrh je koncipován, a myslím si, že by to byla docela dobrá zpráva v situaci, kdy ještě před půl rokem, tři čtvrtě rokem tady stál pan premiér a říkal: Nízká plodnost je výsledkem vaší politiky. Tak já doufám, že on nechce, aby měl ještě nižší plodnost za jeho vlády, a chce s tím něco dělat, a to je jedna z možností, jak ekonomicky rodičům opravdu dát prostor pomoci ze strany státu s úhradou nákladů na předškolní výchovu dětí v rámci mateřských škol, dětských skupin nebo sousedských dětských skupin.

My, když jsme tenkrát řešili školkovné, ta dohoda byla koaličním kompromisem v situaci, kdy jsme řekli: Finanční prostředky, které na slevě na manželku a na školkovném stát ušetří, vrátíme ještě s nějakou vyšší přidanou hodnotou do příspěvku na péči, a to jsme také učinili. My jsme příspěvek na péči zvýšili skoro o 9 miliard korun ročně, především ve IV. stupni, ale potom ve dvou krocích i pro všechny ostatní stupně, dospělé, i na děti. To znamená, 9 miliard korun ročně šlo navíc pro lidi, kteří potřebují opravdu nějakou formu pomoci, podpory, ze strany svých neformálních pečujících v rodinách, v domácím prostředí, ale i sociálních pobytových službách.

Já bych chtěl poprosit ve světle těch mnoha desítek návrhů, které tady jsou, o kterých budeme jednat, kdybyste, prosím pěkně, kolegyně, kolegové, ještě zvážili přesně podporu toho návrhu, který rozšiřuje školkovné nejenom ze slevy daňové také i na daňový bonus. Děkuju moc za zvážení a děkuju moc za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec Tomáš Helebrant ruší svou omluvu.

Protože nemám další přihlášky s přednostním právem, dnešní jednání bychom zahájili bodem

Aktualizováno 5. 8. 2026 v 15:36.