Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Zdeňka Blišťanová)
Příprava těchto projektů trvá roky a odpovědný hospodář musí mít zajištěné jejich financování. Stejně tak platí, že pokud si města nebo obce berou úvěr, činí tak zpravidla na investice, které budou sloužit desítky občanům desítky let. Nepůjčují si na běžný provoz ani na financování každodenní spotřeby.
Mohu to doložit i na příkladu města Jeseník. V posledních letech jsme investovali do obnovy škol a školek, veřejných prostranství, komunikací, sportovní infrastruktury i dalších projektů, které zvyšují kvalitu života obyvatel. Pokud jsme využili úvěrové financování, vždy šlo o investice s dlouhodobou hodnotou a za ekonomicky výhodných podmínek.
Můj bod, který by měl být zařazen do programu této schůze, se jmenuje Strategie vlády při vylidňování pohraničí a hospodářsky strukturálně znevýhodněných regionů.
Musím upozornit, že za posledních deset let klesl počet obyvatelstva na Jesenicku asi o 10 procent. Přitom jako město i jako region vytváříme podmínky, aby se tam lidem dobře žilo. Ale nestačí to. Potřebujeme motivaci, aby mladí lidé zůstali v regionu a aby se k nám mladé rodiny přistěhovali. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s přednostním právem pan poslanec Michal Zuna a připraví se předseda ODS Martin Kupka.
Poslanec Michal Zuna: Já děkuju za slovo, pane předsedo. Vážená paní ministryně, vážené poslankyně, poslanci, dovolte mi, abych se i s ohledem na probíhající summit NATO vyjádřil k tématům, která se této vládě zjevně poslouchají velmi nepříjemně, k tématu odpovědnosti, k tématu rozpočtu, obrany a k tématům, která se jen tak nedají překrýt tiskovkou a nedají se vyřešit tím, že pan premiér řekne, že za všechno může někdo před ním. A proto budu navrhovat bod s názvem Bezpečnost státu na dietě: NATO ano, ale hlavně neplatit.
Stávající vláda je zejména v oblasti obrany a bezpečnosti vláda výmluv, odkladů a politického zbabělství. Rozpočet v podání této vlády rezignoval na budoucnost a je to rozpočet, který ji doslova projídá. Tento rozpočet totiž nechrání Českou republiku. Je to rozpočet, který předstírá, že obrana územní celistvosti České republiky může počkat. Tento rozpočet totiž dělá z bezpečnosti státu položku v tabulce, se kterou se hýbe podle toho, jak se zrovna hodí koaliční aritmetice k průzkumům veřejného mínění a náladě v populistickém bahně. A já říkám jasně, takto se stát nespravuje, takto se stát oslabuje.
Vážené kolegyně a vážení kolegové, rozpočet není jen součet příjmů a výdajů. Rozpočet je politické přiznání. Ukazuje, čemu vláda doopravdy věří, ne co naslibuje občanům před volbami nebo jaké věty si nechá napsat na billboard. Rozpočet ukazuje realitu. A realita této vlády je nepříjemná.
Tato vláda ráda mluví o silném Česku, ale nechce investovat do zajištění jeho bezpečnosti. Tato vláda ráda mluví o suverenitě, ale likviduje nástroje, které suverenitu drží při životě. Stejně tak ráda mluví o bezpečnosti, ale když přijde na obranu, jediná její viditelná činnost v této oblasti je vytahování svalů na prezidenta v nedůstojném přetahování o účast na summitu NATO.
A tato vláda se chová, jako by armáda byla nějaký volitelný doplněk státu, nebo ještě hůř jako by zajištění obrany státu byla nějaká přitěžující otravná rozpočtová položka. Jenže armáda se nedá postavit na poslední chvíli. Obrana se buduje roky v postupných investicích, trpělivě a systematicky. Právě proto je pro populisty tak nepohodlná. Nevejde se do jednoho sloganu, nenese rychlé body, není to politická cukrová vata. Je to základní a tvrdá práce státu, který chápe, že svoboda bez schopnosti se bránit je jen hezké slovo na papíře. A tato vláda tuhle práci nedělá.
Víte, pokud vláda nedokáže v době války na Ukrajině, v době aktivního ruského imperialismu na dosah naší ruky a v době největší bezpečnostní krize v Evropě za poslední dekády naplnit obranné závazky České republiky, pak nemá právo mluvit o odpovědnosti. A pokud vláda nedokáže dát armádě jasnou perspektivu, pak nemá právo mluvit ani o stabilitě.
Tato vláda nedokáže říct spojencům jasné ano, chceme plnit základní parametry a závazky, chceme investovat, jsme a budeme spolehliví partneři. Když toto nedokáže, pak nemá právo mluvit o vlastenectví. Protože vlastenectví není křik nebo póza. Vlastenectví není to, že se člověk zabalí do vlajky, připne si odznáček a pak nechá stát bezpečnostně vyhladovět. Vlastenectví je odpovědnost a ochota platit účty za vlastní svobodu. Je to i schopnost říct občanům nepříjemnou pravdu. Obrana něco stojí, ale slabost stojí mnohem víc. A právě v tom tato vláda selhává.
Vláda nešetří, ona odkládá. A odložené investice do obrany jsou dluh, který se v dějinách splácí nejtvrdší měnou – vlastní svobodou. Dluhem za zanedbanou armádou je ztracená důvěryhodnost, ztracený čas, ztracená schopnost odstrašit agresora a ztracená váha u spojenců a jistota občanů, že jejich stát ví, co dělá. A až ten účet přijde, nebude se ptát, kdo měl lepší kampaň. Nebude se ptát, kdo vyhrál tiskovou konferenci. Nebude se ptát, kdo měl víc lajků na sociálních sítích. Ten účet se zeptá jen na jediné: Byli jste připraveni? A odpověď této vlády je: Ne, my chceme mír. A myslíte si snad, že Ukrajinci si mír nepřáli či nepřejí? Přání míru bez prostředků k jeho udržení je zcela k ničemu.
Posloucháme tady ve Sněmovně často, že nejsou peníze, že to nejde, že musíme být realisté, že jsou jiné priority, že obrana počká, že to spojenci pochopí, že teď se to prostě nedá. Tak se ale ptejme velmi jednoduše: Na co peníze jsou? Na dotace pro agroholdingy? Na populistické uplácení voličů? Na rozhazování na úkor příštích generací?
Každá vláda hospodaří s omezenými prostředky. A jak s nimi naloží, ukazuje na její priority a hlavně charakter. Zde ta priorita vypadá poměrně zřetelně. Vyždímat z této země maximum pro sebe. Odpovědnost za její bezpečnost však odsunout až na vedlejší kolej.
Až přijde skutečná krize, občanům zůstane jen zjištění, že stát pod touto vládou zanedbal i to nejzákladnější – povinnost být připraven chránit vlastní lidi, chránit vlastní zemi. A tohle musíme odmítnout. ***
