Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Martin Šmída)
My dnes máme systém barevných kontejnerů, který je v zásadě funkční a správný, ale dovedu si představit, že to není systém úplně na všechno. Už když se tady minule zvažovalo zálohování PET lahví a plechovek, se kterým jsem ne úplně souhlasil, protože ten zrovna řeší věci, které vyřešeny jsou pomocí těch barevných kontejnerů, dovedu si představit výrobky, které budou zálohované.
Dovedu si to představit například u propanbutanových láhví nebo elektronických cigaret, což jsou výrobky velmi problematické. Obsahují plastové části, elektrické části, obsahují baterii. To je veliký problém, když se dostanou do standardního odpadového streamu. To je typicky věc, která se těžko řeší standardním způsobem. Vyžaduje nějaké speciální řešení. Dokázal bych si klidně představit, že by tyto elektronické cigarety zálohovány byly a měly tedy svůj speciální EPR systém. Pak samozřejmě je otázka, jestli je schopna taková společnost... (Silný hluk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Prosím, opět se zvyšuje hluk v sále. Nezlobte se, ale pana poslance to ruší, tak ať má prostor na vystoupení.
Poslanec Martin Šmída: Velmi děkuju, paní předsedající. Odpadové hospodářství je prostě moje srdcovka. Takže, dovedu si představit, že jsou pro různé typy odpadů různá dobrá konkrétní řešení. Typicky u těch elektronických cigaret. Mám jistou pochybnost, zda by se došlo k tomu nejlepšímu řešení, pokud by bylo všechno pod jednou organizací. Dost možná někteří producenti toho, co dodávají na trh, tak jsou schopni dodat i nejlepší řešení pro zpětný odběr a recyklaci.
Samozřejmě vznik monopolu s sebou nese standardní riziko zneužívání tržní pozice. Bude mít taky velikou vyjednávací sílu vůči obcím, vůči výrobcům, vůči subdodavatelům. Vlastně mám trochu obavu, jestli bychom si takovým super EKO-KOMem nezřídili vlastně takové Ministerstvo odpadového hospodářství, které ale není pod státem, nýbrž má standardní akcionářskou strukturu. Tedy standardní v rámci toho návrhu, kdy samozřejmě víme, že jeden akcionář nemůže mít více než tři procenta. Což v zásadě chápu (? rozumím) tomuto návrhu, ale mohl bych mít stejnou otázku jako kolega Petr Bendl. Proč zrovna tři procenta? Kde je nějaký silnější, detailnější podklad, proč jsou to zrovna tři, proč to nejsou dvě nebo proč to není pět?
To je samozřejmě výtka, která platí obecně vůči tomuto návrhu, protože tento návrh přichází jako poslanecký, nikoliv jako vládní. Čili, neprošel standardním připomínkovým řízením, není k němu zpracována RIA, čili analýza dopadů. (Stále silný hluk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím opět o snížení hluku. Tentokrát v pravé části sálu. Děkuju.
Poslanec Martin Šmída: Velmi děkuji, paní předsedající. To není malá změna. To je veliký zásah do systému odpadového hospodářství a takové analýzy by měly být zpracovány předtím, než se pustíme do legislativního procesu.
Tady existují jisté varovné signály. My můžeme totiž sledovat už nějakou dobu běžící maďarský systém, který, jak ukazují dostupné informace, funguje velmi podobně, jako je tento předložený návrh. Ale také víme, že je v mnoha parametrech dražší a méně efektivní než třeba model německý, který dokonce splňuje to, co chtějí obce – tedy aby komunikovaly s jedním subjektem – ale zároveň nevzniká taková obří společnost, obří monopol, který může, ano, pod sebe vtahovat další EPR systémy.
V Německu se to řeší takzvaným clearingovým centrem, které je pod dohledem státu a má to vlastně obě ty výhody. Obce komunikují s jedním subjektem, na druhé straně je velké množství jednotlivých EPR systémů, které mohou mít pro své konkrétní výrobky své konkrétní systémy zpětného odběru. Minimálně bychom si mohli porovnat rozdíl mezi maďarským a německým systémem a až potom přijít s návrhem, ideálně vládním, protože centralizace sama není zárukou efektivity.
Jsou tu další pochybnosti, sama kritika ze strany vlády. Přestože vládou bylo nakonec vydáno souhlasné stanovisko, tak v důvodové zprávě i v připomínkách se vyskytují zásadní výhrady. Dokonce by se dalo říct, že vláda na tomto návrhu nenechala nit suchou, přesto souhlasila. To signalizuje, že ten návrh není zcela doladěn a že v něm existují interní rozpory.
To jsou všechny odpovědi i na otázky, které tady dneska padly k tomuto návrhu. Byla jich velká spousta a věřím, že na ně zodpovězeno bude. Minimálně paní kolegyně, předsedkyně výboru Peštová to slíbila. V ideálním případě bychom je samozřejmě měli v nějakých analýzách ještě před spuštěním celého legislativního procesu.
Dále to ukazuje na to, že tento návrh má právní vady. Tam jsou instituty, které mohou být v rozporu dokonce s ústavně zaručeným vlastnickým právem, kdy tento návrh fakticky nutí vlastníky akcionářských podílů, aby své podíly snížili z těch dnes maximálních povolených 33 procent na maximální tři procenta. (Silný hluk v sále neustává.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Opět poprosím o ztišení hluku v sále. Děkuji. Pane poslanče, můžete pokračovat.
Poslanec Martin Šmída: Děkuji, paní předsedající. To je přece vážný zásah do vlastnického práva, když vám stát řekne, že už něčeho nesmíte vlastnit tolik procent, ale musíte vlastnit méně.
Další procesní a analytické deficity, kdy návrh postrádá RIA, antimonopolní analýzu, připomínkové řízení a analýzy dopadů na obce nebo na celý systém, na konkurenci, na výrobce, na správce toho systému a v neposlední řadě na konečného spotřebitele. Věřím, že část z těchto nedostatků dokážeme dohnat ve výborech, ale znovu opakuji, kéž by to byl návrh vládní a už by měl všechny tyto věci zpracovány. Trošku práce bychom si ušetřili.
Další věc – ta je pro mě velmi důležitá – je transparentnost. Tím, že vznikne takový super EKO-KOM, tím se zvyšuje riziko snížení transparence finančních a materiálových toků. Zkrátka tím, že to bude větší moloch. Tento návrh nepřichází s nějakým zajištěním vyšší povinnosti zveřejňování informací o platebních tocích, o rezervách, o nákladech na sběr a zpracování. Přitom je to právě transparentnost, která je jedním z klíčových nástrojů pro kontrolu možného zneužití dominantního postavení na trhu.
Nejdůležitější ze všeho je, co toto udělá v terénu. Protože na první pohled se to zdá jako taková technicistní norma, že ze standardního EKO-KOMu bude o něco větší EKO-KOM, ale ve skutečnosti jsou klíčové dopady na samotné odpadové hospodářství. My přece víme, jaké nás čekají cíle, že jsme se zavázali ke konci skládkování v roce 2030. Tady už poněkolikáté pochválím i tuhle vládu, že se nevzdala tohoto termínu, že se za něj postavila a je odhodlána ho dodržet. Za to děkuju.
Rovněž kromě konce skládkování před námi stojí ambiciózní recyklační cíle. ***
