Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně, váš návrh jsem si zaznamenala. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Šmída.
Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, staré pravidlo říká, minimálně u nás na Hané se to říká, když něco funguje, tak na to nesahej. Tato vláda se tímto pravidlem však příliš nedrží, což vidíme v přístupu k veřejnoprávním médiím nebo v politice návykového chování a závislostí. A teď se tady vyskytnul návrh v oblasti odpadového hospodářství, to je má nejoblíbenější oblast, takže se zvýšila i má ostražitost, protože odpadové hospodářství bylo v posledních letech terčem několika pokusů o destabilizaci, o změnu pravidel za chodu, o zhoršující se předvídatelnost, zvyšující se riziko pro investice a pro výsledky. Já jsem v těch uplynulých letech vždy vystupoval jako obhájce zájmu měst a obcí, neboť to jsou právě ony, které mají... (V sále je hluk.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Moc prosím o klid v sále, ať může pan poslanec vystupovat.
Poslanec Martin Šmída: Děkuji, děkuji paní předsedající. Vždy jsem vystupoval jako obhájce zájmů měst a obcí, neboť jsou to právě ony, které mají odpadové hospodářství takzvaně na hrbu. A jako obhájce měst a obcí vím, že právě obce nesou tu největší odpovědnost za sběr a řízení celého odpadového hospodářství. Potřebují stabilní pravidla, potřebují předvídatelné finanční i materiálové toky a vůbec celý ten provozní rámec. A jedním z nejdůležitějších partnerů měst a obcí byl a je v těchto snahách právě EKO-KOM – autorizovaná obalová společnost. S tou obecní sféra často spolupracovala na plnění těch ambiciózních recyklačních cílů, ke kterým jsme se jako kontinent a my jako republika zavázali. Nyní přichází návrh paní poslankyně Peštové, asi prostřednictvím paní předsedající, a ten směřuje k něčemu, čemu já tedy pracovně říkám, vznik super EKO-KOMu, protože v podstatě legalizuje monopolní postavení této jedné organizace na trhu tím, že vlastně zastřeší všechny ty EPR systémy. Vznikne, stane se tou centrální organizací.
A já jako obhájce zájmů měst a obcí tomu rozumím, že se obce chtějí vyhnout byrokratické smršti, protože multiplicita EPR systémů, ta by skutečně znamenala veliký nárůst byrokratické zátěže a už jsme ho mohli sledovat i v minulých letech, kdy obce jsou fakticky nuceny podepisovat, vyjednávat smlouvy s několika těmi kolektivními správci systému zpětného odběru, třeba i typu NEVAJGLUJ a podobně.
A chápu, že kdyby měly vznikat další EPR systémy a my víme, že pravděpodobně vznikat budou a je to žádoucí, aby se rozšiřovala odpovědnost výrobců za výrobky, které dávají a pouštějí na trh, ale zároveň chápu obce, které chtějí logicky komunikovat s jedním subjektem, se kterým podepíšou tu jednu smlouvu a ten pro ně už zajistí celou tu byrokratickou mašinérii spojenou s odpady a se zpětným odběrem.
V zásadě chápu i princip, že směřujeme k tomu, aby těch organizací nebylo příliš, protože vidíme v zahraničí systémy, můžeme zmínit třeba Slovensko, kde těch EPR systémů a těch kolektivních správců toho systému je poměrně velké množství a oni si konkurují, což by se v zásadě mohlo zdát jako dobrá věc, protože konkurence přece zvyšuje kvalitu a snižuje cenu, a ono to tak obecně skutečně platí a chceme to tak třeba v tom zemědělství, kde skutečně chceme růst konkurence, aby se zvyšovala kvalita a snižovala cena. Ale u těch EPR systémů to ne vždy úplně platí, protože to snižování ceny ve skutečnosti znamená, že ti výrobci... (Vystupující se obrací k předsedající pro zjednání klidu.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Opět poprosím klid v sále na obou stranách. Děkuji.
Poslanec Martin Šmída: Děkuji vám, paní předsedající. Protože pokud si konkurují ty EPR systémy, tak to může znamenat to, že ti výrobci, kteří přicházejí s tím výrobkem na trh a hledají ten svůj EPR systém, který je bude zastupovat a zajišťovat pro ně ten zpětný odběr, tak si logicky vyberou toho s tou nižší cenou, což potom znamená, že do toho systému zpětného odběru, třídění a recyklace se dostává méně peněz. To znamená, že konkurence a multiplicita u EPR systémů nezvyšuje tu kvalitu, protože ubírá těch peněz. Takže v tomto případě, já jsem schopen i pochválit, se snažím pochválit ten záměr, že ta zastřešující organizace bude a že tam nebude vznikat ta výrazná konkurence mezi těmi EPR systémy, protože by to mohlo znamenat snížení vlastně těch finančních prostředků v tom zpětném odběru, tak jako se to děje na těch systémech, kde si ty EPR systémy více konkurují. U nás ostatně tu situaci máme částečně taky, a to u zpětného odběru elektrozařízení, kde máme několik těch kolektivních správců. Můžeme zmínit třeba ASEKOL, Elektrowin nebo společnost REMA. A čili tady typicky může nastat ta situace, že přijde nějaký nový producent, co přináší nějaké elektrozařízení na trh, a může si vlastně vybrat, kterou tou společností se nechá zastupovat a kterou tou společností si nechá dodávat ten zpětný odběr elektrozařízení. A i v tomhle případě bych já považoval za přínosné, kdyby ty systémy vlastně nebyly tři, ty, co jsem vyjmenoval, ale kdyby byl jeden, anebo kdyby to mělo tedy tu zastřešující organizaci právě z toho důvodu, abychom vyšli vstříc městům a obcím, které chtějí komunikovat s jedním tím kolektivním správcem a ne s velkým množstvím.
A navíc víme, že ty EPR systémy budou přibývat. A takže můžeme očekávat EPR systém na textil, na nábytek, už máme nějaké systémy na zpětný odběr třeba pneumatik. A považoval bych vlastně za dobré, kdybychom neměli žádné takové černé pasažéry, které v tom systému se vyskytují. Čili přestože vnímám ten dobrý záměr především tedy z hlediska měst a obcí a i z hlediska toho, že budeme schopni udělat ten systém zpětného odběru pro další a další producenty, který dnes třeba do toho systému nepřispívají, tak i rizika jsou zřejmá. Vytvoření dominantního subjektu s sebou nese hned několik takových problémů. Takový obří moloch, ten může znamenat například snížení akceschopnosti a pomalejší zavádění inovací. To je zcela přirozený proces. Když máte příliš velikou společnost, tak se tam hůře zavádějí změny. Tím můžete i omezit variabilitu řešení. ***
