Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Také jsem se ptal, který konkrétní orgán, útvar nebo funkcionář po 1. lednu 2026 převzal odpovědnost za koordinaci strategické komunikace státu na centrální úrovni, a dále jsem se tedy tázal, kdo je nyní odpovědný za koordinaci komunikace státu v případě mimořádných událostí, krizových situací nebo celkově v tom tématu hybridních hrozeb, které přesahují působnost jednoho rezortu.
Také vlastně další dotaz, šestý dotaz, směřoval k tomu, jestli existuje po zrušení odboru nový mechanismus mezirezortní koordinace strategické komunikace a pokud ano, jestli byl zaveden, kdy byl zaveden, kdo jej řídí a na základě jakého rozhodnutí, a pokud tedy nebyl, tak kdo zajišťuje koordinaci mezi jednotlivými rezorty.
Sedmý dotaz směřoval k tomu, jestli před zrušením odboru byly konzultovány bezpečnostní složky státu, zpravodajské služby, ministerstva nebo externí odborníci na strategickou komunikaci a informační bezpečnost. A pokud ano, tak které konkrétně a s jakým výsledkem, a pokud ne, tak proč takové konzultace neproběhly.
V předchozí odpovědi, když jsem se ptal tedy víceméně na to samé, mi pan premiér odpovídal, že ty závazky vůči Evropské unii a Severoatlantické alianci naplňují, protože Česko má své závazky, naplňují konkrétní rezorty. No, tak já se ptám, které rezorty to jsou a které útvary tu agendu vykonávají a opět, jak je zajištěna koordinace.
Devátý dotaz směřoval k tomu, jak je po zrušení odboru strategické komunikace státu zajištěna kontinuita právě ve vztahu k té mezinárodní spolupráci v oblasti strategické komunikace, boje proti dezinformacím a reakce na hybridní hrozby. Paradoxem je, že v určitých programových dokumentech, koneckonců i vládních, ale i v různých koncepčních, vlastně je posilování strategické komunikace státu a síly těch institucí, ale paradoxně vláda ten útvar zrušila, takže můj dotaz směřoval k tomu, jestli to celé dává smysl.
Také se ptám tedy, jestli vláda do budoucna plánuje vytvořit jiný orgán nebo mechanismus pro koordinaci strategické komunikace státu. Pokud ano, v jakém časovém horizontu, s jakým mandátem, v jaké institucionální podobě.
No a naopak, na závěr se tedy ptám, to byla, řekněme, věc, která trochu odpovídala událostem toho, co jsme prožívali v březnu, a to byl tedy požár v Pardubicích a také repatriační lety po začátku války na Blízkém východě, které bezpochyby ukázaly potřebu efektivní, koordinované a strategické komunikace státu, a tedy jaké jaké opatření vláda, pan premiér i jednotlivé rezorty přijmou.
No, popravdě řečeno, z odpovědi od pana premiéra jsem se vlastně nic moc nového nedozvěděl. Dostal jsem zpátky relativně vlastně na pana premiéra dlouhou odpověď. Musím říct, že teď ty odpovědi začínají chodit čím dál tím kratší, když takhle postupně interpeluji. Na začátku vlády jsem dostal třeba 2 – 3 stránky, nějakou odpověď, a v poslední době je to teda čím dál tím stručnější a stručnější. Tak nevím, proč pan premiér mění styl komunikace i v té formální podobě. V principu jsme se dozvěděli, že žádná analýza nebyla, že nic zkoumáno nebylo a že prostě vláda si bude komunikovat ústy svých představitelů a že na to nepotřebují žádné odborníky.
To, jak vláda komunikuje, vidíme na Ministerstvu životního prostředí, kde se nabírají lidé na sociální sítě, ale oni nevím teda, jestli dělají něco ve své pracovní době, ale rozhodně vidím, co dělají mimo tu práci, a je to prachobyčejná politická propaganda. Nevím, jestli tohle tedy je ta strategická komunikace, jak si ji představuje nová vláda, nebo jestli je to ta taktika, že každý den je veřejný prostor zahlcen nekonečným množstvím skandálů a nesmyslů, aby nás to všechny utahalo.
Takže v době, která geopoliticky není jednoduchá, vidíme destrukci státu v přímém přenosu. Vidíme tady nějaký boj o ústavní kompetence, ale samozřejmě na pozadí se děje spousta krásných věcí, od čerpání dotací přes umisťování vlastních kádrů na jednotlivá ministerstva.
Samozřejmě trpí to, o co bychom my měli ale společně usilovat jako volení představitelé do Parlamentu České republiky. Chybí budování české státnosti, chybí budování důvěry u společnosti v to, že státní orgány, vláda a jednotlivá ministerstva, jednotlivé bezpečnostní složky, dokáží přijít na pomoc, když je to potřeba, a že se jako společnost dokážeme těm vnějším nebo vnitřním hrozbám ubránit.
Je to tedy velice smutný pohled, kdy v té rozbouřené pěně dní se vytrácí důvěra, vláda má velmi nízkou důvěru a myslím si, že to je přímý dopad toho, že tam Andrej Babiš prostě toleruje Motoristy. Tady před sebou vidím prázdné lavice, kteří mají tedy tu taktiku, budu se opakovat, zaplavit veřejný prostor naprostými, ale naprostými nesmysly. Vidíme to na boji mezi ministrem zahraničních věcí, premiérem a prezidentem České republiky, hlavou státu. Samozřejmě jedna věc je ten boj, jedna věc je, že tím zaplníte titulky a uděláte si svůj obsah pro sociální sítě, pro ty své skupiny. A druhá věc je, co to udělá s touto zemí jako s celkem, co to udělá s tím, jak jsme vnímáni v zahraničí, kde skutečně ta zpráva z Česka není, jestli zrovna něco řekl Macinka nebo Babiš, ale a ta zpráva je, Češi se ani nejsou schopni dohodnout, jak budou v zahraničí prezentováni. A samozřejmě půl roku jsme tím krmeni zcela zbytečně. A místo toho, abychom se v zahraničí zapojili do iniciativ, které jsou skutečně klíčové a strategické, do kterých půjdou velké finanční prostředky, protože všechny ostatní země skutečně míří k těm 3,5 procentům výdajů na obranu, tak v Česku výdaje na obranu stagnují. Nechytejte mě, prosím, za slovo, ale je to tak, ta křivka nemá rostoucí tendenci a v poměru vůči HDP dokonce klesá.
A summit NATO v Ankaře bude o výdajích na obranu. Summit NATO v Ankaře bude o další podpoře Ukrajině a je tedy šokující, že premiér včera řekl, že nebude blokovat, jako kdyby Česko někdy mělo snad něco blokovat ohledně zadržování ruského vlivu, tomu opravdu nerozumím, ale že do toho nebudeme přispívat. To znamená, z nás se stávají parazité na bezpečnosti evropské architektury, protože nejenomže nejsme ochotni přispět na bezpečnost, ale dokonce budeme tedy milostivě tolerovat to, že ostatní země jsou připraveny jít na pomoc Ukrajině, ale sami do toho nedáme.
Takže naše postavení jakožto země, která má jedny z nejnižších výdajů na obranu a neprosazuje nebo neukazuje ten rostoucí trend, pouze ho slibuje, a je to o těch 20 nebo 30 miliardách, které jste vy škrtli z toho našeho návrhu rozpočtu, který jsme vám dokonce dvakrát poslali do Poslanecké sněmovny. A v této situaci samozřejmě ta třetí komponenta toho summitu NATO je o spolupráci obranného průmyslu se státem, se státy, vytváření zbrojních koalic, vytváření technologických koalic, kdy to, o čem jsme tady hovořili před pěti, deseti lety, o bezpečnosti dodavatelských řetězců, tak dneska prožíváme, dneska to je realitou, dneska záleží na tom, jestli odebíráte komponenty z Číny, z Tchaj-wanu, z Ameriky nebo třeba z Německa. ***
