Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.10 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Já myslím, že – pane poslanče, asi pokračujte, jestli vám to úplně nevadí, kdyby do minuty nikdo nepřišel, tak přeruším schůzi.
Poslanec Jan Berki: Ne, u některých ministrů je to dokonce podle mě lepší, že tu nejsou, ale... (Odmlčí se.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak jestli tady někdo není v předsálí, tak já vyhlašuju nejprve dvouminutovou pauzu, a pak bychom pokračovali dál. Takže přerušuju naše jednání do 11.11 hodin.
(Jednání přerušeno od 11.09 do 11.11 hodin.)
Poslanec Jan Berki: (Po chvíli:) Přiběhl pan ministr pro sport. (Směje se.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ale přesto počkejte do 11.11, jak byla pauza vyhlášená, abychom (Poslanec Berki: Po schodech, bezesporu. Pardon.) dodrželi vyhlášenou pauzu. (Pauza pokračuje.)
Dorazil pan ministr sportu, tak můžeme pokračovat. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Berki: Jenom znovu připomínám, že obě ta opatření měla skutečně zajistit to, aby okruh zájemců se rozšířil, aby tedy možná bylo možno vybírat kvalitně. Zároveň tam byla ale opatření, která vedla k tomu, aby ta výběrová řízení probíhala co nejméně problematicky po administrativní stránce, aby se skutečně dalo soustředit na obsahovou, kvalitativní část, nikoli jenom na administrativu.
Také v této novele byla hodně diskutovaná otázka nahrazení náměstků pro řízení sekcí vrchními řediteli. Vedli jsme o tom velkou diskusi, například s paní poslankyní Peštovou, ale připomínám, a proto i ta úvodní analýza, že tohle ale v zásadě směřovalo právě k té čisté linii oddělení úřednických a politických míst tak, aby nedocházelo k tomu, že když se bavíme o náměstkovi, nebylo zřejmé, jestli se bavíme o politickém, nebo odborném, a navíc v původním návrhu odborní náměstci nebyli náměstci, tam vždycky byli jenom političtí a předtím to byl ředitel sekce. Vím, že k tomu diskuse byla i tady, tak jenom právě připomínám, jak to vlastně vzniklo a co bylo ve skutečnosti cílem tohoto opatření.
Druhá věc, kterou přinesla tato novela, bylo zavádění funkčních období představených. Také jsme o tom vedli velkou diskusi a znovu jenom připomínám, že to bylo opatření, které mělo směřovat k tomu, aby vyvážilo na jedné straně právě tu definitivu, na druhé straně požadavek na to, aby výkon té pozice, té role byl pořád pod – a teď to myslím v pozitivním slova smyslu – tlakem jak vzdělávajícím se nebo kvalifikačním, tak právě (ke) kvalitnímu výkonu.
No a pak tu máme sněmovní tisk 673 z devátého období, což se nakonec propsalo jako zákon č. 448/2024 Sb., což byla novela, která byla poměrně obsáhlejší. A ta ale byla předložena jako vládní návrh, tedy prošla klasicky mezirezortem, a to se vracím k tomu, co nejčastěji vyčítáme tomuto poslaneckému návrhu, a to je právě, že tam klasický mezirezort není.
Jenom zase připomenu, které úmysly ta novela měla. Přechod koordinační úlohy v oblasti státní služby z Ministerstva vnitra na Úřad vlády, a to proto, že by to více odpovídalo té původní představě, kdy koordinaci v oblasti státní služby mělo plnit nezávislé, tehdy tedy Generální ředitelství státní služby, ale jde o to, aby právě to bylo odděleno od politického vlivu tak maximálně, jak to je možné. Na druhou stranu je tam pořád ten požadavek efektivity, tak tento návrh v zásadě právě směřoval k nějakému konsenzu mezi nastavením té čisté linie a zároveň efektivity.
Další věc, kterou ta novela měla přinést, bylo zkvalitnění a zefektivnění výběrového řízení, neb k němu bylo možno používat externisty, profesionály. Dále tam bylo zjednodušení personálních procesů, zúžení výčtu procesů realizovaných v řízení ve věcech služby, jinými slovy, v zásadě co rozhoduje zákon, aby nemuselo ještě být rozhodováno nějakým dalším papírem. Stejně tak tam byla opatření, která měla vést k rotaci, kterou – zase připomínám – že to byl jeden z identifikovaných nedostatků nebo částí, které se dalo více zlepšit, na které jsem se odkazoval v předchozích analýzách. Úpravy struktury, zabezpečení organizace a další náležitosti úřednické zkoušky, kdy došlo k oddělení jednotlivých částí, směla se opakovat ta část – takže opět věc, která měla směřovat k tomu, aby právě požadavek na průběžné vzdělávání, kvalifikaci dával větší smysl, aby byl flexibilnější. Také ke zkvalitnění práce tam bylo – adaptační proces vzdělávání – mimochodem je to věc, kterou známe i právě ze školství, na které jsem se třeba odkazoval i v diskusi u toho funkčního období. To znamená, vidíme tady analýzu z jiných částí veřejné služby, a myslím si, že v tomto slova smyslu pozitivním.
Také tam vznikl rámec obsahový pro ta vzdělávání, pro jednotlivé části, což jednak poskytuje transparentnost, že víte, co se od vás očekává, zároveň vám to umožňuje nastavovat nějaké nástroje k ověřování. Také tam byly zaneseny změny v předpokladu vzdělání. Mimo jiné na to navazuje právě můj pozměňovací návrh, který budete v proceduře mít označen písmenem C, který zflexibilňuje možnost tentokrát ze strany vlády uznávat konkrétní instituce, respektive vzdělání na nich jako relevantní a adekvátní požadavkům.
Také tam byla zavedena osvědčovací doba, která právě možná to trochu více přibližuje zákoníku práce – jak jsem říkal, chci být vyvážený a ukazovat to z obou úhlů pohledu. Bylo tam zavedeno hodnocení, což opět je prvek, který má právě sloužit k tomu, aby vyvažoval to, že na jedné straně ten, kdo je pod státní službou, má definitivu, na druhou stranu tam chceme, aby vykonával tu roli kvalitně. Byla tam zřízena služební komise, která je zase naopak prvkem, který má chránit v tom procesu toho úředníka, také změny ve jmenování státních tajemníků, aby osobou příslušnou byl nejvyšší státní tajemník – a tím zase došlo k oddělení politických a úřednických a úřednických míst.
Proč to tu zmiňuju, je, že když připomenu zpátky, co jsou vlastně základní požadavky na státní službu, tak je – a tady znovu cituju svůj původní zdroj – apolitická, stabilní, profesionální, transparentní, efektivní. To jsou hlavní charakteristiky žádoucí podoby moderní státní služby v demokratickém prostředí.
Snažil jsem se svým příspěvkem ukázat kde byly mezery, kde byly podněty, kde byl prostor pro zlepšení, co se pro to udělalo v předchozím období těmi dvěma novelami – a zároveň ovšem kladu otázku, jestli návrh, který v tuto chvíli projednáváme, tímto směrem jde. Já se obávám, že ve většině věcí nikoli. A zároveň jsem se pokusil i svým vystoupením zdůvodnit, proč si pořád myslím, že i ze symbolického hlediska je důležité mít státní službu pod zvláštním zákonem. Děkuju vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Pane poslanče.
Než budeme pokračovat dál, načtu čtyři omluvy: omlouvá se pan poslanec, respektive pan předseda Okamura od 9.40 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Eva Decroix celý jednací den z pracovních důvodů, paní poslankyně Demetrashvili Katerina do 10 hodin z osobních důvodů. A z členů vlády bere zpět svou omluvu pan poslanec Boris Šťastný.
Nyní bychom měli pokračovat vystoupením paní poslankyně Stojanové. Prosím, máte slovo. ***
