Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Poprosím nyní Adrianu Chochelovou, připraví se Jan Berki.

Mezitím přečtu jednu omluvu. Oto Klempíř od 13 hodin z pracovních důvodů.

Tak paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády. Dnes se opět jedná o tom, zda český stát bude i nadále řídit odborný, stabilní a nestranný aparát nebo jestli ho vyměníme za osoby, které budou poslouchat toho, kdo zrovna sedí v čele jejich ministerstva. Jde o zásadní změnu fungování celé státní správy, snahu zrušit platný služební zákon, převedení desítek tisíc úředníků do režimu běžného zákoníku práce. Snaha o privatizaci státní správy, která je stran současné koalice zcela očividná, je naprosto alarmující. Víme, že Andrej Babiš je zvyklý být šéfem ve svých firmách i ve své vlastní straně, ale stát není firma a není možné jej vést tak, že se rozhodnou kvalitní odborníky nahradit loajálními kývači jen proto, že mi zrovna nejdou na ruku. Tato reforma navíc přišla jako návrh skupiny poslanců. Není to náhoda, je to úmysl. Snaha obejít připomínkové řízení, projednání s rezorty, dialog s partnery i hodnocení dopadu této regulace. Smyslem služebního zákona je postavit mezi politika a úředníka pojistku spočívající v tom, aby ten, kdo vede nějaký odbor nebo sekci, nemusel mít každé čtyři roky strach, že po volbách končí jen proto, že se změnila vládní garnitura. Tuto pojistku nezávislý výkon státní správy tento paskvil systematicky odstraňuje. Ruší se například služební komise, orgán, který dosud chránil i ty nejvyšší úředníky před nezákonným politickým tlakem. Ruší se postavení nejvyššího státního tajemníka. Co zbude úředníkovi, na kterého politik zatlačí nezákonně? Jediná obrana ve formě žaloby k soudu. Soud, který může trvat roky, což všichni dobře víme. Možná po letech ten úředník dostane odškodné, ale to prostě není funkční ochrana. To je absolutní výsměch kvalitním lidem, o které my tady tím zákonem můžeme přijít. Vezmete jim tímto jistotu dostupné ochrany a místo úředníka, který slouží zákonu, dostanete úředníka, který odhaduje, co po něm jeho politický nadřízený chce a to není modernizace státu, to je prostě jenom jeho ovládnutí.

Čím pak chcete motivovat mladé, schopné a vzdělané lidi k tomu, aby šli pracovat do státní správy? Asi ne tak, že se budou mít kam odvolat, pokud není jejich zálibou se tedy případně soudit, tak právě ta nadstandardní možnost, tedy využití služební komise, je něco, co mohou považovat za velkou výhodu k odolání tohoto politického nátlaku. Výsledkem tohoto zákona nebude štíhlejší a výkonnější stát. Výsledkem bude stát, kde se odborník bojí říct svému ministrovi nepříjemnou pravdu, protože ví, že za ni může zaplatit místem. Stát, který trestá odbornost a odměňuje poslušnost, není rozhodně státem výkonnějším. Služební zákon u nás nevznikl z rozmaru. Přijetí funkčního služebního zákona bylo jedním ze závazků České republiky vůči Evropské unii. Chceme snad své závazky porušovat? Osobně se domnívám, že bychom měli řešit skutečné problémy, neefektivní řízení a zastaralý systém odměňování, kvůli kterému stát nedokáže získat a udržet schopné lidi. O tom tady ale dnes bohužel nehlasujeme. Od koalice neslyším ani zmínku o tom, jak práci pro stát reálně zatraktivnit. A místo toho dostáváme nástroj na snazší výměnu úředníků. A opět se dostáváme jen ke snaze získat výhody pro Andreje Babiše a jeho koalici.

Kolegyně a kolegové, státní služba nepatří vládě, patří občanům. V momentě, kdy z úředníka, který například připravuje stavební povolení nebo hlídá kvalitu ovzduší, uděláme zaměstnance, kterého lze kdykoliv vyměnit za poslušnějšího, přestává sloužit všem občanům a začíná sloužit tomu, kdo ho může vyhodit. Apeluje na vás. Příliš rychlé, nepromyšlené a nepřipravené změny mohou přinést nečekané problémy. Zachovejme fungující služební zákon a raději se zkusme zaměřit na to, co nás opravdu pálí. Motivujme lépe úředníky k výkonu jejich profese. Zrychleme zdlouhavá řízení namísto snahy o politizaci státní správy. Rozumná a promyšlená novelizace služebního zákona je tou cestou. Chceme přece funkční stát a efektivnější státní správu. Proto vás vyzývám, nehlasujte pro tento návrh, stát si zaslouží reformu, ne destrukci. Děkuji.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji paní poslankyně. Na řadě je pan poslanec Jan Berki, připraví se Olga Richterová. Tak máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, děkuju. Milé kolegyně, kolegové, já se dopředu trochu omlouvám, já jsem si dělal poznámky do různých materiálů, není to předtištěný text, tak možná někdy budu hledat správná slova, možná někdy budu přeformulovávat věty, tak se za to dopředu omlouvám. Budu rád, pokud něčemu z toho nebudete rozumět, že se pak třeba zeptáte ve faktické poznámce.

Druhá věc, ke které se přiznám hned na úvod, je motivace dvěma mými kolegy. Jedním je Karel Haas, který má vždycky a mně se to opravdu velmi líbí jako podrobnou analýzu různých situací, pokouší se vysvětlit a celkem vyváženě, kde jsou výhody a nevýhody, tak já se vlastně o totéž trošku pokusím taky. Zároveň ale musím říct, že půjdu lehce do historie, abychom viděli, jak některé ty věci právě ten vývoj mají. Proč jsme v té situaci, ve které jsme, protože jedna z těch kruciálních otázek, kterou tu Karel Haas i ve svém vystoupení předtím otevřel, je, jestli to nutně musí být služební zákon, kterým to upravujeme a snažil se poukázat na to, nebo aspoň tak jsem si to já vysvětlil, proč to tak nemusí být. Já se pokusím v některých ohledech poctivě říct, kde se ten současný služební zákon vlastně přibližuje tomu zákoníku práce, ale kde jsou ty nějaké limity, kde já vnímám tu podstatu toho, aby zůstal zákon o státní službě zachován.

Druhým, kdo mě inspiroval, byl možná trochu překvapivě Tomio Okamura, který, když se pokoušel obstruovat, tedy úspěšně obstruovat některé zákony, tak si vždycky našli nějakou kvalifikační práci, kterou nám pak tady předčítal. Podle mě dělal ovšem zásadní chybu v tom, že si ty práce dopředu nepřečetl a tudíž byl občas překvapen tím, co v těch pracech bylo napsáno. Tak já jsem si taky vybral pár takových zdrojů, snažil jsem se do nich právě dopředu podívat a vybrat pasáže, které byly zajímavé. A ne vždycky to byly pasáže, které by jednoznačně třeba podporovaly to, aby zůstal zachován služební zákon, ale právě poukazují vždycky na nějaké problémy, tak se tím pokusím vás teď provést.

Zároveň na úvod říkám a budu to ale shrnovat i na závěr, že když se bavíme o tomto zákoně, tak to má dvě roviny. Jedna rovina je věcná, obsahová, kdy se skutečně můžeme dívat na principy, na cíle, na opatření a provázat si je, to znamená říci, čeho tím chceme docílit, jestli ta současná úprava je proto efektivní nebo není, případně jestli to můžeme udělat jinou úpravou. Druhá a ta mi přijde, že tu je trošku opomíjená je i ta symbolická, jestli má smysl mít speciální zákon, který upravuje státní službu nebo jestli to máme vlastně schovat pod zákoník práce. To znamená, jedna část té diskuse je o tom, jestli ta navržená úprava dostatečně zachovává principy, které byly na začátku vůbec celého toho procesu definovány, ať už námi nebo byly vyžadovány nějakými standardy. A druhá část té diskuse je také o tom, jestli ty současné nedostatky, nebo tam, kde se nám nedaří třeba úplně naplňovat tu literu, jestli to umíme upravit lepším způsobem nebo respektive jestli ta navržená úprava jde v tomto smyslu správným směrem.

Ještě mě napadla jedna zmínka a to v průběhu té diskuse, která se tu otvírala ohledně trochu nominačního zákona a to je ta otázka provázanosti personální se stranou. Problém právě nebo jeden z problémů toho systému, který se nám nepovedlo úplně vlastně ale zatím překonat, je právě to, že nastupující nová garnitura nemá k některým představitelům toho úřadu úplně důvěru, protože jsou vnímáni primárně jako političtí nominanti, nikoliv vlastně jako odborníci. A teď pro mě ta zásadní otázka, proč já jsem tady třeba diskutoval a rád s kolegyní Peštovou bylo, jestli ten krok tímhle směrem toto bude posilovat nebo naopak to bude jako minimalizovat to, že budeme tam mít jakousi pachuť v tom tohle byl nominant a teď je jedno, jestli je oprávněná nebo ne, jo. Takže pro mě vlastně ta otázka je o tom, jestli ty procesy nastavuju tak, aby pokud možno tuto pachuť minimalizovaly, nikoliv zvětšovaly, umocňovaly nebo ukotvovaly. A v tomhle se obávám, že ty kroky, tak jak jsou oba navrženy, to nedělají, že naopak vlastně jako betonují tu pachuť to, že přijde příští vládní garnitura a bude vlastně ty změny dělat taky. ***