Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Pláteník vystoupí s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

Poslanec Václav Pláteník: Tak vidíte. Petr Hladík málem ráj na zemi vybudoval. Škoda, že to od vás neslyšel. To by měl velikou radost, když tam prakticky Ermitáž na pátém patře vybudoval.

Velmi zajímavé ovšem je, že jsme se dostali zase k jádru, jak jsou pracovní podmínky důležité pro ty úředníky a úřednice, jaké vlastně prostředí ovlivňuje výkon, loajalitu, spokojenost zaměstnanců, retenci, lákání talentů a podobně. A i to je důležité. A je samozřejmě škoda, že i takové věci jako třeba pracovní podmínky, koženková křesla jsou předmětem jako lítých politických bojů.

Já bych si přál, aby všichni ti lidi, co u pana ministra Tejce pracujou za 60 000, ti právníci s velkou erudicí tam nemuseli sedět na koženkových křeslech nebo na něčem podobném, co mají zrovna tady v centru, ale měli odpovídající pracovní podmínky, příjemné prostředí, kariérní perspektivu, odpovídající ohodnocení a tak dále. K tomu bohužel ale dle mého názoru tento zákon nevede.

Poslední poznámka, proč jsem se prapůvodně hlásil. Co se týče poměru těch poslaneckých návrhů k vládním zákonům, nebo jak by se to dalo říct, do jisté míry si myslím, že se shodneme na tom, že to je způsob, jak zkrátit, obejít připomínkové řízení a tu řádnou diskusi, nemělo by se to zneužívat. Ale paní doktorka Peštová, vaším prostřednictvím, zmínila poměr asi 20 procent. 25. Vaše vláda aktuálně drží poměr zhruba 50 procent. Já si udělám do mobilu poznámku, v roce 2029 se na to podíváme, jaký poměr budete držet. Děkuju za pozvání.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji. Musím zareagovat, to se jinak nedá. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, on si, ano, zpříjemnil to prostředí, ale ministr jenom. Kdyby myslel aspoň na ty svoje úředníky.

Když jsme se bavili o těch, to nebyla koženková křesla, to byly koženkové dveře! Jo? Tam jsou teď prosklené. Když přijdete na tu pětku, když vyjedete do čísla 5 a půjdete se podívat do toho ministerského patra, budete koukat, jako já jsem koukala. Já jsem v životě neviděla takové krásy, jak vy říkáte. To muselo stát hodně peněz.

Takže vyčítat něco teď Motoristům je úplně irelevantní.

A když jste zmínil ty novely zákonů, to je to, co jste možná neslyšel, možná jste nebyl v sále. Totiž ono se to tváří, že to je vládní novela, projde to krásně tím kolečkem, kterým to má projít. A pak když to doputuje sem, tak z té novely je jedna čtvrtina, protože 75 procent je tam načteno pomocí pozměňovacích návrhů, které nemají tu RIA, a to tady nikdo nekřičel, které nemají tu studii dopadů, kterou by měly mít.

Prostě najednou z té novely je jenom nosič. Jenom nosič! Tak jestli to máme dělat takto, tak to takhle budeme dělat. A budete spokojení, že jo? Budete mít nosič, který projde řádným připomínkovým řízením. A pak my to tam narveme těmi pozměňovacími návrhy. A nemůžete říct ani popel. Ani popel.

Oni to udělali jinak. Oni to udělali jako celý zákon. Udělali novelu zákona a prostě dali to jako poslaneckou iniciativu. Kdyby to udělali tak, jak jste to dělali vy, tak by sem přišel nosič a ve své podstatě z toho nosiče by bylo jen 25 procent. Anebo to tam mohli fouknout, jako jste to dělali vy, formou přílepku. Taky umíte. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji zadržení času. A to byla poslední faktická poznámka zatím. Vracíme se do rozpravy a nyní je přihlášen pan poslanec Pospíšil. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k návrhu zákona. Jsme ve třetím čtení. Já zde asi shrnu důvody, proč poslanci TOP 09 nepodpoří v závěrečném hlasování tento tisk. Důvody tu opakovaně padly, ale opakovaní je matka moudrosti. A já chci říct, s většinou důvodů, které zde uváděli kolegové z opozičních stran, souhlasím.

Ještě jednu poznámku. Jako bývalý předseda Legislativní rady vlády k té vášnivé debatě – poslanecký návrh kontra vládní návrh, počty, poměry a tak dále. Já bych si dovolil říci, a vedl jsem pět let vládní legislativu, že čísla jsou zavádějící, protože to není tak důležité ty poměry, ale přece důležité je, jak významná ta novela je, jak klíčová ta novela je.

Pokud mám velký počet drobných novel, kterými poslanci upravují nějaké drobnější věci, tak to není problém. Od toho taky ta iniciativa je. Ale pokud se klíčové věci země, zákon jako je tento, zákon, který mění výkon veřejné moci v této zemi, pokud zákon, jako je stavební zákon, se mění poslaneckými návrhy, tak to samozřejmě špatné je. A můžeme tady si říkat, kdo to dělal, nedělal.

Paní kolegyně, která zde hovořila přede mnou, tak na to je specialistka. No, já si pamatuji ještě dobu jako člověk, který v české politice je dlouho, kdy se toto nedělo. My, když jsme dělali trestní zákoník, pan ministr spravedlnosti tu seděl jako předseda největší frakce, nebo občanský zákoník, tak to se dva roky připomínkoval ten zákon. Dva roky probíhalo připomínkové řízení mezi ministerstvy. Pak se velmi debatoval na půdě ústavně-právního výboru – skoro půl roku. A na samotném plénu k zákonu, který má několik tisíc paragrafů, se přijaly asi tři pozměňovací návrhy.

Takže ta doba, jak to dělat a jak to kdysi fungovalo, tady je. Je škoda, že rozvojem právního státu a tím, jak naše demokracie je starší a vyspělejší, jdeme spíše opačným trendem, že ten legislativní proces je čím dále hrubší, méně kvalitní, a bohužel to má dopad na legislativu. A nevyřešíme to tím, že si budeme předhazovat, která vláda tohle dělala, nedělala a tak dále.

Je to problém. Má to objektivní dopad na kvalitu té legislativy. A je to tedy problém celé země. A mělo by to zajímat všechny zákonodárce, ať už jsou v opozici, nebo v koalici. Ostatně pan ministr spravedlnosti, který tu sedí, je, předpokládám, také předseda Legislativní rady vlády. A jeho by mělo znepokojovat – z mého pohledu, mě by to tedy znepokojovalo, kdybych byl ministr, který má na starosti vládní legislativu – že takhle klíčový zákon zkrátka jde poslaneckým návrhem.

Já rozumím, že pro některé poslance, a neříkám to vůbec ve zlém, nemají třeba právní vzdělání, nevnímají, v čem je tak velký rozdíl. Ale ve chvíli, kdy se měsíce zákon debatuje na úrovni ústředních orgánů státní správy, kdy se debatuje půl roku třeba v komisích a následně na plénu Legislativní rady vlády, tak věřte, a je to moje mnohaletá zkušenost, že se podaří mnoho věcí vychytat, vydiskutovat a odstranit. A nikdy ten proces na půdě Parlamentu nemůže jít do tak podrobné a detailní specifičnosti a odbornosti, jako jde na Legislativní radě vlády, anebo při vypořádání připomínkových námitek v připomínkovém řízení.

Zkrátka a dobře, my už jsme politický orgán, který rozhoduje logicky, laicky, politicky. A kvalitu legislativy těžko můžeme hlídat v té odborné technické rovině. Takže marná sláva, ukáže to podle mě praxe, jak u tohoto návrhu zákona, tak potom asi u toho stavebního zákona, že to pomíjení připomínkového řízení a debaty na Legislativní radě vlády bude mít fatální dopady, protože se nevychytají některé věci, které mají spíše odborný technický charakter a které zkrátka zde na plénu nikdy vychytat a vydiskutovat nemůžeme.

Ostatně tehdy, když jsme přijímali občanský zákoník, tak byla dohoda, že pokud se načte k němu velké množství pozměňovacích návrhů ve třetím čtení, tak ho vláda stáhne a předloží znovu, anebo ho nepředloží. Ale není možné o něm hlasovat. Ale chápu, doba je jiná. Já pouze říkám, že nemáme jenom špatné zkušenosti z minulosti, ale i zkušenosti dobré.

Padlo tady, a já s tím souhlasím, klíčové zákony zkrátka jdou nyní poslaneckými novelami. Tento zákon se týká státní správy. Není zde ministr vnitra. Překvapuje mě to, protože to zkrátka je téma, které se jeho bezprostředně týká. Koho jiného než ministra vnitra? Já respektuji a vítám, že tady je pan ministr spravedlnosti. Ale marná sláva, není to agenda ministra spravedlnosti na prvním místě, byť z pozice předsedy LRV toto může glosovat.

Ale mě fascinuje, že tady probíhá debata, která jako by se Ministerstva vnitra netýkala. Ale to je přece jedno z klíčových témat Ministerstva vnitra – úprava právních poměrů úředníků v této zemi, a to jak úředníků ve státní správě, tak úředníků v oblasti samosprávy. Pan zpravodaj, který je mimořádně erudovaný, tady předminule, a nechci ho parafrázovat, ale říkal, že jsou, ano, dva modely, ty základní modely vztahu úředník veřejná moc. Na úrovni územní samosprávy máme ten vztah více soukromoprávní, teď to parafrázuji. Říkal, že to je legitimní. Já s ním souhlasím. ***