Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.20 hodin)
Poslankyně Olga Richterová: Zcela stačí, když redakce vědí, že reportáže o nedostupném bydlení, o chudobě, o korupci, o konkrétních selháních vlády, mohou mít přímý dopad na výši rozpočtu v dalším roce. Tohle ovlivní jejich chování. Tohle postupně změní veřejnoprávní média z institucí, které mají informovat o tom, co je důležité pro celou zemi, na instituce, které budou vládu chránit před šířením nepříjemných informací, nepříjemné pravdy. Právě proto je tato změna financování tak nebezpečná. Ne proto, že by najednou instituce jako Český rozhlas a Česká televize úplně přestaly existovat. To ne. Jenom proto, že prostě přestanou plnit svou základní funkci.
Jenom se na to podívejme z kauz posledních dní. Tünde Bartha – bydlení v obecním bytě pravé ruky premiéra této vlády. Přitom vlastní tři byty jinde. Nějaký dům, prodala další nemovitost a ještě k tomu si aktuálně pronajímá bydlení od společnosti Imoba, aby bydlela blízko u premiéra. Co to je? No, v rozporu s podmínkami pronajímání obecních bytů. Ale tu nájemní smlouvu nevypověděla, pokud vím. Premiér řekl, že to řešit absolutně nehodlá, že za Tünde Bartha stojí.
Ondřej Prokop, lídr hnutí ANO na Hlavním městě Praze, absolutně nedokáže vysvětlit, jak získal peníze na nákup luxusního bytu, kde přišel k penězům na další družstevní bydlení, které je velice chytře zvolené, protože není vidět v Katastru nemovitostí. Jak to, že to vůbec neuvedl v majetkových přiznáních? Bytové problémy hnutí ANO ve stylu bydlení řešíme, ale jenom pro svoje lidi.
Samozřejmě paní ministryně Mrázová, tady už to je snad notoricky známé, že ten obecní byt v Bílině, těch 90 metrů čtverečních za 4 500 měsíčně, jenom vyměnila za jiný obecní byt, kterého se rozhodně nevzdá. Ale přibyly nové informace o stavbách načerno, o domcích, které nikdo neřešil, na pozemku, který byl vedený jako lesní plocha. U paní ministryně, která má sama řešit vymáhání pravidel právě ohledně územního plánování a staveb načerno.
Slyšíte ten paradox, slyšíte to pokrytectví? Každý normální politik by řekl: Paní ministryně nemůže dál setrvat na své pozici, není důvěryhodná. Kandidát na primátora v Praze za hnutí ANO musí odstoupit, absolutně není důvěryhodný. Takové pochybnosti do demokracie západního střihu prostě nepatří.
Co se týče pravé ruky premiéra, tak člověk na vysokém úřednickém postu musí být především ten, kdo hraje v souladu s pravidly. Ne ten, kdo tancuje na jejich hraně anebo je rovnou porušuje. Ale takhle to za Andreje Babiše nechodí. Jeho vláda bytových papalášů je vláda, která chce zestátnit Českou televizi a Český rozhlas. Přitom nejde čistě o tyhle instituce jako takové. Jde zkrátka o to, jestli v této zemi zůstanou vlivné instituce, které se budou moci ptát mocných vládnoucích politiků na nepříjemné otázky, a to tak, aby za to nepocítili trest: Stržení z rozpočtu, odvolání nejšikovnějších investigativních novinářů a novinářek, tlak na zrušení nepohodlných pořadů.
Bude tady vůbec existovat nezávislá kontrola moci po Babišově zestátnění České televize a Českého rozhlasu? Budou mít lidé právo vědět, co se děje s velkými objemy veřejných peněz, s miliardami a desítkami miliard, s veřejným majetkem, co se děje v nejbližším okolí předsedy vlády? Budou mít šanci dozvědět se o kauzách, jako je ta, kterou právě reportují? Například kauza Ondřeje Prokopa, Tünde Bartha nebo Zuzany Mrázové? Budou se dál odhalovat kšefty vládních představitelů, jejich známých, jejich spojenců, zkrátka jejich vyvolených?
Vládní koalice chce líbivými řečičkami zakrýt, že jejím cílem je přesně tohle mlčení, aby se o všem nepříjemném přestalo informovat. Ale přitom toto je role, to je přesně ta role, kterou mají veřejnoprávní média také plnit. Nemají dělat kulisu vládě, nemají vysílat tiskové konference, které působí jako zmatené monology. Ne, oni nemají hladit po srsti, po hlavičce. Mají se ptát, ověřovat, rozporovat tvrzení, která nejsou pravdivá, ukazovat souvislosti. Stát za těmi, kteří se sami bránit neumí a připomínat, že tenhle stát není nějaký pozemek ke zprivatizování, že to není Babišova firma, že není na prodej, že to není soukromý majetek. Že Česká republika je země, v níž žijeme společně a mocní mají sloužit lidem, ne naopak.
Právě proto to vypadá, že některým politikům veřejnoprávní média tolik vadí. Přitom právě jak Český rozhlas, tak Česká televize, se leckdy podívají tam, kde by současní mocní nejradši zatáhli závěs, ať tam není vidět. Jenže když ukazují třeba na ty bytové (nesrozumitelné) vládních činitelů, tak nejde o žádné drby. Nejde o něco osobního, jde o veřejný zájem. Jde o to vědět, jací lidé jsou nejbližší spolupracovníci Andreje Babiše, koho si vybírá za představitele svého hnutí v klíčovém volebním obvodu, v Praze, a jaké kauzy strpí, aby se vynořily kolem ministrů jeho vlády.
Právě na kauze Zuzany Mrázové se ukazuje, jak důležité je, aby existovala média, která nejsou závislá na vládní libovůli a která budou řešit nejenom to, jestli jsou politici důvěryhodní, jestli jejich činy nejsou v rozporu s jejich slovy, ale i to, jak se obecně nakládá s veřejným majetkem. Protože třeba ty desítky miliard korun, které potečou přes Ministerstvo životního prostředí, budou vydané všanc řadě kamarádů od vrchních představitelů Motoristů. Proto je potřeba veřejný dohled a proto jsou potřeba nezávislá média, aby lidé, kteří čekají na dostupné bydlení, zatímco jiní si pohodlně bydlí jako papaláši v obecním, viděli, že se jich někdo zastává. Ano, aby viděli, že vláda to reálně neřeší, ačkoliv to řešit má.
Kšeftování s obecními byty je ztělesněním papalášství. Andrej Babiš, jehož blízcí lidé, jako Zuzana Mrázová, která například odepisuje Evropské komisi v otázkách týkajících se střetu zájmů, nebo jako Tünde Bartha, která pro něj řeší v každodenní agendě, co se tak ví, v podstatě první poslední, že tito lidé mohou udělat opravdu věci, za které by se normálně mělo okamžitě odstoupit.
Já ale nechci tady nahrazovat právě investigativní novináře, o kterých mluvím. Nechci nahrazovat rozhodnutí, která třeba učiní obecní zastupitelstvo nebo rada na Praze 3. Ne, nechci dál prodlévat a stavět tuhle řeč na detailech jedné konkrétní kauzy. Chci ukázat, jaká je zásadní souvislost. Kdyby u nás v Česku nebyla silná a nezávislá média, mnohé z těchto věcí by se k veřejnosti zkrátka vůbec nedostaly. Ono to totiž nekončí vyhladověním těch médií veřejnoprávních. To je celá pointa.
Když se veřejnoprávní a další svobodná a nezávislá média ptají, kdo dostal byt, za jakých podmínek, podle jakých pravidel, s jakými vazbami a s jakým politickým krytím, tak to není nějaký bulvární osobní útok. Ne, není to hon na čarodějnice. Je to veřejná služba. Je to veřejná služba v naší zemi, kde prostě mladé rodiny počítají každou korunu. Mámy samoživitelky se bojí zvýšení nájmu,. Lidé, kteří jsou chudí a žijí v těžko vytopitelném domě nebo bytě, tak nevědí, jaký jim přijde účet za topení za další zimu. Lidé v pomáhajících profesích často nedosáhnou na normální bydlení. To je realita v Česku. Přitom právě takovýmto rodinám v takovýchto životních situacích mají sloužit mimo jiné obecní byty. ***
