Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Jednání zahájeno ve 14.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji jednací den 24. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a přihlašte se znovu svými hlasovacími kartami a případně mi oznamte, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Barták Jiří od 19 hodin – osobní důvody a od 15 do 16.30 pracovní důvody, Brzesková Monika celý jednací den – osobní důvody, Dražilová Linka do 16 hodin – zdravotní důvody, Havel Matěj Ondřej celý jednací den – zahraniční cesta, Hlavatý Matěj celý jednací den – pracovní důvody, Jurečka Marian celý jednací den – osobní důvody, Kolovratník Martin celý jednací den – zdravotní důvody, Koten Radek celý jednací den – zdravotní důvody, Krňanský Vojtěch celý jednací den – zdravotní důvody, Langšádlová Helena od 19 hodin – pracovní důvody, Němečková Crkvenjaš Zdenka celý jednací den – rodinné důvody, Nerušil Josef od 15.45 do 17.15 – pracovní důvody, Olšáková Eliška od 14 do 16 hodin – pracovní důvody, Outrata Pavel celý jednací den – osobní důvody, Sedmihradská Lucie celý jednací den – osobní důvody, Sokol Petr do 19 hodin – zahraniční cesta, Tureček Karel celý jednací den – pracovní důvody, Turek Libor celý jednací den – zdravotní důvody, Válková Helena od 14 do 15 hodin – pracovní důvody, Volpe Samuel celý Jednací – rodinné důvody, Vondráček Radek celý jednací den – zahraniční cesta, Výborný Marek do 16 hodin – pracovní důvody, Zajíčková Renáta od 19 hodin – pracovní důvody, Zuna Michal od 14 hodin do 18 hodin – pracovní důvody. Dále ministři, vláda, Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Bednárik Ivan celý jednací jen – pracovní důvody, Igor Červený do 15.30 a od 17 hodin – pracovní důvody, Klempíř Oto do 19 hodin – pracovní důvody, Plaga Robert celý jednací den – pracovní důvody, Schillerová Alena celý jednací den – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam do 16 hodin – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Tak, paní poslankyně, páni poslanci, nyní by vás chtěl informovat o návrzích, na kterých se shodlo dnešní grémium:

I. Vyřadit z pořadu schůze body 103, sněmovní tisk 165, dohoda ČR – Keňa o spolupráci v oblasti obrany, smlouva první čtení, bod 122, sněmovní tisk 83, silniční provoz, třetí čtení.

II. Navrhujeme následující postup jednání v tomto týdnu, dnes, to je v úterý 30. června, navrhujeme projednávat bod 15, sněmovní tisk 198, státní sociální podpora, druhé čtení, zítra, to je ve středu 1. července, se případně budeme věnovat bodům z bloku zákony třetí čtení. Mezi 14. a 15. hodinou by byla vyhlášena polední přestávka, přičemž by se ve 14.05 zítra konala schůze organizačního výboru. V 15 hodin navrhujeme projednávat tyto body z bloku zákony druhé a první čtení: bod 10, bod 20, 21, 33, 37, 23, 27, 28, 39. Ve čtvrtek 2. července navrhujeme po projednání bodu 153 písemné interpelace v 11 hodin projednávat body z bloku mezinárodní smlouvy, první čtení, případně body z bloku zákony druhé a první čtení, které nebudou projednané v úterý a ve středu. Odpoledne bychom se věnovali bodu 154, ústní interpelace. V pátek 3. července se případně budeme věnovat bodům z bloku zákony třetí čtení.

Tak to je z mé strany vše. Přehled zbývajících bodů k projednání vám byl rozeslán elektronickou poštou.

Nyní tady mám přihlášky a jako první je přihlášena předsedkyně poslaneckého klubu. ANO Taťána Malá. Tak prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

A prosím o klid. Prosím o klid v jednacím sále! Tak prosím o klid ještě jednou.

 

Poslankyně Taťána Malá: Hezké dobré odpoledne, kolegyně kolegové. Jako tradičně přicházím, dneska si počtu, dneska toho z grémia moc neodešlo, tudíž mám řadu procedurálních návrhů na úpravu pořadu schůze. Nejprve si dovolím jménem tří poslaneckých klubů ANO, SPD a Motoristé navrhnout, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali po 19. i 21. hodině.

A následně si dovolím vznést návrhy na úpravu pořadu 24. schůze, a to je dnes v úterý 30. 6. navrhuji zařadit po bodu z grémia, to znamená po bodu 15, tisk 198, o státní sociální podpoře, body 86, tisk 173 trestní zákoník první čtení, bod 87, sněmovní tisk 174, novela zákona na ochranu zvířat proti týrání, první čtení, bod 16, tisk 115, trestní zákoník druhé čtení a bod 17, tisk 116, novela zákona, kterým se zrušuje nominační zákon, druhé čtení. Zítra, ve středu 1. 7., navrhuji, abychom jako první a druhý bod od 9 hodin zařadili bod 112, tisk 77, novela o státních zaměstnancích, související, třetí čtení, bod 110, tisk 72, o jednacím řádu, třetí čtení.

Dále navrhuji, abychom ve středu 1. 7., tedy zítra odpoledne, zařadili jako třetí bod po bodu z grémia, to znamená po bodu 21, sněmovní tisk 58, bod číslo 90, to je tisk 193, o obalech, první čtení.

Ve čtvrtek 2. 7. navrhuji jako první bod po písemných interpelacích zařadit bod 150, návrh na stanovení výše odměn členům kontrolní rady Technologické agentury České republiky za rok 2025 a v pátek 3. 7. navrhuji jako první bod zařadit bod 109, sněmovní tisk 67, novela stavebního zákona, třetí čtení. To je vše.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak máme tady procedurální návrh, proto budeme hlasovat, abychom dnes jednali a meritorně a procedurálně hlasovali po 19 a 21. hodině, tak jsme zde.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 118 přihlášeno 151 poslanců, pro 85, proti 63. Návrh byl přijat.

 

Tak zde máme tedy ty návrhy poznamenány. A další se tedy hlásí s návrhy na změnu pořadu schůze. A k hlasování paní předsedkyně Malá. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Pane předsedo, děkuji za slovo. Pouze pro stenozáznam. Já jsem hlasovala pro, na sjetině mám zdržela jsem se. Nezpochybňuji hlasování.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, děkuji. A nyní vystoupí ještě někdo? Ne, nikoho nevidím. Tak nyní vystoupí předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Přečtu přednostní práva, abyste měli přehled: Zdeněk Hřib, Olga Richterová, Vít Rakušan, Jan Jakob, Marian Jurečka, Martin Kupka a Barbora Urbanová. Tak pane předsedo, prosím, máte slovo. A prosím o klid. Tak prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Vážení, my tady už měsíce řešíme puberťácký kabaret Ano a Motoristů sobě, zdali pojede prezident na ten summit NATO v Ankaře nebo nepojede, a když tedy podle rozhodnutí soudu pojede, tak jak pojede, co tam tedy vlastně bude dělat, kde bude sedět, jestli dostane svačinu, večeři. Co to je? To si děláte srandu. A já vám to řeknu. Vláda se tady chová skutečně jako banda fracků. Podle protokolu je totiž naprosto jasné, že v momentě, kdy je součástí delegace prezident, tak ji prostě vede, protože je to nejvyšší ústavní činitel. A Ústavní soud v tom svém předběžném opatření hovoří naprosto jasně. Je nutné zachovat stávající praxi o účasti prezidenta. A ta vždy zahrnovala plnohodnotnou reprezentaci prezidenta na summitu a cokoliv jiného je prostě jenom další trapný krok vedle.

Já připomenu, že Polsko už... (Poslanec Hřib měl na chvilku vypnutý mikrofon, otočil se k předsedajícímu. Předsedající: Prosím.) Děkuji, pane předsedající.

Prostě cokoliv jiného je jenom další trapný krok vedle. Já bych tady připomněl, že Polsko si tuhle mezinárodní ostudu už jednou zažilo před skoro dvaceti lety. Spor vlády a prezidenta o to, kdo má reprezentovat zemi na summitu. To tehdy skončilo totálním mezinárodním trapasem. A bylo by super, kdyby my jako Česká republika jsme se tomuhle trapasu mohli vyhnout a odpustit si tohle. Prezident jako hlava státu, vrchní velitel ozbrojených sil, má prostě vést delegaci na summit NATO, bez politických naschválů, bez kádrování, bez Babišova papalášství, bez Macinkova trucování. Prostě se vzpamatujte, protože nejste tady s lopatičkou na pískovišti. Tady jsou nadprůměrně horké teploty, lidi kolabují, obrovské množství lidí řeší problémy s bydlením, čím dál víc rodin otáčí každou korunu, a vy, co řešíte? Vy řešíte dokola svoje ublížená ega a foukání na vaše bebíčka.

Takže to, co tady Babišova vláda předvádí, je trapas a ostuda pro celou naši zemi. A hlavně je to mlha. Je to prostě mlha, odklánění pozornosti, abychom se nezabývali tím, co skutečně Andrej Babiš řeší, co chce a co tady vlastně dělá. Protože to, co dělá Andrej Babiš, je, že nám krade stát. Chce si pojistit, že už ho nikdo nikdy nebude moct kritizovat. Takže vládní poslanci tady předložili návrh, který rozebírá ten aktuální zákon o střetu zájmů na součástky. No a řekněme si otevřeně, komu to má sloužit? No samozřejmě má to sloužit Andreji Babišovi a jeho firmám. Vláda tady tuhletu nehoráznou novelu, která zajistí vykostění toho zákona o střetu zájmů, projednala včera a dala tam neutrální stanovisko. Tak asi by bylo možné říct: to je fajn, že tady pod tlakem Pirátů a také Evropské komise vláda už začíná couvat.

Ostatně paní ministryně Mrázová, ta k tomu dala dokonce velice jednoznačné stanovisko. Řekla, že tahle novela akorát usnadní korupci a podvody. S tím nelze než souhlasit. Já myslím, že tady je namístě paní ministryni Mrázovou pochválit, přestože je to tedy Babišova bytová baronka, která by si bez něj ani neškrtla. Ale přece jenom myslím, že je načase objektivně uznat, že tady má paní ministryně skutečně pravdu, že tahleta novela na vykostění zákona o střetu zájmů skutečně jenom usnadní podvody a korupci.

No a Ministerstvo spravedlnosti řeklo, že se ten návrh má upravit. S tím také nelze než souhlasit, protože ten návrh má ve skutečnosti pouze jeden jediný cíl, prostě má to zbavit Andreje Babiše jakéhokoliv obvinění ze střetu zájmů a otevřít mu cestu k tomu, aby opět skrz své firmy bez překážek čerpal státní dotace a veřejné zakázky pro svoje obohacení, tedy obohatil se na náš úkor z peněz nás všech.

No a místo posílení ochrany veřejných peněz vláda spíše chce oslabit pravidla, která mají bránit tomu zneužívání. Takže jasná zlodějina, ještě s razítkem. Agrofert by podle návrhu poslanců Radka Vondráčka, Davida Pražáka, Marie Pošarové a Filipa Turka mohl dál čerpat miliardy korun z dotací a veřejných zakázek. (Poslanec Turek mimo mikrofon: Přesně.) Pan Turek to tady teďka potvrzuje. A i kdyby byl Andrej Babiš dál premiérem, tak by se na tom nic nezměnilo, protože ten návrh obsahuje několik velice nebezpečných změn.

Za prvé výrazně by osekal pravidla proti střetu zájmů. Ten zákaz čerpání dotací a veřejných zakázek by se totiž nově vztahoval jen na úřad, který má konkrétní člen vlády přímo pod sebou. To znamená v praxi – Andrej Babiš by nemohl čerpat dotace od Úřadu vlády, což je samozřejmě směšné, protože Úřad vlády žádné dotace nerozděluje. Agrofert by si tak mohl stáhnout všechny dotace na všech ostatních ministerstvech a samozřejmě všechny zakázky na všech ostatních ministerstvech i na dalších státních institucích typu Lesy ČR a tak podobně. To je naprosté vyprázdnění smyslu toho zákona, protože premiér samozřejmě má vliv jak na obsazení vlády, tak na to, co ta vláda dělá i na jiných ministerstvech.

Za druhé, to omezení by se nevztahovalo na nárokové dotace. Teď pominu tu terminologii, že podle mě neexistuje nic jako nároková dotace, protože dotace už z principu nárokové být nemohou. Ale řekněme, že jsou tady nějaké podmínky, které když člověk splní, tak v rámci rovného přístupu by měl na to dosáhnout. Jenomže v momentě, kdy premiér určuje ty podmínky, tak je jasné, že to vlastně rovné podmínky pro všechny nejsou. To znamená, opět je nutné, aby si Andrej Babiš vybral, buďto bude ten erár dojit jako oligarcha, a nebo bude prostě v té vládě, protože nelze mít obojí.

Za třetí, ten návrh nově stanoví kontrolu střetu zájmů na čestných prohlášeních lidí a firem. To je naprosto absurdní v situaci, kdy víme, že Agrofert v minulosti předkládal nepravdivá čestná prohlášení, důsledky veškeré žádné. Takže tohle, to je snad špatný vtip.

No a za čtvrté se má zkrátit lhůta, kdy by se daly vymáhat dotace, z deseti let na čtyři roky, a pozor, to i zpětně. To znamená, že ty dotace, které nám dluží, nám všem Andrej Babiš dluží ty dotace ze svého prvního volebního období, to je těch sedm a půl miliardy, na to my jsme mu dali ten QR kód. Tak tyhle dotace tento návrh má znemožnit vymáhat zpět. To znamená, tohle je skutečně loupež za bílého dne, kterou tady navrhuje pan poslanec Turek, pan poslanec Vondráček a další. Opravdu naprostá nehoráznost, protože těchto více než sedm miliard bychom už nikdy neviděli. To jsou naše peníze, připomenu. Ne peníze Andreje Babiše. To jsou peníze, které můžeme investovat třeba do dostupného bydlení, o které se tahle vláda nestará. Bohužel. Protože se stará primárně o to, jak naplnit Babišovy kapsy. A na skutečné nastartování dostupného bydlení mimochodem chybí čtrnáct miliard korun. Takže sedm, jak už víme, ty má v kapse Andrej Babiš, a to jsou ty neoprávněné dotace z minulého období, ty je potřeba vymáhat. No a co ta druhá půlka? No, ta druhá půlka, tu najdeme na Ministerstvu zemědělství, kde tedy souputník Andreje Babiše pan ministr Šebestyán v tom navrženém rozpočtu Ministerstva zemědělství je má připravené na dotace, ze kterých opět těží primárně velcí agrobaroni, tedy opět Andrej Babiš. Takže my máme pro Andreje Babiše i ministra Šebestyána velice jednoduchý vzkaz. Prostě obraťte kapsy, pánové, a bude na dostupné bydlení.

Krize bydlení prostě může být vyřešena velice jednoduše, ale to vás bohužel nezajímá. Vás zajímá jenom to, aby těch 7 miliard neoprávněně čerpaných dotací zůstalo Andreji Babišovi, ale nejsou jeho. To je důležité si uvědomit. Nejsou jeho, jsou tady už soudní rozsudky, ty peníze se mají naopak vymáhat.

A ten problém je v tom, že právě tahle novela zákona o střetu zájmů by měla to vymáhání znemožnit. A pochopitelně, když chcete takhle rozkrádat stát, tak potřebujete také, aby vám do toho nikdo nekecal, aby vám nikdo neviděl pod prsty, aby vás prostě neměl kdo kritizovat. Takže proto tady v pátek vládní většina protlačila Poslaneckou sněmovnou tu novelu služebního zákona, která jasně oslabuje nezávislost státní správy a otvírá prostor pro politické dosazování loajálních lidí namísto skutečných odborníků. Takže Piráti proto společně s dalšími opozičními poslanci sbírají teď podpisy pro napadnutí tohoto zákona u Ústavního soudu, protože tohle je další krok směrem k Babišistánu. Vláda si prostě jedním krokem chce usnadnit vyhazování nepohodlných odborníků a druhým – to je to zrušení nominačního zákona – otvírá cestu k dosazování svých lidí na ty klíčové pozice. No a tím chce úplně rozložit jakékoliv odborné zázemí i kontinuitu na úřadech.

Ale znovu připomínám, stát není firma Andreje Babiše, ani fanklub Motoristů, to je prostě služba občanů a ta musí stát na odbornosti a ne na kamarádšoftech. Ty změny přicházejí navíc v době, kdy už vláda začala nahrazovat zkušené odborníky politicky spřízněnými lidmi, například na Ministerstvu životního prostředí. To oslabení služebního zákona tento trend ještě prohloubí. Takže úředníci podle vládní většiny byli parazity. Odborníky chcete vyházet a místo nich prostě dosadit kamarádíčky.

Takže o koho jde? Tak můžeme začít na České inspekci životního prostředí. Tam tedy jste dosadili nějakého Pavla Straku. O něm nikdo z odborné veřejnosti do té doby vůbec neslyšel, že by se měl nějak zabývat v tomto odboru čímkoliv. Jeho základní kvalifikace je prostě pouze to, že je to sponzor Motoristů a bývalý neúspěšný kandidát Motoristů sobě do Sněmovny.

Takže z tohohle titulu teď povede Českou inspekci životního prostředí. Samozřejmě s médii se bavit nehodlá.

Další takový trafikant Adam Šejna. Ten nastoupil na začátku června na Ministerstvo životního prostředí. Má působit jako referent v oddělení sociálních sítí pod odborem komunikace. Letos maturuje, nemá tedy vysokoškolské vzdělání. Ministerstvo mělo uvést, že na danou pracovní pozici se nevztahuje služební zákon a lze udělit výjimku z požadovaného vzdělání. Je popisován jako pravicově konzervativní influencer, zakladatel projektu Restart Česko ve videích adoruje Filipa Turka a Motoristy. Tedy zcela zjevně trafikant, který se tam dostal primárně z důvodu toho, že je něčí kamarád.

Další Adam Šimice, ten se stal náměstkem ministra spravedlnosti. Je to synovec Renaty Vesecké. Vesecká ho ostatně dříve veřejně chválila jako mladého advokáta se zkušenostmi z mezinárodních kanceláří. Akorát jaksi zapomněla zmínit to, že je to její synovec. Takže Ministerstvo spravedlnosti ho teď má uvedeno ve vedení jako náměstka člena vlády. Asi by bylo lépe uvést ho rovnou v sekci trafikantů. Pak tady máme Kevina Dostála, to je syn Kláry Dostálové, bývalé ministryně pro místní rozvoj. To je ta páni, jak měla ty problémy s tím autem, jak bohužel kvůli tomu nemohla být trestně stíhaná. Nicméně myslím, že si to všichni pamatujeme. Pracuje její syn na Ministerstvu pro místní rozvoj, nyní jako koordinátor implementace změny stavebního zákona pro Pardubický a Královéhradecký kraj. Je to vystudovaný inženýr hoteliérství a jeho úkolem má být komunikace se stavebními úřady, kraji a obcemi při přechodu na nový režim stavební agendy.

On sám připustil, pro Hospodářské noviny, že věcně ani legislativně o stavebnictví nic neví. Ještě jednou si to řekněme, koordinátor implementace změny stavebního zákona sám připustil, že věcně ani legislativně o stavebnictví nic neví, ale že prý má zkušenosti, umí fungovat jako komunikační spojka. To je fascinující.

Naopak museli skončit například Martin Ábel, expert k tématu klimatické změny, energetiky a akceleračních zón, absolvent Oxfordu. Na kulatém stole k větrné energetice se ostře střetl s Filipem Turkem. No, a krátce poté přišel o spolupráci s Výzkumným ústavem pro krajinu spadajícím pod MŽP.

Vít Lesák, to je mimochodem jeden z největších expertů na dostupné bydlení a spoluautor zákona i parametrů výstavby dostupného bydlení.

Leo Steiner, to je uznávaný dotační expert. Mimochodem, rozkryl kauzu ROP Severozápad s odhadovanou škodou 14 miliard korun. Před pár lety to byly ještě nějaký peníze. Ono i teďka to není úplně k zahození. Těch 14 miliard by mimochodem stačilo na řešení krize dostupnosti bydlení, respektive zahájení toho řešení.

No a potom Eva Pavlíková, to je respektovaná odbornice se zkušeností z privátního sektoru, která se i přes řadu diskomfortů rozhodla jít pracovat pro stát a pomáhat s jeho modernizací. Byla spojená s komunitou Česko Digital, působila v ERVIS. No a patřili lidem, kteří se snažili posouvat tu digitalizaci státu dopředu.

No a to je zjevně teprve začátek, protože tady jsou další a další, třeba pan František Kubásek, ten tedy nastoupil na to Ministerstvo pro životní prostředí. Takže vy jste vyhodili absolventa Oxfordu Martina Ábela a vzali jste tam Frantu Kubáska, řidiče a skladníka. Jako nic proti řidičům, skladníkům, samozřejmě. Naše společnost je potřebuje také, ale uniká mi smysl angažmá tohoto člověka v rozpočtovém oddělení na Ministerstvu životního prostředí, když k tomu zjevně žádnou kvalifikaci nemá. Respektive ta kvalifikace je zjevná, je to člověk, který je názorově spřízněný s Motoristy a to je vlastně jeho jediná kvalifikace, jediná. Takže z tohohle důvodu dostal trafiku. My tedy sbíráme podpisy pro podání k Ústavnímu soudu, protože ten zákon může zpolitizovat státní správu, může oslabit ochranu úředníků před politickým tlakem a ohrozit důvěru v nestranné fungování státu. To je samozřejmě velký problém a všímá si toho i Evropská komise, protože ta profesionální státní správa je a má být pojistkou pro všechny občany a ne nějakou nepohodlnou překážkou pro politiky. To znamená, že Evropská komise samozřejmě chce, aby se rozhodovalo o těch evropských dotacích bez politických tlaků. Vy, když zrušíte služební zákon, tak tím otvíráte právě ty dveře těm politickým tlakům a riskujete, že Evropská komise udělá podobnou věc, kterou udělala třeba vůči Maďarsku, kdy prostě ty evropské dotace se zastavily.

To znamená, vy tady hazardujete s miliardami euro dotací nejenom pro Andreje Babiše, ale také i pro naše obce, pro naše kraje, pro obyvatele naší země. Protože ty evropské dotace jsou využívány třeba na projekty v oblasti dopravy nebo v oblasti životního prostředí nebo v oblasti sociální. To znamená, vy tady skutečně nehorázným způsobem hazardujete s veřejnými penězi. Takže to je ten služební zákon, který vám má umožnit lidi snadno vyhodit. Na druhou stranu tlačíte zase zrušení nominačního zákona, což má umožnit ty trafikanty snadno nabírat bez výběrových řízení, nabírat ty kámoše, nekompetenty, co budou prostě držet tu basu.

Je zajímavé, že když se vám to hodí, tak ten stát chcete řídit jako firmu. Ale když na to přijde, tak nechcete ve skutečnosti zavádět metody řízení, které jsou běžné na západě, třeba u firem, které jsou kotované na světových burzách. Já jsem to tady říkal u toho, když jsme se bavili o tom nominačním zákonu. Ve skutečnosti ty firmy, u kterých má existovat nějaký důkaz o tom, pro akcionáře těch firem, že ten management je skutečně vybíraný nějakým smysluplným způsobem, že se hodnotí nějak kvalifikace, že to prostě není obsazované na základě toho, že je to jenom něčí kámoš, tak mají ty nominační výbory, mají to samozřejmě o tom, že tam nakonec rozhoduje valná hromada, ale je tam prostě to doporučení nebo nedoporučení těch nominačních výborů, ke kterému se přihlíží nebo by se to muselo zdůvodňovat. A takhle to funguje prakticky všude na světě.

A vy naopak chcete právě tenhle nominační zákon zrušit. To znamená místo toho, abyste ten proces dál zlepšovali, dál kultivovali ta pravidla nominačního zákona, který je jednou z klíčových protikorupčních pojistek státu, tak to chcete naopak zrušit. Ten zákon, připomenu, že vznikl proto, aby státní firmy nebyly kořistí politických nominantů, ale tak, aby fungovaly skutečně odborně a v zájmu občanů.

Potom se tady ještě tváříte, že vytváříte komisi na vyšetřování Dozimetru. Prosím vás pěkně, všichni, kdo se v tom elementárně orientují, vědí, že Dozimetr začal tím, že byl do Dopravního podniku dosazen ekonomický ředitel pan Augustín. A ten tam byl dosazen právě bez jakéhokoliv výběrového řízení. Proto naši lidi v dozorčí radě, Piráti, pro něj nehlasovali, takže nijak neasistovali u tohoto dosazení tohoto pána, který zahájil vlastně ten Dozimetr. Mimochodem stejně tak jsme nehlasovali ani pro pana ředitele Witowského, to byl ten takzvaný dozimetrový ředitel, kterého se mi nakonec podařilo zaplaťpánbůh vykývat z Dopravního podniku.

To znamená, místo toho, abyste si vzali poučení tady z téhle záležitosti, jakože ta kauza Dozimetr se týká také hnutí ANO, protože přece jenom i vaše místopředsedkyně Sněmovny kvůli tomu musela rezignovat, tak místo toho, abyste si z toho konečně vzali ponaučení, že skutečně je potřeba dělat otevřená výběrová řízení, která mimochodem Piráti dělají vždy, tak jdete přesně opačným směrem. To znamená, naopak chcete zrušit i ta doporučující ustanovení, která teď jsou k tomu vydávána. Jako že jsem tady vysvětloval, už když jsme se bavili o nominačním zákonu, že přece není pravda, že by mělo docházet k nějakým výrazným zdržením, že lhůty jsou poměrně krátké a hlavně, že je to skutečně naprosto běžný proces toho, že kandidát projde nějakým posouzením přes nějaký nominační výbor, i když nakonec rozhoduje valná hromada. Že to neduplikuje žádné existující kontrolní mechanismy, rozhodně to neduplikuje třeba dozorčí rady a podobně. A že argument vůbec takový, že vždyť je to jenom takové nezávazné doporučení, je prostě naprosto absurdní a lichý, protože přece nezávazná doporučení vydává tady i NKÚ, a přesto nikdo nenavrhuje NKÚ zrušit. Naopak brzo se budeme bavit o rozšíření pravomocí NKÚ.

Takže je zcela zjevné, že tohle je prostě další vaše účelovka. A pracuje to dohromady. Vykostění služebního zákona a zrušení nominačního zákona.

To první má zajistit že budete moci snáze vyrazit z úřadu kritiky tak, abyste dosáhli toho, že skutečně vám všichni odkývají dotace pro vašeho šéfíka bez ptaní, bez řečí, bez jakýchkoliv výhrad. No a ten nominační zákon má zase zajistit, že budete moct své trafikanty dosazovat do představenstev těch městských, pardon, státních společností.

Takže připomenu, že ten nominační zákon tehdy skutečně vznikl v tom předminulém volebním období, kdy jsme ho prosadili ještě jako Piráti za vlády Andreje Babiše. A on vznikl jako reakce na ty dlouhodobé problémy s obsazováním dozorčích rad a vedení státních podniků. Takže dnes je paradoxní, že Andrej Babiš a jeho ANO, tedy Asociace nepřiznaných obydlí, jak jsme si vysvětlili minule, se ho snaží zrušit. Teď. Tak možná by bylo fajn, kdybyste sem přišli k pultíku a vysvětlili, co se tak změnilo. Čím to je, že jste najednou otočili, že najednou je ten nominační zákon takový problém, když předtím někteří z vás – i ti samí lidé, co tady tehdy seděli, pro ten zákon naopak hlasovali.

Takže je neuvěřitelné, že místo nějaké odborné debaty tady sledujeme snahu protlačit zásadní změny bez připomínek co nejrychleji, protože tím skutečným cílem je uvolnit ruce pro zákulisní dohody. Ale jak jsem říkal, stát není soukromá firma, už vůbec ne soukromá firma Andreje Babiše. Stát je společný majetek nás všech a ten musí mít nějaká jasná pravidla. A pokud má ten zákon nedostatky, tak tím řešením je ty nedostatky opravit. Proto my navrhujeme jasná pravidla tak, aby vláda mohla do orgánů státních firem vysílat pouze třeba politické náměstky, ale bez možnosti dvojího odměňování. To je srozumitelné, férové a brání to obcházení zákona.

Takže jsem tady vybral jenom tři rychlé změny, o které se teď Andrej Babiš snaží. Vyhodit lidi, kteří jsou nepohodlní jeho šmelinám s dotacemi, to je ta novela služebního zákona. Naopak nabrat loajální trafikanty, kteří budou krýt jeho kšefty, to je tedy zrušení nominačního zákona. No a za třetí nevracet vůbec žádné peníze, o které se nezákonně obohatil v předchozím období, to znamená těch více než 7 miliard a úplně zrušit jakákoliv možná obvinění ze střetu zájmů. A to je ta novela zákona o střetu zájmů.

Takže Andrej Babiš chce všechno hned a chce to mít oficiálně posvěcené touto Sněmovnou. Chce prostě rychle převzít tento stát, vydojit, přesměrovat peníze, ovládnout a to je jeho základní snaha. To znamená, já navrhuji bod – Pane premiére, vraťte 7 miliard neoprávněně čerpaných dotací pro Agrofert a pomozte lidem nastartovat možnost dostupného bydlení. Nejsou to vaše peníze a nikdy nebudou. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jako další vystoupí předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se předseda STANu Vít Rakušan. Tak prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážení spoluobčané, stojím tu dnes kvůli jedné klíčové věci pro budoucnost naší země. Jde o mladé rodiny. O lidi, kteří zvažují, zda mít děti nebo zda mít druhé dítě. A ano, jde o tu otázku směřovanou na vládu Andreje Babiše, kterou stále ani on a nikdo z jeho ministrů nezodpověděl. Kdy reálně, udržitelně, dlouhodobě podpoříte mladé rodiny? Jde o to, dát mladým lidem najevo, že s nimi počítáte. Jde o to zajistit, aby se lidé, kteří chtějí, nebáli rodiny zakládat kvůli finančním ohledům, kvůli nejistotě a samozřejmě kvůli nedostupnému bydlení. Ale aktuálně to ze strany vlády vypadá, jako kdyby zájmy mladých nejenom úplně ignorovala, jako kdyby je i vygumovala z toho, co chce dělat.

Jsem tady proto, protože mi na mladých rodinách záleží, protože se mi jich spousta ozývá. Vím z toho, co mi říkají, kolik věcí je trápí, tak proto tady navrhuji konkrétní změny rodičovského příspěvku tak, aby neztrácel hodnotu a proto navrhuju opakovaně a prostě naprosto konkrétně ten způsob, jak zajistit jeho předvídatelné navyšování. A je to nezbytnost, nezbytnost, s kterou tady dnes stojím, protože zatím vláda Andreje Babiše chce to navýšení udělat jenom jednorázové, opět to má být nahodilost. Opět to je jenom kosmetický krok, který chvilkově trochu pomůže, ale dlouhodobě mladým neukáže, že s nimi stát počítá a že mají úplně stejnou váhu v té své podpoře, v té situaci, kdy pečují o malé dítě a nemohou si vydělávat jako jiné skupiny obyvatel. Takže já tady budu dál stát, budu se dál ptát, budu dál vyjednávat, budu chtít vědět, jak vyřešíte to, že mladí lidé, rodiny, lidé s malými dětmi, ačkoliv jsou budoucnost nás všech, budoucnost celé naší země dnes nemají rovnou podporu.

Jak to vyřešíte, když je prostě nad slunce jasnější, že ji potřebují hned. Jenže vypadá to zatím, že o skutečnou udržitelnou budoucnost naší země vládě Andreje Babiše nejde. Mladí lidé ho spíše nevolí, tak proč by se o ně zajímal? Udělám vše, co umím, aby se o ty konkrétní kroky zajímat začal, protože do Sněmovny míří návrh ministra Juchelky na zvýšení rodičovského příspěvku. A já jsem moc ráda, že prostě po dlouhém tlaku nás Pirátů bylo tohle téma zařazeno. Po našem dlouhém připomínání, že ta reálná hodnota kvůli inflaci opět klesla pod to, čím byla před těmi třemi lety, když jsme my prosadili to předchozí navýšení, že prostě je potřeba ji dorovnat, ale to navýšení té podpory vůbec nedosáhne toho, o kolik v mezičase vzrostly ceny a taky o kolik vzrostly mzdy. To zvýšení totiž na papíře vypadá hezky, ta částka na papíře vypadá dobře, ale ve skutečnosti v realitě ta hodnota rodičovského příspěvku stále klesá.

Mzdy rostou rychleji než rodičovský příspěvek, a to výrazně. Propad životní úrovně spojený s rodičovstvím je stále vyšší.

Ten konkrétní příklad, o který se každý může opřít a může si to zkontrolovat, podle Ministerstva financí rostou mzdy od roku 2024 zhruba o 20 procent. Ale rodičák? Ten vzroste o 14 procent. A to nemluvím o inflaci. Co tedy je potřeba ještě připomenout? Průzkumy. Veřejnost si samozřejmě všímá téhle nerovnosti mezi mladými rodiči a jinými skupinami obyvatel. A nedávný průzkum agentury Ipsos ukazuje, že přes 85 procent lidí si myslí, že rodičovský příspěvek se má navyšovat automaticky. Úplně podobně, jako to je u valorizace penzí. 51 procent lidí říká rozhodně ano. Tak jako probíhá každý rok valorizace penzí, tak to má probíhat i u rodičovského příspěvku. Dalších 34,6 procenta říká spíše ano, v součtu přes 85 procent lidí tomuhle vyslovuje podporu. Myslím, že v okamžiku, kdy se podaří, aby si tohle vyposlechl Andrej Babiš, který tady dnes není, tak to přece jenom přehodnotí, protože průzkumy na ty on vždycky dal.

Jde o názor, který rozšířený napříč generacemi, že ta podpora má být obdobná, srovnatelná. Jde o názor, který je prostě naprosto logický, opřený o životní zkušenosti, o to, že když máte to dítě maličké, tak zkrátka nemůžete chodit do práce, že to je náhrada mzdy úplně stejně, jako když už je člověk starší a zase z toho důvodu nemůže chodit do pravidelného zaměstnání. Je to logika zdravého rozumu a zároveň je to strašný průšvih, když se všechno zdražuje, rodiny mají stále méně. Proto chceme, aby tohle skončilo.

Aby naprosto jednoznačně bylo zakotvené pravidlo, že rodičovský příspěvek se navyšuje o inflaci předvídatelně každoročně pro děti narozené v tom roce. Žádné nárazové politické sliby jednou za pár let, žádné předvolební hrátky. Mimochodem budeme tady dnes večer projednávat to navýšení a komunální volby jsou za dveřmi. Opět se to někomu hodí. Takhle to ale nechceme. Za Piráty jsme si jistí, že tam má být předvídatelné pravidlo. Důchody mají systém, rodiče nemají čekat, nemají být odkázáni na politické tahanice. Rodiče mají vidět, že i pro ně je jasný stabilní systém. Ty pojistky, které jsou u důchodů, jsou důležité. Je to společenská smlouva. Ten průzkum ukazující, že přes 85 procent lidí se domnívá, že také rodičovský příspěvek se má automaticky navyšovat. Naznačuje, že tady je také dlouhodobá společenská shoda, nepsaná společenská smlouva, že lidi s nejmenšími dětmi je třeba podpořit.

No a tohle, co se děje ve Sněmovně, té vůli lidí neodpovídá. My ty konkrétní návrhy předkládáme, protože vidíme, že náklady na děti, náklady na domácnost pořád rostou, tak upozorňujeme, že vedle zvýšení té celkové sumy na 420 000 korun je potřeba každoročně pro ty nově narozené děti v tom roce ten rodičovský příspěvek v součtu o zhruba těch 12 000 korun, a jak to vypadá, co se týče vývoje inflace, navyšovat. Vedle zavedení pravidelné valorizace je tam pak ještě pár nesmyslů, které je třeba řešit. Zejména opakované mateřství, kdy ale v mezičase ženě skončila pracovní smlouva. Takže jde o takzvané smlouvy na dobu určitou, kde pak jsou ty ženy, které měly smůlu a neměly neurčitý pracovní poměr, jsou trestány, na druhé dítě už nemají možnost čerpat mateřskou. Tohle chci řešit. Ozývá se mi kvůli tomu spousta žen a taky kvůli tomu řada žen odkládá mateřství, protože si to umí spočítat a ví, že je prostě nespravedlivé, aby jenom kvůli tomu, že mají opakované smlouvy na dobu určitou, potom s druhým dítětem, které třeba plánují, na tu mateřskou nedosáhly.

Proto navrhujeme jednoduché řešení, aby žena, která čerpala mateřskou na to první dítě a má druhé dítě do čtyř let věku toho prvního taky mohla mít mateřskou, i když by jí už v mezičase ta pracovní smlouva skončila. Je to praktické řešení, je to spravedlivé řešení. Týká se těch, co pracovali, měli nárok na tu peněžitou pomoc v mateřství a zároveň je to podpora mladých lidí. Je to podpora těch, kteří zajišťují budoucnost naší země a já proto navrhuji konkrétní bod na jednání naší schůze a ten zní: (Předsedající: Prosím.)

Pane ministře, Juchelko, začněte se konečně zabývat skutečnou podporou rodin a pravidelně navyšujte rodičovský příspěvek například o 12 000 korun pro děti narozené v daném roce. To je konkrétní návrh bodu k zařazení jako první bod dnes, protože je nejvyšší čas dát mladým najevo, že za nimi stojíme, a že budeme jako Sněmovna, jako zvolení reprezentanti lidí zastupovat i mladou generaci, i když příliš nevolí Andreje Babiše.

Druhý bod, druhý bod, který navrhuji, je zařazení tisku číslo 4, bodu 42, jde o takzvaný rodinný balíček, novelu zákona o daních z příjmů, jako druhý bod dnes. Je to právě náš konkrétní návrh valorizace rodičovského příspěvku a také valorizace slevy na poplatníka, je to tisk 4, bod 42 a ten navrhuji jako druhý bod dnes. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A ten další bod jestli můžete předat, prosím, paní předsedkyně, tady pracovníkům organizačního odboru, protože to je skutečně tak dlouhé, že se mi to už ani nevejde, mám tady kolonku, ale tam už se to nevejde. Tak prosím. A další vystupuje předseda STANu Vít Rakušan a připraví se předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Hezký den. Díky za slovo, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, poslední dny nám ukazují, jak vypadá vláda, když je premiér jako rukojmí držen svými koaličními partnery. Je držen v šachu a nemůže dělat žádné prudké pohyby. To, co sledujeme, není série nějakých náhod. To je vzorec. To je vzorec toho, jak tahle vláda funguje. Koneckonců, tahle vláda vznikla jako koalice nevydávání. Nevydávání dvou předsedů dvou koaličních stran k trestnímu stíhání. To byl ten první šach. To bylo to první postavení na šachovnici, kde se vzájemně koaliční partneři postavili tak, že se holt v nejrůznějších momentech držet musí a jinak to nejde.

Jenomže to nesedí k jedné věci. Když někdo někoho drží v šachu, tak o sobě ten někdo nemůže tvrdit, že je silný premiér. Dovolte mně pár konkrétních příkladů, které jsme zažili v posledních dnech. Premiér Babiš prostě potřebuje hlasy SPD a  Motoristů k tomu, aby udržel vládní většinu. To víme všichni, umíme všichni počítat. O vydání k soudu jsem mluvil, ale všechno pokračuje dál. Ministr zahraničí Macinka označí rozhodnutí Ústavního soudu za puč. Ještě jednou, vicepremiér vlády téhle země, tedy ten, kdo by měl jednoznačně stát za tím, že hájí systém a už z principu a podstaty své funkce by měl být tím, kdo chrání a brání instituce, označí legitimní, dle práva učiněné rozhodnutí Ústavního soudu za puč.

Pokračujeme dál. Ten samý ministr, který napadá i prezidenta a jeho poradci posílá zprávy určené samozřejmě panu prezidentovi, které by určitě minimálně v tom verbálním chápání mohly být brány za výhrůžné. Společně s ministrem kultury Klempířem potom jedou dát fakt lekci lidem na folklorní festival. My jim to tam natřeme, my je vychováme, my se nacpeme k mikrofonu a my těmhle lidem řekneme, že politizují. My se tam nacpeme a řekneme: Vy politizujete. Ty maminky s těmi kočárky, jak ho tam (nesrozumitelné) ti pánové, co se těšili na verbuňk, všichni ti, kdo mají rádi celé tohle tradiční představení, které se každý rok ve Strážnici koná. Tak tihle lidé to zpolitizovali. Jeli, dali jim to, dostali kázání, kázání od všemocné palácové vlády, která ví všechno nejlépe a má lidem říct, co si mají myslet a co si naopak myslet nemají. No, že ti ministři sklidili pískot a tu svoji reakci na něj úplně nezvládli.

Pan předseda Sněmovny Okamura potom hovoří s Helenou – abych nezkomolil jméno – Truchlou. Je to profesionální zpravodajka v Německu. Co on udělá? Přirovná redaktorku České televize k nacistům. Ve slušných demokraciích se za tohle odstupuje.

Ale mě teďka až tak nezajímají solitérní kroky těchhle aktérů na politické scéně. Tohle ostudné představení, tahle plejáda, ten řetěz, který se skládá dohromady a dělá prostě jednoznačně ostudu téhle zemi. Mě zajímá, co dělá premiér Babiš, kde je, jakým způsobem tohle bude řešit? Tak jeho výroky. K Macinkovi řekl, že situaci bude řešit na vládě. Ke Strážnici řekl, že to nebylo úplně šťastné. K výrokům předsedy Okamury neřekl nic. Tak já se ptám, kde je premiér, aby udělal nějaké manažerské rozhodnutí? Nikde, mlčí, schovává se, nechodí sem, jako by se ho to netýkalo, jako by to nebyla jeho věc. Ale ono se ho to týká přímo, protože tohle jsou jeho ministři, tohle je jeho koalice, kterou si vysnil. Tohle je jeho vláda, kterou on reprezentuje tím, že stojí v jejím čele.

Pan premiér šel do politiky s jedním argumentem, který v počátku jeho politické dráhy zněl přesvědčivě. Jsem úspěšný manažer, nemám rád politikaření, nemám rád, když se dělají zbytečné věci. Jsem tady proto, aby všechno fungovalo efektivně a budu stát řídit jako firmu. Jak říkám, marketingově tenhle argument fungoval skvěle. Lidé mu to uvěřili, lidé unaveni politikou řekli: Teď přichází někdo, kdo bude manažersky řídit tuhle zemi.

Část lidí tomu tvrzení věří doteď, ale podívejme se, jak to ve skutečnosti vypadá. Představme si manažera firmy, představme si šéfa, který reálně nese odpovědnost. Já bych jenom chtěl říct, že každý silný premiér by reálně měl nést odpovědnost za svoji vládu. Když někdo udělá chybu, tak za ni zaplatí. Když udělá šéf chybu, tak je často vyměněn nebo odchází sám. Takhle to u nás nefunguje. Nefunguje to tak záměrně. Stát má totiž ve svém principu nějaký systém, systém brzd a protivah, kde nikdo nemá mít absolutní moc a je to tak správně. Kde jsou soudci nezávislí, kde soudci mají právo učinit verdikt, který by neměl být napadán, a konkrétně námi politiky jakožto těmi, na které je samozřejmě zaměřena veřejná pozornost.

My bychom měli jít příkladem. My bychom každé soudní rozhodnutí, ať se nám líbí nebo ne, měli komentovat jen a pouze tím, že ho respektujeme, ať je to okresní soud, krajský soud nebo soud ústavní, samozřejmě. Ty dovětky bychom si opravdu měli odpustit a měli bychom si je nechat. Co dělá Andrej Babiš? Ve chvíli, kdy soud rozhodne v jeho prospěch v jeho kauzách, tak říká, že zaplaťpánbůh žijeme v právním státě. Pokud rozhodne v jeho neprospěch, tak je rozhodnutí soudu zpolitizované.

Potom slyšíme výroky od Motoristů typu: Ústavní soud by se měl zrušit. To je absolutní nepochopení toho, jak tenhle systém funguje, že je právě založen na třech mocích, které se vzájemně v tom státě kontrolují. Když jedna začne uzurpovat svoji moc na úkor druhé, tak je to systémové nebezpečí pro tu zemi jako takovou, tak je to systémové nebezpečí pro demokracii jako takovou. Jestli tohle nechápou vládní představitelé, tak se dostáváme opravdu na tenký led.

Ale pokračujme dál. Jsou tady média, svobodná média, nejenom ta veřejnoprávní, veškerá. Co média dělají a mají dělat? Klást nepříjemné otázky, Otázka: Co váš střet zájmů, pane premiére? Nebudu se vyjadřovat. Ale bylo by dobré říci, co se myslíte o tom návrhu vašich poslanců? Už jsem vám řekl, nebudu se vyjadřovat. Tohle slyšíme, tohle je reakce na otázky, to je chápání médií a jejich role ve společnosti. K těm veřejnoprávním se za chvilku ještě dostanu specificky.

Tohle, že v našem systému je nezávislé soudnictví, nezávislá média, to jsou pojistky systému. Zaplaťpánbůh za ně a každý, kdo je demokrat, demokratickým politikem, demokratickým premiérem demokratické vlády, tak by je měl respektovat, měl by si jich vážit, protože bez nich holt moc korumpuje. Pro Andreje Babiše jsou tyhle pojistky, ty klasické pojistky demokratického systému, jenom překážky v tom, aby si tuhle zemi vzal pro sebe.

Ale tohle je jenom první vrstva problému. Tohle mě znepokojuje, ale neděsí. Co mě skutečně děsí, je to, že všechna tahle vystoupení, kterými se zabýváme, všechno půjčování letadel, hádání se o místo u okna, kdo pojede, nepojede, respektování, nerespektování výnosu Ústavního soudu, šaráda ve Strážnici, kdy prostě je záměr provokovat lidi, to je všechno děsivá, ale stále fraška. Tohle je clona, to je kouřová clona pro to, co se děje za tím. Za tím je tady Sněmovna, kde se rozhoduje a v té Sněmovně se reálně rozhoduje a řeší věci.

Jaké se řeší? Média veřejné služby. Vidíme, že se tady systematicky rozkládají pojistky demokratického státu, krok za krokem. Možná nenápadně, ale zatraceně rychle. Ministr kultury Klempíř připravil zákon, který ubírá finance České televizi a Českému rozhlasu. Přesouvá celkově financování na státní rozpočet. Pan poslanec Nacher přichází s dalším výpadkem a navrhuje to od poloviny roku. Rada ČT se má dokonce stát orgánem televize, který má mít vliv na skladbu vysílání.

Ale vezměme i to, co sami říkají. Pan ministr Klempíř ve Strážnici... Já nevím, co dělal. Vyhrožoval? Protože řekl větu na folklorním festivalu: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Řekl to o folklorním festivalu, který je financován samozřejmě i ze státních peněz, ale princip je přesně ten samý, který chystají pro média veřejné služby. Dáme vám peníze ze státního rozpočtu a vy budete zpívat naši píseň. To nejsou moje slova. To jsou slova ministra kultury. Ano, uvádím tady korektně, že je řekl ve Strážnici o folklorním festivalu.

Ale příště je řekne o České televizi. Příště je řekne o Českém rozhlasu. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. To je jejich přístup veřejnoprávním médiím. To je mediální politika téhle vlády v jedné jediné všeříkající větě.

Chci, aby tahle věta zazněla v každé debatě o mediálním zákoně, abychom nezapomněli, co je ten ultimátní cíl celého snažení okolo veřejnoprávních médií. Nic jiného to není. Tohle. Vzít si je. Zpívejte tu písničku, kterou my chceme a která lahodí našim uším.

To, že se atmosféra pro média značně mění a změnila, si zažila i novinářka Helena Truchlá. Je to profesionální zpravodajka České televize. Jako vystudovaný germanista mohu potvrdit, že se skvělou němčinou, která dělala svoji klasickou normální novinářskou práci na konferenci AfD v Berlíně. Pan předseda Sněmovny Okamura ji přirovnal k nacistům. Zveřejnil video z rozhovoru s komentářem: Chcete tohle platit? Tak na to se ptá třetí nejvyšší ústavní činitel tohoto státu.

Česká televize to označila za hrubé překročení hranic politické kultury, s čímž samozřejmě nezbývá než souhlasit a každý soudný člověk, který má cit pro to, jak a koho a v jaký moment nálepkovat, s tímhle přece musí souhlasit.

A já se ptám, kde je v téhle chvíli hlas premiéra Babiše? Kde premiér Babiš řekne, že tady ta pomyslná červená linie byla překročena, že tohle už je přece zahraniční, tak důležité koaliční jednoty a loajality, která je tady od začátku v koalici nevydávání vyjadřována. Novinář, který dělá svou práci, si zaslouží určitě ochranu a ne výsměch od koaličních partnerů pana premiéra.

Dalším lakmusovým papírkem, že v naší demokracii něco zahnívá, je účelová úprava zákona o střetu zájmů. Toto opatření proagrofertní opatření záměrně předložené jako poslanecký návrh, zase opakuju, záměrně předložené jako poslanecký návrh, rychle, bez jakéhokoliv připomínkového řízení, bez možnosti, aby ho třeba rozcupovala Legislativní rada vlády a ona by to určitě udělala, protože stačilo to připomínkové řízení před předložením na projednání na vládu, toho poslaneckého návrhu, a už tam jsme se dočetli zajímavé věci, některé z nich budu citovat.

Tohle opatření ruší plošný zákaz dotací pro firmy člena vlády. Nově by zákaz platil jen pro ten úřad, který daný ministr přímo řídí. Premiér řídí Úřad vlády. V tomhle případě, i když člověk by se nedivil ničemu, úplně nečekám, že by premiér a jeho firmy čerpaly nějaké dotace. Ale z těch ostatních rezortů je může čerpat beze všeho. Co je to jiného než zelená? Cesta volná, můžeme jet. Show začíná.

Lhůty pro vymáhání neoprávněně vyplacených dotací se zkracují zpětně, tedy i na platby z let 2017 až 2021. Možná byste nás tady mohli přesvědčovat, že je to systémové opatření, že ten předchozí zákon byl špatně. Mohli byste přicházet s těmi argumenty, kdybyste nastavili nový podle vás lepší, nevěřím vám ani slovo, systém do budoucnosti. Ale vy se usvědčujete sami. Pokud úplně nesmyslně má tenhle zákon platit i zpětně na období 2017 až 2021, tak se přece usvědčujete tímhle poslaneckým návrhem. Proč ho vlastně děláte a proč jste ho napsali? Napsali jste ho pro svého šéfa. Co na to říká váš šéf? Nebudu se vyjadřovat. Ještě jedna otázka. Nebudu se vyjadřovat. Potřetí. Už jsem vám řekl. Nebudu se vyjadřovat. Tak myslím si, že i tahle odpověď nám hodně napovídá.

Názor Ministerstva pro místní rozvoj, který samozřejmě reprezentuje na vládě paní ministryně Mrázová. Ten doslova říká, že nová úprava zaznamenala usnadnění podvodů a korupce. Tohle čteme na vládě, ta námitka paní ministryně Mrázové směřuje proti souvisejícím snahám orgánů o zajištění efektivního způsobu vymáhání dotací. Znamenala by ztížení vymáhání práva a naopak by znamenala usnadnění podvodů a korupce a jako taková by směřovala proti zájmu na ochranu státního evropského rozpočtu. Cituju. Tohle je ne opoziční výplod, který jsme tady teď rychle napsali. Tohle je výrok, který reprezentuje na vládě paní ministryně Mrázová. Tak ministryně a ministři slyší na vládě tohle. A jaké je stanovisko vlády? Neutrální. Neutrálně se díváme na to, že tenhle zákon může usnadnit podvody a korupce.

A tohle všechno přichází ve chvíli, kdy Evropská komise aktivně řeší, zda je nebo není premiér Andrej Babiš ve střetu zájmů. A teď ten paradox, pan premiér říká, že žádný střet zájmů nemá. Věta A. A ve větě B říká, že už ho vyřešil. To, že věta A s větou B nejsou v logickém souladu, asi už nikoho nepřekvapí. Ale přestože ať už věta A žádný střet zájmů nikdy neměl a nemá, nebo věta B, že ho vyřešil, tak jeho koaliční poslanci se můžou přetrhnout ve snaze, aby zákon rozvolnili způsobem, že se na premiéra přestane vztahovat. Žádný střet zájmů nemám, ale pojďme zákon rychle změnit, protože to bude jistější.

Zákon má chránit veřejný zájem, ale koalice ho mění i proto, aby chránila premiérův zájem. Účelovost z toho čouhá tak okatě, že by to bylo trapné, i kdyby zákon nebyl šitý na míru přímo holdingu pana premiéra. Ty věci mají společného jmenovatele. Odstraňují instituce, které brání zneužití moci v téhle zemi. Média mají kontrolovat vládu. Úředníci, služební zákon, kteří slouží státu, mají sloužit nestranně kterékoliv politické reprezentaci, se dostávají pod obrovský tlak změnou služebního zákona, bude jednodušší je vyhodit. A rozhodně tímhle zákonem teda nenalákáte zkušenější a dobré lidi do státní správy, ale vy to sami víte.

Nominační zákon, ten radši zrušíme úplně. O tom už tady byla řeč. Kdo by nám do toho mluvil? Že jo, proč bychom něco, co jsme založili, ale ono se to vlastně ukazuje, že to, co jsme založili, sami odsouhlasili a zavedli, hlasovali jsme pro to, nás zdržuje. A my musíme být rychlí. My musíme být ry rychlejší než minule a tenhle zákon nám vadí.

Tohle všechno jsou pravidla, která brání premiérovi ovlivňovat věci, z nichž profituje třeba jeho holding. Tohle všechno jsou pojistky demokracie. Proto, a pane předsedající, dám vám název bodu, abyste si nemusel psát, proto navrhuji zařadit bod pod názvem Naplňování očekávání voličů, a to jako první bod dnešního dne. Protože voliči v říjnu, vážená vládo, nehlasovali ani pro strážnické výpravy, ani pro letadlové frašky, ani pro přirovnání novinářek k nacistů. Hlasovali pro to, aby se tato země posouvala správným směrem. A ti voliči zjistí v tom, v tom jste je absolutně obelhali. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. A připraví se pan poslanec v zastoupení s přednostním právem za klub lidovců pan poslanec Hladík. Tak prosím máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přestože pan ministr Macinka se včera nějak omluvil, respektive neomluvil, dovolím si navrhnout zařazení nového bodu s názvem Ohrožení svobody slova a nepřípustné zneužívání veřejných dotací k politickému nátlaku.

To, co se o víkendu odehrálo ve Strážnici, není jen příběh vypískaných ministrů. Je to zejména příběh o tom, jak tato vláda chápe svobodu slova. Ministři Klempíř a Macinka byli vypískáni. To se v demokracii stává. Politik není ve veřejné funkci pro to, aby sklízel jenom potlesk, musí umět unést i pískot. Co je ale nepřijatelné, jsou následné výroky o možném krácení dotací festivalu.

Pokud někdo naznačuje, že kulturní akce může přijít o veřejnou podporu proto, že se na ní ministrům nedostalo potlesku, jedná se o zneužívání veřejné moci. A právě proto by se tím měla zabývat Poslanecká sněmovna, protože tady už nejde jen o špičkový folklorní festival, jde o princip fungování demokratického státu. Veřejné peníze nejsou majetkem vlády, nejsou odměnou za poslušnost – patří všem občanům a vláda je pouze spravuje.

Svoboda slova nechrání jen politiky u mikrofonu, chrání především občany, kteří mají právo dát najevo souhlas i nesouhlas. A pokud vláda reaguje na kritiku úvahami o krácení peněz, vysílá nebezpečný vzkaz: Kdo netleská, může být potrestán. Tohle není sebevědomá demokracie, tohle je politika uražené moci.

Politici musí umět snášet kritiku – to není slabost, to je základní předpoklad výkonu veřejné funkce. Každý z nás byl někdy kritizován, každý z nás zažil nesouhlas a někdy slyšel pískot nebo ostrá slova. To je cena za to, že jsme se rozhodli vstoupit do veřejného života. Jestliže ale první reakcí člena vlády není zamyšlení nad tím, proč občané protestují, ale úvaha o tom, že by se měla přehodnotit veřejná podpora dané akce, pak máme problém. A ten problém není v lidech ze Strážnice, ten problém je ve způsobu uvažování ministrů této vlády.

Překvapilo mě totiž něco jiného než samotné vypískání ministrů – překvapilo mě, jak rychle se z některých členů vlády stali zastánci názoru, že občané mají právo na svobodu slova jen do chvíle, než kritizují vládu. Pak už nejde o dialog, najednou se mluví o krácení dotací, a to je velmi nebezpečný posun, protože veřejné dotace nesmí být používány jako politický argument, nesmí být používány jako prostředek nátlaku, nesmí být donucovacím prostředkem poslušnosti občanů – mají být přidělovány podle předem známých pravidel podle kvality projektů nebo veřejného zájmu, nikoli podle toho, jak se publikum zachovalo k ministrovi. Když ministr začne spojovat veřejnou podporu kulturní instituce s reakcí publika, není to názor, je to jasný signál – signál směrem ke kulturním institucím, k pořadatelům, ale k celé občanské společnosti. A takové signály mohou vést k něčemu, co je pro svobodnou společnost mimořádně nebezpečné: k autocenzuře. Nemusíte nic zakazovat, nemusíte nikoho umlčet – stačí vytvořit pocit, že když bude někdo příliš kritický příště, nemusí dostat podporu. A lidé začnou přemýšlet sami: Koho raději nepozvat, jaké téma raději neotvírat, jakého hosta raději nepozvat na pódium. A právě tak vzniká prostředí, které svobodnou společnost oslabuje. A tomu nakonec dal korunu pan předseda Poslanecké sněmovny tím výstupem s redaktorkou České televize. Je to naprosto typický tlak, který vytváří prostor k tomu, aby novináři přistoupili k autocenzuře, a to je to nejhorší, co by demokratická společnost potřebovala.

Strážnice není důležitá jen kvůli tomu, co se tam odehrálo – je důležitá proto, že ukázala hranice uvažování této vlády. Místo otázky – Proč lidé pískají? – jsme slyšeli otázku – Proč bychom jim měli dávat peníze? To je přece úplně špatně. Veřejná moc nesmí spojovat veřejné peníze s politickou loajalitou – to je hranice, kterou demokratická vláda nesmí překročit.

A právě proto považuji za nezbytné, abychom se touto věcí zabývali tady v Poslanecké sněmovně – ne kvůli jednomu víkendu, ne kvůli jednomu festivalu, ale kvůli tomu, že podobné výroky nesmějí zůstat bez politické reakce. Vláda by se měla zamyslet nad tím, proč lidé pískají – ne nad tím, jak je potrestat. Pokud ministři nedokážou unést pískot a první, co je napadne, je sáhnout na dotace, pak není problém v lidech ze Strážnice – problém totiž sedí ve Strakově akademii.

Proto navrhuju zařazení tohoto bodu na pořad této schůze a navrhuji, aby byl zařazen jako první bod dnešního jednání. A ještě jednou zopakuji název. Bod by se jmenoval: Ohrožení svobody slova a nepřípustné zneužívání veřejných dotací k politickému nátlaku.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě mi dovolte, abych se věnoval jednomu tématu, a chtěl bych navrhnout pevné zařazení sněmovního tisku 181, tedy návrhu zákona, kterým se mění zákon o volbách do zastupitelstev obcí, a to dnes jako první bod, alternativně jako první bod středečního jednání odpoledne.

Tady nejde o návrh, který by řešil nějaký okamžitý politický spor. Jde o návrh, který se dotýká samotných základů demokracie, otázky, kdo má mít možnost podílet se na správě věcí veřejných. Domnívám se, že právě takové návrhy mají být projednávány věcně, bez emocí a bez ideologických nálepek. Demokracie není jednou provždy hotový projekt, demokracie se vyvíjí.

V minulosti jsme rozšiřovali volební právo na skupiny obyvatel, které byly dříve z rozhodování vyloučeny. V různých zemích se vedly spory o volební právo žen, o majetkové cenzi nebo o věkové hranice. To už je v zásadě naštěstí minulostí. Dnes se vedou zejména diskuse o tom, zda hranice 18 let skutečně odpovídá tomu, kdy člověk získává schopnost odpovědně rozhodovat o věcech veřejných. A náš návrh na tuto debatu navazuje. Neříkáme v něm, že šestnáctiletí mají rozhodovat o složení Poslanecké sněmovny, tedy od složení vlády, říkáme něco mnohem skromnějšího: že by měli mít možnost spolurozhodovat o své vlastní obci. Komunální politika je totiž trochu jiná než politika celostátní. Právě obec je místem, kde mladý člověk nejvíce vnímá důsledky veřejných rozhodnutí. Chodí po místních chodnících, jezdí místní dopravou, navštěvuje místní školy, sportuje na obecních sportovištích. To všechno jsou oblasti, o kterých rozhoduje obec. Jinými slovy, komunální politika je vlastně politikou každodenního života. A právě proto dává největší smysl začít s rozšířením volebního práva právě zde.

Politologové dlouhodobě upozorňují na jeden mimořádně důležitý fenomén, říká se mu: vytvoření volebního návyku. Ukazuje se, že člověk, který jde volit při svých prvních možných volbách, má výrazně vyšší pravděpodobnost, že bude chodit k volbám celý život.

Naopak ten do první příležitost z různých důvodů propásne, se často stává nevoličem na mnoho dalších let. Tedy nejde jen o jedny komunální volby, jde o kvalitu demokracie na dalších 30 nebo 40 let. Často zaznívá otázka, zda jsou šestnáctiletí dostatečně vyspělí. Myslím, že bychom mohli položit i jinou otázku. Jaké důkazy máme pro tvrzení, že naopak nejsou? Ve věku 16 let mohou mladí lidé pracovat? Platí daně, platí DPH při každém nákupu. Mohou uzavírat řadu právních vztahů. Nesou odpovědnost za své jednání. Právní řád jim přiznává celou řadu práv i povinností. A přesto jim říkáme, na rozhodování o vlastní obci si ještě dva roky počkejte. To podle mého názoru není úplně přesvědčivé.

Politologická literatura i výzkumy vývojové psychologie ukazují, že kolem šestnáctého roku věku dosahuje člověk úrovně uvažování, která umožňuje racionální rozhodování v situacích, není potřeba reagovat pod bezprostředním tlakem. Právě volby jsou typickým příkladem takového rozhodování. Nikdo nevolí během 10 vteřin. Každý má týdny nebo měsíce na získání informací, na debatu, na přemýšlení, na porovnávání programů. To je úplně jiný typ rozhodování než impulsivní reakce.

Další z argumentů je možná ještě důležitější. Šestnáctiletí stále žijí převážně v prostředí rodiny a školy. Mají kolem sebe rodiče, učitele, spolužáky. Mají možnost o veřejných otázkách diskutovat. To je prostředí, které podporuje odpovědné rozhodování. Naopak osmnáctiletý člověk často právě odchází z domova, začíná vysokou školu nebo začíná pracovat, mnohdy se i stěhuje. Jeho první volby mohou přijít v období životních změn, kdy se o politiku zajímá méně, protože má úplně jiné starosti. A i to potvrzují výzkumy.

Podívejme se také do zahraničí. Nejsme v tom návrhu žádní experimentátoři. Rakousko umožnilo volit od 16 let už před řadou let a nejen v komunálních volbách. Zkušenosti jsou velmi pozitivní. Neukázalo se, že by mladí voliči destabilizovali politický systém. Neukázalo se, že by volili méně odpovědně, ba naopak. Řada studií ukazuje, že jejich volební účast byla srovnatelná, nebo dokonce vyšší než u skupiny osmnácti až dvacetiletých. Podobnou cestou se vydaly některé spolkové země Německa, stejně tak například Malta a další evropské země o podobném kroku diskutují. Jinými slovy, nejdeme do neznáma. Navrhujeme něco, co už bylo jinde úspěšně vyzkoušeno.

Možná v té budoucí diskusi tady zazní argument, že mladí lidé budou hlasovat podle svých rodičů. Každý člověk je do určité míry ovlivněn svým okolím, rodinou, přáteli, školou a zejména médii. To ale platí o všech věkových kategoriích, proto nemůže být argumentem proti volebnímu právu šestnáctiletých. Naopak diskuse, diskuse s blízkými je přirozenou součástí demokracii. Demokracie totiž nestojí na předpokladu, že existuje nějaký ideální volič. Nestojí na tom, že všichni mají stejné vzdělání, stejnou zkušenost, stejné informace. Demokracie stojí na tom, že lidé mají právo rozhodovat o věcech, které se jich týkají, a že společnost důvěřuje svým občanům.

Myslím, že bychom si měli položit ještě jednu otázku. Jaký signál dnes mladým lidem vysíláme? Na jedné straně je vyzýváme, aby byli aktivní, aby se zajímali o veřejné dění, aby chodili na dobrovolnické akce, aby pečovali o životní prostředí, aby přemýšleli o celé budoucnosti naší společnosti, ale když přijde na samotné rozhodování, řekneme jim: ještě ne, ještě počkejte. A tohle podle mě není správný přístup.

Náš návrh je přitom velmi opatrný. Nemění parlamentní volby, prezidentské volby ani krajské? Netýká se ani pasivního volebního práva. Pouze umožňuje šestnáctiletým občanům hlasovat ve volbách do zastupitelstev obcí. To je rozumné a je to přiměřené. Je to rozhodně odpovědné řešení. Nežádáme dnes Sněmovnu, aby tento návrh okamžitě schválila. Žádáme pouze to, aby o něm začala vést seriózní debatu. A právě proto navrhuji jeho pevné zařazení, aby se nestalo, že návrh zůstane ležet měsíce nebo roky bez projednání, abychom dali společně najevo, že jsme připraveni diskutovat i témata, která přesahují jedno volební období, protože právě od toho parlament přece je. Od toho, abychom zde vedli demokratickou diskusi.

Proto si dovoluji ještě jednou navrhnout pevné zařazení sněmovního tisku 181 dnes jako první bod jednání, alternativně jako první bod zítřejšího, tedy středečního odpoledního jednání. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Hladík, tady v zastoupení, je zmocněn předsedou poslaneckého klubu Marianem Jurečkou. A připraví se předseda ODS Martin Kupka. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Pojďme si zrekapitulovat, co tento týden budeme vlastně projednávat na plénu Poslanecké sněmovny. Je to 9 vládních návrhů, 8 návrhů poslaneckých, 5 návrhů je navrženo ve zrychleném řízení, tedy v § 90 a ani jeden návrh, který by předložili opoziční poslanci. Je to vlastně neuvěřitelná věc, že ty věci, které vládní většina chce tlačit, a jsou to věci, které kolikrát mají velmi důležitý dopad pro každého z našich občanů, tak jsou předkládány poslaneckými návrhy bez řádného projednání, bez diskuse, bez oponentury, bez Legislativní rady vlády. Takto je například předkládán stavební zákon. Máme se jím zabývat už tento týden, a přesto doposavad nikomu z nás poslanců, ani členům hospodářského výboru, nebyla zaslána stanoviska jednotlivých ministerstev, jednotlivých odpovědných úřadů. Jak tady máme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích, když ani nevíme, jestli jsou vlastně souladné s legislativou, když ani neznáme názor jednotlivých ministerstev a odborných pracovišť na tyto poslanecké návrhy. Naopak tady máme dvakrát trestní zákon. Zřejmě ta politika – politika tvrdé ruky, kterou současná vláda razí, se bude realizovat přes trestní zákon. Začneme zpřísňovat a kriminalizovat kdeco. Tady máme na projednání, abychom zase zpátky kriminalizovali neplatiče alimentů. Neplatiči alimentů je obrovský problém. Za naší vlády jsme vyřešili tento problém tak, aby ten, kdo neplatí, tak stát za něho alimenty uhradil. Přece nemůže to dítě za to, že nemá na pomůcky nebo na věci do školy jenom proto, že jeho táta nebo máma neplatí alimenty.

Zároveň ale posílat lidi za to zpátky do kriminálu nedává vůbec žádný smysl. Je to trestně odpovědné, to ano, ale zavírat ty lidi nepovede k ničemu dobrému. Nikdo nechce mít svého tátu nebo mámu v kriminálu jenom proto, že nezaplatil alimenty.

Stejně tak tady zpřísňujeme tresty za týrání zvířat. Určitě chvályhodné, proč ne? Ale je toto prioritní, co v současné době trápí občany České republiky? My si myslíme, že ne.

A tak vlastně jediným smysluplným návrhem a smysluplnou legislativou, kterou v současné době tento týden v Poslanecké sněmovně budeme projednávat, je vlastně lidovecký návrh na novelu zákona o sociální podpoře. Ano, návrh, který jsme opakovaně předkládali, abychom zvedli rodičovský příspěvek z 350 na 400 000 korun, abychom pomohli rodičům, rodinám, v jejich výchově dětí. Zároveň to bylo nedotaženo ze strany vlády. Na vládě se nedokázali dohodnout. Pan ministr Juchelka prohrál s paní Schillerovou, a proto tady dáváme celou řadu důležitých pozměňovacích návrhů, jednak pravidelnou valorizaci, tak, aby to už nebylo zase handrkováním jednotlivých poslanců nebo vlád, kolik vlastně že na tu rodičovskou dáme? Chceme také, aby to platilo od začátku, ne až od 1. ledna. Dítě, které se narodí letos na podzim, nemá nárok na stejnou podporu jako to, které se narodí po 1. lednu?

My taky chceme zflexibilnit to, aby rodiče měli na výběr, aby mohli dítě do dětské skupiny nebo do školky dávat i déle než 120 hodin měsíčně a zároveň u toho pracovat tak, aby vlastně mohli, pokud chtějí a jestli si to vyberou, tak dávat dítě do dětské skupiny dříve.

A další a další návrhy z pera bývalého ministra, našeho předsedy poslaneckého klubu Mariana Jurečky.

Takže to je za mě vlastně jediný smysluplný návrh a novela, kterou tento týden budeme v Poslanecké sněmovně projednávat.

Já bych chtěl ale teď načíst několik bodů, které považuji za velmi důležité, aby se tomu Poslanecká sněmovna věnovala. První z nich se bude jmenovat útoky na demokratické instituce. Útoky na demokratické instituce v České republice vidíme každý den. Demokratické instituce jsou důležitou součástí toho, jak funguje stát, jak funguje státní správa, jakým způsobem na sebe nahlížíme a jakým způsobem také vymáháme právo v České republice. My jako politici jsme volení, je to tak dobře, každé čtyři roky tady je šance změnit politickou reprezentaci a každá vláda má mít šanci provést změny, ovlivnit život Čechů a Češek tak, jak oni si sami přejí nebo slibovali ve volbách. Ale to, co nikdo z nás nesmíme dělat, je demontovat demokratický systém v České republice. A k tomu bohužel dochází. A za posledního půl roku od nástupu vlády Andreje Babiše je to neuvěřitelný fičák, to, co vy už jste stihli zpochybnit, zaútočit, rozházet, zničit nebo bagatelizovat. Každý den vidíme mlhu a útoky na demokratické instituce v České republice. Pro nás jako pro lidovce jsou demokratické instituce tím nejdůležitějším, co v Česku máme. Můžeme se dohadovat o výši daní, můžeme tady debatovat o konkrétních zákonech a legislativách, to je v pořádku, ale mít svobodu slova, svobodu rozhodování, jistotu v právní stát, je to nejdůležitější, co tady máme.

A přitom každý den sledujeme nějaký útok na nezávislou instituci. Když se někomu nelíbí rozhodnutí Ústavního soudu, tak hned se má jako od pana Turka zrušit Ústavní soud. Motoristé neustále mluví o tom, jak Ústavní soud někoho k něčemu odsoudil. Pomiňme to, že Ústavní soud vydal pouze předběžné opatření a pomiňme to, že Ústavní soud neodsuzuje, Ústavní soud pouze vykládá, zpřesňuje a jasně říká, jaký je výklad ústavy za předpokladu, že se na Ústavní soud někdo obrátí.

Současná vláda a hnutí ANO se na Ústavní soud v minulém volebním období obrátila desetkrát. Naše vláda desetkrát vyhrála u Ústavního soudu. Přesto říkám, že je naprosto legitimní a je právem každého v ústavní roli se na Ústavní soud obrátit, aby buďto vyložil, zpřesnil nebo upravil legislativu, pokud není správná nebo odporuje, a to především ústavnímu pořádku nebo ústavním zvyklostem v České republice.

Z toho důvodu vlastně vůbec nerozumím té šarádě, která se teď odehrává, zda pan prezident má či nemá jet, zda je či není letadlo, kdo má vést jednotlivá jednání, když ústavní zvyklost, ústavní pravidla jsou jasná a také diplomatický protokol v České republice je jasný. Dokonce já jsem si stáhl diplomatickou příručku Ministerstva zahraničí na straně 12, a tato diplomatická příručka pojednává o tom, jaké jsou role a kde je stanoveno protokolární pořadí v České republice. A světe div se, v protokolárním pořadí v České republice je na 1. místě prezident republiky. Ne ministr, ne předseda vlády, je naprosto jasné, kdo zastupuje Českou republiku v zahraničí, pokud na takové jednání je vyslán. Naprostá malichernost, která je úplně jasná a 35 let respektovaná. Tak z ní se po týdny a měsíce stalo téma, které vyhovuje vládnímu hnutí ANO, protože potichu může měnit a rozhodovat na těch ministerstvech, mezitím, kdy se média, veřejnost a politici druhého řádu zabývají tímto problémem.

Další příklad za všechny, jsou zaměstnáváni lidé, kteří vyloženě popírají základní instituce v České republice, říkáme jim dezinformátoři, nepřímo na ministerstva, na ústřední orgány státní správy. Takovýchto lidí na Ministerstvo životního prostředí byla přijata celá řada. A přesto a dál, i když porušují zákony, tak podnikají, a přesto a dál vystupují a s politickým kontextem, s politickým obsahem, komentují.

Nikdo nebere nikomu právo svobodného vyjadřování, ale zároveň pokud někdo dělá pro český stát, tak se musí řídit pravidly, které pro zaměstnance státní správy jsou nastaveny. A právě pravidla etiky a zásady chování a vystupování zaměstnanců každého ministerstva, konkrétně Ministerstva životního prostředí, jsou dokonce písemně stanoveny. Každý zaměstnanec se při nástupu s nimi seznamuje, dokonce podepisuje, že s nimi souhlasil. A v těchto pravidlech je celá řada věcí. Zaměstnanci si počínají tak, aby nebyla snížena důvěra veřejnosti v ministerstvo a státní správu. Zaměstnanci předcházejí situacím, kdy by mohli ohrozit důvěru v jejich nestrannost, nezávislost, objektivitu a správnost, a ve kterých by byli vystaveni vyloženému střetu svých osobních zájmů s veřejným zájmem na řádném výkonu služebních a pracovních povinností. Celá řada zaměstnanců, které přijali Motoristé a je jedno, jestli jsou v Jaguar klubu nebo členy motoristické strany, tak porušují vnitřní předpisy Ministerstva životního prostředí. A pokud státní tajemník toto neřeší, on sám porušuje legislativu České republiky. On je zaměstnavatelem, on má v pracovním právu a ve služebním právu konat. Tak já jej k tomu teď vyzývám, protože demokratické instituce se poznají podle toho, že jejich zaměstnanci, vrcholní úředníci a manažeři nepodléhají politickým tlakům, ale jednají nejlepším v zájmu České republiky jako celku.

Dodnes nevíme, kdo zakázal úředníkům Ministerstva pro místní rozvoj se zeptat Bruselu, jak vykládá to, zda premiér České republiky splnil nebo nesplnil pravidla, zda může podle evropských a českých pravidel přijímat nebo nemůže přijímat dotace.

A víme, že prostě premiér předpisy nesplnil, dotace přijímat nemůže a kdyby to nebylo politicky zakázáno, tak by ty dotace ani poskytovány nebyly.

53 členů poradních orgánů vlády České republiky dnes rezignovalo na protest tomu, že se politizuje jejich činnost, že se znevažuje a zesměšňuje role těchto poradních orgánů a také to, že některá témata, jako je politika rovnosti, jako je politika protidrogová, další a další témata, tak mají být mezirezortní, ne rezortní.

Máme tady velké útoky na média, na konkrétní novináře. A pro předsedu Poslanecké sněmovny bylo velkým problémem, když se novinářka legitimně zeptala na to, proč jede na sjezd Alternativy pro Německo, té jediné strany v německém Bundestagu, která chce zrušit Benešovy dekrety. Jediné strany. Proč s takovou stranou spolupracuje, když v Česku se jeho strana tváří, že je tím největším bijcem (nesrozumitelné).

Tady máme jasný rozpor. Prostě Tomio Okamura přijel podpořit ty, kteří chtějí zrušit Benešovy dekrety v České republice. Je to nehorázné, je to vlastizrádné. Je to něco, za co by v demokratických, ostatních parlamentech, takový člověk už předsedou parlamentu v žádném případě nebyl.

Máme tady další věci, jako je zpochybňování kontrolní činnosti kontrolních orgánů, Nejvyššího kontrolního úřadu a dalších, útoky na justici, na zpochybňování těchto věcí. V normální demokratické společnosti by ministr, který přijede politizovat kulturní akci, už dávno ministrem nebyl. Ano, je to ta tisíckrát omílaná Strážnice, kdy ministr zahraničních věcí přerušil vystoupení verbířů a mluvil k rodičům, babičkám, dědečkům, sourozencům těch chlapců a mladých mužů, kteří roky a měsíce trénují, odkládají mobily a snaží se být těmi nejlepšími.

To totiž není žádné divadlo pro Pražáky. Pan ministr si asi neuvědomil, kam jede. Tohle je totiž vžitá kulturní tradice, která u nás na jižní Moravě není folklorem nějakého připomínkového charakteru, ale je to vžitou součástí životů rodin těch konkrétních chlapců a mladých mužů.

Naprosto nehorázné je, ale co se odehrálo potom. Jednak začneme debatovat o tom, zda vlastně se na to mají dávat peníze. Začneme lidem říkat, kdy mají vyjadřovat svobodně svůj názor, či nikoliv. Ministr Červený dokonce v nedělní Debatě přijde s tím, že Motoristé mají printscreeny o tom, že to bylo organizované, to pískání na Otu Klempíře, že snad někdo organizoval to, že se bude pískat na ministra kultury.

Já jsem na Strážnici jako ministr byl několikrát, vždycky jsem si sedl do publika, debatoval jsem s lidmi, nasával jsem atmosféru a dal jsem si také sklenku dobrého moravského vína. A vždy tam, pokud byl přítomen, vystupoval ministr kultury, to je legitimní. Ale prostě publikum vyjádřilo svůj názor.

Já bych tady chtěl vyzvat Motoristy, aby přestali zpochybňovat demokratické instituce. Aby tady celá vládní většina přestala útočit na demokratické instituce. Protože pro lidovce jsou demokratické instituce tím nejdůležitějším, co tady v České republice máme.

I z toho důvodu, pane předsedající, já předkládám návrh na zařazení tohoto bodu – Útok na demokratické instituce. Děkuji.

A budu pokračovat ještě dvěma tématy. První z nich – a ono to vlastně souvisí s tou mlhou, která se tady děje – tak je to, co vlastně potichu vláda Andreje Babiše chce udělat, a to je zestátnění ČEZu. Ono vlastně zestátnění ČEZu je takovou privatizací její nejziskovější části.

Andrej Babiš, vládní poslanci se snaží namluvit občanům České republiky, že kdyby se zestátnil ČEZ, tak elektřina bude levnější. Je to ta jedna z největších lží, která je neustále opakovaná. Nic takového není pravdou, všichni analytici o tom mluví, není to možné a takovýto efekt to nepřinese. Zároveň ale potichu připravují to, že budou vykupovat tu část zdrojovou, kde je spousta uhelných elektráren, a privatizovat ty nejhodnotnější části, to znamená rozvodovou soustavu, obchodní část, teplárenství, obnovitelné zdroje, služby jako takové. Prostě budou privatizovat zisky a socializovat náklady, budou privatizovat zisky a socializovat náklady.

Tohle je ta vaše slavná reforma, kterou chcete provést v ČEZu. A protože se o tom málo mluví v České republice a protože to má tak zásadní strategický dopad pro Českou republiku, tak se ptám, komu chcete privatizovat ty nejhodnotnější části ČEZu? Proč chcete v uvozovkách „zestátnit ČEZ“, ač to nepřinese žádný efekt pro občany České republiky, co se týká ceny elektrické ceny energie? Kde vlastně je ta výhoda a k čemu to celé směřuje?

Já si myslím, že je nutné, abychom o firmě, ve které Česká republika má zhruba 70 procent, je tou ovládací nebo ovládající osobou, jasně rozhoduje o všem, co se v ČEZu děje, také k ní plynou většinové zisky, tak v tuto chvíli jakýmkoliv způsobem zasahovat do ČEZu, do instituce, která má před sebou obrovským způsobem potřebné investice do teplárenství, elektrické infrastruktury, jaderných zdrojů, paroplynových elektráren a také obnovitelných zdrojů, za hazard s energetickou bezpečností České republiky.

Takovýhle hazard si v České republice prostě nemůžeme dovolit, a proto chci, abychom se o tomto bodu bavili. A proto navrhuji bod, který se bude jmenovat Zestátnění ČEZ je vlastně privatizace její nejziskovější části.

Omlouvám se panu předsedajícímu, doufám, že to zaznamenal, případně zopakuji: Zestátnění ČEZ je vlastně privatizace její nejziskovější části.

Děkuji a konečně se dostávám k třetímu bodu, o kterém bych chtěl dneska hovořit. My prožíváme už asi poslední den – a na Moravě ještě stále – velkou vlnu veder, která v České republice přinesla prolomení rekordů nejvyšších teplot, zvýšení o 1,5 stupně nejvyšší dosažené naměřené teploty od doby a historie měření vůbec. 41,9 stupňů. A extrémní projevy počasí se v České republice stejně jako všude ve světě budou čím dál tím víc projevovat.

A v současné době, si myslím, že je potřeba přistoupit k tomu, aby vláda jasně udělala strategii, jakým způsobem bude systematicky přistupovat k řešení extrémních projevů počasí. To není nějaká virtuální teoretická debata o klimatické politice. To není to zesměšňování, které si tady mnoho politiků z řad vládní koalice na úkor klimatické politiky vždycky dává.

To, že za poslední dny zbytečně umřelo mnoho lidí v České republice, to je konkrétní dopad, konkrétní dopad změny klimatu, které tady prostě pozorujeme.

A já proto vyzýván vládu, aby udělala krátkodobé, střednědobé a dlouhodobý plán na tyto extrémní výkyvy počasí.

Nejsou to jen vlny veder. Jsou to následující bouřky, které jsme si zažili v části republiky včera, jsou to povodně, jsou to tornáda a jsou to další extrémní projevy. Víte, prevence je vždycky mnohem levnější než řešit následky. Prevence a řešení dopředu extrémních výkyvů počasí je mnohem levnější než řešit jejich následky. Tohle bychom si měli zapamatovat.

Já jsem v tom minulém týdnu postrádal od vlády dvě věci: jasnou informační kampaň. To není o tom, že ministr zdravotnictví nebo sociálních věcí nebo ministr sportu něco zatweetuje nebo dá na webové stránky. Tak aby to mělo dopad k občanům České republiky, tak to má být opravdová profesionální kampaň ze strany veřejné správy. A to se neděje. Neděje se to proto, protože nemáte žádnou společnou komunikaci jako vláda. Neřešíte krizové situace a komunikaci za vládu jako takovou.

A druhá věc, vy jste se ani nepokusili řešit to, co běžně řeší prostě státy na západ od nás, Španělsko, Portugalsko; klimatizované místnosti, otevřené veřejné instituce, využití chlazených místností, jako jsou obchodní centra, jako jsou kulturní instituce, divadla, úřady. Všechno tohle bylo zavřeno o víkendu a přitom to mohlo sloužit občanům České republiky, těm nejzranitelnějším, seniorům nebo lidem, kteří se prostě jinde ochladit nemohou, protože žijou v bytech, které se nedají vyvětrat a kde teplota výrazně překračuje 30 stupňů. Náš vrchní klimatolog Radim Tolasz se nedávno v jednom rozhovoru vyjádřil, že v následujících dvaceti letech vlny veder budou častější, budou teploty kolem 45 stupňů a jejich intenzita se přelije jak do června, tak do září. To znamená, budeme tady mít zhruba čtyřměsíční období, po které takovéhle vlny veder budou chodit. To už není vlastně jenom něco virtuálního, to je konkrétní.

V tom střednědobém horizontu vláda musí vyřešit obrovské problémy, nejenom jak adaptovat naše obce a města, zateplit, předokenní žaluzie, klimatizace, ale jak vyřešit oblast zemědělství, oblast plodin, které bude možné pěstovat i v takto suchých obdobích, zdroje pitné vody. Nám tady ministr zemědělství prezentuje, kolik postaví nádrží, a já se ho ptám jednoduše: nebude náhodou odpar větší než přítoky do těchto nádrží? Protože už na některých nádržích dneska v Česku máme větší výpar, než kolik je přítok. Tohle prostě nevychází. Je nutné budovat a pokračovat v tom, co započala naše vláda, a to jsou přehrady pro ochránění před povodněmi, anebo jako zdroje pitné vody, ať už se to týká Vlachovic nebo jiných lokalit. Ale v těch rybnících, potocích a také přehradách je voda čím dál tím dřív zelenější, už někdy v dubnu nebo v květnu, a je to obsahem živin, které jsou do ní vnášeny; fosfor, dusík a další věci, mikroplasty, antibiotika. Tady nemáme žádnou strategii, abychom snižovali vnos těhletěch živin. Právě nedostatek pité vody já v tom střednědobém horizontu považuji za obrovský problém, stejně jako problémy s infrastrukturou. Vysoké teploty jsou problematické pro přenosovou soustavu, pro vykolejování vlaků, problémy městské hromadné dopravy a další a další infrastrukturu, která přestává fungovat v takto extrémním počasí.

A potom jsou ty věci dlouhodobé. Je to otázka modernizace, dekarbonizace české ekonomiky, to, čemu se tak často vysmíváte, a přesto ten přímý pozitivní dopad je tady jasně nastaven. Proto chci zařadit bod, který se bude jmenovat Systematická řešení extrémních projevů počasí. Ještě jednou zopakuji, děkuji, Systematická řešení extrémních projevů počasí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, pane poslanče. Mám tedy od vás tři body. Logicky předpokládám, byť jste to neřekl, že to chcete zařadit jako první, druhý, třetí bod a je to: Útok na demokratické instituce, Zestátnění ČEZu je vlastně privatizace její nejziskovější části a Systematické řešení extrémních projevů počasí.

Tak, dobře, v této chvíli je s přednostním právem přihlášen Martin Kupka a připraví se Barbora Urbanová. Pane předsedo, než přijdete, já přečtu tři omluvy: Lucie Bartošová celý jednací den z pracovních důvodů, Marek Benda od 14.25 do 17.30 z pracovních důvodů a Pavel Karpíšek celý jednací den z pracovních důvodů. Tak máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si navrhnout čtyři nové body jednání Poslanecké sněmovny na této schůzi, protože aktuální kroky vlády Andreje Babiše to nezbytně vyžadují. Vyžadují to, abychom se například věnovali tomu, jak to vlastně bude s koncem té tragikomické hry, kterou spustila vláda Andreje Babiše v souvislosti s obsazením delegace na summit NATO. Půl roku, půl roku zatěžujete českou veřejnost tím, kdo vlastně pojede na ten summit, oddalujete rozhodnutí, hrajete si s hlavou státu, jako by vám náleželo tohle právo všechno rozseknout. V okamžiku, kdy Ústavní soud vydá předběžné opatření, tak z úst vládních představitelů slyšíme o tom, že to je ústavní puč, zpochybňování role Ústavního soudu, nápadně rychlé rozhodnutí a k tomu dokonce osočení Ústavního soudu, že je vazalem prezidenta republiky Petra Pavla. Nehorázné, nehorázné. Nikdo doposud si tímhle způsobem nedovolil zpochybnit fungování nezávislé ústavní instituce.

A chci hned rozbít několik argumentů. Jednak je úplně jasné, že jak ti, kteří se vyslovili pro předběžné opatření, tak ti, kteří měli odlišný názor, tak byli jmenováni stejným prezidentem. Tak hovořit o tom, že všichni jsou snad závislí na jeho názoru – úplný nesmysl. A zajímavé je, že SPD teď hovoří o vazalství, ale neozvala se, když před posledními volbami Ústavní soud rozhodl v její prospěch, že ta koalice, se kterou kandidovali, tak může splnit výhradně tu pětiprocentní hranici. Akceptovali na Ústavním soudu, že to je fakticky skrytá koalice. Vystoupil tehdy někdo z tehdejší vládní většiny, že by zpochybnil to rozhodnutí Ústavního soudu? Nikdo, protože k základní výbavě demokratických politiků prostě patří to, že respektují nezávislou autoritu Ústavního soudu.

Místo toho tady ale od současné vládní většiny půl roku zaznamenáváme přešlapování na místě. Pro všechny ostatní naprosto nepochopitelné. Nepochopitelné i pro ty, kteří nás sledují z jednotlivých domácností. Copak paní Vonásková řeší, kdo pojede na summit NATO? Očekává od politiků, že se dohodnou a že tam budou srozumitelně vystupovat v zájmu České republiky. Ale jenom proto, že se Motoristé potřebují pomstít Petru Pavlovi, tak tady zažíváme tenhle neuvěřitelný kvazisouboj trpaslíků o to, kdo tam vlastně pojede nebo nepojede.

Víte, proč mě to štve, mrzí a proč mě to zároveň vede k podobným vystoupením? Protože tímhle obracíte tu zemi naruby, protože z věcí, které jsou nepodstatné, děláte ty podstatné. A místo toho, abychom se tady bavili o postoji České republiky, o tom, jakou pozici tam máme zastávat, jak máme usilovat o to, aby Česká republika vystupovala jako opravdu sebevědomý a seriózní partner, tak tady řešíme, jak si to vlastně Česká republika uspořádá s tou svojí delegací. K čemu jste to dovedli? No k tomu, že teprve 22. června se vlastně mohl prezident, protože jste tak dlouho zdržovali svoje rozhodnutí, na Ústavní soud obracet jako vlastně na poslední instanci, protože jinou možnost neměl. A zároveň všechny ty kroky popírají všechnu předchozí praxi. A nejde jenom o ústavní zvyklost. Přece je úplně jasné, že v těchto věcech má fungovat dohoda, dohoda politiků, kteří mají na prvním místě zájem občanů České republiky. A to, že je prezident vrchním velitelem ozbrojených sil, to je součást Ústavy, je to součást nejenom zvyklostí, je to základ fundamentálních dokumentů, na kterých stojí naše republika.

Tak vyzývám i touto cestou. Přestaňte hrát tuhle nedůstojnou hru. Co zažíváme od včerejška? Na jedné straně ustrašený premiér vyzve prezidenta k velkorysosti, aby vzápětí, když ho prezident osloví a pozve ho k jednání, tak to jednání odmítl? Důkaz absolutního pokrytectví. Jak myslel ta slova o velkorysosti, když vzápětí není schopen absolvovat normální jednání o tom, jak si rozdělí role. Tak místo toho, aby alespoň elementární respekt, který teda se ve všech těch vyjádřeních v nějaké podobě objevil, tak místo toho, aby se dostavil i reálně, tak to spíš vypadá, že vláda by si ráda sbalila prezidenta jako příruční zavazadlo místo toho, aby se s ním domluvila na opravdovém naplnění nejenom zvyklostí, ale i onoho předběžného opatření. A hlavně předvedla občanům České republiky, že v zájmu národních zájmů, obrany, bezpečnosti téhle země je prostě schopná přehlédnout ty bojůvky, které rozehráli Motoristé a reálně vytvořit sílu v rámci spojeneckých jednání a zastupovat reprezentativním způsobem Českou republiku. Tak říkám jasně, fakt, milá vládo, je čas přestat s tímhle tancem a začít pracovat ve prospěch občanů. Ty bojůvky Motoristů, které na premiéra tlačí. Tak jestli pane premiére, máte alespoň trochu síly, tak je fakt odmítněte a pusťte se do něčeho, co je alespoň základním důstojným krokem ve prospěch občanů.

To, co předvádíte, je fakt směšné. Vedete kampaň na místě kde ale všechny ostatní státy, všechny ostatní státy, postupují věcně ve prospěch občanů. A zažili jsme koneckonců i vyjádření předchozích premiérů, kteří ukazovali na to, jak to bylo. Jenom v jednom případě se těch jednání neúčastnil prezident a to z toho důvodu, že byl vážně nemocný. V těch ostatních případech tam prezident byl, a to i ve stavu, kdy třeba neměl žádnou společnou řeč s tehdejší vládou. Mirek Topolánek to taky shrnul velmi pěkně ve včerejším tweetu, kdy se ptal: V čem je problém?

V čem je problém? Tehdy tam tu delegaci vedl prezident Klaus a pozici České republiky reprezentoval a vyslovoval Mirek Topolánek. Mělo to vést k takovému překřikování? Mělo to vést málem jako ke krizi vládnutí v České republice? No určitě ne. Proč? Protože ti lidé byli schopní alespoň trochu nadhlédnout nad ty svoje žabomyší zájmy a žabomyší válku. Tak dovoluji si právě proto, aby Česká republika konečně vyšla z téhle hloupé divadelní frašky vlády Andreje Babiše, navrhnout na zařazení jako první bod snahu vlády mařit předběžné opatření Ústavního soudu ve věci účasti prezidenta republiky na summitu NATO.

Jako druhý bod navrhuji osobní útoky členů vlády a vládní koalice na novináře. A tady chci zdůraznit, že opravdu už dávno nejde o jednotlivé výbuchy. Reportéři bez hranic zmapovali celkem 13 útoků na média od jmenování vlády, přičemž jenom 6 z nich spáchal Andrej Babiš. To ukazuje, že fakt jde o soustavný tlak. A co je výsledkem toho soustavného tlaku? Vytvořit atmosféru, ve které prostě je skoro hrdinství položit věcné dotazy členům vládní koalice. Poslední příklad: Tomio Okamura v Berlíně a novinářka České televize, která se pídila věcně a profesionálně po jednoduchých odpovědích a po vymezení Tomia Okamury k vyjádřením a nacistickým projevům některých členů AfD. A co si vysloužila? Vysloužila si přirovnání k nacistům. A vysloužila si to, že ji tam Tomio Okamura málem pronásledoval jako agresor.

Tohle je fakt hrubé překročení jakýchkoliv politických a běžných zvyklostí. A nejde jenom o politické zvyklosti. Tohle je přece daleko za hranou slušnosti a normálního fungování lidí ve společnosti. Ve výsledku je to další krok, kdy se reálně obracíte zády k občanské společnosti a k tomu, jak se Česká republika dlouhodobě vyvíjela. A tady fakt nejde jenom o koncesionářské poplatky a nezávislost médií veřejné služby. Tady jde o to, že si berete na paškál každého, kdo se chce kriticky zeptat každého, kdo chce referovat o krocích vlády a má třeba jenom nějaké výhrady nebo slova kritiky. To se nenosí. Vládní koalice se prostě nechce konfrontovat s takovými svobodnými postoji a s kritickým pohledem novinářů.

Říkáte, že usilujete o to, abychom byli demokracie evropského střihu. No tak jestli to myslíte vážně, tak fakt skončete s těmi pravidelnými útoky na novináře. A mohl bych citovat, stejně jako posledně, jak se obouval Andrej Babiš do Seznamu či do Novinek, označuje je za nejprolhanější médium a vyzývá občany, aby jim nevěřili ani pozdrav. Abych komentoval podrobněji kroky pana poslance Reichla a to jak na to musí reagovat Zuzana Černá, která ve výsledku je pronásledována příznivci a nejrůznějšími profily Jindřicha Reichla. Tohle fakt není normální.

Co tím chcete lidem říct? Ti novináři tady zastupují věcný zájem veřejnosti kontrolovat moc. A jestli se chcete tímto způsobem chovat k novinářům, vzkazujete tím občanské společnosti: všechny vás máme za hadr. Všechny vás chceme zastrašit. Nemáte právo vyslovit svobodný názor.

Tak pokládám za důležité aby se na program schůze tohle jako důležitý bod jednání dostalo: osobní útoky členů vlády a vládní koalice.

Na novináře a...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedo, pardon, nechci přerušovat tok vašich myšlenek, jenom vy vždycky přečtete ten název? Nebo mi ho pak dáte písemně jako vždycky?

 

Poslanec Martin Kupka: Jávám ho dám i písemně.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Písemně, takže si to nemusím psát, protože já vždycky nevím, jestli první věta je název toho bodu nebo je to jenom...

 

Poslanec Martin Kupka: Dám vám to i písemně, aby to o tom nebyl spor.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dobře děkuju.

 

Poslanec Martin Kupka: A když se bavíme o tom, co má vlastně současná vládní většina k českým občanům, takto nejlépe dokumentuje poslední hříčka Motoristů na festivalu ve Strážnici. Od roku 1946 procházel ten festival jako svátek lidové kultury. Přes všechny překážky totalitního režimu. A ano, nikdo z toho nedělal festival politické písně. (Otáčí se za sebe na ministra Macinku.) Až vy, pane Macinko, až vy jste to z toho udělal. A dobře jste věděl, proč tam jedete. Koneckonců jste to napsal i na sítích. Vlastně jste si pro ten pískot trochu šel po tom, co publikum vypískalo Otu Klempíře.

Po poznámce o tom, že tak jako každý rok je důležitým partnerem toho festivalu Česká televize, ta Česká televize, (zvedá důrazně prst) o jejíž nezávislost vy usilujete, tak to bylo hodnocení skvělého fungování, Oty klempíře jako pravděpodobně nejneschopnějšího ministra kultury, kterého tahle země nosila. A vy se do toho vložíte. A uprostřed soutěže ve verbuňku do toho programu na základě přímého požadavku vstoupíte, abyste promluvil k těm lidem. Abyste, jak jste říkal, jim promluvil do duše? (Opět se otáčí za sebe na ministra Macinku.) To je normální?

Mě fascinuje ten váš samolibý úsměv. A vlastně ho nechci moc komentovat. Jenom dokonale dokumentuje, za co vlastně máte všechny ostatní lidi. (Ministr Macinka ze svého místa: Jste nějakej přemotivovanej zas.)

Obvyklá poznámka pro ty, kteří to neslyšeli – a ona nestojí za to ji zmiňovat, protože pouštět se, jak říkal Jan Werich, do souboje s blbcem, by bylo předem prohrané. (Ruch v pravé straně sálu.) Tak já jsem jenom citoval Jana Wericha. A to, jakým způsobem se chováte, to jste dokumentoval nejlépe vy sám o uplynulém víkendu.

A čekal jsem, že hned premiér České republiky se prostě jasně vymezí a omluví se za tyhle nestoudnosti, za politizaci toho festivalu, což je paradoxní. Z politizace jste vy obvinil ty lidi, kteří tam prostě, jak vy to nemáte rádi, prostě jenom vyjádřili svůj názor, svůj vlastní postoj, to se v demokracii smí. A máte pravdu, za totality se to nesmělo. Za totality, kdyby tam někdo pískl, tak by pravděpodobně měl z toho opletačky následně se státní policií.

Taková je realita, takhle to tehdy bylo. A pokud vy se dneska bráníte svobodnému projevu lidí a ještě je jako Ota Klempíř označíte z toho, že snad byli pod vlivem alkoholu nebo vedra, fakt nehorázné opovrhování lidmi. Tak já chci tady jasně říct, očekával bych, že se jako chlap napřímo omluvíte i vy i Oto Klempíř za tahle nesmyslná obvinění.

Místo toho jsme se včera dozvěděli, já jsem to poslouchal, jak jste se omluvil. Vy jste se omluvil za turbulence. Krásná diplomatická řeč, taková jako fakt super vágní. Místo toho, abyste řekl, neměl jsem se tam vecpat, omlouvám se, zneužil jsem prostor toho festivalu k tomu, abych na sebe upoutal pozornost, abych měl na sítích zajímavou odezvu. Tu jste tedy věru měl. (Ministr Macinka: Příště mi to napište a já to přečtu.) Já myslím, že to nemusím psát já, vám by tohle mělo napsat normálně jenom svědomí, nikdo další. Jenom pro přímost, po které voláte, byste se měl stejně napřímo postavit k těm lidem a takhle jasně to vyjádřit.

Tak a znovu říkám, tohle vypovídá o vícero věcech než jenom o tom, jak se stavíte k lidem. My jsme slyšeli celou řadu dalších pozoruhodných vyjádření, skryté hrozby, že ten festival přijde o dotace. On je financován a je organizován státní příspěvkovou organizací, tak je to součást jeho rozpočtu a přirozeně je důležitou součást národní kultury a i do budoucna má být financován – a fakt to nemá být vláda, která bude tak jako je to na Slovensku, posuzovat, která kultura je vyšší, která je nižší, která si něco zaslouží nebo nezaslouží podle toho, jestli se píská nebo se nepíská. Tohle je ukázka bolševického myšlení ve všem všudy.

A pozoruhodné na tom je, že z toho Motoristé, kteří kdysi měli – aspoň podle svých předvolebních vyjádření – reprezentovat ten stát, který lidem nebude mluvit do života, tak naopak lidem nejenom že chce mluvit do života, ale chce jim mluvit do toho, co si mají myslet a jak se mají chovat. Tak to je dokonalá ukázka absolutního nezvládnutí role politiků a role státníků. O státnickém postoji ani vidu, ani slechu.

A znovu nejde jenom o to, jak se stavíte k lidem, jak se stavíte ke kultuře, jak ji chcete zglajchšaltovat, jak chcete bránit lidem v jejich kritickém postoji nebo k vyjádření postoje. Tohle o vás vypovídá nejvíc. Ale co je pozoruhodné, že tím dokonale zastíráte v té vládě daleko podstatnější témata, jako je například reálná rozpočtová odpovědnost, to, kam půjdeme v zásadních ekonomických oblastech.

Ne že by ústavní instituce, respekt k nim, byly méně důležité, to rozhodně ne. Jsou ještě důležitější. Ale zastíráte to, jak si špatně vedete v mnoha ekonomických oblastech a co všechno jste schopni tímhle divadlem zastřít. Útoky na ústavní instituce, útoky na to, jak Česká republika chránila zájmy menšin a lidská práva. Další velké téma. Dneska 53 expertek a expertů odstoupilo z vládních rad, z těch lidskoprávních vládních rad. Jakou ještě potřebujete silnější zprávu o tom, že likvidujete fungující státní správu? Co ještě má nastat víc? Lidé, kteří často bez jakýchkoliv nároků pracovali ve prospěch toho státu, aby ten stát byl schopen se zastat zájmu lidí, každého v té společnosti, každého, kdo je zranitelnější, každého, kdo třeba v tomhle směru má i jiné vyznání, každého, kdo má nějaký handicap, tak míříte na ně všechny tím, že se jim prostě vysmějete a zboříte doposud fungující systém a důležité nadresortní řízení těch agend, a to jak v případě lidských práv, tak v případě závislostní politiky.

Absolutní výsměch lidem, takhle to stojí. Vláda se těmihle kroky ve výsledku vysmívá vám, domácnostem a lidem v České republice, kteří mají svá práva a ta práva ten stát má chránit. Tak jediné, co Andrej Babiš zjevně nechce – a jeho vláda – se k těmhle důležitým věcem postavit čelem a respektovat to.

Dovolím si navrhnout ještě čtvrtý bod a to je – Stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj k návrhu novely zákona o střetu zájmů a postup vlády při jeho schválení. Ten předchozí bod, který navrhuju na pořad jednání, je – Politizace Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice Motoristy sobě.

A teď k tomu, co se odehrálo včera na jednání vlády a o čem jsme se tady bavili. Andrej Babiš včera na tiskové konferenci řekl svoji oblíbenou větu, mantru – žádný střet zájmů není. No, to ale víme, že byl a bohužel víme, že stále trvá. A zatím Andrej Babiš to nedokázal vyvrátit a přes naši snahu to na jednání Poslanecké sněmovny otevřít a vypořádat, tak se tomu brání. Vládní většina chrání svého šéfa. A chrání ho tak, že dokonce ochotná skupinka těch nejskloněnějších poslanců připravila návrh změny zákona o střetu zájmů, aby vyžehlila problémy Andreje Babiše. Ano, aby pak žádný střet zájmů neexistoval. No a jednotlivá ministerstva k tomu návrhu zákona vydala svoje odborná stanoviska. To není fiasko, to je čisté Waterloo, co utrpěl ten návrh zákona psaný na zakázku Andreje Babiše. Totální Watrloo.

Úřad paní ministryně Mrázové hovoří o tom, že pokud by něco takového spatřilo světlo světa, tak by v tu chvíli například klíčová ochrana státu před korupcí a před zločiny byla významně menší. To řeknu na konkrétním příkladě, aby to bylo jasné, co chtěla udělat ta změna zákona o střetu zájmů.

A já říkám jasně – nedopustíme, aby taková podoba legislativy Poslaneckou sněmovnou prošla. Budeme ji bránit, pokud by přes ten zdrcující posudek jednotlivých ministerstev přesto vládní většina měla zájem tady legislativně vyžehlit problémy Andreje Babiše.

Jednoduše řečeno, co říkala ta Poslanecká iniciativa? Říkala, že například pokud by paní ministryně financí vlastnila stavební firmu, dálnice by se třeba mohla jmenovat dálnice a růžová kalkulačka, tak by se nemohla ucházet o zakázky na Ministerstvu financí, ale mohla by se ucházet o zakázky na Ministerstvu dopravy, na Ředitelství silnic a dálnic a jinde. Jenomže o důležitých věcech, o rozpočtu, o podmínkách financování, o investicích, rozhoduje vláda jako celek. Je úplně jasné a je to úplně logické, že by tady střet zájmů dál fungoval, ačkoliv by podle toho návrhu už český zákon říkal něco jiného. Každý vidí, že je to nesmysl. Každý vidí, že tohle nemá žádnou normální Poslaneckou sněmovnou projít. A nejde jen o to, jde i o dotace, kdy by nemohly firmy příslušných ministrů čerpat dotace jen toho ministerstva, které mají na starosti. O premiérovi tam ve výsledku není ani slovo. A čistá krádež za bílého dne je, že by se zkrátila doba k promlčení z deseti na čtyři léta pro vymáhání těch nezákonně vyplacených prostředků dotačních, o kterých už rozhodly soudy České republiky pravomocně. A tato vláda jenom zastavila jejich vymáhání. Neuvěřitelná věc. A protože vaše nestoudnost nezná mezí, tak jste šli tak daleko, že byste to chtěli všechno spravit změnou zákona. Akorát to přece jenom narazilo na nějaké legislativce, kteří ještě po vašich čistkách zbyly na jednotlivých ministerstvech. Takže například ministryně za ANO, paní ministryně Mrázová podepsala stanovisko, ve kterém se píše, že to zkrácení lhůt by usnadnilo podvody a korupci. A na jiném místě říká, že ten návrh poslanecký směřuje proti zájmu na ochranu státního a evropského rozpočtu, a ještě jinde, že by bylo vnímáno jako snaha o vyhnutí se transparentnímu řešení. Tohle všechno v tom dokumentu stojí.

A jaké stanovisko přijala vláda? Můžete hádat třikrát. Neutrální. Zdrcující pohled odborníků, zdrcující pohled ministerstev, a vláda řekne – neutrální stanovisko. Předpokládám, že jste ten návrh hodili do koše a jestli ne, tak vás ubezpečuju, že budeme blokovat projednávání takovéhle normy, která podle všech odborných názorů nesmí spatřit ve výsledku světlo světa a je jenom projevem totálního pokrytectví a snahy zavděčit se premiérovi, jak jen to jde, zalézt mu až kamsi a poslušně vyžehlit jeho problémy.

A to neříkám, prosím já. Já to jenom nasvěcuju. Ti, kteří to ve výsledku pojmenovali, byli zástupci jednotlivých ministerstev. A znovu říkám, nepotřebujete ani si zpětně přehrávat naše vyjádření tady u toho pultíku, nepotřebujete poslouchat, co jsme o tom návrhu zákona říkali my. Stačí si přečíst dokumenty, které projednávala vláda. Dokumenty, které připravila jednotlivá ministerstva a ty dokumenty říkají naprosto jasně, jak to stojí. A pozoruhodná je poslední věc, kterou zmíním. Na konci toho dokumentu Ministerstva pro místní rozvoj volá paní ministryně po řádném legislativním procesu, kde by se mělo jednat o vládní návrh zákona, který projde připomínkovým mezirezortním řízením a bude tím pádem kvalitnější. Prosím vás, to je ta stejná paní ministryně Mrázová, která jako poslanecký návrh žene Sněmovnou stavební zákon? A u zákona nepochybně závažného, ale mnohem jednoduššího, volá po tom, aby proběhla ta norma jako vládní návrh? To už nemůžete myslet vážně. To se té veřejnosti fakt vysmíváte. A znovu to nejsou dokumenty opozice, to je vyjádření oficiální, podepsané paní ministryní pod stanovisko k poslaneckému návrhu změny zákona o střetu zájmů.

Doslova tam píše a volá po řádném legislativním procesu tatáž paní ministryně, která tady žene Poslaneckou sněmovnou velmi složitý návrh stavebního zákona. Neuvěřitelná věc.

Na závěr. Jenom to, co jsem v těch čtyřech bodech popsal, plus útoky na to, aby Česká republika dokázala reálně naplňovat ochranu lidských práv a například protidrogovou politiku ukazuje na zájem té vlády rozbourat fungování státu, rozbourat ústavní instituce a demokratický pořádek. Možná postupnými kroky, ale zcela jistě. Útoky na novináře, útoky na jednotlivé instituce, útoky na občanskou společnost, útoky na lidi. Já si nepamatuju, že bychom někdy v uplynulých 30 letech zažili, že by vládní představitel označil publikum na nějakém koncertě nebo festivalu, takže se ho ptá: Vy jste se snad zbláznili? Neprošlo by to.

Buď by to vyvolalo reálnou vládní krizi, anebo by se všichni otevřeně a přímo za takové nesmysly omlouvali, stejně jako by se omlouvali za to, pokud na základě předběžného opatření soudu, Ústavního soudu hovoří o ústavním puči. Ten, kdo tady ztratil soudnost, je někdo úplně jiný než publikum na festivalu ve Strážnici. A to, že tímhle způsobem se obracíte zády k občanské společnosti, že dáváte najevo jaký ve skutečnosti opovrhujete je ve skutečnosti ukázka vašeho vládnutí. Předkládám čtyři body pro jednání této Poslanecké sněmovny, aby bylo jasné, kam opravdu směřujete Českou republiku, abychom tady o tom mohli mluvit. A ubezpečuju vás, že já o tom rozhodně diskutovat nepřestanu a budu upozorňovat na tyhle vážné fauly, které vůči lidem v České republice současná vládní většina každodenně provádí. Děkuju za pozornost. (Potlesk několika opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Já poprosím o ty písemné návrhy. Dále poprosím, aby poslanci na sebe nehovořili mimo mikrofon, aby se nepoužívaly na mikrofon vulgární výrazy. V této chvíli je na řadě Barbora Urbanová, připraví se Boris Šťastný. A jestli to platí pan místopředseda Skopeček. Tak paní místopředsedkyně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Já přichází s velmi stručným návrhem a to o předřazení bodu číslo 110 návrhu zákona o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny, sněmovní tisk číslo 72. My jsme se toho mírně dotkli i na jednání grémia, kdy my za Starosty a nezávislé bychom dali ke zvážení ctěné Poslanecké sněmovně, zda tento bod, kde platí nějaká naše dohoda většiny, nepředřadit na středu jako první bod jednání. Ten důvod je i takový, že já si velmi uvědomuji, že ta dohoda je velice křehká při projednávání toho tisku. My jsme opravdu všichni museli vážit, aby zůstala zachována jak práva opozice, to znamená vystupovat, předkládat návrhy, vystupovat i v případě těch faktických třeba vícekrát v rámci jednoho bodu a zároveň práva té většiny, která samozřejmě má právo tlačit svoje věci a projednávat je nějakým způsobem efektivně. Vy víte, že já jsem v minulém volebním období na konci stála za iniciativou moderní Sněmovna. Jenom krátce shrnu, my jsme opravdu stáli o to, aby tato práva byla zachována, práva těch obou stran, aby z toho výsledného návrhu o změně jednacího řádu takzvaně vylezl – teď jsem použila takové popularizující slovo – vylezl návrh, který se tomu moderní Sněmovny velmi podobá a poslední dohoda té většiny a naší menšiny opozice je taková, že se tak rozhodně stane. Stane se to tím, že se podpoří při projednávání při třetím čtení dva pozměňovací návrhy. Jeden, který říká, že přednostní právo předsedy Poslanecké sněmovny nebude neomezené a druhý, který říká, že nebudete moci omezit počet faktických poznámek, což je můj pozměňovací návrh. Já tady jenom dávám opravdu ke zvážení, zda nechcete ten jednací řád projednat zítra jako první bod, protože si myslím, že bychom se mohli mnohem rychleji posunout k tomu dalšímu třetímu čtení, které nás čeká, a to je ten doprovodný zákon ke služebnímu zákonu, který jsme schválili v pátek. Děkuji.

A tady mi dovolte na závěr říct, že si velmi vážím toho, že právě o jednacím řádu jsme transparentně vyjednávali už od toho listopadu minulého roku a je skvělé, že na tom ta dohoda panuje a opravdu se těším, že dohody budou platit a že si nový jednací řád tady všichni sami pro sebe schválíme a my i s panem místopředsedou se budeme učit jak řídit Sněmovnu právě podle něj, tedy občas i s nějakým omezeným časem pro vystoupení. Děkuji za pozornost a hezký den.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji, paní místopředsedkyně. Boris Šťastný se zatím vzdal toho slova, takže na řadě je pan místopředseda Skopeček a pak už přijdou na řadu bez přednostního práva, těch přihlášek pro vaši informaci je 12. Tak pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl upřít vaši pozornost na poměrně důležitá témata. Ekonomická témata, hospodářsko-politická témata, která běží jaksi trošku v zákrytu těch mediálních témat, kterými žije český veřejný prostor, ať už je to spor, podle mého názoru nedůstojný spor vysokých ústavních činitelů o tom, kdo bude reprezentovat Českou republiku na summitu NATO nebo naposledy víkendové eskapády Motoristů na Moravském festivalu. Ale je tady celá řada důležitých ekonomických témat s obrovským dopadem na ekonomiku a životy občanů České republiky, které podle mého názoru ve veřejném prostoru, ale ani tady v Poslanecké sněmovně a zejména nikoliv ze strany vlády, jsou nedobře nebo nedostatečně komunikovány, vysvětlovány. Já bych vás chtěl upozornit na tři, které v tuhletu chvíli běží.

Jednak je to restrukturalizace ČEZu, která nějakým způsobem započala. Já rozumím potřebě věc vyřešit tak, aby český stát, respektive ČEZ si uvolnil prostor pro to, aby mohl dostavět další bloky jaderné elektrárny, aby se vyhnul tomu problému s minoritními akcionáři. Možná bychom se dokonce i na některých principech té restrukturalizace dokázali shodnout, ale je přinejmenším zvláštní, že o těch změnách, o tom, jakým způsobem by to mělo vypadat, jak by to mělo probíhat, se dozvídáme de facto jenom od managementu ČEZu. To jsou ty informace z valné hromady a z kroků, které management ČEZu v tuhletu chvíli dělá, minimálně v té přípravné fázi. Já si myslím, že česká vláda, která bezesporu, aspoň doufám, že změny v ČEZu se nedějí bez toho, aniž by to česká vláda, premiér, ekonomičtí ministři posvětili a bylo to v souladu s jejich programovým prohlášením nebo plánem, ale myslím si, že bychom měli slyšet, jedná-li se o jednu z největších a nejdůležitějších firem v České republice, jakým způsobem ten proces bude vypadat a kdy ve finále má dojít ke skutečnému oddělení té výrobní části od té části, a která bude státní tedy, od té části, která zůstane v rukou privátní.

Nic o tom nevíme. Děje se to, jsou kolem toho různé otazníky. Vláda, ekonomičtí ministři, ministr průmyslu a obchodu k tomu neříkají nic. Vlastně v posledních týdnech není vidět vůbec, de facto zmizel.

To je věc, která podle mého názoru ovlivní budoucnost České republiky velmi výrazně. My jako průmyslová ekonomika závislá na cenách energií a na dostupnosti stabilní energie, tak by nás to, jakým způsobem bude v České republice elektřina vyráběna, jak bude dostupná – což mimo jiné souvisí i s tím, jakou formu, jakou strukturu ČEZ bude mít – tak si myslím, že je jedna z klíčových hospodářsko-politických otázek. Od vlády v této chvíli nebo doposud slyšíme pouze mlčení, což je naprosto nepřijatelné v kontextu významu té změny pro Českou republiku, její občany, pro kontext dostupnosti stabilní energie v České republice jako průmyslové ekonomice.

Dalším tématem nebo dalším bodem, který nějakým způsobem proběhl maximálně tak prostřednictvím sociálních sítí, je představení takzvaného fiskálně-strukturálního plánu České republiky, který odevzdává Česká republika Evropské unii, kde se na rok 2027 počítá se zvýšením deficitu veřejných financí na minus 2,8 procenta hrubého domácího produktu. To je potvrzení toho, co my jsme říkali od samého začátku, kdy bylo sepsáno programové prohlášení, které naznačovalo, že obsahuje spoustu slibů, spoustu nových výdajů a neříká, kde na to stát, kde na to veřejné finance, vezmou. Tak teď se to promítá do fiskálně-strukturálního plánu, který Česká republika bude zasílat do Evropské unie.

Přestože v roce 2027 očekáváme v České republice ekonomický růst, byť třeba o něco nižší, než jsme předpokládali před pár měsíci, nebo než jaké byly prognózy před pár měsíci – ať už to je prognóza České národní banky, Hospodářské komory a dalších institucí – které byly dříve optimistické – předpokládaly růst blížící se téměř třem procentům, dneska se to blíží více té číslici dvě, ale přece jenom se tu očekává v příštím roce růst... Přesto vláda přichází s tím, že v takové chvíli, v takové fázi ekonomického cyklu, kdy ekonomika roste, chce namísto konsolidace veřejných financí – což by byl samozřejmě správný a očekávatelný princip chování veřejných financí v době ekonomického růstu – tak naopak přichází s plánem na ještě vyšší deficit v příštím roce, než je v roce aktuálním.

Paní ministryně Schillerová to komentovala slovy, že vláda se chystá šetřit až později, až od roku 2028. Což z té tabulky vyplývá, že zatímco v roce 2027 by se měl deficit zvýšit na 2,8 procenta hrubého domácího produktu, tak v roce 2028 by měl zpátky klesnout na deficit minus 2 procenta.

Chci jenom říct, že platí v hospodářské politice – ta data a zkušenosti to jednoznačně ukazují – že ať máme v různých ekonomikách různé vlády, ať jsou pravicové, levicové, středové, ať mají jakékoliv zabarvení, tak chtějí-li realizovat nějaké odvážnější reformy nebo chtějí-li konsolidovat veřejné finance, tak to okénko příležitostí se samozřejmě otevírá těsně po volbách, v prvních letech vládnutí, kdy ta vláda má dostatečný čas před nadcházejícími volbami, aby udělala nepopulární kroky, nepopulární reformy, protože s blížícími se volbami samozřejmě chuť dělat něco složitého, něco ne úplně oblíbeného, samozřejmě limitně klesá nule.

Nejinak tomu bude v České republice. Myslet si a nalhávat, že vláda Andreje Babiše a paní ministryně Schillerová začnou šetřit až od roku 2028, kdy se pomalu budeme blížit dalším celostátním volbám, je skutečně naivní. Myslím si, že ani paní ministryně Schillerová tak naivní není, že nám prostě v rámci toho fiskálně strukturálního plánu lže. Ona prostě lže a říká, že bude šetřit těsně před volbami. Já si myslím, že dobře ví, že to možné není a že hraje pouze s veřejností a s námi takové mimikry, takovou hru na konsolidaci, ale k žádné konsolidaci samozřejmě nedojde. Žádná konsolidace se konat nebude, protože to by bylo možné ve chvíli povolební. To znamená v tomto a v příštím roce, ale nelze očekávat, že vláda začne šetřit od poloviny funkčního období.

To je druhá věc poměrně zásadního dopadu do ekonomiky a do veřejných rozpočtů. Opět je to věc, která se ve veřejné či politické diskusi vůbec neobjevuje, nebo objevuje se nedostatečně, protože tam dominují pitoreskní hry kolem toho, kdo bude nebo nebude reprezentovat Českou republiku, případně návštěvy festivalů na Moravě a pískot diváků.

Dalším tématem, poměrně zásadním, zase s dopadem obrovským na občany České republiky, na veřejné finance, na systém zdravotnictví, je navýšení plateb za státní pojištěnce, který vláda schválila a který předpokládá s nárůstem výdajů ve zdravotnictví o 24 miliard korun. Každý, kdo systém zdravotnictví v České republice trochu zná, tak tam platí jedno pravidlo, že jakýkoliv objem prostředků do českého zdravotnictví pošlete, tak stejný objem prostředků je české zdravotnictví schopno spotřebovat. Kdybyste tam poslali dvojnásobný objem prostředků, než se posílá letos, tak bezesporu je české zdravotnictví schopno takové finance spotřebovat. Otázkou samozřejmě je, je-li to efektivní a je-li za to dostatečná produkce nebo dostatečný výkon.

My jsme slyšeli kritiku na předcházející vládu ve smyslu zdravotnictví, ale od té doby, co přišla stávající vláda a pan ministr Vojtěch, tak stihli udělat jednu jedinou věc, a sice vyhodit úspěšného ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tím ta věc, respektive nějaké změny ve zdravotnictví, skončily a přichází tady vláda s navýšením plateb za státní pojištěnce, naléváním peněz do systému, aniž by uskutečnila jakékoliv systémové kroky a řekla, jakým způsobem zdravotnictví v České republice se dál bude vyvíjet, jakým způsobem bude šetřit a na co ty peníze budou využity, protože tímto stylem hospodaření do zdravotnictví můžeme nalévat jakékoliv prostředky.

Jenom připomenu, že od roku 2018, takového toho covidového, respektive předcovidového, jsme se dostali z výdajů na úrovni 400 miliard korun v roce 2018, na výdaje přes 700 miliard korun v roce 2025. Takže vidíme, že trend je naprosto jasný, dynamický. Souvisí to samozřejmě za stárnutím společnosti, ale souvisí to především s tím, že české zdravotnictví prostě nemá v sobě efektivní principy, které by zaručovaly efektivní spotřebovávání peněz, které do něj vláda nalívá. Tady se navrhují další desítky miliard korun bez toho, aniž by se se systémem zdravotnictví cokoliv dělo.

To jsou tři témata – restrukturalizace ČEZu, představení fiskálně strukturálního plánu a navýšení plateb za státní pojištěnce. Každé z těch témat je téma zásadní pro českou ekonomiku, pro veřejné finance, pro české občany a komunikace těchto témat ze strany vlády je naprosto minimální, nulová. Dobře vím proč. Řada těch věcí je neobhajitelných nebo těžce obhajitelných, ale myslím si, že vymlčet se taková témata nemají a že jsou mnohem závažnější, než témata, kterými v posledních dnech žijeme.

Tak moc prosím vládu a navrhuju bod na tuto schůzi, abychom se věnovali něčemu, jako je neadekvátní komunikace vlády v hospodářsko-politických rozhodnutích. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane místopředsedo, moment. Neadekvátní... jestli můžu poprosit. (Poslanec Skopeček odpovídá na otázku mimo mikrofon.) Ano... opatření vlády.

Tak vidíte, pane místopředsedo, kdybyste to dal písemně jako váš předseda strany, tak to mohlo být v pořádku. V této chvíli jsme vyčerpali přednostní práva a já pozvu sem paní poslankyni Evu Šrámkovou. (Hlásí se poslankyně Decroix.) Jo, tak ale já jsem teď vyzval Evu Šrámkovou, takže ještě jestli tady Eva Šrámková je, není tady, dobře. A vy se hlásíte s přednostním právem. Ano, je tam omluvenka pana Marka Bendy do 17.30. Jenom připomenu, že nemůžete už navrhovat žádný bod. Takže vystoupíte s přednostním právem, to máte právo. Ale bez návrhu bodu. Tak jenom to hlásím dopředu, protože byste se museli přihlásit do první půl hodiny, což je 14.30.

 

Poslankyně Eva Decroix: Tak já vám velmi děkuji, pane předsedající, za to, že jsme si tady vyjasnili, jestli mohu vystupovat nebo nemohu vystupovat. Ještě na plénum takto na mikrofon sdělím, že zde zastupuji pana předsedu klubu.

Já bych zde chtěla otevřít otázku poměrně aktuální a dnešní, a to je otázka lidskoprávní agendy. Ona už je zde diskutována několik týdnů, ale je-li diskutována, tak si dovolím říci, že zatím pouze velmi jednostranně. A téma je to aktuální, protože dnes, tak, jak trošičku se dalo tušit, tak z expertních panelů z lidskoprávní agendy odešlo 53 lidí. Když se rozhlédneme po této Sněmovně, když se rozhlédneme po českém státu, když si dáme dohromady, kolik odborníků má tento stát na jednotlivé agendy, tak odchod ze služeb státu 53 lidí, kteří tam, prosím, podotýkám, byli přes všechna možná různá politická vedení a pouze jedno politické vedení, a to jest politické vedení této vlády nebylo schopno si ty lidi udržet.

Takže jenom, abychom si to shrnuli v jaké jsme situaci. Jsme v situaci, kdy lidskoprávní odbor na Úřadu vlády byl rozprášen. Nicméně nadále máme zmocněnkyni pro lidská práva. Koho bude koordinovat a jaká lidská práva bude chránit a na straně čí bude stát, když je zřejmé, že v tomto okamžiku, když měla stát za svými lidmi a měla stát za svojí agendou, tak se tak rozhodně nestalo, tak se pokládá taková rétorická otázka: Potřebujeme takovou zmocněnkyni? A pokládá se druhá otázka, máme-li zmocněnkyni pro lidská práva, která není schopná stát za lidskými právy, to znamená celá tato rovina nám selhává na exekutivní úrovni, tak poté nám vyplývá z ústavy, že minimálně parlament by měl kontrolovat vládu, aby si měl převzít tuto odpovědnost. Proto tak, jak jsem již avizovala opakovaně a dnes toto budu opakovaně avizovat i na plénu a současně taktéž budu avizovat, že tento bod budu navrhovat nyní na pořad schůze nejenom dnes, vypršel-li již časový limit, ale opakovaně jak na této schůzi, tak i na následující schůzi, mám pocit že parlament, Poslanecká sněmovna si má převzít odpovědnost za práva lidí.

Opakuji, lidskoprávní agenda není nic jiného než práva obyčejných lidí. Ano, přesně těch lidí, kterým tato vláda ve svých předvolebních slibech slibovala, co – no že bude líp.

Tak já si jenom dovolím zde velmi jednoduše shrnout, co zaznělo na odborném kulatém stole, kam byl sice pozván jak pan premiér, tak paní zmocněnkyně pro lidská práva, ale ani jeden nedorazil, tak si dovolím jim shrnout závěry tohoto jednání alespoň na tomto místě.

Koho se dotkne to, že nám zmizí lidskoprávní odbor? Koho se dotkne to, že nebude existovat žádné těleso, které by mohlo lidská práva nadresortně řešit? Pojďme si to říct upřímně. Třeba práv obětí, obětí trestných činů. Třeba dnes je velmi moderní a často se to diskutuje ve všech médiích, často to slyším z úst vládních reprezentantů a třeba práva dětí. Děti stále, a vyplývá to i ze včerejší zprávy Nejvyššího státního zastupitelství, jsou oběťmi. Třeba oběťmi šikany. Pokud ale nebude existovat nadrezortní spolupráce expertů, lidí, kteří se věnují školství, lidí, kteří se věnují justici, lidí, kteří se věnují sociálu – máme zde přítomného pana ministra, tak je jistě s tou problematikou velmi seznámen, jakým způsobem ji řešit – tak nebude-li mít vláda tuto nadrezortní spolupráci, tak víte, jak to skončí? Bude to řešit jenom jedno ministerstvo. A jedno ministerstvo není schopno to řešit.

Když už tady mám pana ministra, tak možná pojďme rovnou ke konkrétnímu tématu. Vznikla komise pro nepřirozená úmrtí dětí, což opětovně je nadrezortní téma. Já jsem ráda, že ta komise vznikla, a děkuju. Netrpělivě očekávám, jaké výsledky z této komise vzniknou. Možná si dovolím zmínit, že taktéž očekávám odpověď pana ministra na to, co bude předmětem a tématem této komise. Ale přesně, my zakládáme komise, když jsme měli již funkční orgány a rady, které byly schopny poskytnout svoji expertizu třeba této komisi. Dnes tito experti už svoji expertizu, svoje know how, svoje znalosti z terénu nemohou poskytnout, protože vláda o to nemá zájem. Tak my o to zájem máme a já budu žádat paní zmocněnkyni, budu žádat celou vládu, budu žádat celou Poslaneckou sněmovnu, aby na úrovni Poslanecké sněmovny vznikla nadresortní komise pro lidská práva.

Není to výbor, výbory jsou gesční, všichni v nich sedíme a víme, že do výboru jsou vždycky přidělovány tisky podle toho, zda to spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale máme tady třeba již jednu stálou komisi, mimo jiné třeba komisi pro ústavu. Proč? Protože ta ústava je v určitém ohledu nad tím vším. Tak já se domnívám, že lidská práva jsou taktéž nad tím vším, třeba už také proto, že součástí ústavy je Listina základních práv a svobod. To znamená, by velmi slušelo této Sněmovně. A já to vlastně beru jako určitou nabídku, možná příležitost pro paní zmocněnkyni, která dnes je v situaci, kdy sice má funkci, ale nemá pod sebou žádné odborníky. Tak já navrhuju paní zmocněnkyni, navrhuju vážené sněmovně, že jí ty odborníky jsme schopni, že tu platformu pro diskusi jsme schopni vytvořit v rámci Sněmovny. Protože bez diskuse se neposunou ta jednotlivá témata.

A nejsou to jenom oběti trestných činů. Můžeme se bavit o právech osob se zdravotním postižením. Opětovně skupina, která se může týkat sociálu, zdravotnictví, ale také justice. A není možné předpokládat, že na jednom ministerstvu budou schopni tato práva řešit s dostatečným důrazem.

Lidskoprávní agendy se týkaly také práv cizinců. Já vím, že pro část koalice to není téma, které by zrovna politicky vítalo, ale představte si, že cizinci jsou také lidi. A představte si, že mají taky svá práva. A představte si, že jich mezi námi žije velké množství. A že chceme-li se tvářit jako právní stát, minimálně já určitě a byla bych moc ráda, kdybychom tento termín používali s větším důrazem a možná nejenom používali, ale mysleli na něj při jednotlivých krocích, tak práva cizinců dnes bude řešit kdo? No zřejmě nikdo, protože celý tento odbor nebude existovat.

O protidrogové politice a politice závislostí toho bylo řečeno mnoho a opětovně je to jedno z těch témat, které ačkoliv bylo na vysoce kvalitní úrovni, tak evidentně vláda o tyto experty nestojí a bylo jednodušší to celé rozprášit.

Otázka duševního zdraví. Asi kdybych byla, když mi to prominete, potvora, tak bych si teďka tady vytáhla všechny ty články, ve kterých různí vládní představitelé hovořili o tom, jak je pro ně otázka duševního zdraví dětí a celé populace důležitá. No tak opak je pravdou, protože kdyby to pro ně bylo důležité, tak si nechají ty experty, snaží se jim naslouchat, poslouchají ty lidskoprávní rady, které fungovaly a doporučovaly, co doporučovaly? No třeba jednotlivé strategie. Co se nyní stane s těmi strategiemi? Zmizí.

Nebo třeba další skupina, která bude dotčena. Práva osob omezených na svobodě. To jsou třeba mimo jiné vězňové nebo třeba mladiství, kteří jsou dnes v různých detenčních a ústavních zařízeních. Opětovně mohu připomenout včerejší zprávu Nejvyššího státního zastupitelství. Ano, tam máme dnes problémy, v detenčních zařízeních, která některá chybí, v ústavních zařízeních. Opětovně otázka nejenom na školství, ale i na justici. Otázka třeba mimo jiné i na ministra práce a sociálních věcí. Jak budou tato tři ministerstva slaďovat jednotlivé agendy? Nebudou, řekněme si to upřímně.

To, že vláda zcela zrušila Radu vlády pro paměťovou agendu, přecházím, protože chápu, že to je to poslední, co by se jí politicky hodilo. A skoro jsme to asi mohli předpokládat, protože připomínat, že autokracie nepřináší nic dobrého a že je důležité nezapomenout naši minulost, to chápe možná tato část Sněmovny, (Ukazuje vpravo.) ale ta druhá dělá všechno pro to, nejenom, že to říká, ale dělá všechno pro to, abychom hlavně rychle zapomněli.

Škoda – současně s tím ale zmizelo 30 milionů, které byly vymezeny na tuto paměťovou agendu. Možná by bylo fajn se ptát, kde byly použity, možná je to stejné bílé místo jako těch 7 miliard, které nám aktuálně chybí v rozpočtu z nevrácených dotací. Anebo důležité téma (Ukazuje materiál.) – a, prosím, stále zde čerpám ze zápisu, který není politický, je to zápis, který dávali dohromady, jsou to tvrzení, která dávali dohromady právě ti odborníci.

Co třeba bezpečnost dětí? Hovoříme o tom, jak chceme chránit děti na sítích, hovoříme o mnohých zákazech. Jak budeme naplňovat strategii bezpečného dětství, když ji nemá kdo naplňovat? Opravdu věříme, že zmocněnkyně bez personálu a bez odborníků bude schopná ji naplnit? Já si dovolím říct, že kdokoliv četl tuto strategii, tak ví, že je to natolik mezirezortní spolupráce, která potřebuje systémové kroky, že tato, celá tato strategie padá pod stůl. To znamená, jenom zase, ať je to řečeno naplacato: Této vládě nezáleží na bezpečí dětí, nezáleží, protože kdyby jí na tom záleželo, tak dělá všechno pro to, aby lidé, kteří naplňovali tuto strategii, zůstali nadále v jakékoliv pozici, ale zůstali nadále ve službách státu. Tady často (Gestikuluje.) – a obracím se na pana předsedajícího – měla jsem pocit, že otázka českého znakového jazyka by mohla být důležitá, zde přítomný pan předsedající pro to udělal dokonce i konkrétní kroky zde ve Sněmovně, přesto je ale zřejmé, že nestačí dělat kroky zde ve Sněmovně, protože ta komunita je široká – a i tuto komunitu zastupovaly jednotlivé rady pro lidská práva. Kdo je bude zastupovat nyní? No, to povím úplně upřímně: nikdo. Zmizí připomínkové místo, které by bylo schopno respektovat a hlídat práva těchto lidí v jednotlivých zákonech. To není v silách jednoho člověka a žádné zmocněnkyně, aby toto uhlídala. Opětovně, nezbývá mi nic jiného než trošku se smutkem konstatovat, že v tomto okamžiku máme zmocněnkyni pro lidská práva, která je zbytečná, protože tuto agendu nemůže naplňovat.

Poslední komentář, který je možná důležitý spíše pro zástupce dnešní koalice. Víte, na co může mít taktéž dopad celé rozprášení lidskoprávní agendy? Já si dovolím možná vás odkázat na zápis Prohlášení skupiny základních práv a právního státu EHSV k ochraně lidských práv v České republice. Je to evropské těleso, je to těleso, které je součástí Evropské unie. A víte, na co upozorňuje? Že Česká republika nyní prochází vyhodnocením. Nyní se připravují podklady pro zprávu o právním státu v České republice. A víte, co se stane, když ta zpráva bude negativní, jakože lze předpokládat, že tyto kroky budou zohledněny? Zásadním způsobem se to dotkne některých dotačních programů. Zásadním způsobem se to dotkne koho? Zde přítomných poslanců ne, dokonce ani ne zde přítomných ministrů – dotkne se to lidí v terénu, protože tam budou chybět peníze. Budou chybět peníze na nejzranitelnější skupiny. A proč? Protože nejsme schopni plnit (Ukazuje materiál.) kritéria, která po nás chce Evropská komise. (Gestikuluje.) Tak nebudeme schopni čerpat prostředky. A není to tak, že by se to nikdy v Evropské unii nestalo. Vzpomeňme si na Maďarsko: To bylo taktéž dlouho poměrně hrdopyšné, že si může dělat, co chce, a nikdo jim do toho jejich suverénního nakládání s právy či neprávy nebude zasahovat. A ano, nakonec na tom trpěl kdo? Maďarští občané, protože zásadním způsobem nebyli schopni čerpat evropské dotace.

Já si dovolím uzavřít pozitivně. Já stále chci věřit, že alespoň část z předvolebních slibů aktuální koalice o tom, jak jim záleží na obyčejných lidech, a na tom, jak bude líp, alespoň část těchto slibů je pravdivá. A dovolím si podat jakousi pomocnou ruku, aby toto koalice mohla plnit a aby to mohla plnit zde na půdě Poslanecké sněmovny – a třeba na půdě komise pro lidská práva. Návrh na její zřízení byl zaslán panu předsedovi Poslanecké sněmovny 23. června. Navrhuji dokonce, ať klidně této komisi předsedá paní zmocněnkyně pro lidská práva – jistě pro to má aktuálně nejlepší výchozí pozici. Myslím si, že zastoupení této komise může být proporcionální, tak aby všichni dostali hlas. Tato komise může být otevřená, tak aby všichni experti, kteří mají zájem, protože jsou to často srdcaři a pro stát pracovali zadarmo, tak oni velmi jistě rádi přijdou nám říct pohled na jednotlivé agendy a nadále s námi budou spolupracovat. Tato komise jako návrh, jako možnost koalice přihlásit se k lidským právům a nebýt za blázny, tak tento návrh zde leží a já jsem připravena o tom diskutovat. Děkuji, pane předsedo. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Zatím nejsem předseda, jenom místopředseda, ale i tak děkuji za vaši důvěru. (Reakce poslankyně Decroix.)

V této v této chvíli jsou přihlášeni poslanci bez přednostního práva s právem navrhnout bod, protože přihlášku dali do půl hodiny od začátku: na prvním Ivan Bartoš, protože Evě Šrámkové to propadlo, a propadla se na závěr. (Poslanec Bartoš přichází k pultíku, poté vyčkává.)

Než sem přijdete, pane poslanče, já přečtu tři omluvy: Jan Papajanovský celý jednací den z pracovních důvodů, Jindřich Rajchl od 17 do 21.30 z pracovních důvodů a Filip Turek od 16.36 – pracovní důvody.

Pane poslanče, můžete vyrazit. (Poslanec Bartoš přichází opět k pultíku.) Vy máte tři přihlášky, koukám. (Poslanec Bartoš: Ano, mám.) Takže já vám vždycky budu stopovat 5 minut, protože už jsme v probíhající schůzi. (Poslanec Bartoš: Super.) A budu si to tady přepisovat, když mi budete říkat ta čísla. (Poslanec Bartoš: Můžu?) Můžete. Jenom tady jsem zmaten, máte tady dva, tři, čtyři, nemáte tady jedničku. Tak nevím, čím to je. (Poslanec Bartoš: Nerozumím.) No, to je jedno.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrá, tedy. Snad to zvládnu za 4 minuty 40 sekund. Já jsem rád, že tady mám pana ministra Macinku, byť už teď v pozici ministra zahraničí, protože první bod, který bych chtěl navrhnout na jednání této schůze, se týká jeho původního výroku – a možná se týká i situace, kterou občané v České republice zažívají nejen o tomto víkendu, ale poslední týden. Takže já tady, pane předsedající, před vás předstupuji a chtěl bych navrhnout zařazení nového bodu na jednání naší schůze. A tento bod nese název: Ministře Macinko, odvolejte svůj nesmyslný výrok o konci klimatické krize.

Ono by to mohlo vypadat jako nějaký začátek absurdního divadelního představení, ale bohužel je to teď realita české politiky. A pan ministr Macinka, tenkrát ještě jako dvouministr, veřejně deklaroval, že s jeho nástupem nebo s nástupem Notoristů na MŽP klimatická krize – jako problém skončil.

A já bych se na půdě Sněmovny rád zeptal i v optice dnů minulých, kdy byly naměřeny opět nejvyšší teploty v České republice za dlouhou dobu a počet horkých dní stále stoupá, na základě jakých vědeckých dat a jakých analýz či expertiz tenkrát k tomu převratnému objevu došel, anebo jestli to byla zase jenom další moudrost z hlav různých, řekněme, klimatických dezinformátorů, z nichž tedy někteří teď vstupují v službách Motoristů právě na Ministerstvo životního prostředí.

Oni totiž žádná data, která by ukazovala, že problém s oteplováním planety se nějakým způsobem stabilizuje, nebo dokonce zlepšuje, tak taková data neexistují. Česká republika nezažívá žádné klimatické příměří, čelíme stále častějším, intenzivnějším vlnám veder, potýkáme se s dlouhodobým suchem – ty pro změnu střídají přívalové srážky, lokální bleskové povodně – uvidíme, snad se nám tento rok vyhnou. A počet horkých dní v roce trvale roste. Dnes, myslím, vyšel na Seznam Zprávy takový hezký graf, kde to je vidět.

A to fakt není žádná jako teoretická debata do XTV nebo na nějakou akademickou salonní debatu, kde budeme filozofovat, jestli je najednou venku teplo, málo teplo, moc teplo, ale je to fakt realita, kterou každodenně zažívají lidé v našich regionech i městech, ať už jsou to usychající lesy – jste možná občas viděl skrze okna svého automobilu. Je to realita obcí, kde se ti lidi modlí, aby jim z kohoutku vůbec tekla voda – snižováním hladiny ve studních a vysychání. Je to realita miliardových škod na polích, ale ty nevyřešíme tím, že budeme dělat, že klimatická krize není.

Naše infrastruktura na extrémy není připravena. Vaším úkolem není říkat, že je to vyřešeno, ale skutečně představit veřejnosti kroky, které Česká republika v rámci systémových opatření zavede, aby se zvýšila odolnost naší krajiny, zadržovala se voda v přírodě, chránila se města i infrastruktura.

Takže já navrhuji bod, aby pak i Poslanecká sněmovna přijala usnesení: Poslanecká sněmovna vyzývá ministra Macinku, aby veřejně odvolal svá tvrzení o tom, že klimatická krize skončila.

A chtěl bych tento bod, kde se popasujeme s tímto výrokem, který se ukazuje jako nepravdivý, abychom tento výrok zařadili anebo respektive tento bod zařadili jako první bod jednání Sněmovny, neboť si myslím, že toto léto a nejen toto léto se dále budeme s dopady klimatické krize my tady v České republice, ale i celosvětově potýkat. Takže to byl bod 1. Stihl jsem za čtyři minuty?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stihl jste to za čtyři minuty. Děkuji. Došlo ke změně předsedajícího a nyní vám tedy pouštím vašich dalších 5 minut.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Krása střídá nádheru. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl navrhnout zařazení dalšího bodu. Ten nese název Tři čtvrtě milionu za klimatizaci pro kamarády Motoristů na Ministerstvu životního prostředí. A zatímco jsem v tom předchozím bodě řešil, že klimatická krize podle některých vládních géniů vlastně skončila, na Ministerstvu životního prostředí zřejmě dospěli k názoru, že nejohroženější skupinou, která v této zemi aktuálně potřebuje ochranu před horkem, nejsou ani senioři, nejsou to ani lidé v panelácích, nejsou to ani zemědělci na vyprahlých polích, jsou to, podržte se, nová šlechta kamarádů Motoristů, kteří přicházejí na Ministerstvo životního prostředí, která se skládá z různých neúspěšných poslanců, konkrétně pan Jaromír Wasserbauer. Ta zakázka na zhruba 780 000 korun na instalaci klimatizace do jeho kanceláře, to je ta investice, o které teď hovořím. Evidentně na Ministerstvu životního prostředí se s klimatickou krizí bojuje, zatímco dle výroku pana Macinky zbytek světa už má vyřešeno.

Jenom abych přiblížil ten problém, který nastal. V registru smluv se objevila zakázka. Pan Jaromír Wasserbauer, byl to člověk, který kandidoval za Motoristy, dokonce ve volbách zpochybňoval vliv emisí CO2 na oteplování planety a spoustu dalších věcí, tak nastoupil na ministerstvo, podobně jako tam nastupovali kamarádi z Jaguar Clubu, různí influenceři blízcí straně Motoristů, dokonce i na pozice, které vyžadují výběrová řízení a nějakou odbornost věcnou. To se tedy neděje, nicméně ti, co tam nastupují, se o sebe určitě postarat umí. Instalovat si za mega klimatizaci v momentě, kdy venku lidi na dálnici, na vaší dálnici motoristické, jsou čtyřicetistupňová vedra a klimoška to neutáhne, v městech pětatřicet, třicet tři stupňů přes noc a toto je zpochybňováno, tak na Ministerstvu životního prostředí vědí, že je potřeba bojovat s tímto, a vede to tedy k tomu, že po první aféře, kdy se tedy – a já se na to budu ptát ještě pana ministra Červeného, protože podle mě neříkal pravdu v televizi. On hovořil, že jim zatéká do baráku a dělají celkovou rekonstrukci ministerstva. To byla ta první kauza, výměna výbavy kanceláří. Nevím, jestli to bylo pro pana Turka, nebo pro pana ministra Červeného, jestli už se rozhodli, kdo je ministr a kdo je ve které kanceláři. To byla nějaká zakázka za 3 miliony korun. Takže nově tedy instalace klimatizace za 780 000 korun.

Mě by vlastně zajímalo, jaké je to myšlenkové schéma, kdy tedy navenek už se lidem tvrdí, že krize skončila, ale když ve vaší kanceláři je strašně horko, tak vy si to pošéfíte, jestli podobné výhody tam budou mít třeba Adam Šejna nebo pan Kubásek, kde třeba když je vedro, tak vám se, když klikáte na tom TikToku, vám klouzají prsty po displeji, jestli i u nich dojde k nějakému zlepšení těch pracovních podmínek, protože evidentně to tam musí být tristní.

A tady vláda opakuje, jak je potřeba strašně šetřit, ano, škrtají se ty vaše slavné dotace neziskovkám, jak tom furt mluvíte, pane Macinko, v televizi. Obracím se na vás, protože pan ministr životního prostředí tady není a přece jenom jste předseda strany, tak to určitě máte celé pod palcem, takže zatímco tady šup, tady někomu škrtneme pár tisíc, protože to je ta ošklivá neziskovka, tak v téhleté době, kdy všichni mají šetřit, utahují se opasky, stát nemá peníze nazbyt, tak ministerstvo klidně vysype 750 000 korun za instalaci klimatizace do kanceláří nějakých kamarádů či politiků strany Motoristé sobě.

Proto bych chtěl poprosit o zařazení bodu, znovu zopakuji, Tři čtvrtě milionu za klimatizaci pro kamarády Motoristů na MŽP a v souvislosti s tím bodem bych pak chtěl i navrhnout usnesení: Poslanecká sněmovna, že by požádala vládu o vysvětlení hospodárnosti, účelnosti a priorit výdajů Ministerstva životního prostředí na úpravu prostor pro kamarády a členy Motoristů. Tolik bod 2. Opět jsem se vešel do 4 minut. Poslední bod bude ještě kratší.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vešel jste se naprosto přesně, půl minuta vám ještě zbývala a já vám pouštím dalších 5 minut.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Konečně bod třetí, a tady si myslím, že to bude skutečně výzva. Návrh bodu míří tedy opět na pana přítomného předsedu strany Motoristé sobě pana ministra Macinku, tentokráte již tedy ne v roli ministra životního prostředí, ale já často sleduji jeho výroky ke spoustě věcí, takže bod bych nazval Sněmovna vyzývá Petra Macinku, aby využil své moci rozhodovat o klimatu a okamžitě zastropoval teplotu ve městech na 25 stupňů Celsia.

A nyní k tomu odůvodnění. Já žádám zařazení tohohle toho bodu, abychom jako Poslanecká sněmovna pomohli vlastně vládním činitelům dotáhnout jejich převratné myšlenky do konce. Já s napětím sleduji tu debatu, ostatně jak jsem již hovořil v bodě 1, kdy spousta věcí se dá vyřešit pouze silou vůle nebo ignorací nějakých problémů. Pojďme tedy udělat logický krok a navrhnout tedy vládní nařízení, kdy skutečně by Motoristé mohli využít své bohaté znalosti v oblasti klimatické politiky, emisí CO2 a vůbec energetického mixu České republiky k tomu, aby tu teplotu v České republice, v našich městech zastropovali na těch příjemných 25 stupňů, v kterých už se dá aspoň částečně existovat.

Hele, tenhle bod je samozřejmě ironický, ale já prostě sleduji tu absurditu vládních výroků, a ani komunista, ani Motorista nedokáže poručit větru, dešti, naopak venkovní teplotě. Ale zatímco globálně politici řeší problematiku zhoršující se kvality klimatu, oteplování planety, často o tom tedy rozhodují politici, kteří mají klimatizované kanceláře, mají pocit, že se dá to oteplování vypnout nějakým dálkovým ovladačem nebo prostě vyignorovat, ale realita rozpálených ulic našich měst fakt vypadá úplně jinak.

Když se dívám na nová data, která přicházejí, ať už od meteorologů, a do toho narážím na ideologický posměch ministrů, tak mně přijde, že vlastně ignorace tohohle toho problému je fakticky hazardování s lidskými životy. A zatímco řada politiků odehrává takové to ha ha hi hi komediální vystupování, a naopak si kupují tu klimatizaci do svých kanceláří, tak běžní lidé v těch rozpálených bytech mají zcela oprávněně obavy, ať o své zdraví, o zdraví svých blízkých, a zejména seniorů a dětí.

Takže já bych chtěl, aby místo knížecích rád, co mají občané na vlastní náklady koupit, a jenom jsem chtěl upozornit, že jsem včera chtěl koupit větrák na jednom nejmenovaném serveru, kde se prodává různá elektronika, a větráky jsou vyprodány, a dokonce když kliknete na, myslím, že to byl Kaufland, nějaká domácí klimatizace za 10 000 korun, tak také. Takže místo toho, aby politici trousili ty knížecí rady, já bych skutečně chtěl vědět, jaké jsou v tuhletu chvíli plány, ať už preventivní, informační, ale hlavně výhled do budoucna, jakým se tato vláda skrze nástroje, které má, ať už jsou to ty proklaté dotace, které jsou dávány na zelenou infrastrukturu, zazelenění měst, nastavení evropských dotací, jak bude dál postupovat, protože ten výhled není lepší. Ten výhled do budoucna podle trendu té křivky teplých dnů v roce je horší.

Takže já bych tady chtěl slyšet, jaká je reálná podpora zelené infrastruktury ve městech, kolik stromů se reálně vysází, jak pokračuje zadržování vody v krajině a jak adaptujeme veřejný prostor na stále častější extrémní vedra? Já tedy prosím zařazení tohoto třetího bodu. Byl by to tedy v pořadí třetí bod, tak jak jsem o nich hovořil – první, druhý, třetí na pořad této schůze, a tímto bych poděkoval za vaši pozornost a ukončil své vystoupení k dnešnímu programu. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji s přednostním právem s návrhem pan vicepremiér a ministr Macinka.

 

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Petr Macinka: Děkuji, pane předsedající. Já když tady slyším, že mě Piráti vyzývají, ať něco odvolám, tak jsem si vzpomněl, že historie si pamatuje různé inkvizice, které se snažily donutit různé osobnosti k tomu, aby něco odvolaly. Takže já tedy té dnešní pirátské inkvizici odpovím stejně nebo podobně, jako někteří velikáni v minulosti. Takže si půjčím slova z roku 1415 z Kostnice jednoho velikána, který řekl: neodvolám před tím, než uhořel, ne tedy na globální oteplování. Ale možná, když tady vidím to hysterické klimatické náboženství Pirátů a zelených, tak bych řekl, že se daleko více ještě hodí výrok, také slavný, který byl pronesen o dvě století později, zhruba tedy aspoň podle dobové literatury, a ten zněl: eppur si muove, neboli a přece se točí. Takže děkuji za pozornost. Samozřejmě zase musím říci, že v důsledku klimatických změn jsem zapomněl návrh, který bych chtěl navrhnout, a proto zatím nic nenavrhuji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, pane vicepremiére. Já jsem si uvědomil, že byste ani navrhovat nemohl, protože skončilo těch 30 minut před před zahájením.

Tak další v pořadí, kdo je přihlášený do bodu programu, je paní poslankyně Helena Langšádlová. Pouštím vám pět minut.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já pro upřesnění bych jenom chtěla říct, ty body se jmenují Přijetí eura a navrhuji tento bod dnes jako třetí bod, a Vlna veder jako důsledek změny klimatu, bod číslo 4 dnes.

Úvodem mi dovolte citaci. Bude to citace maďarského premiéra. K Maďarsku máte mnozí určitě blízko. V posledních letech si Maďaři uvědomili, že setrvání mimo eurozónu, zachování forintu jako národní měny, je synonymem destability, nepředvídatelnosti, hospodářského úpadku, vysoké inflace, chudoby, úniku zahraničních investic a nízkých mezd. Takhle to, kolegové, vidí dnes Maďaři. A právě proto i Maďarsko se připravuje na přijetí eura, ale podle hodnocení Evropské komise Maďarsko na tom není dobře z hlediska kritérií vstupu do eurozóny, z hlediska maastrichtských kritérií. Proto ho nemůže přijmout tak rychle, jako by například mohla Česká republika nebo Švédsko, protože je to právě Česká republika a Švédsko, dvě země, které jsou připraveny vstoupit do eurozóny a i Švédsko z hlediska geopolitického i ekonomického velmi vážně zvažuje vstup do eurozóny. Je potřeba si uvědomit, že je to 21 zemí v tuto chvíli, které vyhodnotily účast v eurozóně jako výhodnou.

Nepřijde vám, kolegové, trochu zvláštní, že 21 zemí v Evropě vyhodnotilo účast v eurozóně jako výhodnou, že to další země zvažují a vy to odmítáte? Mně to přijde zvláštní. A opravdu, přečtěte si znovu citaci maďarského premiéra.

Ta připravenost u nás je samozřejmě i díky konsolidaci předchozí vlády. A já si myslím, že je v zájmu České republiky, abychom do eurozóny vstoupili. Podívejte se na Slovensko, nám blízkou sousední zemi. Slovensko přijalo euro už v roce 2009. Díky euru a účasti v eurozóně odhadují vyšší hospodářský růst o 0,7 procenta. Kdybychom přijali euro stejně tak jako Slovensko, tak máme dneska výrazně lepší ekonomiku, byli bychom bohatší a úspěšnější. A když to přepočítáte, tak dnes jsme na průměru 92 procent Evropské unie z hlediska HDP na hlavu a mohli bychom být na 102 procentech. Mohli bychom být bohatší, mohly by být bohatší naše rodiny. To je těch 10 400, jenom nižší náklady za obsluhu státního dluhu, ale i rodiny, které platí hypotéky, ať si spočítají, kdyby platily o 1,5 procenta méně za hypotéky. Vy byste to nechtěli? Byly by bohatší naše firmy, ale byl by bohatší celý náš stát.

Proto já naprosto nemohu souhlasit s tím, že Ministerstvo financí přestalo vyhodnocovat připravenost našeho vstupu do eurozóny i do celého systému RMN2 směnných kurzů. Jednáte proti zájmu České republiky, jednáte proti našim ekonomickým zájmům, ale i strategickým, protože vstup do eurozóny a účast v eurozóně má nejenom ekonomický rozměr, ale právě i ten strategický. My chceme stát u hlavního stolu. My chceme jednat v centru evropské integrace, proto TOP 09 dlouhodobě podporuje přijetí eura a já si myslím, podívejte se na to, kolegové, pokud všechny státy okolo nás již téměř euro mají a vyhodnocují to jako výhodné, je to výhodné i pro nás.

A vy máte, kolegové, jednat v zájmu občanů České republiky, v zájmu našich ekonomických zájmů. To je to, co stojí před vámi. Začněte znovu, prosím, vyhodnocovat připravenost našeho vstupu do Evropské unie tak, aby o tom mohla další vláda rozhodnout. Děkuji k tomuto prvnímu bodu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Já vám pustím k tomu dalšímu bodu zase 5 minut.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Vy jste, pane ministře zahraničí, hovořil o Pirátech, o tom, že se vám zdá být jejich klimatické, jak říkáte, šílenství, náboženství, tak já vám řeknu, pane ministře, já budu mluvit o klimatické krizi jako člověk, který věří v Boha, který nejenomže věří v Boha, ale vnímá velkou odpovědnost ke stvoření a musím říct, že jsem velmi znepokojena vašimi slovy, pane ministře.

Já se vlastně ztotožňuji s pohledem Pirátů. Já se ztotožňuju s tím, že jsme opravdu ve vážné krizi. A moc vás prosím, ten bod já navrhuju zařadit proto, že jste právě vy a další minulý týden velmi zlehčoval klimatickou krizi a to, čemu čelíme a budeme čelit a budou čelit naše děti. Ta horka, která v tuto chvíli prožíváme, tak jsou jednomyslně, jednoznačně podle dat dopadem změny klimatu. Mě to velmi znepokojuje, protože mezi ty dopady patří nejenom horka, která se budou zhoršovat, budou to i větší povodně, sucha, tání ledovců. Představte si, že do roku 2050 by podle některých modelů měly roztát ledovce v Asii, ze kterých bere vodu miliarda lidí. Ano, nám bylo horko tento víkend, ale jsou místa na světě, ať už jsou v Indii nebo v Africe, kde jenom nejenom že není voda, ono se tam nedá žít, člověk tam nemůže přežít. To samozřejmě vyvolá obrovskou migrační vlnu. A vy vlastně tyto otázky vůbec neberete vážně, protože změna klimatu je o extrémech a věřte mi, že to výrazně ovlivní životy nás všech. A já za to cítím velkou zodpovědnost.

Ano, bavíme se o snížení emisí CO2 a snížení naší závislosti na fosilních palivech především. Ano, toto něco stojí a bude stát. Ale kolik nás bude stát jenom přihlížet změnám klimatu? Kolik nás tyto změny a tyto dopady změn klimatu budou stát, kolik to bude stát naše zemědělce, naši ekonomiku, kolik bude stát zhoršení podmínek pro zdraví lidí? Toto bychom si měli vyčíslit.

A ano, vím, že v tuto chvíli není shoda napříč zeměmi světa se chovat zodpovědně k této otázce, ale neměli bychom hledat cestu, jak se vrátit k těm závazkům, které již v minulosti byly dojednány a dohodnuty, ať už to byly dohody z Kjóta nebo z Paříže? Neneseme odpovědnost budoucím generacím? Já si myslím, že neseme, protože protože to budou velké škody a to opravdu budou závažné dopady a změna klimatu opravdu není legrace. Změna klimatu je velmi závažný jev a my neseme obrovskou zodpovědnost i za budoucí generace. Proto já navrhuji projednání právě tohoto bodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A další v pořadí je pan poslanec Bohuslav Niemiec. Tak pouštím vašich pět minut.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já navrhuji bod, který se jmenuje Flagrantní porušení sněmovních zvyklostí při projednávání stavebního zákona, jako první bod dneska.

Proč flagrantní? Protože minulý týden jsme měli hospodářský výbor, já si dovolím pár věcí zrekapitulovat, na kterém jsme projednávali veškeré pozměňovací návrhy, které byly načtené ve druhém čtení. Těchto návrhů je zhruba 120, to znamená, na tom hospodářském výboru jsme měli zhruba 130 hlasování různého charakteru. Probíhalo to vcelku dobře. Za 4 hodiny jsme byli hotovi.

Jako podklad k tomuto jednání jsme nedostali vypořádání z ministerstev, nedostali jsme žádnou informaci, pouze informaci o tom, jestli předkladatel nebo zpravodaj s těmi pozměňovacími návrhy souhlasí.

Paní státní zmocněnkyně, paní vládní zmocněnkyně, měla tabulku z ministerstev před sebou. Často padaly dotazy, co si která ministerstva myslí. Sem tam se i nějaký úředník z ministerstva vyjádřil, co si o daném pozměňovacím návrhu myslí. Na můj dotaz, jestli toto je běžnou praxí nebo nějakou mimořádnou situací, mi bylo řečeno, že toto běžnou praxí opravdu není, a bylo nám přislíbeno, že toto vypořádání dostaneme.

V návrhu programu máme zařazený stavební zákon ve třetím čtení na pátek, což už je za chvíli. A dneska, když jsem se dotazoval, jestli to vypořádání dostaneme nebo jestli už jsme ho dostali, tak sekretariátem hospodářského výboru mi bylo řečeno, že ne a že asi velmi pravděpodobně ani nedostaneme.

A proto tady předstupuji před vás s tím, že bych tento bod rád zařadil a tato témata prodiskutoval. Protože, dámy a pánové, shodneme se na tom, že stavební zákon je jeden z nejdůležitějších zákonů v tomto roce, které projednáváme. Je to poslanecká iniciativa. Je to zákon, který v původní verzi měl nějakých 800 stránek. Pak přišel komplexní pozměňovací návrh, který toto rozšířil na 1 073 stránek, a vzápětí, když jsme se do toho pustili, tak jsme zjistili, že je spoustu věcí, které je třeba opravit. A v rámci diskusí si myslím, že některé věci se podařily, spoustu věcí se nepodařilo.

Já třeba na tom hospodářském výboru jsem poděkoval paní ministryni za to, že některé naše pozměňovací návrhy akceptovala. A dneska ona o tom hovořila na tiskové konferenci. A proto bych paní ministryni požádal a poprosil, ať si vyřeší nikým nevoleného státního úředníka, který nechce poslancům poskytnout vypořádání z ministerstev.

Takže toto je bod programu, který... Kolegyně Peštová přichází (poslankyně Peštová vchází do sálu), prostřednictvím pana předsedajícího. A věřím, že i ona potvrdí to, že ten příslib na tom hospodářském výboru byl dán. A dneska se dozvídáme, že toto takto nebude.

Mně toto opravdu vadí, protože všichni, a už jsem to deklaroval x krát, chceme zrychlit stavební řízení, chceme ho zjednodušit a chceme ten proces, který běží, nějakým způsobem dotáhnout. A ten proces je sám o sobě již nestandardní, sám o sobě je zvláštní. A jestli máme projednávat stavební zákon v pátek bez dostatečných podkladů, bez dostatečných informací, tak opravdu nevím, proč se chceme řítit do průšvihu. Ano, je to střet, je to souboj, rozumím tomu, respektuji to, ale ten souboj má mít pravidla. A proto doufám, že tento podklad dostaneme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Kučera. Vašich pět minut.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Už tady mnohokrát zaznělo, že v poslední době zejména uskupení Motoristé a SPD tady vytváří takový mediální smog, ve kterém zapadají ty větší kauzy, které česká vláda a lidé jí blízcí provádí. Samozřejmě byla tady mnohokrát zmiňovaná ona ta Strážnice z tohoto víkendu. Já si myslím, že to vystoupení třeba Oty Klempíře bylo poměrně zábavné, Ota je dobrý performer. Takže tam se to velmi povedlo. Byl docela důvěryhodný. Jestli tomu fakt sám věřil, to nevím.

To druhé vystoupení, které bylo v neděli. Já jsem si nejdříve myslel, že se Strážnickým podařilo tak rychle sehnat nějakého imitátora, že to je nějaký stand-up komik. A pak jsem tedy zjistil, že to je doopravdy ministr zahraničí. Ale bylo to taky jako dobré. Já si myslím, že to bylo důvěryhodné a že pan ministr zahraničí by se jako stand-up komik mohl živit, že poté, co pověsí na hřebík to ministrování, tak jako stand-up komik se uživí. Sice mě trochu mrzí, že český ministr zahraničí se chová jako šašek, ale to už je zřejmě jeho věc.

Já jsem tady zmiňoval, že v tomto informačním balastu zaniká celá řada věcí, které jsou pro Českou republiku důležité. To, že si tady takzvaní velcí kluci dělí republiku, že si ji doslova porcujou v těch nejrůznějších oblastech, ať už to je samozřejmě zdravotnictví, ať to je privatizace ČEZu, ať to jsou ty agrární záležitosti mnohokrát zmiňované, to prostě je všechno schováno pod tím informačním balastem.

Já bych tady právě chtěl jedno takové téma znovu vyzdvihnout, abychom na něho nezapomněli. Já jsem tady už několikrát zmiňoval, že v té debatě, která tady zaznívá, že se jednou bavíme o Strážnici, jednou se bavíme o nějakých výrocích nesmyslných, kterým ministr Macinka a spol. trolí Českou republiku, tak tím zapadají témata, jako je třeba to, že byla tady v tichosti zrušena koncepce výstavby vysokorychlostních tratí, která je pro budoucnost České republiky naprosto zásadní a která je zásadní pro to, aby – ne pravděpodobně my, ale ty budoucí generace – se celkem dostupně a rychle dostaly do těch regionů, které se budou dále rozvíjet.

Česká vláda toto škrtla, víceméně přistoupila k té dávno překonané takzvané letadlové koncepci, kde má rychlodráha zastavovat jenom v těch velkých městech, což je, upřímně řečeno, k ničemu. Je to dávno překonané. A jenom musím upozornit, že to, že to je překonané, už řekla vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše v tom volebním období 2013 – 2017, to znamená, že to není něco, s čím by přišel Fiala – jako teď se proti tomu musíme vymezit, protože s tím přišel Fiala. Ne, zdaleka ne. Ta Fialova vláda pouze tu koncepci dále rozpracovávala.

A musím upozornit, že byla dělána ve shodě. Byla dělána ve shodě jak politické, tak odborné. To znamená, že ty rychlodráhy mají obsluhovat ty jednotlivé regiony, že ty soupravy mohou sjíždět z těch tratí na té rychlodráze na ty tratě konvenční a že zajíždějí právě i do těch regionálních měst.

Proto mě velmi mrzí, že v tuto chvíli... Já jsem v této věci tedy interpeloval jak ministra dopravy, tak předsedu vlády Andreje Babiše. Oba dva mi odpověděli, že nemají peníze. Ještě tam mi chybělo: Nemáme peníze a sami máme málo – ale to tam jako bylo spíše někde v podtextu.

Myslím si, že to je natolik závažná věc, že by se tím měla zabývat Sněmovna a měla by se skutečně k této věci vyslovit. Já si myslím, že to je věc, jak už jsem tady uváděl, kterou teď, když ji zanedbáme, tak se to celé zpozdí o několik generací.

A já mám obavu, že současný ministr dopravy Bednárik je takový Vítek Bárta této vlády, který, jestli si pamatujete, Vítek Bárta tehdy zrušil všechny přípravy, poškrtal všechny přípravy silnic a dálnic, těžko jsme se pak z toho dostávali. Tak mám obavu, že tohleto je teď právě ministr Bednárik.

To znamená, že já bych v chvíli chtěl navrhnout téma Výstavba vysokorychlostních tratí a byl bych rád, kdybychom toto téma projednali jako první bod po již pevně zařazených bodech Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak první bod po pevně zařazených bodech. Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Vlastimil Válek. A zatím se může připravovat paní poslankyně Vendula Svobodová. Tak vašich pět minut.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuju, pane předsedající, já se pokusím být co nejstručnější. Běžně nevystupuju k programu schůze, ale teď po víkendu dostávám spoustu e-mailů, které jsou od voličů jak koaličních stran, tak opozičních stran a týkají se stejného problému. A proto jsem si dovolil navrhnout zařazení bodu, který s tím úzce souvisí.

Možná jste si všimli, jaké počasí bylo včera, předevčírem, minulý týden, jaké vedro bylo v noci. A tady jasně zaznělo z úst – a já jsem tomu věřil a chtěl jsem tomu věřit, protože taky nemám rád vedro – z úst ministra životního prostředí i z úst druhého ministra životního prostředí, který zatím čeká v boxech, tak jasně zaznělo, že oteplování v České republice je konec.

A nebyl to předvolební slib, byl to slib, který zazněl už z úst člena vlády. A já podobně jako řada občanů jsem zklamán, protože včera, předvčerem, minulý týden nebyl konec globálnímu oteplování, ale už vůbec ne oteplování v České republice. Mně by stačilo, kdyby ministr životního prostředí nebo kterýkoliv z dvou ministrů životního prostředí splnil ten slib a ukončil oteplování v České republice aspoň v noci, když ne přes den tedy. (Smích vpravo.) A proto bych chtěl požádat o zařazení bodu jako druhého za pevně zařazenými: Kdy a jak splní alespoň jeden z ministrů životního prostředí svůj slib a ukončí oteplování v České republice alespoň v noci. Děkuji. (Potlesk a smích vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom prosím vydržte mi ještě vteřinku, protože v té přihlášce to není celé, ta věta, jestli byste mi to... (Poslanec Válek mimo mikrofon: Napíšu vám to celé.) Děkuju. A zatím tedy můžu pozvat paní poslankyni Vendulu Svobodovou. Tak vašich pět minut. Ještě ne, teď.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já tady vystupuji s návrhem bodu, ke kterému mě motivovalo dění tohoto víkendu. Právě o víkendu jsme měli na jižní Moravě celkem rušno. Bohužel ne v tom pozitivním smyslu slova. Ve Strážnici proběhl už osmdesátý první ročník Mezinárodního folklorního festivalu. To, že tam přijede ministr kultury, je asi pochopitelné. To, že tam ale jede s představou, že ho všichni budou vítat s pověstnou moravskou otevřenou náručí, ukazuje, jak moc mimo realitu tento člověk je. Panu ministrovi se to totiž nestalo poprvé, že na něj někdo negativně reagoval. Proto právě mě udivuje ta jeho ublížená reakce na síti X s konspiračním pokračováním celé situace. Pan ministr nejprve osočil diváky, že byli opilí, protože jinak by na něj takto nereagovali, že, a pak že jsou burani a sprosťáci. Na závěr vypustil řečnickou otázku o tom, jak by asi mělo vypadat nastavené zrcadlo Ministerstva kultury takovému chování. Já si myslím, že tu výhrůžku tam necítím jenom já. A pak nám odhalil ještě více z vlastního nastavení mysli, když tvrdil, že celá akce byla na něj nachystaná a účastníci toho bučení byli domluvení, takže už chyběl jen Soros. Pak přispěchal na pomoc pan ministr Šťastný, který se s tím vůbec nemazal a dal ke zvážení myšlenku zrušit finanční podporu pro festival, protože se návštěvníci přece nechovali s dostatečnou úctou.

A tak, pánové, já bych vám něco poradila. Pokud si tu úctu nezasloužíte nebo takhle: tu úctu si prostě buď zasloužíte, anebo nezasloužíte. A to je všude stejné, nejenom u nás na Moravě. A říkáte si, že by to mohlo stačit, že se Motoklub už dostatečně ukázal. Tak ne. Jak se říká, do třetice všeho dobrého a zlého, a tady tedy zlého, přijel zřejmě nikým nepozvaný ministr Macinka. Stoupl si na pódium, provokoval návštěvníky a při odchodu jim sdělil, že se zbláznili. Nevím, co čekal, my od něj jsme však nicméně nečekali trochu drama Queen. A já už jsem posílala interpelaci na pana ministra Šťastného i Klempíře s dotazy, zda považují svá vyjádření za vhodná a jak to tedy bude s tou finanční podporou. Protože oni dva jsou v pozici, kdy skutečně můžou na ty finance i na přidělování financí působit, ať už různě oficiálně či neoficiálně. Pana Macinku na (za) jeho přirozené chování samozřejmě interpelovat nebudu, netýká se jeho ministerské funkce. Zřejmě by se takto projevil i kdykoliv předtím.

A ještě jedno jméno. Radek Holomčík, bývalý pirátský poslanec a rodák ze Strážnice napsal obsáhlý facebookový post Proč byste měli Strážníci navštívit a co byste všechno o ní měli vědět? Bohužel většina lidí, která doteďka Strážníci neznala, se o ní dozvěděla jako o místě, kde motorističtí ministři neunesli zpětnou vazbu návštěvníků. Takže pokud ještě nemáte tip na výlet nebo na nějaký prodloužený víkend, tak si přečtěte post Radka Holomčíka a ať na Strážnici máte lepší vzpomínky a lepší konotaci. Děkuji, a proto navrhuji bod, který se jmenuje Drazí ministři, Strážnice sa nesúdí, jako první bod tohoto dne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, mám poznačeno. Dalším přihlášeným je pan poslanec Lukáš Vlček. Je tady. Než přijde, tak prosím: pan poslanec Michal Zuna ruší svou omluvu z důvodu nepřítomnosti, je zde. Tak a nyní vašich pět minut, teď.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, já navrhuji, abychom zařadili na dnešní jednání bod s názvem Strategie pro hospodářsky a sociálně slabší regiony a pokusím se jej krátce odůvodnit v tom časovém rozpětí, které mám. Budu mluvit z hlavy, nemám nějaký papír napsaný, takže budu stručný.

Mě k zařazení tohoto bodu vede to, že pokud se podívám do aktuálních ekonomických statistik, tak vidím, že se nám opravdu dále rozevírají nůžky mezi těmi slabšími, nejenom ekonomicky, ale sociálně slabšími regiony a mezi těmi rozvinutými. Blíží se projednávání státního rozpočtu a ten rozpočet jako takový, tak uvidíme, že zase řada ministrů bude v průběhu letních prázdnin žmoulat čepici v podpaží v Letenské ulici u paní ministryně. A já si myslím, že by bylo dobře, aby se na to pamatovalo už nyní, aby se toto téma otevřelo. Je to bohužel téma, které je palčivé už od devadesátých let. Kolegové tady na mě pokřikují, že už jsou rozevřeny. Oni mají pravdu samozřejmě. A já bych byl velmi nerad, aby tento trend pokračoval, a abychom právě při projednávání státního rozpočtu na toto téma pamatovali. Myslím si, že než to téma se v těch podzimních měsících naplno rozjede, tak abychom to téma už otevřeli vlastně na této schůzi, abychom o tom diskutovali, jakým způsobem se právě téma hospodářsky a sociálně slabších regionů projeví právě v návrhu státního rozpočtu pro rok 2027. A ony to nejsou jenom ty regiony v těch takzvaně pomyslných vnějších periferiích. To není jenom Ústecký kraj, Karlovarský kraj, části Moravskoslezského kraje. Ale jsou to i ty vnitřní periferie. Například na mé domovské Vysočině je osm z patnácti oerpéčkových regionů – jsou regiony, které jsou právě hospodářsky a sociálně slabší, definovány jak vyšší mírou chudoby, menší úrovní vzdělanosti, vyššího průměrného věku a tak dále. Ty socioekonomické vlastně parametry jsou dány a já to cítím opravdu jako palčivé téma. Proto navrhuji, abychom jako třetí bod jednání schůze zařadili bod s názvem Strategie pro hospodářsky a sociálně slabší regiony. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji moc. Poprosím, abychom udržovali opravdu ten klid v sále a nepokřikovali na sebe. Děkuji. Tak a nyní paní poslankyně Vendula Svobodová a potom s posledním vystoupením se připraví paní poslankyně Eva Šrámková. (Poslankyně Šrámková je připravena u řečnického pultíku.) Eva Šrámková ne. (Nejasnosti, kdo vystoupí jako další řečník.) Teď jsem z toho trošku zmatený. Prosím, vydržme vteřinku. (Předsedající se domlouvá s poslankyní Svobodovou.) Tak už nejsem zmatený. Paní kolegyně Svobodová si bere svou přihlášku zpět a nyní tedy paní kolegyně Eva Šrámková. Vašich pět minut. Vyčerpali jsme ještě část předchozího řečníka, vašich pět minut jede.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedající, dovoluji si navrhnout zařazení bodu s názvem Jak se k sobě chováme ve veřejném prostoru. Možná se bude někomu zdát, že to není téma pro Poslaneckou sněmovnu. Já si myslím opak. Protože my tady nepřijímáme jen zákony. Svým chováním každý den ukazujeme lidem, co je ještě normální a co už ne. V posledních dnech jsme byli svědky několika událostí, které spolu souvisejí víc, než se na první pohled zdá. Ve Strážnici vystoupil ministr kultury Oto Klempíř i předseda Motoristů Petr Macinka. Část návštěvníků s nimi nesouhlasila a dali to jasně najevo. Můžeme se bavit o tom, jestli je vypískání vhodná forma. Ale demokracie znamená i to, že lidé mají právo dát politikovi najevo nesouhlas. Místo snahy situaci uklidnit ale zazněla slova o tom, že za reakcemi lidí byl alkohol, vedro nebo zášť. A Petr Macinka pak, prostřednictvím pana předsedajícího...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní poslankyně. Prosím o klid. (Výkřiky v sále.) Prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Petr Macinka, prostřednictvím pana předsedajícího, pak návštěvníky festivalu urážel. Ministr Boris Šťastný k tomu napsal, že by řešením bylo festivalu zrušit dotace.

Když se proti jeho slovům zvedla vlna kritiky, příspěvek smazal a začal tvrdit, že nic takového neřekl. Jenže ten signál už byl vyslán. Dotace nejsou odměnou za potlesk politikům. Kulturní akce nejsou majetkem vlády ani opozice – patří lidem. Strážníci vytvářejí tisíce dobrovolníků, folklorních souborů, muzikantů a řemeslníků. Ti nemohou nést politický trest jen proto, že se některému politikovi nelíbila reakce publika. A pak je tu vystoupení předsedy Sněmovny Tomia Okamury, předsednictvím pana předsedajícího. Mluvíme o třetím nejvyšším ústavním činiteli této země, o člověku, který má svým chováním chránit důstojnost právě této Sněmovny. Redaktorka České televize Helena Truchlá mu položila legitimní otázku, dělala svoji práci.

Jeho odpověď nebyl argument před kamerou, kterou si sám držel. Přirovnala novinářku k nacistům a mluvil o kolektivní vině vůči židům. Holokaust není rétorická zbraň. Vzpomínka na jeho oběti se nezneužívá k tomu, aby politik umlčel nepohodlnou otázku. A tím to neskončilo. Celé video vystavil na sociální sítě, vysmál se redaktorce a zeptal se svých příznivců, jestli tohle chtějí platit. Z ponížení novinářky udělal představení. Sama Česká televize to označila za hrubé překročení hranic politické kultury a já s ní souhlasím. Tohle je už za hranou. A když takto mluví předseda Sněmovny posouvá tu hranice pro nás všechny, protože jednou jsou terčem návštěvníci festivalu, podruhé novinářka, příště to může být učitel.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ještě jednou paní poslankyně prosím promiňte, že vás přerušuji opravdu prosím o klid v jednacím sále. Špatně se mi dělají poznámky. Ještě jednou prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Příště to může být učitel, zdravotní sestra, lékařka nebo starosta. Důvěra se buduje dlouho a ztrácí velmi rychle. S důvěrou lidí v politiku je to úplně stejné. Nikdo z nás není neomylný. Každý někdy řekne něco, co přestřelí. Rozdíl mezi dobrým a špatným politikem není v tom, jestli chybu udělá. Rozdíl je v tom, jestli dokáže říct: tohle jsem přehnal, mrzí mě to a omlouvám se. Veřejná omluva není slabost je to projev síly respektu a přesně takovou politiku bych si v této Sněmovně přála. Ne politiku urážek, výhrůžek, ne politiku trestání lidí za jejich názor, ale politiku respektu a já vám tímto dávám příležitost se omluvit zde ve Sněmovně. Děkuji a navrhuji tento bod jako první bod této schůze. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nemám tady před sebou už tedy žádnou další přihlášku. Vidím, že nikdo další se ani nehlásí, ono by stejně nešlo měnit program s tímto novým přihlášením. A tím pádem se přesuneme do oblasti hlasování o návrzích, které tady dnes zazněly.

Pro jistotu, protože mnozí z vás byli venku. Navíc máme teplo jak jste říkali, tak vás všechny odhlašuji a prosím abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Než se přihlásíte přečtu omluvu: od 18.15 se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Marie Pošarová.

Máme tady návrh na vyřazení z pořadu schůze u bodu 103, což byla dohoda ČR, Keňa a spol. v oblasti obrany a bodu 122 sněmovní tisk 83 silniční provoz, třetí čtení a já si myslím, že k tomuto vyřazení můžeme hlasovat jedním hlasováním, pokud s tím nikdo nemá problém. Nikdo kdo problém nemá.

 

Dál je tady z grémia návrh. Dnes, to je v úterý 30. června, navrhujeme projednat bod 15, sněmovní tisk 198 státní sociální podporu jako druhé čtení. A zítra, to je ve středu 1. července, se případně budeme věnovat bodům z bloku Zákony třetí čtení. Tohle jsou návrhy z grémia. Bod návrh 1, návrh 2, nechal bych o nich hlasovat dohromady, proti tomu není žádný protest?

Postupně tedy zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 119, přihlášeno 164 poslanců, pro 162, proti žádný. Tyto dva návrhy byly přijaty.

 

Dále zde máme z grémia návrh mezi 14. a 15. hodinou by byla vyhlášena polední přestávka, přičemž by se ve 14.05 konala schůze organizačního výboru. Týká se to středy 1. července. Na to navazuje, že v 15 hodin navrhujeme projednat tyto bloky: z bloků Zákony druhé a první čtení. Otázka: mám každý z těchto návrhů nechat hlasovat samostatně nebo jako celý blok? Jako celý blok? (Ozývá se nesouhlas.) Dobře, samostatně.

 

V pořádku, tak v tom případě se zdržíme jenom u toho návrhu mezi 14. a 15. hodinou by byla vyhlášena polední přestávka, přičemž by se ve 14.05 konala schůze organizačního výboru.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Zahajuji hlasování, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 120, přihlášeno 165 poslanců, pro 164, proti žádný, tedy přestávku a schůzi máme schválenou.

 

V 15 hodin navrhujeme projednat tyto body z bloku Zákony druhé a první čtení. Byl požadavek každý... (Ozývá se dotaz ze sálu.) En bloc? Takže en bloc. Je to blok 10, 20, 21, 33, 37, 23, 27, 28 a 39. En bloc byl požadavek.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 121, přihlášeno 166 poslanců (na tabuli 167.), pro 164. (Na tabuli 165.) (Proti nikdo.)

Odhlasovali jsme si tedy bloky druhého a prvního čtení.

 

Další návrh je ve čtvrtek 2. července navrhujeme po projednání bodu 153 písemné interpelace. V 11 hodin projednávat body z bloku mezinárodní smlouvy, první čtení, případně bloky z bloku Zákony druhé a první čtení, které nebudou projednávané v úterý a ve středu.

Tak zahajuji hlasování (číslo 122). Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 122, přihlášeno 167 poslanců, pro 152 (Na tabuli 144.), proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Odpoledne 2. července bychom se věnovali bodu 154 ústní interpelace, ale o tom nemusíme hlasovat, protože vychází to z pořadí. V pátek 3. července se případně budeme věnovat blokům z bloku Zákony třetí čtení. Takže to je vlastně poslední návrh, který bychom hlasovali.

 

V pátek 3. července se případně budeme věnovat blokům z bloku Zákony třetí čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 123. Přihlášeno 167 poslanců, pro 106 (Na tabuli 108.), proti 1. Návrh byl přijat.

Tímto jsme se vypořádali tedy se vším, co bylo součástí předchozího návrhu z grémia. A nyní tedy můžeme začít s návrhy, které jsme si stanovili zde.

 

První hlasujeme o návrhu paní poslankyně Malé, která navrhla číslo bodu 86, sněmovní tisk 173 – trestní zákoník, zařadit jako druhý bod dnes .

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?Hlasování 124, přihlášeno 167 poslanců, pro 92, proti 31. Návrh byl přijat.

 

Nyní zde máme návrh paní poslankyně Malé, číslo bodu 87, sněmovní tisk 174 – ochrana zvířat. Navrhuje jako třetí bod dnes .

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?Hlasování číslo 125, přihlášeno 167 poslanců, pro 93, proti 19. Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Malé je číslo 16, sněmovní tisk 115 – trestní zákoník. Zařadit jako čtvrtý bod dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?Hlasování číslo 126, přihlášeno 167 poslanců, pro 92, proti 22. Návrh byl přijat.

 

Návrh paní poslankyně Malé, číslo bodu 17, sněmovní tisk 116 – nominační zákon, zařadit jako pátý bod dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 127, přihlášeno 167 poslanců, pro 93, proti 71. Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem Táni Malé je číslo bodu 122, sněmovní tisk 77 – státní zaměstnanci, zákon související. Pardon 112, chyba moje, děkuji za opravu, 112, sněmovní tisk 77 – státní zaměstnanci související, zařadit jako první bod ve středu 1. 7. v bloku třetí čtení od 9 hodin.

Zahajuji hlasování. Pardon, stop, nezahajuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 128, přihlášeno 167 poslanců, pro 94, proti 72. Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Malé je číslo bodu 110, sněmovní tisk 72 – jednací řád Poslanecké sněmovny, navržen jako druhý bod ve středu 1.7. v bloku tři od 9 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 129, přihlášeno 168 poslanců, pro 126, proti 20. Návrh byl přijat.

 

Pokračujeme v návrzích paní poslankyně Malé. Číslo bodu 90, sněmovní tisk 193 – o obalech. Navrhuje zařadit jako čtvrtý bod ve středu 1. 7. od 15 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 130, přihlášeno 168 poslanců, pro 105, proti 27. Návrh byl přijat.

 

Paní poslankyně Malá, číslo bodu 150, sněmovní dokument 1341 – odměny členům kontrolní rady Technologické agentury ČR, jako první bod po písemných interpelacích v 11 hodin ve čtvrtek 2. 7.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?Hlasování číslo 131, přihlášeno 168 poslanců, pro 156, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Dalším a posledním bodem od paní poslankyně Malé je číslo bodu 109, sněmovní tisk 67 – stavební zákon. Navrhuje ho zařadit jako první bod v pátek 3. 7. v bloku třetích čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?Hlasování číslo 132, přihlášeno 168 poslanců, pro 93, proti 75. Návrh byl přijat.

 

Pokračujeme. Další je návrh pana poslance Zdeňka Hřiba. Je to nový bod – Pane premiére, vraťte 7 miliard neoprávněně čerpaných dotací pro Agrofert a pomozte lidem nastartovat možnost dostupného bydlení, nejsou to vaše peníze a nikdy nebudou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Hlasování číslo 133, přihlášeno 167(správně 168) poslanců, pro 71, proti 86. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Richterové jako nový bod – Pane ministře Juchelko, začněte se konečně zabývat skutečnou podporou rodin a pravidelně navyšujte rodičovský příspěvek například o 12 000 korun pro děti narozené v daném roce.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Hlasování číslo 134, přihlášeno 168 poslanců, pro 55, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším je návrh paní poslankyně Richterové, aby číslo bodu 42, sněmovní tisk 4 – daň z příjmu, byla zařazena jako druhý bod dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 135, přihlášeno 168 poslanců, pro 57, proti 87. Návrh nebyl přijat.

Dalším návrhem je návrh pana poslance Rakušana, je to nový bod – Naplňování očekávání voličů, jako první bod dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?Hlasování číslo 136, přihlášeno 168 poslanců, pro 71, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Máme tady teď tři návrhy pana poslance Jakoba, tím prvním je samostatný nový bod – Ohrožení svobody slova a nepřípustné zneužívání veřejných dotací k politickému nátlaku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 137, přihlášeno 168 poslanců, pro 75, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Omlouvám se, pan poslanec Jakob má pouze dva návrhy, ten první byl do dvou řádků. Tak nyní návrh pana poslance Jakoba, číslo bodu 88, sněmovní tisk 181, Volby do zastupitelstev. Navrhuje zařadit jako první bod dnes. V případě, že by to nevyšlo, budeme hlasovat jako první bod ve středu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro první bod dnes? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 138, přihlášeno 168 poslanců, pro 61, proti 88. Návrh na zařazení bodu jako první bod dnes přijat nebyl.

 

Nyní hlasujeme, aby tento bod 88 byl zařazen jako první bod ve středu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 139, přihlášeno 168 poslanců, pro 73, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Hladíka, nový bod – Útoky na demokratické instituce.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 140, přihlášeno 168 poslanců, pro 75, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem pana poslance Hladíka je nový bod – Zestátnění ČEZ je vlastně privatizace její nejziskovější části.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 141, přihlášeno 168 poslanců, pro 69, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem pana poslance Hladíka je samostatný bod nový – Systematická řešení extrémních projevů počasí.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 142, přihlášeno 168 poslanců, pro 70, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní zde máme návrhy pana poslance Kupky. Prvním novým bodem je Snaha vlády mařit předběžné opatření Ústavního soudu ve věci účasti prezidenta republiky na summitu NATO.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 143, přihlášeno 168 poslanců, pro 72, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je bod Osobní útoky členů vlády a vládní koalice na novináře. Zahajuji hlasování k zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 144, přihlášeno 168 poslanců, pro 75, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším novým bodem je bod Politizace Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice Motoristy sobě.

Zahajuji hlasování k zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 145, přihlášeno 168 poslanců, pro 75, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem pana poslance Kupky na samostatný bod je bod Stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj k návrhu novely zákona o střetu zájmů a postupu vlády při jeho schválení.

Zahajuji hlasování k zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 146, přihlášeno 168 poslanců, pro 73, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Urbanové, číslo bodu 110, sněmovní tisk 72 – Jednací řád Poslanecké sněmovny, navrhuje zařadit na středu jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 147, přihlášeno 168 poslanců, pro 53, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším hlasováním je návrh pana poslance Skopečka jako nový bod Neadekvátní komunikace vlády v zásadních hospodářsko-politických rozhodnutích.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 148, přihlášeno bylo 168 poslanců, pro 74, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Bartoše, je to nový bod – Ministře Macinko, odvolejte svůj nesmyslný výrok o konci klimatické krize.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Hlasování číslo 149, přihlášeno 168 poslanců, pro 69, proti 90. Návrh nebyl přijat.

Dalším návrhem pana poslance Bartoše je nový bod: Tři čtvrtě milionu za klimatizaci pro kamarády Motoristů na Ministerstvu životního prostředí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 150, přihlášeno 168 poslanců, pro 57, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším novým bodem je návrh pana poslance Bartoše: Sněmovna vyzývá Petra Macinku, aby využil své moci rozhodnout o klimatu a okamžitě zastropoval teplotu ve městech na 25 stupňů Celsia.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. (Smích v sále.) Kdo je pro zařazení, jo? Kdo je proti?

Hlasování 151, přihlášeno 168 poslanců, pro 65, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Langšádlové, nový bod: Přijetí eura.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 152, přihlášeno 168, poslanců, pro 55, proti 93. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Langšádlové s názvem bodu: Vlna veder jako důsledek změny klimatu.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 153, přihlášeno 169 poslanců, pro 61, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh, který dal pan poslanec Niemiec. Název bodu: Flagrantní porušení sněmovních zvyklostí při projednávání stavebního zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 154, přihlášeno 169 poslanců, pro 75, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde návrh pana poslance (nesrozumitelné), samostatný bod: Výstavba vysokorychlostních tratí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 155, přihlášeno 169 poslanců, pro 76, proti 84. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Válka: Kdy a jak splní alespoň jeden z ministrů životního prostředí svůj slib a ukončí oteplování v České republice aspoň v noci?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 156, přihlášeno 169 poslanců, pro 67, proti 84. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde návrh paní poslankyně Venduly Svobodové, samostatný bod, nový: Drazí ministři, Strážnice sa nesúdí.

Zahajuji hlasování pro zařazení tohoto bodu. Kdo je pro. Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 157, přihlášeno 169 poslanců, pro 59, proti 86. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde na hlasování poslední dva návrhy. Návrh pana poslance Vlčka, nový bod: Strategie pro hospodářsky a sociálně slabší regiony.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 158, přihlášeno 169 poslanců, pro 62, proti 84. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde poslední hlasování, nový bod paní poslankyně Šrámkové: Jak se k sobě chováme ve veřejném prostoru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 159, přihlášeno 169 poslanců, pro 74, proti 84. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní jsem chtěl hlasovat ještě o celku, ale přistoupíme k prvnímu bodu. Pardon, máme tady ještě k hlasování poznámku.

 

Poslankyně Monika Oborná: Děkuju za slovo. Dobrý den, kolegyně, kolegové, k hlasování číslo 133. Hlasovala jsem proti, na sjetině mám pro. Nezpochybňuji hlasování. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Máme tady ještě další.

 

Poslanec Marek Novák: Krásný večer všem. U hlasování 133 jsem hlasoval jednoznačně proti, na záznamu mám pro. Pouze pro stenozáznam, nezpochybňuju hlasování.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Omlouvám se, že jsem vás vyděsil prosím. Já totiž když je dlouhé hlasování, tak vždycky mám tendenci to shrnout.

 

Poslanec Václav Trojan: Dámy a pánové, dobré odpoledne. Úplně stejně. V hlasování 133 jsem hlasoval proti a na sjetině mám pro.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ještě někdo prosím k hlasování? Dobrá tedy.

 

Číslo bodu

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 2. 7. 2026 v 0:51.