Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tolik, dámy a pánové, připomínky za životní prostředí.

Nyní mi dovolte stručné shrnutí také za Stavební úřad a Úřad územního plánování. I v tomto případě se jedná o výhrady vyplývající z aplikační praxe a zkušeností pracovníků těchto dotčených úřadů. Návrh zákona ignoruje faktickou proveditelnost. Bez personálního auditu a dopadové studie RIA je zákon pouze jakousi prázdnou schránkou. Mnou uváděné připomínky k návrhu novely jsou přitom jen ilustrativním výčtem dokazujícím procesní, institucionální a implementační rizika spojená s přijetím navrhované právní úpravy. Jelikož byl návrh zákona předložen poslaneckým pozměňovacím návrhem, nebyl předmětem mezirezortního připomínkového řízení, systematické odborné debaty, ani standardního vyhodnocení dopadů regulace. Takový postup ve svém důsledku oslabuje kvalitu právní úpravy i důvěru v její přípravu.

Vyhodnocení návrhu z hlediska jeho souladu s ústavním pořádkem není z předloženého materiálu zřejmé. Tato principiální otázka by jistě byla předmětem posuzování, pokud by návrh novely byl řádně projednán v rámci standardního legislativního procesu hodného takto zásadní právní úpravy, která zásadním způsobem mění institucionální uspořádání stavební správy, kompetenční vztahy i postavení samospráv. Problematika možnosti delegace samosprávných kompetencí na instituci vykonávající přenesenou působnost tak zůstává nevyjasněna.

Předložený návrh zákona vykazuje v klíčových oblastech procesní a personální realizace značné nedostatky, které mohou v praxi vést k právní nejistotě a snížení efektivity výkonu státní správy. Návrh dostatečně neřeší mechanismus delimitace úředníků do nově vznikajících struktur. Postrádá jasné vymezení postupu převodu práv a povinnosti z pracovněprávních a služebních poměrů. Absence detailního delimitačního plánu představuje riziko ztráty kontinuity odborných agend a může ohrozit stabilitu státní služby v dotčených úsecích.

Zásadním nedostatkem je nejasnost ohledně personální náročnosti nově vznikajících úřadů. Předložená důvodová zpráva neobsahuje dostatečnou analýzu potřebných systemizovaných míst. Chybí kvantifikace nákladů na platy, povinné odvody a materiálně technické zajištění nových zaměstnanců. Bez jasného vymezení organizační struktury a počtu služebních míst nelze objektivně posoudit hospodárnost a realizovatelnost celého záměru. Pokud zákon počítá s novými agendami, ale neřeší tabulková místa, může dojít k extrémnímu prodloužení lhůt a nárůstu chybovosti z důvodu přetížení. Každý nový úředník vyžaduje nejen plat, ale i pracovní místo, technické vybavení a samozřejmě sociální zázemí. Bez této analýzy nelze schválit rozpočtové krytí zákona.

Dál chybí pravidla pro převod movitého i nemovitého majetku, jako jsou budovy, IT systémy, archivy, což může způsobit paralýzu běžného provozu úřadu. Není jasně určena odpovědnost za škodu. V případě průtahů nebo chybných rozhodnutí během přechodného období bude obtížné určit, zda za škodu odpovídá stát, anebo původní subjekt.

Celý text návrhu zákona obsahuje řadu legislativních nepřesností a vnitřních rozporů. Návrh zákona přistupuje k nedůvodným úpravám v praxi ověřených a zažitých definic pojmů a zavádí pojmy nové, jejichž výklad působí nejednoznačně. Absentující terminologická preciznost činí návrh zákona mnohdy obtížně srozumitelným a nepředvídatelným.

Návrh zákona vykazuje také značnou terminologickou nejednotnost se správním řádem, přičemž správní řád je ústavou pro rozhodování úřadů. Jakákoliv odchylka, která není řádně odůvodněna ústavou myšleno v uvozovkách, viděl jsem, že jste se na mě podívala (Poslanec Schrek hledí ke stolku zpravodajů.), jakákoliv odchylka, která není řádně odůvodněná, vede k soudním přezkumům a rušení rozhodnutí. Správní řád pracuje s dny pracovními, kalendářními. Zavedení týdnů vnáší do procesu nejistotu, zejména u doručování a nabývání právní moci.

Označení jiné osoby namísto účastníci řízení je právně nebezpečné. Účastník má specifická práva například nahlížet do spisů nebo se vyjádřit k podkladům. Pokud zákon tyto osoby definuje vágně, může dojít k protiústavnímu zkrácení jejich práv na spravedlivý proces. Soudy budou muset složitě dovozovat, zda byl úmysl zákonodárce se od správního řádu odchýlit, nebo zda jde o pouhou nedůslednost. To celé může způsobit, že se budou pouze zvyšovat náklady na právní zastoupení pro všechny strany. Tolik tedy mnou nasbírané připomínky z pohledu obou těchto agend.

A teď mi ještě dovolte představit pozměňovací návrh, ke kterému se samozřejmě ještě přihlásím v podrobné rozpravě, ale v tuto chvíli bych vás rád seznámil s jeho podstatou. Jedná se o pozměňovací návrh, jehož cílem je zrušit v právním řádu institut povolení dělení a scelování pozemků, který v současné době a za stávající právní úpravy přináší nadměrnou administrativní zátěž jak pro vlastníky pozemků, tak pro stavební úřady. Deregulací této oblasti by případné dělení a scelování pozemků bylo v rukou vlastníků a stavebním úřadům by se uvolnila kapacita pro rozhodování o podstatnějších záležitostech, především pro povolování nové výstavby. V současnosti představuje nezbytnost získat povolení dělení a scelování významnou brzdu realitního trhu, neboť vydání povolení při aktuálním zatížení stavebních úřadů v mnohých místech trvá i několik měsíců. Navíc jde zpravidla o ryze formální úkon a Stavební úřad se navrženým dělením či scelování pozemků dopodrobna nezabývá. Není úkolem státu... (Poslanec Schrek se odmlčel.)

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak pardon, když už ses tam takhle podíval, tak já poprosím poslance, poslankyně vlevo, je nás tady skutečně poskrovnu, tak...

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji, pane předsedající. (Předsedající: Tak, ano, děkuju.) Není úkolem státu, respektive stavebních úřadů, aby vlastníkům pozemků určoval, jakou část pozemků smějí nebo nesmějí prodat, a je na odpovědnosti každého, aby si koupil pozemek, na který je zajištěn přístup, anebo aby naopak neprodal pozemek nebo jeho část, kterou pro svůj přístup nepotřebuje. Je třeba upozornit na to, že i za současného stavu existuje množství pozemků bez přístupu. Vlastník takového pozemku jej může prodat jako celek, nemůže však již prodat jeho část, neboť nezíská povolení stavebního úřadu k dělení takového pozemku. Není přitom žádný důvod, který by ospravedlňoval tento rozdíl. Požadavky na vymezování pozemků § 139 až 142 stavebního zákona zůstanou zachovány a stavební úřady je budou moci aplikovat v rámci ostatních povolovacích procesů.

Je třeba připomenout, že u mnoha stavebních záměrů je tak jako tak dotčeno vícero pozemků vymezených v katastru nemovitostí. Stavebník si musí zajistit právní titul ke všem dotčeným pozemkům. Umístění stavby se pak neřídí vymezením jednotlivých pozemků dle katastru nemovitostí, ale celým územím, respektive vícero pozemky, které má stavebník pod kontrolou a je předmětem povolení záměru. Zde zůstane na místě, aby stavební úřady uplatňovaly požadavky na vymezování pozemků, ale rozhodně by se tyto požadavky neměly uplatňovat, pokud se někdo rozhodne jen prodat část svého pozemku. Není důvod pro existenci administrativní překážky v podobě povolení dělení pozemku dvěma vlastníkům sousedních pozemků, pokud se dohodnou, že jeden druhému převede část svého pozemku. Regulace by zde měla fungovat výhradně v rovině soukromého práva a stavební úřady by do této oblasti neměly žádným způsobem zasahovat a posuzovat, kdy a jak má vést hranice mezi sousedními pozemky.

Přístup k pozemkům je řešen v soukromém právu, viz právo nezbytné cesty dle § 1029 a následně občanského zákoníku a v související judikatuře. Je věcí vlastníka, aby si přístup zajistil, a není třeba ho hlídat ze strany státu. Zrušení institutu povolení dělení a scelování pozemků ve stavebním zákoně si vyžaduje rovněž odpovídající úpravy v souvisejících právních předpisech. Toť vše k mému příspěvku. Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě Marek Výborný, připraví se Petr Bendl. Máte slovo, pane předsedo.

Poslanec Marek Výborný: Dobrý večer, děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, byť v této pokročilé době, téměř v půl jedenácté večer, tak bych rád se také věnoval předložené novele stavebního zákona. Když jsem tady teď pečlivě poslouchal kolegu Schreka, tak ono to tam mnohokrát zaznělo i v tom jeho projevu s těmi zkušenostmi právě z té praxe. A já bych se jenom opakoval, když bych tady měl znovu přednášet ty argumenty, které nakonec vůči novele stavebního zákona opakovaně přednesli, avizovali zástupci Sdružení místních samospráv, zástupci Svazu měst a obcí České republiky a mnozí další z té odborné veřejnosti, ČKAIT a tak dále. ***