Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.10 hodin)
Poslanec Zdeněk Hřib: Ale jak říkám, bylo by dobré schválit i tady ten původní návrh primátora Bohuslava Svobody, který jsem donesl v minulém volebním období. Tehdy mu to tedy neprošlo. Já bych byl rád, kdyby to tentokrát prošlo, protože je to změna, která umožní do budoucna nějakou flexibilitu s tím, protože prostě asi všichni, kdo někdy šli okolo takovéhle stavby, tak ví, že prostě i v jejím průběhu může dojít k nějakým změnám. A ono některé ty změny by musely vyžadovat zase další EIA, kdyby byla jenom protažená její platnost podle návrhu Ivana Adamce, protože ta EIA třeba bude stačit podle návrhu Ivana Adamce v té lhůtě na vydání stavebního povolení, ale potom nebude stačit třeba na nějakou změnu, což by byl problém.
Takže z tohohle důvodu se navrhuje vlastně úplně totéž, co pro to metro D. Pod tím jsou podepsaní tedy pražští poslanci napříč stranami, tady v tomhletom případě u toho městského okruhu, radlické radiály a libeňské spojky jsem už neobcházel pražské poslance s tímhletím podpisem, protože jak říkám, on to není vlastně můj návrh, je to návrh Bohuslava Svobody a s panem poslancem Adamcem je domluveno, že prostě to tam nasypeme v uvozovkách tak nějak všechno teď v průběhu druhého čtení, ať se na to nezapomene, protože potom už to pochopitelně tam načíst nepůjde a potom se nějak domluvíme, jakým způsobem teda, co se vlastně pustí potom ve třetím čtení dál, co se schválí, co se neschválí.
Ano, i ten návrh Ivana Adamce je důležitý. Ano, vyřeší to ten nejzásadnější problém. Nicméně, jak říkám, Praha využívala i tady tohle, ten druhý návrh. Důkazem budiž to, že to sem nesl aktuální primátor v tom minulém volebním období.
Takže je to skutečně něco, co by významně pomohlo v realizaci toho městského okruhu vnitřního, pražského.
Takže tolik jsou tady ty pozměňovací návrhy ke stavebnímu zákonu a já pochopitelně se k nim ještě přihlásím v podrobné rozpravě. Díky.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak ano, je to tak, bez toho přihlášení by to nestačilo tady, byť tam ta čísla zazněla.
V této chvíli tam byl původně Jan Berky. Nevím, on se asi odhlásil. Doufám, že se to nestalo, tak nevím, protože my jsme tady něco, já s mým kolegům něco ukazoval. V této chvíli tedy na prvním místě je Vítězslav Schrek, který tady poctivě čekal. To je nevýhoda poslance bez přednostního práva, který je první na řadě, aby nepřišel o pořadí, musí čekat.
Ale pane poslanče, než vás k tomu pustím, tak přečtu omluvy. Jan Síla od 21.30 osobní důvody, Helena Válková od 22 zdravotní důvody, Samuel Volpe od 19.20 do 21.20 osobní důvody a pak se mi omlouval pan ministr Adam Vojtěch od 21.30 z pracovních důvodů.
Tak teď máte prostor, pane poslanče.
Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem zvyklý, že na dobré věci si člověk zkrátka musí počkat, takže mi to zas tak nevadí. Poslouchal jsem pečlivě pana kolegu, pana poslance Hřiba.
Tak pěkný večer, vážená paní ministryně, dneska už podruhé. A dámy a pánové, já bych rád v rámci svého vystoupení k projednávané novele stavebního zákona reflektoval některá ustanovení z pohledu regionálního výkonu agend a hned na dvou úsecích, a sice na úseku životního prostředí a také stavebního úřadu, respektive úřadu územního plánování.
Nejdříve mi tedy dovolte několik připomínek a poznámek k novele stavebního zákona a složkových zákonů na úsecích životního prostředí z pohledu aplikační praxe dotčených orgánů státní správy.
Tak, jak je v tuto chvíli koncipován návrh této novely, zakládá vážnou pochybnost, že bude sledovaných a požadovaných cílů vůbec dosaženo, myšleno tím zjednodušení a zrychlení povolování stavebních záměrů, a to proto, že nesprávně identifikuje problémové jevy zdržující povolovací proces, což z praktického pohledu dotčeného orgánu státní správy jsou a) nedostatečně připravovaná projektová dokumentace, b) nadbytečné hmotněprávní požadavky složkových zákonů, c) neschopnost investorů dosáhnout dohod s účastníky řízení, což vede k napadání správních úkonů v širokém smyslu a d) dublování některých postupů. Novela částečně řeší pouze oblast d)..
Návrh staví do popředí stavební právo na úkor takzvaných veřejných zájmů chráněných složkovými právními předpisy. Tyto veřejné zájmy ale nejsou pouze ústavně chráněné objektivní jevy, jsou také pozitivně vnímány veřejností v širokém smyslu i přímo dotčenými obyvateli místních staveb. Je to příroda, krajinný ráz, kulturní památky, pohoda bydlení, ochrana před hlukem, prachem, zápachem, vibracemi, ochrana lesa, vodních zdrojů a podobně.
Právní předpisy by měly být vyváženě nastaveny mezi oprávněným zájmem na umisťování a provozování staveb a ochranou uvedených veřejných zájmů.
Úkony dotčeného orgánu státní správy zase mohou být za prvé nezávislé na povolování staveb, za b) mít formu samostatných závazných stanovisek, za c) mít formu integrovaných závazných stanovisek dnes jednotné environmentální stanovisko a za d) být přímo integrovány do povolení stavby.
Právní řád prošel kroky a) až c), přičemž krok c) je účinný necelé dva roky a jeho přínosy, respektive nedostatky zatím rozhodně nemohly být vyhodnoceny. Krok d) je možným řešením, ovšem zbytečně kvůli němu zakládat novou státní úřední soustavu.
Novela zavádí plnou integraci dotčeného orgánu státní správy do státní stavební správy. To je nejrizikovější faktor celé reformy a v podstatě zbytečný. Integrace může proběhnout i bez vzniku státní stavební správy na stávajících strukturách, to znamená městský úřad, krajský úřad a ústřední úřad. Výsledek bude shodný a bez rizika personálního nedostatku, metodického a systémového chaosu a především enormních finančních nákladů.
Každý dotčený orgán státní správy je součástí některého úseku státní správy ochrany vod, lesa, přírody, ovzduší a tak dále. Převedení části těchto úseků do stavebních úřadů znamená personální, systémové, metodické, ale i jiné rozbití těchto úseků, kontinuálně existujících desítky let.
Nesystémové rozbití homogenních úseků státní správy musí vést buď k nárůstu počtu úředních osob, protože danou odbornost, budou potřebovat obě úřední soustavy, anebo ke snížení odborné úrovně státní správy. Stavební úřady by měly mít úředníky i s odbornostmi, které nebudou integrovány, a to k vypořádávání odborných podkladů pro rozhodnutí.
Počet úředníků pro Stavební úřad ve druhé instanci nelze odhadnout, protože rozhodnutí z druhého stupně řízení nebude možno vracet na nové projednání k instanci prvé.
Ani z hlediska legislativní kvality nelze novelu hodnotit jako zdařilou. Terminologie je rozkolísaná a nenavazující na správní řád. Důvody odchylek od správního řádu jsou nejasné. Bez zjevného důvodu jsou zaváděny nové, neurčité právní pojmy, které budou znamenat řadu let právní nejistotu pro stavebníky, ostatní účastníky řízení i pro samotné úřady.
V místech, kde si tvůrce zákona nevěděl rady, často používá jinak nedefinované pojmy jako třeba věc nebo záležitost a podobně.
Cíl některých ustanovení je sice zřejmý, samotný text ale cíli neodpovídá. Novela také neurčuje, jaká bude vnitřní organizace úřadů rozvoje území krajů, ani jakým způsobem bude vznikat jednotný správní akt povolení stavby po plné integraci dotčeného orgánu státní správy. To je přitom stěžejní otázka pro posouzení, zda úřad může plnit zákonem předepsaný cíl.
Velmi závažné jsou požadavky kladené na stavební úřady, které budou explikovat normy složkových zákonů a které budou posuzovat zákonnou a věcnou právnost úkonů dotčených orgánů neintegrovaných do do úřadů stavebních. V době dílčí profesionalizace státních složek a vysoké odbornosti ve všech oblastech lidské činnosti se pro stavební úřady jedná o úkol takřka nadlidský.
Předkladatelé novely vychází z mylné představy o činnosti dotčeného orgánu státní správy a předpokládá, že tyto orgány mají při aplikaci složkových zákonů bezbřehou možnost volných správních uvážení a libovůle při výkladu neurčitých právních pojmů.
Tvůrci se také domnívají, že rychlost povolování staveb se docílí zkracováním všemožných lhůt, čímž ale může být v řadě případů upevněna nesprávnost a nezákonnost bez možnosti nápravy. ***
