Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.30 hodin)
(pokračuje Irena Ferčíková Konečná)
Tohleto není pouze obchodní příležitost, ale fakt, že tenhleten veletrh probíhá v Praze je zásadním PR tahem. Protože skutečnost, že mohou tyhlety firmy obchodovat v srdci Evropské unie, znamená jakýsi certifikát kvality a certifikát legitimity...
Místopředseda PSP Jiří Barták: Paní poslankyně, uběhl čas pěti minut. Já bych potřeboval, abyste mi řekla, na kdy navrhujete zařadit tento bod.
Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Tenhle bod bych poprosila zařadit v pátek jako první bod s tím že chci načíst usnesení. A ten bod se nazývá Návrh usnesení ke konání veletrhu sledovacích technologií ISS World Europe v Praze a k ochraně základních lidských práv a soukromí.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Máme zaznamenáno. Děkuju vám, vy jste jedna z mála, kteří tam napíšou to, co chceme, přímo do poznámky. Děkuju. Tak, nyní s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, pěkný den. Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, dámy a pánové, já budu za chvilku řídit, tak tak jsem si dovolil takhle využít přednostního práva, abych řekl dvě poznámky k dvěma bodům, které tady zazněly.
Za prvé financování České televize. Stále se tady hovoří o tom poslaneckém návrhu, který jsem za skupinu poslanců nahrál do systému, a myslím si a nebráním se tomu, abychom tady, až to tady bude, až nám to tady vláda vrátí, až se k tomu vyjádří, tak k tomu udělali nějaký kulatý stůl nebo seminář, abychom si řekli, co to skutečně znamená. Protože tady neustále dokola slyším argument o miliardách, u Českého rozhlasu o 350 milionech. Já ten návrh jsem třikrát změnil, změnil jsem celý koncept, celý koncept odpuštění těch poplatků, a přesto v tom veřejném prostoru ta částka víceméně zůstává stejná, to strašení. Čímž vlastně vzhledem k tomu, že z původního opt-outu se to změní na opt-in, tak v té chvíli stavíme statistiku úplně vzhůru nohama. A já tomu nerozumím, takhle se podle mě ta veřejná debata nelze vést. To znamená, tady je ze strany některých médií a opozice připravena nějaká komunikační linka, a ta se jede bez ohledu na to, jaký je reálný obsah toho návrhu.
Ta druhá věc, a fakt to říkám velmi stručně, protože nechci fakt zdržovat, mohl bych tady o tom mluvit mnohem déle. Ta druhá věc se týká návrhu místopředsedy kolegy Skopečka, který teď tady přišel, ohledně nezávislosti České národní banky, a že je ohrožena výroky premiéra Andreje Babiše, nebo ministryně financí. No, já bych vám chtěl, kolegyně, kolegové, připomenout i v rámci toho dvojího metru, který víte, že já ho tak jako sleduju, proto jsem si na to vzpomněl, já to měl dokonce v té své anketě, kde totiž ta předchozí koalice, a ti noví to nevědí, a ty staří by mohli, probíhala mezi představiteli tehdejší vládní koalice, ODS, TOP 09, KDU, STAN a Piráti, debata o tom, kdo by byl vhodným nástupcem končícího guvernéra Jiřího Rusnoka. Já jsem tenkrát to právě zařadil do toho dvojího metru, že tenkrát se vyčítalo, v tom úplně předpředchozím období, Aleně Schillerové, že komentovala to, že se zvyšují úrokové sazby a že to je zásah, a tady se debatovalo o potenciálním, říkám potenciálním nástupci guvernéra, a to najednou jaksi zásah do nezávislosti nebyl.
Tak já v momentě, kdy to dneska zaznělo na mikrofon, tak jsem si na to vzpomněl, tak bych to tady chtěl dát do nějakého jako kontextu, jo. To jenom jako taková připomínka. A když pak někdo bude mít zájem, tak vám pak k tomu můžu najít i nějaké podklady, že to tak skutečně bylo. Já doufám, že to kolegové z koalice tehdejší nepopřou, protože se to dostalo do veřejného prostoru. Tak tolik k té nezávislosti České národní banky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, já jsem si všiml, že jste nenavrhl žádný bod, dobře, tak nyní prosím paní poslankyni Michaelu Moricovou. Tak, vašich 5 minut.
Poslankyně Michaela Moricová: Děkuju vám za slovo. Přeji krásné odpoledne. A já bych si dovolila zařadit bod programu s názvem Chrání náš stát citlivá data? A navrhuji ho proto, že já podporuju propojení úřadů, princip jeden údaj jen jednou i využívání moderních technologií včetně umělé inteligence, protože stát má lidem šetřit čas a nemá jen nutit nosit papíry z jednoho úřadu na druhý, nemá po nich chtít údaje, které už dávno má, a nemá fungovat jako složitý labyrint, kde občan tak trochu běhá mezi přepážkami a úřady, a diví se, že ty úřady se spolu nedomluví.
Ale právě proto musíme velmi jasně říct i věc druhou, a sice, že modernizace státu tedy není od toho, aby o lidech sbírala data, a sbírala ta data, která tak trochu nepotřebuje, anebo už je má. Protože moderní stát neznamená stát, který o nás ví úplně všechno. Moderní stát znamená stát, který umí bezpečně a účelně použít jen ta data, která opravdu potřebuje. Aktuální pokus ÚOHS získat přístup k provozním a lokalizačním údajům ukazuje, proč je tahle debata nutná.
Bavíme se o informacích o tom, kdo s kým volal, kdy si volal a kde se přitom pohyboval. To nejsou běžná administrativní data, ale velmi citlivé informace. Naštěstí po této kritice ÚOHS tento požadavek vypustil, ale on ten samotný pokus ukazuje problém, že jakmile nějaká data existují, další a další úřady po nich začnou sahat. A vždycky ten důvod zní relativně rozumně. Efektivita, kontrola, zjednodušení. Jenže mezi službou občanovi a dohledem nad občanem je hranice a tu hranici nesmíme přehlížet.
Je rozdíl mezi tím, když si úřad ověří údaj potřebný k vyřízení žádosti, a tím když chce přístup k informacím o komunikaci nebo o pohybu lidí. To první je modernizace, to druhé už je zásah do soukromí, a každé nové oprávnění státu k citlivým datům musí mít jasný účel, jasné omezení a také jasnou kontrolu. Musí být zřejmé, proč je nezbytné, proč nestačí mírnější nástroj, kdo k datům přistupuje a jak se zabrání zneužití A občan má mít možnost vidět, kdo do jeho údajů sahal, proč, kdy a na základě jakého oprávnění. Samozřejmě s rozumnými výjimkami u trestních řízení nebo zpravodajských věcí. Ale základní princip musí být jasný. Stát nemá právo člověka šmírovat a občan má také právo vědět, co se s jeho údaji děje. Pokud si tuto hranici včas nenastavíme, velmi rychle se z dobré myšlenky stává, stát po vás nebude chtít údaj (?), který už má, ale jedná se o něco jiného. Stát si o vás může zjistit skoro všechno, protože se mu to zrovna hodí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji ,jenom pardon, my jsme tady diskutovali, kdy bude tedy ten bod zařazen. (Odpověď mimo mikrofon.) První první bod dnes. Děkuji. Jak si tady předáváme řízení – tak první bod dnes. A já tím pádem zvu vlastně poslední přihlášenou k návrhům na změnu pořadu, tou je paní poslankyně Julie Smejkalová, a zároveň předávám slovo Patrikovi Nacherovi, a měníme se v řízení schůze. Prosím.
Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych tu navrhla zařazení nového bodu do pořadu schůze s názvem Alarmující chaos na Úřadu vlády a nejen tam, jako první bod právě této schůze Poslanecké sněmovny. A říkám to schválně takhle napřímo jako chaos, protože přesně to dneska můžeme sledovat, a ne nějakou promyšlenou reorganizaci, ani standardní změny ve fungování státní správy, ale odchod odborníků a odbornic, rozklad agend a stále silnější pocit, že se z Úřadu vlády stává místo, kde už není hlavní odbornost, ale poslušnost. Myslím si, že bychom před tím neměli zavírat oči, protože se vrací deja vu z covidu, a to fakt nikdo z nás tady snad nechce, ne? A když dnes lidé, kteří se roky věnovali lidským právům, prevenci domácího násilí, koordinaci protidrogové politiky nebo dalším citlivým oblastem veřejné správy, sami veřejně říkají, že mají být nahrazeni někým loajálnějším, tak to přece nejsou žádné drobné personální změny. To je mimořádně vážný signál o tom, jak tahle vláda začíná chápat fungování našeho státu. ***
