Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A já se jim ani nedivím, protože v té oblasti nejistoty oni neví, do čeho jdou. Sám jsem hovořil v poslední době s opravdu velkým počtem zástupců stavebních úřadů, abych se jich sám ptal tedy, jak oni to vidí, a víceméně unisono, je to víc jak ty dvě třetiny, mi říkají, že vlastně pod ten nový centralizovaný stavební úřad přecházet nechtějí, vidí tam velkou úroveň nejistoty a zároveň oni tím, že jsou součástí toho dvojkolejného modelu, vidí, že například na těch městských úřadech shání stavební techniky, projekťáky, tak oni mnohdy ta města po nich velmi ráda sáhnou v situaci, kdy opět stát jim garantuje nějaké věci, ale pak se to reálně nepropíše právě například do návrhu státního rozpočtu. Takže tam i ta motivace a ta komunikace – nejenom, že komunikace s těmi tajemníky je téměř nula, vlastně včera nám to řekli zástupci tajemníků, ale že i ta finanční motivace, která jim byla slibována, tak vlastně neplatí.

A stavebníci a investoři? No, ti podle mě opravdu nepotřebují permanentní revoluci, potřebují stabilitu a předvídatelné prostředí. A opravdu měnit legislativu po roce a půl fungování bez jakékoliv datové analýzy a vyhodnocení dopadů je podle mě manažerské selhání nové vlády a hazard s celým sektorem. Ta forma poslaneckého návrhu, a už to nechci počtvrté opakovat, je opravdu velmi nešťastná. To, že opravdu se přeskočila RIA, není mezirezort, není LRV, tak prostě to je podle mě špatně. A místo toho tedy, abychom řešili opravdu ty skutečné problémy stavebního řízení, jako je nedostatek kvalifikovaných pracovníků, úředníků, jejich finanční ohodnocení anebo třeba i zapojení moderních technologií či umělé inteligence, což si osobně myslím, že je ohromný potenciál, využití AI v oblasti stavebního řízení, tak místo toho se tady vymýšlí drahý a neúčelný superúřad a vlastně se ani neřekne, jakým způsobem to bude financováno.

Obecně ta centralizace stavebního řízení neodstraní byrokracii, jen ji prostě podle mě přesune dál od lidí a vezme obcím možnost ovlivňovat svůj rozvoj a vlastně celé to bude stát další miliardy navíc bez toho, aniž by se něco výrazně, výrazně zjednodušilo.

Než se dále dostanou i ke komentáři jednotlivých pozměňovacích návrhů, ke kterým se posléze tedy i přihlásím v podrobné rozpravě, tak si myslím, že je potřeba uvést, že prostě, i když jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem těmi pozměňovacími návrhy k tomu přistoupit, tak ono opravdu těžko se opravuje něco neopravitelného. A tady si myslím, že některé pozměňovací návrhy, které tady už byly řečeny, já je řeknu, další kolegové je budou načítat, tak možná opravují nějaké dílčí věci, ale bohužel neřeší ten základní problém, a to je samotná kvalita toho tisku jako takového, kdy opětovně říkám, obešla se RIA, není LRV, obešel se mezi rezort a pak to podle toho taky vypadá. Opravdu tyto standardy mají nějaký důvod. Ten stát je dlouhodobě nezavádí jen tak pro nic za nic, ale opravdu je to proto, abychom tady neprodukovali legislativní zmetky, tak jak to bohužel vidíme vlastně u tady toho tisku. Ano, já znovu říkám, myslím si, že ano. Ty procesy někdy jsou zdlouhavé, mnohdy ale ušetří daňovým poplatníkům náklady za hospodářské škody a napravování unáhlených napáchaných škod. A opět se ptám, kdo za to tedy ponese odpovědnost, když to celé nebude fungovat?

Tak a já mám potom dál řadu takových technických věcí, které bych rád, abychom v té debatě se k nim vrátili. Já věřím, že paní ministryně k tomu bude vystupovat, že ty věci se pokusí tedy nějakým způsobem vysvětlit, jít víc do detailů, když to bohužel nevidíme na těch veřejných fórech. A já když se třeba jenom podívám, tady mám asi 16-18 poznámek, každou z nich se snažím nějakým způsobem tedy rozebrat a pak tedy více se k nim ještě znovu vrátím při tom popisování jednotlivých pozměňovacích návrhů, protože ty dvě věci spolu velmi úzce souvisí.

Tak já začnu tou první, a to je společné memorandum vlastně ČKAITu a České komory architektů. Ona tady paní ministryně děkovala těm organizacím za spolupráci. To je sice hezké, je to takové srdceryvné, ale vlastně ta realita je úplně jiná. A když se podíváme na to, co je obsahem toho memoranda, co nám sami ti zástupci znova včera zopakovali na společném jednání, tak ta realita opravdu je úplně, úplně opačná než to, co tady vlastně paní ministryně popisuje. Prostě s nimi nikdo konkrétně nehovoří. A když ano, tak opravdu jen pro forma, aby k tomu byla čárka. A mě by celkem zajímalo vlastně, jak ten samotný tedy připomínkový proces proběhl. Bylo jim tady děkováno, těm organizacím, to znamená, jak proběhl ten připomínkový proces? Jakým způsobem se zapracovaly jejich připomínky. Říkali jste, že jste to dělali v nějaké zrychlené formě, ale já když vidím ten obsah jejich připomínek, tak vlastně téměř k žádné z nich přihlíženo nebylo, anebo respektive to, co oni nám říkají, tak to opravdu bylo jenom takové, aby se neřeklo, ale vlastně je nikdo neposlouchá. Tedy pak se zeptám, jako jak ten připomínkový proces vlastně fyzicky proběhl.

Jinak pokud mám říct konkrétní připomínky tedy České komory architektů a České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, tak například oni v tom svém společném memorandu upozorňují tedy na řadu problémů, kde za prvé hlavně nesouhlasí, a už to tady bylo řečeno i mými předřečníky se zvoleným postupem, tedy že novela je předložena formu poslaneckého návrhu, tedy mimo standardní legislativní proces.

Dále profesním komorám nebylo umožněno návrh zákona připomínkovat před projednáváním v Poslanecké sněmovně. To jsou jejich slova, i když tady slyšíme od paní ministryně něco úplně jiného. Já tedy se ptám, kde je ta pravda.

Z těch samotných připomínek tedy vybírám několik, které se týkají širší veřejnosti. Tou první je například ekonomická přiměřenost na úrovni stavebních požadavků. Komory zpochybňují, že má být ekonomická přiměřenost postavena na stejnou úroveň jako požadavky na výstavbu – uvedeno například v § 137 odst. 7 nebo § 193 odst. 3. Není jasné komorám, tedy odborníkům, které zaštiťují tisíce a tisíce architektů a projektantů, není jasné, zda má tato úleva pomáhat lidem a uživatelům staveb, anebo jen usnadnit povolování developerských projektů. Samotným odborníkům to není jasné, nikdo jim to nevysvětlil.

Dále například připomínka podpora hromadného bydlení bez jasných pravidel. Komory nesouhlasí s tím, že jediným kritériem má být podlahová plocha stavby. Bydlení by tak mohlo být označeno za veřejně prospěšné bez ohledu na jeho dostupnost. Přitom novela vlastně zároveň bez odůvodnění ruší definici dostupného bydlení. To taky určitě není dobře.

Otázka omezení bezbariérovosti. Také pro řadu občanů velmi důležitá otázka. Komory kritizují použití pojmu osoby se zdravotním postižením, které vede k omezení požadavků na přístupnost staveb pouze pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. To také není prostě vyjasněno. Jenom když jsem zmínil, koho ty samotné komory zastupují, tak jenom vlastně ČKAIT zastupuje více jak 32 000 autorizovaných inženýrů a techniků a u České komory architektů, tak ta zastupuje 4 226 autorizovaných architektů a urbanistů. Jde opravdu tedy o hlasy odborníků z praxe, kteří se výstavbou dlouhodobě zabývají, ale bohužel nikdo s nimi nemluví.

Další velmi legitimní připomínka, která děsí řadu odborníků, a to je, že prostě lidem za jejich domem může vyrůst vlastně cokoliv, i navzdory všem hlukovým a jiným limitům. Tedy je to další nenápadná, ale velmi problematická změna v připravované novele stavebního zákona, kde třeba v navrhovaném § 193 odst. 3 umožňuje povolit stavbu, i když nesplňuje hygienické limity hluku a vibrací. Tedy to jako je jedno, že ti lidé prostě si po postaví svůj dům, investují do něj celoživotní úspory v rámci nějakých limitů, nějakých pravidel a pak jim tam někdo za jejich rodinný dům postaví třeba například nějakou fabriku nebo nějaký zemědělský objekt. To je vlastně jedno? Kde je vlastně ochrana nějakých základních práv? Tady v tomto případě vlastně stačí, když stavebník prokáže, že udělal všechna opatření, která po něm lze rozumně požadovat. Ale co to je to rozumně požadovat? Kde je ta definice toho rozumného požadování? A respektive, kdo bude vlastně posuzovat, co je vlastně v uvozovkách v tomto rozumné, když zde není jasná metodika? Anebo když úřad usoudí, že hluk odpovídá běžnému stávajícímu využití okolního území. A opravdu ty hygienické limity nejsou jenom nějakou formalitou, ony jsou tady proto, že chrání zdraví lidí před dlouhodobým vystavením hluku, a novela z nich ale dělá spíše doporučení než závazné pravidlo.

A jak to bude vypadat v praxi? No, že možná vedle vašeho bydlení budou moci vzniknout hlučné výrobní provozy, logistické areály nebo dopravní stavby, které by dnes kvůli hygienickým limitům vlastně ani nešlo povolit. Pojem rozumnost. Já se k tomu zpátky dostávám, není v zákoně jak definovaný, je podle mě vágní, velmi subjektivní a otevírá i nemalý prostor pro velmi volný výklad rozhodování podle libovůle toho daného stavebního úřadu, které, ještě znova připomínám, ani vlastně ve finále nebude mnohdy na té lokální úrovni, ale někde daleko. Takže nějaká znalost té lokality může být téměř nulová.

No a vlastně obyvatelé okolí se tedy mohou dozvědět, že jejich právo na ochranu zdraví ustupuje tomu, co je pro investora rozumně dosažitelné, tedy opravdu za každou cenu nabíhat developerům a některým investorům, kteří to dokáží nějakým způsobem zargumentovat, ale prostě v neprospěch lidí, kteří v dané lokalitě bydlí dlouhou dobu a mnohdy do toho investovali opravdu celoživotní úspory. ***