Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.30 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Proto podporuji řešení, které umožní těmto lidem bezsankční výstup ze systému. To je určitě správné a přiměřené a určitě je to i férové. Ale právě proto jsem zároveň od začátku kladl otázku, zda je nezbytné jít ještě dál, zda máme zpětně kompenzovat i ty, kteří se sami rozhodli ze systému odejít. Tedy nikoliv lidi skutečně uzamčené, ale ty, kteří učinili individuální rozhodnutí na základě tehdy platných pravidel. A právě zde se podle mého názoru vede legitimní a principiální debata, protože tady už nejde o odstranění stavu bez možnosti volby. Tady už nejde o nápravu uzamčení. Tady jde o zpětnou kompenzaci v důsledku individuálních rozhodnutí. A já se proto ptám, je správné... (Odmlka pro hluk v sále.) Tak děkuju. Proto se ptám, je správné, aby stát zpětně přebíral odpovědnost za každé individuální ekonomické rozhodnutí? Je správné, aby se zpětně měnily důsledky jednání, která lidé učinili podle tehdy známých podmínek? Nevytváříme tím precedent do budoucna? Proto jsem předložil ten zmiňovaný pozměňovací návrh, který ponechává řešení pro uzamčené účastníky, ale vypouští zpětné kompenzace těm, kteří již ze systému vystoupili. Ne proto, že bych chtěl být na ně tvrdý. Ani ne proto, že bych neviděl ten lidský rozměr celé situace, ale proto, že si myslím, že stát musí být předvídatelný a že zákonodárce má odstraňovat skutečné systémové nespravedlnosti, nikoliv zpětně mazat všechny důsledky změn veřejných politik. Protože pokud dnes řekneme, že stát zpětně kompenzuje každé negativní rozhodnutí po změně pravidel, vytváříme do budoucna velmi problematický princip. A znovu to zdůrazním. Tady opravdu nejde, jak paní ministryně zmiňovala, o rozpočtový problém. Fiskální dopad je skutečně relativně malý. Tady jde o princip. O stabilitu pravidel. O odpovědnost za individuální rozhodnutí, o předvídatelnost právního prostředí. Můj pozměňovací návrh proto zachovává legitimní cíl původní reformy. Zachovává pomoc těm, kteří se skutečně ocitli v pasti systému, ale zároveň nepřekračuje hranici plošných zpětných kompenzací.
Dámy a pánové, myslím si, že právě takový přístup je dlouhodobě udržitelný, systémově správný a také férový. Proto vás chci v tom závěrečném hlasování požádat o podporu mého pozměňovacího návrhu. Děkuju vám za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí s přednostním právem místopředseda Sněmovny Patrik Nacher.
Přečtu čtyři omluvy: Kupka Martin celý jednací den – pracovní důvody, Nerušil Josef od 16.30 do 20.30 – pracovní důvody, Svobodová Vendula celý jednací den – pracovní důvody, ministr Plaga Robert od 13 hodin – pracovní důvody.
Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, pane předsedo. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jsem spolupředkladatel, tak si dovolím také pár slov, je to taková moje srdeční záležitost ochrana spotřebitele. Vy víte, že já jsem se k těm změnám, které jste připravili v rámci balíčků, vyjadřoval už tehdy a už tehdy, stejně jako například u stavebního spoření, jsem tam zvýraznil ten moment, kdy neupírám právo politické většině, aby změnila podmínky vstupu státu do nějakého vztahu mezi finančními institucemi a klienty a spotřebiteli. To já nezpochybňuju. Co zpochybňuju je, že se to děje u běžících smluv. To se děje tady a úplně přes kopírák je to u stavebního spoření. A co ještě dvojnásob víc zpochybňuju, kritizuju, konzistentně je, že vy dokonce jste v tom návrhu neumožnili adekvátně tomu spotřebiteli na tu změnovou situaci reagovat. To je to zamčení toho klienta. To znamená jednostranně změníte podmínky, ale zároveň ten klient reagovat nemůže, že by si vzal ty peníze a odešel, protože kdyby tak učinil, přišel by o již připsané příspěvky za ty roky předchozí, proto já tomu říkám, nepřímá retroaktivita.
A to se na mě nezlobte. A já měl i tehdy informace z Ministerstva financí, od úředníků, že se uvažovalo o variantě, že vy to tedy přehlasujete, že vy to uděláte i u běžících smluv, ale necháte těm lidem možnost. Nelíbí se mi to, seberu ty peníze, jdu pryč, že to odemknete, ten systém i přesto, že nedodrželi tu vázací dobu. Pak ale ministr Zbyněk Stanjura rozhodl, že ne, stali se z toho zamčení klienti a my tedy logicky přicházíme s tím odemčením, zjednodušeně řečeno, byli jsme i s tímhle, i se stavebním spořením na Ústavním soudu, protože přece nám jde o nějaký dlouhodobý koncept spolupráce, komunikace se spotřebiteli, s klienty a v tomhletom případě obnovení důvěry. Paní ministryně o tom hovořila, 60 milionů. To já jsem dokonce očekával na začátku, že to bude tedy mnohem víc. My se tady bavíme o 60 milionech a naproti tomu se tady bavíme o tom, že se limitně snížila důvěra lidí v dlouhodobé finanční instrumenty, kde figuruje stát, protože ve dvou z nich, ze dvou, to takzvané penzijko a stavební spoření, tak ten stát změnil podmínky u běžících aktivních smluv a ještě tam ty lidi zamknul.
A kolegyně, kolegové, dneska vystupovala i Olga Richterová, zmínila tady nějaká jednání na podvýboru pro ochranu spotřebitele. My se tady posledních 10 let zabýváme zlepšením pozice spotřebitele vůči tomu silnějšímu. Jednou je to banka, pak je to pojišťovna, operátoři a podobně.
Budeme tady mít mimochodem zákon o spotřebitelském úvěru ve druhém čtení. A to, proč jám okamžitě tady tohleto s paní ministryní inicioval, je přece o tom, a to přece musíte cítit, a noví kolegové, noví poslanci za mnou chodili, jak to vlastně vzniklo, že to teďka napravujeme, že ten stát se v tomhletom případě vlastně zachoval jako ti, vůči kterým my měníme ty zákony a podporujeme ta spotřebitelská práva. Vždyť to přece tohleto musíte cítit. Takže my to kritizujeme u těch soukromých společností, kde jsou silnější a ten spotřebitel je slabší. A tady ten stát se vlastně zachoval úplně stejně.
Takže rekapitulace. Já znovu, abych nebyl špatně pochopen. Já respektuju, že politická většina se v nějaký moment rozhodne, že třeba zruší státní příspěvek u stavebka nebo u penzijního připojištění, úplně to předělá, to já nezpochybňuju, na to máte a máme, protože vždycky jsou ty většiny různé, právo. Co já vždycky budu hájit je, aby to bylo od nových smluv a minimálně aby to bylo mimo tu vázací dobu. Třeba u stavebního spoření je to 6 let, v tomhletom případě pro seniory, pro penzisty to bylo 5 let ta minimální doba, ta vázací doba, tak aby všechny ty změny byly mimo tu vázací dobu. Pak to můžu kritizovat z hlediska ekonomického, ale určitě to pak nebudu kritizovat z hlediska ochrany spotřebitele. Tolik k tomu samotnému návrhu a děkuju za podporu napříč politickým spektrem včetně, včetně opozice, tak jak jsem to navnímal například na podvýboru pro ochranu spotřebitele. ***
