Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.50 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
A znovu zdůrazňuju. Kroky, které se dějí bez debaty, bez odborné přípravy, bez konzultace s organizacemi, které se této problematiky věnují desítky let. Dokonce i média od té doby veřejně popisují, že většina zainteresovaných se o změnách dozvěděla až z tiskové konference vlády.
Mě by vlastně zajímalo, jestli samotní ministři, kterých se to týká a kteří vyfasovali další agendu, jestli o tom byli informováni třeba alespoň 5 minut předem, nebo jestli se to dozvěděli z toho materiálu, který na vládu předložila právě vedoucí Úřadu vlády, a jak to vlastně bylo? Protože z jejich vlastníků jsme slyšeli, že kdyby to odborně konzultovali, tak by to nikde neprosadili. Neuvěřitelná věta. A je tady potřeba říct, kam všude tím nekompetentním, neodborným zásahem vláda reálně svými kroky poškozuje veřejné zájmy. Lidská práva, práva zdravotně postižených, romská agenda, duševní zdraví, protidrogová politika i spolupráce s občanskou společností. A ztrácí tím reálně Česká republika možnost nadrezortně koordinovat výkon těch politik v jednotlivých oblastech. A co víc? S ohledem na to, že neproběhla žádná veřejná debata, tak pro ty, kteří v mnoha případech odvádějí nezištně práci jako iniciativy občanské společnosti, tak v tuhle chvíli se cítí v tomto směru prostě tou vládou popliváni, hozeni prostě za záda. Projev arogance jako hrom.
Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením otevřeně kritizuje přesun agendy zdravotně postižených. A já bych mohl hovořit a budu hovořit o těch konkrétních věcech, kam to dopadá, protože jako bývalý ministr dopravy jsem velmi intenzivně komunikoval s předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením a jednal i s příslušnou radou, protože právě na poli dopravy se dařilo realizovat celou řadu důležitých opatření k odstraňování bariér. Proto je tu právě výkon té agendy na úrovni vlády tak, aby bylo možné zasáhnout do jednotlivých oblastí a šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha řekne: Nemohli bychom to bývali prosadit, kdybychom to odborně projednali. Znovu to opakuju. To je věta na zápis do historie české politiky. A to je jasný obraz vládnutí téhle vlády.
Když nám něco nesedí, řeknou to odborníci, tak to zkusíme obejít nebo to zkusíme nějak zastřít, udělat za zavřenými dveřmi. A znovu. Chtěl bych se zeptat všech těch příslušných ministrů a jeden z nich tady sedí, dozvěděli se o tom, že vyfasují na svůj rezort odděleně další agendu, že se z Úřadu vlády tahle odpovědnost prostě stírá, aby se rozmělnila na úrovni jednotlivých rezortů. Tak to je politika, která nejlíp odpovídá jednoduché citaci „hlavně rychle, než si toho někdo všimne.“ Ale jaký je výsledek? V tu chvíli místo koordinace rezortní roztříštěnost, místo ochranných práv vznikne úřednický ping-pong mezi ministerstvy a místo systémového přístupu fakt vzniká reálný chaos a přirozeně budeme jako opozice bránit tomu, aby vláda podnikala takové kroky. Někdo by si řekl, no tak to je přece Antibabiš, to tedy není Antibabiš, tohle je reálná ochrana té země před naprosto neuvěřitelnými, nesystémovými a nekompetentními kroky té vlády.
A říká si o to vláda sama, kdyby nedělala takové hlouposti a neodpovědnou politiku, tak bychom tady na začátku další schůze netrávili minuty a hodiny diskusí o klíčových věcech a odpovědnosti, kterou ta země má zvládat. Jestli budete někdy někomu vyčítat, že nemůžete projednávat rychle svoje body, tak zásadní doporučení, prosím, jednejte normálně s odbornou veřejností, postupujte tak, aby každou schůzi na začátku nemusela opozice načítat stěžejní body programu, které jste si sami vytvořili.
Další bod – Ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a pokus o jejich faktické zestátnění. Důkaz naprosté nekompetence. Podle mě v téhle zemi, možná až na Borise Šťastného, není nikdo, kdo by byl ochoten říct, že ten paskvil, který vytvořil Oto Klempíř a vydává ho za návrh zákona, že by ho měl někdo brát vážně, řekly to i jednotlivé rezorty a nebudu citovat hlavní představitele vlády, kteří říkali, no není to dobré, nikdo se toho návrhu nezastal. Vlastně se nedá o něm odborně mluvit. Je to nehoráznost a úkaz naprosté nekompetence, neodbornosti, zmatení pojmů postavené na hlavu. Místo toho, aby ministr kultury hájil základní principy a byl schopen je popsat, tak se i v návrhu toho zákona dopouští absolutních faulů a v komentářích hovoří o tom, že málem chce jako ministr kultury a jako vláda zasahovat do programu veřejnoprávních médií. Kdyby to vyprávěl před odbornou veřejností, tak nejenom, že by tedy opravdu nesklidil potlesk, ale většina těch odborníků se stydí a ťuká si na hlavu, koho máme v pozici ministra kultury. Obraz naprosté nekompetence. A bohužel aby bylo jasné, o co vládě běží, ne o reálnou debatu o možné efektivitě fungování médií, ale fakt o útok na nezávislost těch médií potvrzuje návrh Patrika Nachera, který chce v jednom kalendářním roce v jeho průběhu změnit příjmy České televize a Českého rozhlasu.
No, co to je jiného než snaha o vytvoření reálného politického a ekonomického tlaku. To nejde zastřít, jestli nechcete, vážený pane předsedající, měřit různým metrem, tak musíte prostě přiznat, ano, je to politický a ekonomický tlak, chceme prostě ožebračit ta média, chceme jim prostě v tomto směru ukázat, kdo je tady pánem, aby pískala, respektive aby tančila, jak my pískáme. Bohužel realita. (Poslanec Babka reaguje z lavice.) Tak se tady ozývá z koaličních lavic, že je to nesmysl. Tak si pojďme vyprávět reálné příběhy z Evropy. Přesně tohle říkali někteří současní koaliční poslanci také v Bratislavě, než se přihodilo, že jedním jednoduchým hlasováním změnili to, s čím média počítala. Počítala s jasným příspěvkem ze státního rozpočtu ve výši 0,17 procent HDP. Najednou to snížili na 0,12. A co to znamenalo? Oslabování veřejnoprávních médií a jejich marginalizaci.
A každým, s kým se na odborné úrovni – chápu, na odborné úrovni se vláda s nikým bavit nechce, protože tuhle roli nezvládá. Stačí, když bude to, jak jsem to ukazoval na tom předchozím případě, roztříštění agend patřičně vyfutrováno silou vládní koalice, ale některé věci nejde jednoduchou většinou přetlačit. Prostě fakta se těžko obrátí podle hlasování současné vládní většiny a je jasné, že to je útok na redakční nezávislost. Je to absolutní rezignace na ochranu těch médií před politickým tlakem. Přesně naopak. Uplatnění politického tlaku. Je to reálný útok na stabilitu financování a na dlouhodobou institucionální autonomii. Přesně takhle to stojí. Ty kroky to dokazují a není možné to zpochybnit. Zasáhnout rozpočtové organizaci v průběhu kalendářního roku, a to v rozsahu stovek milionů korun do jejich příjmů, prostě ohrožuje financování smluvních vztahů, které jsou ale už uzavřené.
Ten výsledek je v řádech, aspoň podle toho, co se můžeme domnívat a co vypočítávají ekonomové, tak přesahuje 1 miliardu korun v úhrnu, v dopadu na konkrétní instituce jsou to stovky milionů korun. Ale i kdyby to bylo jenom 20, 30 milionů korun, tak přece není na místě tímhle způsobem vyvolávat v průběhu toho kalendářního roku nesystémově tlak na ta média, to je prostě buranství a nehoráznost ve vztahu k tomu, jak má vystupovat demokratická vláda vůči veřejnoprávním médiím. ***
