Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Já bych ještě shrnula, ona o tom mluvila moje ctěná kolegyně, předsedkyně našeho klubu Taťána Malá, a já bych ještě shrnula, protože jsem tady zaznamenala v těch přednostních vystoupeních, že snad byla malá debata. Já si naopak myslím, že ta debata byla poměrně košatá k tomuto tisku, myslím sněmovní tisk 90, zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. A jenom připomenu, že debata tisku probíhala na plénu v prvním a druhém čtení celkem 5,5 hodiny. Na třech zasedáních rozpočtového výboru, tady bych si dovolila reagovat na nepřítomného pana poslance Vlčka, kdy on říkal, nebylo to řečeno na rozpočtovém výboru a tak dále, tak tam jsme se bavili 6 hodin a samozřejmě bylo to především o mých pozměňovacích návrzích, které jsem podala v dostatečném předstihu před druhým čtením. Nebudu připomínat tady důchodovou reformu, kdy byly podány za 5 minut před nebo za 10 minut před končícím druhým čtením, a přesto to bylo uznáno Ústavním soudem jako relevantní.
My jsme v diskusi k pořadu schůze před třetím čtení 6. května hovořili, čili hovořili celkově opoziční poslanci, k tématu 9 hodin. Ve středu 13. 5. tom nastoupilo v maximální možné době do 14 hodin, jsme se bavili. Tedy to bylo vlastně tento týden. A já se vůbec nedomnívám, bavíme se i dneska, byť samozřejmě ta snaha tady o tom mluvit spíš před otevřením bodu tady byla, ale týkalo se to tohoto jednání. Takže bezesporu, pokud to bude napadeno u Ústavního soudu, tak zazní argumenty i s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu.
Teď mi dovolte, já už nebudu shrnovat a opakovat to, co jsem tu říkala ve všech třech čteních, co jsem tu říkala ve středu, co jsem tady říkala vlastně každé čtení, kdy jsem tu poctivě seděla a poslouchala poctivě vaše argumenty. Já si myslím, že už těch vzletných a silných slov tady ze strany opozice na adresu našeho zákona tento a minulý týden zaznělo hodně. Těch argumentů skutečných tam mnoho nebylo. Já jsem se snažila reagovat na ty skutečné argumenty, které zazněly, a některé tu byly a já jsem je tu vysvětlovala. A skutečně ty věcné a relevantní výhrady, o kterých bylo možné vést seriózní diskusi, jsem tady velmi poctivě vysvětlila a také za mě vyvrátila. Samozřejmě, kdo to nechtěl slyšet, tak to zkrátka neslyšel. K dialogu jsou totiž potřeba dva. A jak řekl kdosi moudrý, není horšího hluchého než toho, kdo nechce slyšet.
Víte, já rozumím tomu, že opozice, které notoricky chybí reálná témata, tak se snaží z debaty o rozpočtové odpovědnosti, která v Česku spolehlivě rezonuje už nejméně od dob první republiky, udělat zjitřené společenské téma. Ale v tomto případě to téma opravdu není na místě. Tento zákon sám o sobě totiž neznamená žádnou změnu v naší hospodářské a rozpočtové politice, se kterou jsme vyhráli volby a kterou důsledně každým jedním dnem naplňujeme. Tento zákon sám o sobě neznamená zvýšení deficitu ani o jedinou korunu.
Předložený zákon má jedinou ambici a jediný cíl. A já nepochybuji, že kdyby tady místo mě stál kdokoliv z opozice, prosazoval by ho stejně jako my, kdybychom byli v tom obráceném gardu. Ten zákon totiž akutně řeší monstrózní selhání minulé vlády v oblasti evropské a národní rozpočtové politiky. Nic víc, nic míň. Fialova vláda, která mimochodem Česko zadlužila nejvíc ze všech vlád v její historii, opakování je matka moudrosti, prostě nám jako svým nástupcům přichystala doslova minové pole. Evropské unii se zavázala, že v roce 2027 bude naše země hospodařit se schodkem 150 miliard korun a o rok později dokonce 126 miliard. Zároveň nám ale sama na letošní rok nechala schodek téměř 300 miliard, přes 300 miliard na letošní rok a skoro 300 miliard v roce 2025 a nepředstavila absolutně žádné konkrétní kroky, jak ho z roku na rok snížit o více než polovinu. To je potřeba, si tady připomínat. Já jsem to tedy opakovaně nazvala, že to je lest, past nebo nekompetentnost nebo od každého trochu.
To černé na bílém stvrdila ve svém vlastním listopadovém fiskálním výhledu, kde počítala s překročením nerealisticky nastavených mantinelů více než dvojnásobně. Tak děláte si tady z nás dobrý den? Vy necháte schválit Evropskou komisí fiskální strukturální plán s naprosto nereálnými možnými maximálními výdajovými rámci a schodky a v listopadu 2025, když už jste si balili na rezortech, tak pověsíte na stránky Ministerstva financí tyto výdaje více než dvojnásobné? To myslíte vážně? A teď tady nám dáváte rady a říkáte, jak by to nemělo, a co bychom měli a tak dále, jak bychom měli šetřit, ale současně bychom měli tedy tady přidat tam a tu onde a tak dále. Přece neuvěřitelné pokrytectví, které tady předvádíte! Opravdu jste si naběhli. Vy jste si k té obstrukci vybrali špatný zákon, minimálně ve špatné době.
Nejinak to ve svých predikcích viděla i nezávislá Česká národní banka. Všechny dokumenty jsou veřejně dohledatelné v otevřených zdrojích, dámy a pánové. Patřím mezi pouhé tři ministry financí v novodobé historii naší země, který může říct, že hospodařil vyrovnaně, nebo dokonce s přebytkem. Nikdo z poslanců z opozičních lavic nic podobného říct nemůže. Je mi líto. A jako ministryně financí rozhodně rozpočtové odpovědnosti fandím. Ale, vážení, to, co tady opozice předvádí, to není žádný boj za rozpočtovou odpovědnost. To jsou s prominutím Pohádky ovčí babičky, a jakkoliv jsem je jako dítě měla ráda a občas je přečtu i svým vnoučatům, v politice dávám přednost realitě. Té je přitom máloco vzdáleno víc než nesmyslná rozpočtová pravidla, která tu s vědomím vlastního konce zanechala Fialova vláda, respektive exministr financí Zbyněk Stanjura. Pro splnění těchto pravidel, jak velmi dobře všichni víme, neexistuje žádný myslitelný scénář, který by zároveň neznamenal úplnou paralýzu základních funkcí státu, ať už jde o bezpečnost, zdravotnictví, školství, o investicích a hospodářském růstu ani nemluvě.
Právě proto jsme museli přijít s tímto zákonem. Se zákonem, který tato nereálná pravidla dá do souladu s naší snahou o věrohodnou konsolidaci. Ta nebude založena na rozpočtových tricích, ale důsledných úsporách v provozní oblasti, řádném výběru daní a dobře fungující ekonomice, která je v konečném důsledku jediným dlouhodobě fungujícím receptem na zdravé veřejné finance. Schodek budeme udržovat bezpečně pod hranicí 3 procent HDP, přesně jak jsme slíbili ve volebním programu, ale i v programovém prohlášení vlády. Česko tak zůstane mezi fiskálními premianty Evropy, ale zároveň nezničí svou ekonomiku, ani nebude mít rozpočty v rozporu se zákonem, jak jsme tady sledovali čtyři roky za vaší vlády. My jsme si na rozdíl od minulé vlády nezvolili pohodlnou cestu předstírání, ke které mimochodem pro mě zcela nepochopitelně vyzývá i šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, kterého jste tady několikrát dnes citovali. ***
