Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tady předesílám, že právě ta diskuse kolem reklamy s návrhy, s kterými přicházíte, tak samozřejmě bude taky poměrně obsáhlá. Protože jestli budou muset veřejnoprávní média řešit, jak případné výpadky z rozpočtu řešit, tak samozřejmě bude diskuse, jestli rozvolnit ta pravidla pro reklamu. Nicméně potom samozřejmě bude citlivá diskuse s těmi komerčními médii, které myslím, že to pro ně bude docela citlivá záležitost.

Ale zpátky k Maďarsku. Komunikace veřejného sektoru tam podle tedy této studie centralizovaná přes Národní komunikační úřad. Podle zprávy jsou prostředky na státní reklamu směřovány výhradně do provládních médií. To je vlastně ta citlivá – já se omlouvám, že pořád takhle odbíhám a vracím se, ale musím, protože snažím se vždycky doplnit ten český kontext, a sice tam nás čeká ten střet zase s Emfou. Už jste to mnozí samozřejmě slyšeli, zaznamenali. Ten vládní návrh, se kterým přišel pan ministr, se obávám, že narazí právě na tuhle evropskou legislativu, protože ta definuje, že financování veřejnoprávních médií musí být předvídatelné a to zatím z toho úplně nevypadává.

Tady jenom předesílám další problém. Jednak nás čeká ta diskuse k těm reklamám, jednak k té Emfě. Ale to je ještě hudba budoucnosti. Myslím, že máme vlastně na celé volební období vystaráno. Popravdě řečeno.

Tak například výrazně provládní Středoevropská tisková mediální nadace získá už 80 procent svých příjmů ze státní reklamy. To samozřejmě u nás asi takhle nechceme. Evropská komise doporučuje zajistit férové transparentní zadávání státní reklamy a státem vlastněných společností. V případě médií veřejné služby v Maďarsku nedošlo podle zprávy k nějakému pokroku v posilování nezávislého řízení a redakční svobody, hezky řečeno, financování médií veřejné služby je závislé na vládní většině v parlamentu; financování roste, ale je právě závislé na té politické vůli. Projevuje se zaujatost zpravodajství a prezentace zájmu politické většiny, což kdo nevím, jestli někdo umíte maďarsky, já osobně ne, ale pokud jste sledovali někdy veřejnoprávní média v Maďarsku, tak takové ty reportáže typu tento ministr právě zasadil první bramboru, tak to prostě tam jako probíhá. A zase věřím, že všichni, kdo jsme tady v sále, tak to prostě nechceme.

Mediální rada v Maďarsku vyšetřovala média veřejné služby pro skrytou politickou reklamu. Podle zprávy s ohledem na složení rady nebyla skrytá politická reklama prokázána, rozhodnutí ale postrádá transparentnost. Tlak na novináře a dehonestující kampaně proti novinářům jsou podle zprávy v Maďarsku běžné.

Zpráva zmiňuje případy, kdy byli novináři snažící se o rozhovor s premiérem, omezení na svobodě, zadrženi a obviněni. Nedej bože, ale pozor, Maďarsko, tamto takhle dohrotili do této míry. Vybraným novinářům je selektivně odpírán přístup na tiskové konference a na veřejné akce. Někomu to možná něco připomíná. Písemné dotazy nejsou zodpovídány. Zaznamenány byly případy tajného sledování dokonce a odposlechů novinářů. Kauza Klaudie Czikós, jestli to dobře vyslovuju. Součástí nátlaku na novináře je účinnost Úřadu na ochranu suverenity, který byl vytvořen zákonem o obraně národní suverenity. Úřad má pravomoc vyšetřovat podezření na takzvanou službu cizím zájmům a zahraniční financování. Tolik Maďarsko. Říkal jsem, že nebudu příliš jako květnatý. Ale pozor, vždycky když děláme nějaký krok, tak musíme prostě přemýšlet, kam až ta cesta může dovést.

Podle mě v Maďarsku kdysi dávno taky třeba na začátku nevěděli, kam až to může dovést a dovedlo to tam, jak jsem tady citoval. Ale fandíme Maďarsku. Nemyslím teď fotbalově ani hokejově, ale politicky. Volby tam dopadly tak, že aspoň část z nás zde přítomných v sále věří v nějakou obnovu a obrodu veřejnoprávních médií v Maďarsku.

Polsko. Polsko, často právě zmiňované Patrikem Nacherem nebo jinými koaličními politiky – tak pojďme se podívat i na kontext v Polsku. Podle zprávy je v Polsku problematické postavení mediálního regulátora, který je vnímaný vůči vládnímu postoji, což vyvolává pochybnosti o jeho nestrannosti. V roce 2024 vykazovalo jeho činnost nedostatečnou transparentnost. Cituji pořád tady studii Parlamentního institutu pro ty, kteří přišli v průběhu, zejména v případě sankčních rozhodnutí a vydávání licencí.

Pravomoci úřadu jsou silně centralizované v rukou předsedy. Takže zase pozor, pokud tady bude projednávána další legislativa spojená právě s veřejnoprávními médii, tak tohle musíme nějak vzájemně ohlídat. Ve vysílání veřejnoprávních médií došlo ke znatelnému poklesu politicky zaujatého obsahu, avšak úplné nezávislosti nebylo dosaženo, protože podle některých zdrojů má vládní koalice dominantní podíl ve vysílacím čase. Jo, vlastně když si tohle jako uvědomujeme ten kontext, tak můžeme za každou touhle větou skoro si říct, zaplaťpánbůh za to, jak u nás v Čechách veřejnoprávní média fungují.

Situace v Polsku je ovlivněna skutečností, že média veřejné služby jsou řízena prostřednictvím takzvaných likvidátorů. Současný stav se promítá i do systému financování. Financování je založeno na mixu koncesionářských poplatků, příjmů z reklamy a přímého financování státem.

Regulátor ukládá příjmy koncesionářských poplatků na soudní účet. Polsko plánuje navázat financování médií veřejné služby na HDP. Ale je tam velký střet. Právě to je ten argument, kterým často argumentuje Patrik Nacher. A sice, podívejte se k našim sousedům do Polska, vždyť oni taky tam chtějí postupně odejít od poplatků a chtějí to převést pod státní rozpočet nebo navázat na HDP. Ale co je toho důvodem? Toho je důvodem, že v Polsku totiž byla dána historicky, podstatné, řada různých výjimek z těch koncesionářských poplatků. Došlo to do stavu, kdy už se tam pomalu nikdo nevyzná v tom, kdo má platit, kdo nemá platit. Tím pádem ta platební morálka v Polsku je velmi omezená, velmi nízká. A proto oni vlastně řeší, kudy z toho ven, protože ty finance, které jsou namodelovány, se kterými se počítá, tak prostě do toho rozpočtu těch veřejnoprávních médií netečou. Oproti tomu – a zase argument, který velmi často nám tady vypadává v tom českém kontextu a já jsem rád, že ho tady na plénu Sněmovny můžu říct nahlas , je ten, že my máme velmi, velmi vysokou platební morálku v České republice. Po těch úpravách posledních kolem poplatků, tak se přihlásilo 250 000 nových poplatníků.

Ty rozpočty se plní přesně podle toho, jak jsou namodelovány. A tím pádem zase se ptáme, proč bysme si to měli jako nějak šíbovat jen tak prostě. Lidé sami prostě ty poplatky se k nim i přihlásili, ti, kterých se to týká nově, to je potřeba samozřejmě ocenit a všem za to poděkovat, ale tím pádem nejsme v situaci jako je Polsko, které právě tu platební morálku týkající se poplatků nemá.

Nicméně abych neodbíhal příliš zeširoka, tak tedy Polsko diskutuje o nějakých změnách, kde třeba říkají, že by to mohlo být navázáno na HDP, konkrétně 0,09 procenta. Ale pozor, jakmile k tomuhle dojde, tak samozřejmě není nic složitého do toho zase znovu sáhnou. Podle zprávy došlo v Polsku k omezení takzvaných strategických žalob proti novinářům, zajímavé, které byly v minulosti využívány proti novinářům ze strany státních orgánů, zejména proti investigativním novinářům.

Podle zprávy – poslední věta k Polsku a jdeme na Slovensko – podle zprávy je v Polsku třeba změnit legislativní rámec pro ochranu zdrojů. Klidně můžeme v kuloárech nebo jinde pokračovat na téma Polsko. Ale jak říkám, pokud argumentujeme Polskem v našem českém kontextu a někteří říkají, mění to tam, tak já upozorňuji na to, že ta vládní polská koalice na tom nemá shodu a že třeba polské ministerstvo financí razantně říká ne, my prostě odmítáme udělat další sekeru do státního rozpočtu, protože pak už se nám jaksi rozbředne ten náš rozpočet, totálně. Tady bych poprosil právě Motoristy nebo jiné kolegy z vládních řad, kteří právě mluvili o těch vyrovnaných rozpočtech, tak aby zvážili, jestli opravdu chtějí jen tak lusknutím prstu seknout dalších 9 miliard do státního rozpočtu bez mrknutí oka jenom tím, že zruší stávající velmi dobře fungující systém poplatků.

Ale jak jsem sliboval, jdeme na Slovensko. Další náš soused, bratia. Na Slovensku došlo k rozpuštění média veřejné služby Rozhlas a televize Slovenska a k jeho nahrazení Slovenskou televizí a rozhlasem. Mimo jiné, zajímavá věc, pořád ještě nemají logo. Touto změnou došlo k předčasnému ukončení funkčního období předchozího vedení veřejného média a k aplikaci nových pravidel za pochodu. To za pochodu jsem dodal já, tedy. Změny se týkaly jmenování členů rady. Nově jmenuje pět členů z devítičlenné rady parlament čili přímá politická kontrola můžeme říct, a čtyři přímo ministr kultury. Jsem moc rád, že tohle v tom návrhu našeho ministra není. Jednoho z nich také na návrh ministra financí. Ředitel je volen přímo radou, čili není nic jednoduššího než tu radu tam jako obměnit. A ředitele, pokud zlobí, převolit. ***